HOST - vydavatelství strana 34 z 36

Pestrý jídelníček prospívá každému — lidem i ekonomikám. Chod státu, společnosti i našich životů do velké míry určuje ekonomika: hladina inflace, úrokové sazby, měnová politika a tak dále. Podle čeho se však řídí samotné hospodářství a všechny jeho dimenze? Běžný člověk se často může cítit zavalený koncepty, čísly a ukazateli a někdy mu nezbývá než důvěřovat expertům. Stalo se tak možná nevyhnutelné — světové ekonomiky se v posledních desetiletích řídí převážně dominantní ekonomickou doktrínou co nejvolnějšího trhu. Ale stejně jako člověku, tak i hospodářství jednotvárnost škodí. Ekonom Ha-Joon Chang se to pokouší změnit. Ve své nesmírně čtivé knize Stravitelná ekonomie přibližuje ty nejzásadnější ekonomické koncepty na něčem, co je blízké každému — na jídle a jeho příběhu. Dovíme se tak něco o čokoládě, kimči nebo ančovičkách a zároveň o produktivitě práce, nesamozřejmé volnosti trhů nebo automatizaci. Ha-Joon Chang tak zábavně boří mnohé ekonomické mýty, aniž by zabředl do odborné hantýrky. A taky dělá chutě…

Druhý díl původní české fantasy série Koruna snů o světě, z něhož zmizela magie Tragické události ve městě Poslední Přání donutily Erika a jeho společníky uprchnout a bojovat o holý život. Sourozencům Devě a Kerinovi se tak zavřely dveře pro návrat do rodné Lovecké osady. Skupina se proto vydá na strastiplnou cestu do vytouženého bezpečí Mořské Brány. Mnohé síly v království se však už daly do pohybu. Na Vrbenské vrchovině vypukla válka a strach, živený pověrami a krutostí, není to jediné, co zachvátilo lidská srdce. Lovci začínají chápat, že největší boj podstoupí s minulostí, budoucností a s tím, co sami sobě dovolí. Dorian a Vladimír Bertonovi se v Mořské Bráně vyrovnávají s následky vlastních kroků, pošpiněných krví, drogami a magií. Udržet pohromadě síť intrik a moci je však stále těžší. A démonův vliv se zatím trpělivě plazí do všech stran. Solomon se vydává až na druhý konec světa. Neví proč ani kam přesně. Jeho rozpolcená mysl mu však nedá vydechnout. Tisíce let neskutečna se v něm mísí s touhou konečně vše nechat být. Jenže on musí jít dál, i kdyby mu cesta nakonec rozervala tělo i duši.

Je možné docílit toho, aby nám zahrada přinášela radost po celý rok? A dají se vůbec skloubit požadavky všech členů rodiny tak, aby vznikl bezpečný a útulný prostor, v němž budou všichni chtít trávit společný čas? Ve velkoryse pojaté knize nalezneme nejen odpovědi na tyto otázky, ale také konkrétní realizované projekty – zahradu pro tři generace, zahradu plnou zábavy nebo zahradu „na konci světa“. Vše doplněno o praktické tipy: jak vytvořit dojem divočiny u novostavby, jak vybudovat romantická zákoutí, jaké zvolit vhodné výsadbové kompozice (s konkrétními popisy atraktivních záhonů) nebo co si raději před realizací třikrát promyslet. V knize nechybí ani konkrétní osazovací plány pro pěstování zeleniny a bylinek nebo jednoduchý přehled, který nás provede rokem zahradníka měsíc po měsíci. Tento průvodce pro všechny, kteří svůj čas rádi tráví obklopeni zelení, pro všechny milovníky rostlin a stromů má jediný cíl – aby se nám v našich zahradách dobře žilo. Dvanáct příběhů rodin, dvanáct zahrad, v nichž roste radost. Tak by se dala shrnout třetí kniha Ferdinanda Lefflera, zahradního a krajinného architekta, autora mnoha oceněných projektů v České republice i v zahraničí, tváře televizního pořadu Ferdinandovy zahrady.

