Galerie hlavního města Prahy strana 2 z 2

Výstava spolu s publikací zkoumá vývoj angažovaného a protestního umění v českých zemích s důrazem na období od globální finanční krize roku 2008. Domácí vývoj klade do širšího kontextu mezinárodních hnutí, jako jsou Occupy Wall Street, Black Lives Matter, Me Too, Fridays for Future, Extinction Rebellion a další. Vedle českých kolektivních iniciativ se projekt zaměřuje i na zahraniční umělecké skupiny, jejichž aktivity ovlivnily politické události a staly se inspirací pro domácí umělce. Pozornost je věnována i umění ve veřejném prostoru, sociálním intervencím a participativním strategiím, které podporují občanské iniciativy a posilují společenskou odolnost. Projekt zkoumá vztahy mezi jednotlivcem a globální i lokální komunitou, analyzuje solidaritu, odpovědnost a umělecké prostředky jako formu aktivního angažmá. Skupina reflektuje propojení umění a sociální spravedlnosti, lidských práv a ekologických otázek – upozorňuje na neoddělitelný charakter těchto témat v době antropocénu. Publikace pracuje s dokumentačními i uměleckými formami a sleduje pojem „performativní demokracie“, jak ho popisuje teoretik Peter Weibel. Zároveň se celý projekt ptá na roli protestního umění v politickém rámci: kde leží hranice jeho společenské přijatelnosti, odmítání a případného postihu? Texty: CZ, SK, ENG: Mgr. Zuzana Štefková, Adéla Průchová Hrůzová, Lenka Kukurová, Alice Koubová, Oliver Elser, Jakub Adamec, Tamara Moyzes, Megan Hoetger, Barbara Holub, Nicola Baird, Darina Alster Anotace AJ: The exhibition and the accompanying publication explore the development of engaged and protest art in the Czech Lands, with an emphasis on the period since the 2008 global financial crisis. Domestic developments are placed in the broader context of international movements such as Occupy Wall Street, Black Lives Matter, Me Too, Fridays for Future, Extinction Rebellion and others. In addition to Czech collective initiatives, the project also focuses on international art groups whose activities have influenced political events and inspired domestic artists. Attention is also paid to art in public spaces, social interventions and participatory strategies that support civic initiatives and strengthen social resilience. The project explores the relationships between individuals and both global and local communities, analysing solidarity, responsibility and artistic means as forms of active engagement. The group reflects on the interconnectedness of art, social justice, human rights and environmental issues, highlighting the inseparable nature of these topics in the Anthropocene era. The publication utilises documentary and artistic forms and explores the concept of ""performative democracy,"" as described by theorist Peter Weibel. At the same time, the entire project raises questions about the role of protest art in the political sphere: what are the boundaries of its social acceptability, rejection and possible punishment?

