Host strana 114 z 186

Kdo jsou tukoni? Kouzelné bytosti, které se s radostí a láskou starají o les — někteří pečují o stromy, jiní o květiny a další zase o zvířátka a ptáčky. Jedni si s jeho obyvateli hrají, jiní je připravují na střídání ročních období a ukládají zvířátka k zimnímu spánku. Vzpomínáte, jaké trápení měli se zubrem, který chtěl prospat zimu, přestože zubři v zimě nikdy nespí, nebo s medvědem, který zase za žádnou cenu nechtěl jít spát? Jedním z tukoňů je i Tuláček. Poznáte ho snadno podle batůžku — vypadá jako žalud. Jen tak si chodí lesem a navštěvuje přátele. Zrovna dnes si chtěl dát čaj se svým přítelem stromem. Jenže v noci byla veliká bouřka a stalo se něco ošklivého. Poradí si s tím Tuláček i ostatní tukoni? Pro děti od dvou let i všechny milovníky knížek Zubr si hledá hnízdo a Medvěd nechce jít spát.

Jaký vztah mají dnešní děti a mládež ke knihám a čtení? Co dělají děti ve svém volném čase? Jak často využívají internet a nová média? Došlo v posledních pěti letech v Česku k nějakým podstatným změnám? Kniha přináší výsledky opakovaného reprezentativního výzkumu čtenářství u dětí ve věku od šesti do čtrnácti let a mládeže ve věku mezi patnácti až devatenácti lety, který realizoval Knihovnický institut Národní knihovny České republiky, a uvádí ho do souvislosti s výzkumem, který proběhl v letech 2013 a 2014. Průzkum byl zaměřen nejen na vztah dětí k četbě, ale i na to, jaký mají názor na knihy děti, které se teprve učí číst, a jejich rodiče. Nově získaná data umožnila prokázat vazbu mezi úrovní čtenářství a školním prospěchem. Pozornost byla také věnována doporučené či povinné školní četbě a jejímu vlivu na dětské čtenářství. Nově byla do výzkumu zařazena věková kategorie patnáct až devatenáct let. Kniha se také podrobně věnuje tomu, jaký mají děti a jejich rodiče vztah ke školním a veřejným knihovnám a jak jsou spokojeni se službami těchto institucí.

Proč vznikají dětské knížky? Jak můžeme literaturu pro děti definovat? V čem je specifický způsob, jak děti čtou? Existuje vůbec něco jako zvláštní literatura pro děti? A pokud ano, není nutně horší než ta pro dospělé? Tyto a mnohé další otázky se snaží z různých perspektiv zodpovědět texty shromážděné v antologii Dítěti vstříc, která přináší překlady vybraných textů z novější anglofonní teorie literatury pro děti a mládež. Výbor předkládá českým čtenářům texty, které čerpají z široké palety metodologických východisek, a snaží se tak obohatit českou diskusi o knihách pro mladé čtenáře.

Od úmrtí jejího syna uběhlo dvacet let. Maisie stojí na pódiu a chystá se promluvit před zaplněným přednáškovým sálem na univerzitě. To je sám o sobě nelehký úkol, a Maisie navíc prochází menopauzou, takže od zhroucení ji dělí jen jediný nával horka. Jakmile se však odhodlá vyprávět svůj příběh, neznámí lidé před ní se rozplynou a každé další slovo ji odvádí do minulosti. Ocitá se zpět v roce 1995, je prvního ledna — den, kdy jedno nedorozumění spustilo řetězec událostí, které jí navždy změnily život… Maisie se vzepřela svému násilnickému manželovi, sama vychovala dvě děti a pečovala o svou matku Bridie trpící stařeckou demencí. Role hlavy rodiny se přirozeně zhostil její šestnáctiletý syn Jeremy a svůj úkol vykonával až příliš zodpovědně. Nikdo z rodiny netušil, že Jeremy má tajemství — že neustále potlačuje to, kým je, protože tomu příliš nerozumí. Věděl jen, že je jiný. A pak Jeremy náhle zmizel.