Románový pamflet o životě člověka ve světě aut Text oscilující okolo osy pamflet — román — alegorie podává obžalobu fetišizace automobilu coby symbolu pokroku, nezávislosti, moci a privatizace světa. Všechny vozy jsou totiž alegorické. Vyprávění kurýra, který rozváží po městě jídlo, příliš šlape a příliš přemýšlí, je roztroušené mezi vzájemné nadávky účastníků každodenního provozu. Kurýr, poslíček, Posel stojí na jedné straně barikády pouliční občanské války a jeho vyhrocená pouť nepřátelským územím, jeho nesmiřitelný boj za spravedlnost, ať už skutečnou, či domnělou, vede až na hranice bezohlednosti a nenávisti. Po výrazném románu Kontinuita parku přichází Petr Šesták s dalším textem, který vzdoruje čtenářskému očekávání. Tento kříženec pamfletu a románu se nebojí mít jasný názor na věc. Že má literatura věci ohledávat ze všech stran? A co když jsou jednoznačné? Příběh poslíčka, který na kole rozváží jídlo těm šťastnějším a bezohlednějším, je próza, která šlape.

Nový román od čtyřnásobné držitelky ceny Magnesia Litera Vlak projíždí devatenáctým stoletím a míří k nám. Kdysi nejbohatší člověk na světě John D. Rockefeller objevil sílu ropy a také fakt, že mít moc znamená i právo chtít cokoliv. George Sandová zjistila, že může být nejsvobodnější ženou na světě, kouřit dýmku, milovat a zrazovat muže i ženy. A tvořit. A Božena Němcová? Má jakéhosi manžela, čtyři děti, vlčí hlad a obrovský talent. A kolem národ, který nepomáhá ani neodpouští. A zoufalou potřebu svobody a psaní všemu tomu navzdory. Zásadní a mnohovrstevnatý román Radky Denemarkové konfrontuje v krátkých epizodách životy těchto tří lidí, ne kvůli nim a historii, ale kvůli tématům, která se od té doby v různých podobách stále opakují — svoboda žen, bezohledná moc peněz a neviditelnost chudoby, velikost světa a malost jednoho národa… a neporazitelná síla umění!

Panoráma jediného roku, kterým začíná naše přítomnost. 1913: rok, kdy se zdá, že vše je možné. Doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty. 1913: počátek a konec, triumf a melancholie, vše se prolíná a stává se uměním. Po tomto roce už nic není tak jako dřív. Brilantní stylista Florian Illies s tichým humorem vyvolává k životu kouzlo klíčového okamžiku kulturních dějin.

Máchovy intimní zápisky bez cenzury! Nová edice zahrnuje úplný soubor Máchových prozaických a deníkových textů, které patří k vrcholům české, nejen romantické prózy. Svou významovou intenzitou, bohatou metaforikou i akustickými kvalitami se tyto práce řadí po bok děl tvořících kánon soudobé evropské literatury. Od staršího výboru Máchových próz, vydaných v České knižnici roku 2008, se tento soubor liší textovým složením i vnitřním uspořádáním. Především však podává zcela novou edici, založenou na ověření textů podle původních pramenů a pro čtenáře nově pravopisně uzpůsobenou. Zásadní změnou prošly též všechny komentáře.

Z intelektuální linie české literatury. V návaznosti na předválečnou avantgardu se tvorba Milady Součkové (1899-1983) otevírá experimentům s řečí a pamětí, ustavičně rozrušuje tradiční literární schémata a těží z významového napětí jejich následné transformace. Surrealismem inspirovaný prozaický debut První písmena; vrcholnou skladbu meziválečné české poezie Mluvící pásmo, doplněnou reprintem původního soukromého tisku z roku 1939 včetně originálních litografií Zdeňka Rykra; generační román Zakladatelé a z pozůstalosti vydávaný Vlastní životopis Josefíny Rykrové doprovázejí komentáře editorů svazku Kristiána Sudy, Zuzany Říhové a Jakuba Říhy.