„Obrazy jsou jména toho, co nedokážeme pojmenovat,“ říká Miroslav Petříček, filosof, pedagog a překladatel, který se zabývá reflexí vizuálního umění už několik desetiletí. Své postřehy shrnul mimo jiné v knize Myšlení obrazem. Průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé (2009), která se stala předobrazem výstavy v Galerii hlavního města Prahy (2023). Hlavní ideou výstavy i její doprovodné publikace se stal předpoklad, že setkání s obrazem je především vizuální událostí. Záměrem je ukázat, že jazyky slov a obrazů jsou si blízké, ale jejich materiál je odlišný: obraz či výraz nelze jednoduše překládat do pojmů. Obraz nic nepředvádí, nýbrž cosi způsobuje. Není jen ilustrací ani vizuálním zprostředkováním myšlenky, nýbrž specifickým způsobem, jak podnítit myšlení – myslet namalované. Myšlení obrazem je pak odpovědí na setkání s vizuální událostí. Pětice autorů (Miroslav Petříček, Jitka Hlaváčková, Milena Bartlová, Jiří Přibáň a Václav Janoščík) v dialogu s díly více než čtyřiceti výtvarných umělců představila své postoje k jazyku vizuálního umění, jeho historii i žhavé současnosti balancující na hranici reálných a digitálně manipulovaných smyslových vjemů. Společně s autorskou dokumentací fotografa Jiřího Thýna provádí čtenáře labyrintem vizuálních událostí od abstraktního smyslového vjemu přes hledání tvaru a pojmu až po konstruování ideje: od tajemných hranic chaosu a řádu nebo světla a tmy k metaobrazům současného světa. Vizuální umělci a umělkyně představení v publikaci: Karima Al-Mukhtarová, Ateliér radostné tvorby (Marie Kúsová, Lukáš Paleček, Vojtěch Proske, George Radojčić), Zbyněk Baladrán, Mária Bartuszová, Jana Bernartová, Rudolf Fila, Tomáš Hlavina, Václav Janoščík a Adam Trbušek, Magdalena Jetelová, Magdaléna Kašparová, Michal Kindernay, Julie Kopová, Zdeněk Košek, Tom Kotik, Eva Koťátková, Václav Krůček, Kristina Láníková, Jiří Matějů, Maxmilián Aron Mootz, Pavel Mrkus, Jiří Načeradský a Jaroslav Nešetřil, Jaromír Novotný, Milan Paštéka, Ondřej Přibyl, Jiří Skála, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Adriena Šimotová, Josef Šmíd, Kateřina Štenclová, Dagmar Šubrtová, Eva Vápenková, Vladimíra a Miroslava Večeřovy, Martin Velíšek, Petr Veselý, Lenka Vítková, Martin Zetová

Galerie hlavního města Prahy uvádí na knižní trh dlouho očekávanou reedici zásadního sborníku František Bílek (1872–1941), který doprovázel velkou retrospektivu sochaře v Jízdárně Pražského hradu v roce 2000. Aktualizovaná a doplněná publikace poskytuje prostřednictvím odborných studií, soupisů a rozsáhlé biografie od předních historiků umění a teoretiků dosud nejucelenější pohled na život a dílo tohoto mimořádného umělce secesního symbolismu a mystika, který ve své tvorbě obsáhl široké spektrum výtvarných forem od sochařství, architektury přes kresbu, grafiku až po umělecké řemeslo. Výpravný sborník s rozsáhlou obrazovou přílohou vychází za podpory MK ČR. Texty: Aleš Filip, Xavier Galmiche, Martin Jindra, Dagmar Koudelková, Milan Kreuzzieger, Hana Larvová, Jaroslav Med, Dana Mikulejská, Marcela Mrázová, Roman Musil, Jan Rous, Milouš Růžička, Otto M. Urban, Josef Vojvodík, Jindřich Vybíral, Petr Wittlich, Polana Bregantová, Marie Halířová, Milan Kreuzzieger, Pavel Myslín, Veronika Rubášová (abART Archive of Fine Arts) Fotografie: Irena Armutidisová, Jaroslav Bárta, Matěj Bárta, Dana Cabanová, Jan Diviš, Hana Hamplová, Václav Jirásek, Aleš Jungmann, Bedřich Kolář, Michaela Kvítková, Blanka Lamrová, Oto Palán, Prokop Paul, Jan Pospíšil, Milan Posselt, Bohuslav Sýkora, Miloslav Šebek, Gabriel Urbánek, Antonín Vodák, archiv Galerie hlavního města Prahy, archiv Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně, fotoarchiv Středočeského muzea v Roztokách u Prahy, sbírky Židovského muzea v Praze, soukromý archiv

