HOST - vydavatelství strana 42 z 52

Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Svazek obsahuje povídky z knih Středověk, Prázdniny, Možná že odcházíme, Jsme tady a několik povídek nezařazených. Jan Balabán (narozen 29. 1. 1961 v Šumperku — zemřel 23. 4. 2010 v Ostravě) byl českým prozaikem, publicistou a překladatelem. Vyrůstal v Ostravě. Vystudoval obor čeština - angličtina na Filosofické fakultě University Palackého v Olomouci. Po studiu pracoval jako technický překladatel. Navštívil Anglii, Kanadu a Spojené státy. Vydal knihy povídek Středověk (1985), Boží lano (1998), Prázdniny (1998), Možná že odcházíme (2004), Jsme tady - Příběh v deseti povídkách (2006), romány Černý beran (2000), Kudy šel anděl (2003, druhé vydání 2005) a scénář komiksu Srdce draka (2001). Jeho sbírka Možná že odcházíme byla v anketě Lidových novin vyhlášena Knihou roku 2004 a získala Magnesii Literu 2005 za prózu a nominaci na Státní cenu za literaturu 2004. V roce 2010 vyšel jeho poslední román Zeptej se táty, který se stal Knihou roku v anketě Lidových novin.

Kniha druhé poloviny století, ve kterém rozkvetlo salónní levičáctví a civilizační choroby, a také příběh svou lidských osudů, v určitých okamžicích se protínajících a poté na dlouhou dobu vzájemně ztracených, osudů, které už při letmém dotyku jako kulečníkové koule mění směr a po dalších odrazech k sobě opět nacházejí cestu. Kniha do omrzení opakující, že štěstí je nesouměřitelné a relativní a láska může mít podobu skrytou i nehezkou. Kniha o tom, že každému z nás sedí mezi ušima nebo ve vnitřnostech ďábel, který dává životu směr v danou chvíli nevhodný, a přesto se mladí úspěšní setkají s mladými neúspěšnými nad stejnou rozlitou stařeckou polévkou. Stanislav Beran se narodil v roce 1977 v Jindřichově Hradci. Vystudoval zdejší gymnázium, poté absolvoval obor český jazyk-dějepis na UJEP v Ústí nad Labem. Časopisecky publikoval v Hostu, Welesu, Psím vínu a Pandoře. Debutoval básnickou sbírkou Zlodům (Ústí nad Labem 2002). Je občasným účastníkem literárních čtení. Kromě literatury jej zajímá lezení po skálách a výpravy do hor. Žije v Jindřichově Hradci a pracuje ve farmaceutické firmě.

Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její — dnes již klasické — próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Pavel Janoušek Petra Soukupová (1982) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V současnosti pracuje jako scenáristka úspěšného pořadu Comeback. Za svůj debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Za scénář k povídce Na krátko získala třetí místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář a ukončila jím studium na FAMU. Její druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 získala hlavní cenu Magnesia Litera - kniha roku.

V beletrii posledních let se najde jen málo knih, které by se zabývaly naší nedávnou minulostí, a není snad jediné, jejímž tématem by bylo období kolektivizace vesnice v 50. letech. V novele Selský baroko se o takovou historickou reflexi pokouší Jiří Hájíček (1967), autor generace, která vyrůstala dávno po tomto temném období selských procesů. Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty, kteří ve staré vlasti hledají své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice. Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost? Magnesia Litera 2006 za prózu 3. místo v anketě Lidových novin Kniha roku 2005 Jiří Hájíček se narodil v roce 1967 v Českých Budějovicích. Vystudoval gymnázium v Týně nad Vltavou a českobudějovickou fakultu Vysoké školy zemědělské. Žije a pracuje jako bankovní úředník v Českých Budějovicích. Je ženatý. Prozaický debut, sbírka povídek Snídaně na refýži, byla připravena k vydání v nakladatelství Český spisovatel v roce 1995, ale vyšla až v roce 1998 (Hynek). V roce 2001 vyšla v Hostu novela Zloději zelených koní. Hájíčkovy prózy vzbudily pozornost také v zahraničí. V Budapešti vyšel překlad jeho novely o hledačích vltavínů Zloději zelených koní a připravuje se rovněž polské vydání. Druhý román Dobrodruzi hlavního proudu byl vydán roku 2002 (Host). Na povídkovou tvorbu navázal roku 2004 souborem dvanácti kratších próz Dřevěný nůž (Host). Za knihu Selský baroko (2005) získal Jiří Hájíček cenu Magnesia Litera (2006) za nejlepší prózu. V roce 2007 vydal v nakladatelství Host povídku s názvem Fotbalové deníky. Přestože se slovo fotbal objevuje v titulu knihy, tento sport v románu nehraje hlavní roli, centrálním tématem jsou zejména rodinné vztahy.