Jednoho deštivého listopadového rána se na Meagherově farmě najdou kosti jedenácti žen. V této části země jsou neoznačené hroby běžné. Tyto kosti však byly pohřbeny už roku 1915¬, dlouho před novodobými konflikty a nepokoji v Irsku. A co víc, zdá se, že pachatel odvedl velice pečlivou práci. Ženy byly nejspíš zaživa staženy z kůže. Komisařka Katie Maguirová z Corku je na mrtvá těla zvyklá. Ale tohle je úplná řezničina. Její tým je přesvědčen, že jen mrhají časem, že nemá cenu se zabývat zapomenutými vraždami. Avšak Katie je rozhodnuta pomoci obětem ke spravedlnosti. Pak se ztratí mladá americká turistka a její kosti, důkladně zbavené masa, jsou nalezeny na stejné farmě. Katie se bude muset vypořádat nejen s dávnými zločiny, ale i s jejich hrůznou ozvěnou v přítomnosti. Podaří se jí vyřešit rituální vraždy spáchané před desítkami let, než brutální vrah udeří znovu?

Lovelace byla kdysi jen umělou inteligencí na tunelářské lodi. Když se po zhroucení a restartu systému probudí v umělém těle, nic si nepamatuje. Přesto musí znovu začít žít ve světě, kde je sama její existence ilegální. Technička Chilli, která spolu se svými kolegy pro Lovelacinu záchranu nasadila krk, je odhodlaná jí se životem v novém světě pomoci. Chilli má totiž s novými začátky vlastní zkušenosti. Chilli a Lovey společně zjistí, že i když je galaxie nezměrně rozlehlá, pro opuštěnost v ní není místo.

Mezi lidstvem a přírodou není žádná bariéra, hranice nebo rozdíl. Jsme totéž. Jen jsme na to zapomněli. Je zažitým zvykem západní kultury mluvit a psát o těle, přírodě nebo fyzickém světě jako o něčem vnějším, co je oddělené od lidského prožívání a myšlení. Kvůli tomuto odloučení také bylo možné proměnit téměř vše živé i neživé ve zdroje — a tím přivést planetu na pokraj kolapsu. Máme-li se tedy postavit k environmentálním problémům čelem, nemůžeme se zabývat pouze následky lidského konání; je nutné zaměřit se rovněž na mentální a kulturní vzorce, jež mu předcházejí. Filozof David Abram takovou proměnu myšlení ve své pozoruhodné knize Stávat se zvířetem předkládá. Není to však přeměna intelektuální, nýbrž fyzická. Abram situuje lidskou mysl zpátky tam, odkud před staletími prchla — zpátky na zem, mezi kamení a ptačí skřeky, do bezprostředního prožívání hmatatelného světa. Vrací lidi mezi zvěř a zvíře zpět do člověka.

V nové epické fantasy od autora Ztracených ptáků provázejí dva bojovníci prastarou bohyni rozvrácenou zemí, aby ukončili tyranskou vládu královského rodu Lidé trpí pod staletou vládou Měsíčního trůnu. Despotický císař a jeho zrůdní synové, Tři postrachové, drží zemi v dusivém sevření. Vykořisťují krajinu a utlačují lid děsivou mocí, kterou získali od bohyně vězněné pod jejich palácem. Nejjasnější Měsíc, Požehnanou Lunu však nelze držet navždy. S pomocí Juna, strážce pronásledovaného svou minulostí, a Keemy, vyděděnce bojujícího o svou budoucnost, se bohyni podaří uprchnout. Se svými mladými společníky se vydává na pouť za svobodou — v naději, že se jí podaří navždy Měsíčním trůnem skoncovat. Avšak cesta, která je čeká, bude nebezpečnější, než si kdokoli z nich dokázal představit. Kopí protne vodu je ambiciózní dobrodružný příběh a zároveň niterné zkoumání identity, dědictví a sounáležitosti, které vás strhne a promění, protože se nepodobá ničemu, co jste kdy četli.