Katalog k výstavě Antonín Kratochvíl: Fotoeseje, která bude od 12. 6. do 18.10.2020 k vidění v Domě U Kamenného zvonu v Praze. Publikace k retrospektivní výstavě Antonín Kratochvíl. Fotoeseje v Galerii hlavního města Prahy představuje průřez vysoce expresivní, sugestivní fotografickou tvorbou jednoho z nejvýraznějších světových reportážních a portrétních fotografů přelomu dvacátého a jednadvacátého století. Výběr z fotografické tvorby Antonína Kratochvíla odráží jeho celoživotní témata vztahu člověka k přírodě, člověka konfliktního, zvráceného válkami i člověka v perspektivách represí i jeho vizí. Textová část knihy autorů Pavlíny Vogelové a Michaela Perssona je strukturována do dvou částí. Pavlína Vogelová zasazuje fotografickou tvorbu Antonína Kratochvíla do kontextu palčivých celospolečenských témat současnosti, stejně tak akcentuje hodnotu fotografického záznamu v paralele s prioritou morálního a uměleckého kreditu fotografa. Michael Persson, spolupracující s Antonínem Kratochvílem na předcházejících monografiích Broken Dream: 20 Years of War in Eastern Europe (1997), Vanishing (2005) nebo Persona (2006), ve své eseji Příteli od přítele přináší až beletristický vhled na osobní kredit jedinečnosti, skromnosti, empatie a výjimečnosti osobnosti Antonína Kratochvíla, když dává nahlédnout do slastí i strastí fotografické řehole světové úrovně.

Publikace vydaná při příležitosti výstavy Jaroslav Róna / 1997-2017 pořádané v Domě U Kamenného zvonu (23. 6. – 29. 10. 2017). Do povědomí širší kulturní veřejnosti vstoupil Jaroslav Róna (*1957) jako spoluzakladatel nejvýznamnějšího uměleckého sdružení generace osmdesátých let, skupiny Tvrdohlavých. Již v jejím rámci se Róna profiloval jako výrazná originální osobnost vymykající se z dobově aktuálních trendů, což přesvědčivě doložila i jeho první velká samostatná výstava, kterou v roce 1997 uspořádala GHMP v Domě U Kamenného zvonu. Dnes – po dvaceti letech – se ve stejném výstavním prostoru k Rónově tvorbě vracíme. Nová výstava, jež časově navazuje na díla z roku 1997, zahrnuje sochařské a malířské práce z posledních dvaceti let. produkce: Veronika Benešová Hudečková koncepce katalogu a úvodní text: Olga Malá rozhovor: Olga Malá, Jaroslav Róna text: Jiří Stránský životopis, soupis výstav, redakční spolupráce: Lucie Rónová

Obsáhlá publikace vydaná při příležitosti výstavy Jaroslava Horejce pořádané v Domě U Kamenného zvonu (2016-2017) představuje jednu z nejpozoruhodnějších osobností českého sochařství 20. století. Publikace mapuje Horejcovu rozsáhlou tvorbu v odborných textech zaměřených na sochařskou tvorbu, architektonickou plastiku a užité umění (s reprodukcemi zakomponovanými v textech a celostránkovými fotografiemi reprezentativních děl). Přínosnou a záslužnou součástí publikace je rozsáhlý soupis Horejcových děl s vyobrazeními všech prací. V závěrečné části jsou obsaženy biografické a bibliografické údaje.

Katalog k výstavě, která komplexněji představuje práci rakouského fotografa Andrease Grolla (1812–1872). Andreas Groll je pro dějiny české fotografie důležitý jako autor prvních souborů fotografií Prahy, Plzně a Kutné Hory. V Království českém pracoval několikrát, prokazatelně v letech 1856 a 1865 (na snímcích se ovšem objevují i datace 1855 a 1866), v 60. letech znovu Prahu a Kutnou Horu a dále Kolín, Rožmberk a Lednici. Často se jedná o nejstarší snímky z těchto míst. Zaměřoval se na nejvýznamnější, takříkajíc oficiální objekty, a upřednostňoval památky středověké. Místa, na nichž v Praze rozložil svůj stativ, se později stávala stanovišti dalších generací fotografů. Vystavoval na Světové výstavě v Paříži v roce 1855 a roku 1857 založil ve Vídni vlastní ateliér. Roku 1857 obdržel za svou fotografickou činnost vyznamenání od císaře Františka Josefa I.