Smrt zpozorní naše životy. Ústřední událostí posledního románu Jana Balabána je umírání a smrt člověka, jeho vlastním vnitřním dějem je ovšem náročné hledání života. Neboť ten se ve své hloubce vždy musí teprve najít. Teprve znovu vynaleznout. Všichni jsme v jistém smyslu podobni postavám z toho podivuhodného, přelévavého příběhu Jana Balabána, plného rozhovorů a samomluv i tich. Příběhu, ve kterém se hledá pravda a nachází opravdovost. Všichni se v našem vezdejším ubývání snažíme zjistit něco o podstatě skutečnosti, nebo alespoň u něčeho podstatného chvíli být. Téměř to nejde, neb víme ukrutně málo. Naše mysl je zahlcena otázkami a pochybami, nedůvěrou a nevírou, nervozitou a agresí. Energie je vyplýtvána na slepý každodenní provoz. Slova se vzepřela potměšilou nepřesností, ruce jsou krátké... Ještě máme srdce. Petr Hruška

Konec starých časů ve Zlíně. I tak by se mohl jmenovat nový román A. Bajaji. Nebo také moravský Amarcord - vzpomínání na dětství, těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou „gestapáka" a kdekdo z „buržoustů" věřil v návrat masarykovské republiky a baťovské prosperity. To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, ale i na jejich přátele, tzv. reakcionáře, kteří přicházeli o majetek, postavení i svobodu. A právě postupný rozpad všeho dřívějšího a vyhasínání naděje na převrat - to je leitmotiv Bajajovy knihy. I když se ale životy rodičů a prarodičů hroutily, dětský svět se vznášel vysoko nad starostmi dospělých - až do okamžiku, kdy také jejich životy zasáhly „velké" dějiny a z propletence „pravdolží" se vyklubaly úzkosti a noční můry. Kniha je stylizována jako výběr z dopisů sestře Janě (Jeanne), s níž autor ono slibné dětství prožíval. Texty, které do krásné modré Dřevnice vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci. Státní cena za literaturu 2010, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého 2010 a Magnesii Literu 2010 za prózu Antonín Bajaja patří v současnosti k nejvýznamnějším autorům střední generace. Narodil se v lékařské rodině 30. května 1942 ve Zlíně. Po studiu na Vysoké škole zemědělské v Brně (1959 - 1964) pracoval až do r. 1991 v zemědělství, potom jako zpravodaj (Český rozhlas), novinář, publicista (deník Prostor, týdeník Týden) a též od r. 1991 jako stálý spolupracovník, později redaktor Rádia Svobodná Evropa (RSE). Od r. 1996 vede semináře Tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci. Knižně kromě účasti ve sbornících povídek a pohádek vydal následující samostatné tituly:Mluviti stříbro (román, 1982); Duely (románový diptych, 1988, 2005); Pastorální (poetické texty v české a německé verzi, 1994); Na šéne blaue Dřevnici (próza, 1996); Zvlčení (román, 2003; kniha vyšla v běloruštině a maďarštině, připravuje se vydání ve slovinštině a ruštině). Ocenění: Výroční cena nakl. Mladá fronta za Duely (1989); cena v soutěži Evropský fejeton Brno 93‘; novinářská Cena Křepelek od Nadace ČLF za pořady RSE Hlasy a ohlasy z domova (1994); cena Magnesia Litera za Zvlčení (2004).