Existuje globalizace i ve slovesné kultuře? Jak je tomu v románských literaturách? Jsou všechny kultury stejné? Přistupme k literaturám jako k prostoru kulturních ohnisek a položme si otázku kulturního spádu nikoli z hlediska center, nýbrž periferií, jejich rezistencí a schopnosti postavit proti centralitám obohacující inovace. Vztahy center a periferií jsou historicky proměnlivé, kulturní konfigurace se mění. To je i případ románských literatur — původní dominance Evropy přechází do fáze recepce a různorodého vlivu Amerik a Afriky na evropské literatury. A česká literatura? Není i v ní podobná interakce s evropským a mimoevropským prostorem?

Strhující reportáže o jedné z nejdrastičtějších válečných zbraní — sexu Válka zasáhne každého. Obzvlášť krutě a tvrdě však dopadá na ty nejslabší a nejzranitelnější. A to nejen ve svých nepřímých důsledcích, ale naopak cíleně a s jasným záměrem morálně a lidsky rozložit, zastrašit, ponížit, nebo dokonce vyhladit celé části obyvatelstva. Řeč je o znásilnění a dalších formách sexuálního násilí, které armády, milice a teroristické skupiny celého světa využívají jako strategické zbraně. Proslulá britská novinářka Christina Lamb pokrývá jako reportérka válečné konflikty už přes tři desetiletí. Zpovídala ženy, které „pro potěchu“ věznili Japonci během druhé světové války. Ženy, které zažily sexuální mučení argentinskou juntou v roce 1976. Ženy, které znásilňovali barmští vojáci během genocidy Rohingů v roce 2017. Ženy, které se dostaly do rukou Boko Haram či ISIS. Ženy, které dopadly válečné zločince z Bosny. Lamb v knize Naše těla, jejich bojiště vypráví příběhy hrůzy, utrpení i hrdinství a zároveň upozorňuje na často opomíjený, avšak o to strašnější aspekt války.

Mrazivý thriller odehrávající se na pozadí děsivě pravděpodobné budoucnosti Píše se rok 2051 a Zemi postihla klimatická katastrofa. Zatímco v rovníkových oblastech panuje nesnesitelné horko, ve Skotsku způsobil zánik Golfského proudu prudký pokles teploty, který s sebou přináší déšť a sněhové bouře. Mladá meteoroložka Addie je na drsné počasí zvyklá, po každé bouři se vypraví na vrchol hory Binnein Mňr na Skotské vysočině, aby zkontrolovala svou meteorologickou stanici. Jednoho dne však při rutinní prohlídce objeví lidské tělo zamrzlé v ledu. Případ mrtvého investigativního novináře dostane na starost stárnoucí detektiv inspektor Cameron Brodie, jenže tomu se do vyšetřování vůbec nechce. Vodní taxi ho právě dopravilo domů přes zaplavené Glasgow a jediné, na co dovede myslet, jsou slova, která si vyslechl v ordinaci svého lékaře. Addie navíc už deset let neviděl. Nakonec se však musí postavit nejen přízrakům své minulosti, ale i vrahovi, který je odhodlán navždy pohřbít děsivé tajemství, které by Brodieho vyšetřování mohlo odhalit. Od autora bestsellerové trilogie z ostrova Lewis

Aby bylo možné vzpomínat, vyprávějí se příběhy. Lidé vyprávějí příběhy mimo jiné proto, aby si v paměti udrželi vzpomínky. Čím se ale liší vyprávění příběhů zachycujících traumatické zážitky z války, totalitní represe či katastrofy, jako byl výbuch atomové elektrárny v Černobylu? Trauma je ze své podstaty nevyslovitelné, a tak se literatura založená na posttraumatickém vyprávění stává vzácnou příležitostí emocionálně uchopit prožité trauma. Posttraumatické vyprávění můžeme chápat také jako myšlenkový experiment, jenž pomocí literární fikce vytváří cestu k jádru traumatického zážitku, který by jinak zůstal nevyslovitelný.