Druhý díl trilogie Milénium odkrývá minulý a současný život Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a hackerky, kterou čtenáři znají již z prvního dílu. Novinář spolupracující s časopisem Milénium a jeho partnerka jsou zavražděni krátce před publikováním materiálu o dětské prostituci, korupci a obchodu s bílým masem. Na zbrani nalezené na místě činu se najdou otisky Salanderové a její poručník je brzy nalezen mrtvý. Policie po Lisbeth zahájí celostátní pátrání, podporované mediální kampaní, ve které se vytahují na světlo skandální informace o její potenciální nebezpečnosti a problematické minulosti. Mikael Blomkvist je však přesvědčen o její nevině... Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) byl v roce 2008 nominován na cenu Duncan Lawrie International Dagger a získal také cenu britské televize ITV3 Crime Award. Obdobný úspěch zaznamenaly i další knihy (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Dosud se prodalo více než 46 milionů výtisků v 44 zemích. Všechny tři díly byly zfilmovány, připravuje se i hollywoodská verze. Více na www.stieg-larsson.cz Stieg Larsson (1954–2004) byl novinářem a šéfredaktorem časopisu Expo. Ve své profesi byl považován za odborníka na pravicový extremismus, o němž často psal. Jeho politické přesvědčení a novinářské zkušenosti ho v devadesátých letech vedly k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Stieg Larsson se bohužel mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, v padesáti letech zemřel na infarkt.

Je svatojánská noc a celá země slaví letní slunovrat. V Jukkasjärvi, vesničce blízko Kiruny, je nalezena mrtvá farářka z místní farnosti Mildred Nilssonová. Kdosi ji ubil a její tělo pověsil pod kostelní varhany. Znovu se vracejí vzpomínky na případ zavražděného kněze Viktora Strandgarda. Rebecka Martinssonová během té doby prožila bezesporu nejhorší chvíle svého života. Byla nucena v sebeobraně zastřelit tři osoby, avšak kolaps přichází až nyní. Rebecčin šéf se snaží zabránit jejímu zhroucení a posílá ji s kolegou do Kiruny. Rebecka se zde setká s farářem Stefanem Wikströmem, Mildrediným nástupcem. Objeví tajnou schránku s výhrůžnými dopisy adresovanými zavražděné farářce a pochopí, jaké nenávisti musela Mildred vzdorovat při svých aktivitách na pomoc ženám v tísni. Inspektorka Anna-Maria Mellaová přeruší mateřskou dovolenou a vydá se po stopách vraha. Pak najednou zmizí farář Wikström a situace se vyhrocuje… Asa Larssonová (nar. 1966) pochází z Kiruny, městečka na severu Švédska. Než se začala věnovat psaní, pracovala jako daňová poradkyně. Svým prvním kriminálním románem s názvem Sluneční bouře (2003; zfilmováno 2007; česky 2010) vzbudila ve Švédsku velký čtenářský zájem a získala ocenění za nejlepší debutový kriminální román. Stejný ohlas měly i její další detektivní romány tvořící dohromady sérii, kterou spojuje postava Rebecky Martinssonové. Knihy Asy Larssonové byly vydány již v patnácti zemích. Spisovatelka žije se svými dvěma dětmi na jihu Švédska, v blízkosti Gripsholmu. Za knihu Prolitá krev (2004) obdržela autorka Cenu za nejlepší švédský kriminální román.

Lisbeth Salanderová plánuje pomstu. Chce se pomstít lidem, kteří se ji pokusili zabít, a také vládním institucím, které jí téměř zničily život. Ale nebude to mít jednoduché. Poté, co ji kulka zasáhla do hlavy, leží pod přísným dohledem na jednotce intenzivní péče. Pokud se uzdraví, bude souzena za tři vraždy a jeden pokus o vraždu. Ale i v nemocnici, přestože je v kritickém stavu, musí být stále ve střehu. Je tu totiž ještě jeden pacient - Alexander Zalaščenko... Mikael Blomkvist se rozhodne, že nenechá Lisbeth v rukou státní spravedlnosti. Lisbeth bude muset s jeho pomocí dokázat svou nevinu a také upozornit na zkorumpované politiky, kteří dopustili, aby se bezbranní lidé stali oběťmi zneužívání a násilí. Salanderová, bývalá oběť, je připravena úder vrátit. Kniha získala v roce 2008 ocenění The Glass Key za nejlepší dílo severské kriminální literatury. Na motivy této knihy, stejně jako předchozích dílů, vznikl celovečerní film v produkci agentury Yellow Bird. Film už zhlédly asi dva milionů diváků ve Švédsku, Norsku, Dánsku, Finsku a Španělsku. Připravuje se premiéra filmu v Kanadě, Estonsku, Řecku, Itálii, Francii, Německu, Švýcarsku, Rakousku a České republice. Více na www.stieg-larsson.cz Stieg Larsson (1954–2004) byl novinářem a šéfredaktorem časopisu Expo. Ve své profesi byl považován za odborníka na pravicový extremismus, o němž často psal. Jeho politické přesvědčení a novinářské zkušenosti ho v devadesátých letech vedly k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Stieg Larsson se bohužel mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, v padesáti letech zemřel na infarkt.

První díl trilogie Milénium Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muži, kteří nenávidí ženy) byl v roce 2008 nominován na cenu Duncan Lawrie International Dagger a získal také cenu britské televize ITV3 Crime Award. Obdobný úspěch zaznamenaly i další knihy (Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda). Dosud se prodalo více než 46 milionů výtisků v 44 zemích. Všechny tři díly byly zfilmovány, připravuje se i hollywoodská verze. Více na www.stieg-larsson.cz Stieg Larsson (1954–2004) byl novinářem a šéfredaktorem časopisu Expo. Ve své profesi byl považován za odborníka na pravicový extremismus, o němž často psal. Jeho politické přesvědčení a novinářské zkušenosti ho v devadesátých letech vedly k založení nadace Expo, jejímž cílem bylo sledování a dokumentace rasistických a nedemokratických tendencí ve švédské společnosti. Stieg Larsson se bohužel mezinárodního úspěchu svého literárního díla nedožil, v padesáti letech zemřel na infarkt.

Intimní rodinné či partnerské vztahy jsou tradiční doménou ženských a dívčích románků. Vyšší literatura se tohoto tématu jako by bála a možná i trochu štítila. Tím větší pozornost potom budí, dokáže-li je nějaký autor uchopit neprvoplánově, nesentimentálně a netradičně. Petře Soukupové se to podařilo hned v první knize nazvané K moři. I v jejím novém souboru tří rozsáhlých povídek jsou hlavním tématem rodinné vztahy. Tentokrát však autorka zvolila stylizaci dětského hrdiny. V prvních dvou textech jsou děti vypravěči příběhu, ve třetím je vypravěčem sice již dospělá žena, ale těžištěm jsou její vzpomínky na dětství. Ve všech povídkách se hrdinové snaží vyrovnat s určitým rodinným traumatem, které je vzdaluje od jejich blízkých, nutí je hledat identitu a místo v rodině. Nejde však o dramatické filmové zvraty, které by životy hrdinů převracely naruby, to podstatné se odehrává v nitru postav. Do tohoto velmi intimního prostoru však dokáže autorka čtenáře vtáhnout natolik, že je schopen sdílet i ta nejsubtilnější vnitřní hnutí a nazírat je jako skutečná existenciální dramata. Zdá se to být i poněkud paradoxní, neboť jazyk vyprávění téma spíše zcizuje a zaznamenává jakoby chladným okem kamery. I v tom se však projevuje vypravěčský talent Petry Soukupové. Nová kniha lapidárně nazvaná Zmizet tak představuje v rámci současné české literatury polohu, která neláká čtenáře prvoplánovou exkluzivitou, zato jej nutí přemýšlet i nad zdánlivě nedramatickými okamžiky jeho života. A mimo jiné i v tom je smysl každé dobré literatury. Magnesia Litera 2010 - Kniha roku Petra Soukupová (1982) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V současnosti pracuje jako scenáristka úspěšného pořadu Comeback. Za svůj debut K moři získala Cenu Jiřího Ortena, byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého a cenu Magnesia Litera. Za scénář k povídce Na krátko získala třetí místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář a ukončila jím studium na FAMU. Její druhá kniha, triptych povídek Zmizet, byla rovněž nominována na Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 získala hlavní cenu Magnesia Litera - kniha roku.

Noc z 30. na 31. 5. 1945. Gerta Schnirch, matka několika¬měsíční dcerky, je jen s osobními věcmi „odsunuta" společně s ostatními brněnskými Němci směrem na Vídeň. Vyčerpávající pochod skončí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců podlehne epidemii tyfu a úplavice. Gerta a některé další německé ženy se zachrání při nucených pracích na jižní Moravě, kde setrvají i po ukončení transportů. Po znovuzískání československého občanství se Gerta vrací do Brna, v němž prožívá další bouřlivé události druhé poloviny dvacátého století. Kromě bolestných otázek viny, odplaty a odpuštění mezi Čechy a Němci, jež tento neobyčejně plastický a působivý román klade, se stáváme svědky netradičního vztahu matky a dcery, který je deformován nejen omezeným prostředím, v němž se jako české Němky vystrnaděné na okraj společnosti směly pohybovat, ale také vzájemným nepochopením dvou generací, obtížnou komunikací a nemožností zprostředkovat osobní zkušenost. Magnesia Litera 2010 - Knižní klub Cena čtenářů, nominace na Cenu Josefa Škvoreckého, Magnesii Literu za prózu a Cenu Jiřího Ortena (vše za rok 2010) Kateřina Tučková se narodila v roce 1980. Vystudovala gymnázium, poté Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor dějiny umění a bohemistiku. V současné době je doktorandkou Ústavu pro dějiny umění Univerzity Karlovy. Pracuje jako kurátorka. Debutovala v roce 2006 novelou Montespaniáda (Větrné mlýny), v roce 2008 byla její povídka Poslední večer zařazena do výboru Současné ženské povídky Ty, která píšeš (Artes Liberales). Je autorkou řady odborných publikací, z nichž se na pomezí historie umění a krásné literatury pohybuje beletrizovaný životopis Můj otec Kamil Lhoták (Nakladatelství Vltavín). Více na www.katerina-tuckova.cz

Na podlaze kostela v severním Švédsku leží mrtvé a rituálně zmrzačené mužské tělo. A na noční obloze mezi vločkami padajícího sněhu tančí polární záře. Rebecka Martinssonová se po letech vrací do svého rodného městečka Kiruny. Kdysi musela toto místo za dramatických okolností opustit a odejít do Stockholmu, kde pracuje jako daňová poradkyně. Nyní se vrací zpět, aby pomohla své dávné přítelkyni Sanně, jejíž bratr byl hrůzným způsobem zavražděn v kostele náboženského společenství, které kdysi založil. Krásná a zranitelná Sanna potřebuje Rebecčinu pomoc, aby se očistila od podezření, jež na ni padlo po bratrově smrti. Rebecka se ocitne před nelehkým úkolem. Při hledání vraha se bude muset vypořádat nejen s policejními postupy, ale bude nucena čelit i dohadům kolujícím uvnitř uzavřené a vyděšené komunity. Bude muset zapátrat hluboko ve své paměti a ve svém svědomí, aby se postavila čelem k temnému tajemství, které za sebou v Kiruně zanechala a které je ukryto pod rouškou všeobecného mlčení. A bude se muset postavit vrahovi, jehož úmysly je těžké odhadnout... Asa Larssonová (nar. 1966) pochází z Kiruny, malého městečka na severu Švédska. Než se začala věnovat psaní, pracovala jako daňová poradkyně. Svým prvním kriminálním románem s názvem Sluneční bouře vzbudila ve Švédsku čtenářský zájem a získala ocenění za nejlepší debutový kriminální román. Stejný ohlas měly i její další detektivní romány, tvořící dohromady sérii, kterou spojuje postava Rebecky Martinssonové. Knihy Asy Larssonové byly vydány již v patnácti zemích. Autorka žije se svými dvěma dětmi na jihu Švédska, v blízkosti Gripsholmu.