Nápad vydávat ročenky „nejlepších“ básní se zrodil v roce 1988 v USA. Dnes podobné antologie vycházejí v řadě zemí světa. I v českém prostředí jde o sledovaný a prestižní projekt, který letos završí desátý svazek. Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Editorem (a také autorem doprovodné studie o současném básnictví) je pokaždé respektovaný odborník na současnou poezii, arbitrem pak „zasloužilý“ básník, který svou autoritou projektu vtiskne neopakovatelný punc. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnována publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu.

To si takhle čutáte a najednou bum! Československo! Je pondělí 28. října. Desetiletý Jenda se těší, že si po škole zahraje s kamarády fotbal. Jenže jeho tatínek, učitel Antonín Vosika, s ním má na odpoledne jiné plány. Zatraceně, zdržení před blížícím se důležitým zápasem si Jenda nemůže dovolit! A to ještě netuší, že tohle zdržení se protáhne na několik let a skončí o tisíc kilometrů dál. V roce 1918 vzniklo Československo. Stát, v němž si po dlouhých staletích opět vládli Češi společně se Slováky. Oslavy a provolávání jména prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka zní dodnes. Děti i mnozí dospělí se přitom sami sebe ptají — co to má všechno propána společného se mnou? Stejnou otázku si kladly tisíce lidí i před sto lety. Hlavně děti se musely podivovat. To se najednou všichni dospělí zbláznili? Takhle jásat nad nějakým starým pánem a podivným slovem republika… Jako Jenda. Ten si chce jen zakopat s kamarády, ať už mluví česky, nebo německy. Nemá však na výběr, Československo nečeká. A Jenda se musí s celou rodinou vydat na dlouhou a dalekou cestu, při níž zjistí, jak se ho celý ten blázinec týká. Pro čtenáře od deseti let

Karel Havlíček Borovský (1821—1856) je zakladatelem české politické žurnalistiky, tvůrcem veršované satiry a nejvýznamnějším autorem časových epigramů devatenáctého století. Jako vyhraněná novinářská osobnost se stal symbolem národního hnutí roku 1848 a zejména odporu vůči nastupujícímu neoabsolutismu v následujících letech. Svazek obsahuje: Obrazy z Rus, Epigramy a aforismy, Brixenské skladby, Satiry a politické písně, Smíšené básně. Na tento svazek naváže druhý díl (Publicistika), plánovaný na rok 2021. Edici k vydání připravil a komentář napsal Václav Vaněk.

Smyčka se pomaloučku stahuje, ale komu nakonec dojde dech? Vrchní komisařka Frankie Sheehanová by případ Eleanor Costellové nejraději odepsala jako sebevraždu. Před čtyřmi měsíci ji hon na vraha málem stál život a na vyšetřování další vraždy se necítí. Ale během pitvy lékaři objeví špatně zahojené kosti, staré bodné rány a nový řez na ruce, který někdo pečlivě překryl barvou. Manžel oběti není k zastižení. Po prohledání jejich bytu se objeví jen dvě věci, které poukazují na osobnost svých majitelů: milovaná kniha o umění a počítač s přístupem na darknet. Počet podezřelých narůstá. Záhadné telefonáty naznačují, že vrah je blíž, než by se mohlo zdát. Ale Eleanor si svá tajemství střeží i po smrti. Pokud je Frankie neodhalí, riskuje, že vrah zpečetí osud, kterému ona sama jen stěží unikla.

Reeditovaný svazek básní Josefa Kainara (1917—1971) představuje výbor z autorova díla čtyřicátých a šedesátých let — Osudy (1940—1943), Nové mýty (1946), Lazar a píseň (1960) a Moje blues (1966). Působivost Kainarových textů těží z nevšedního propojení slova a hudby. Vyrůstá z epického vyprávění, zkratkovitě načrtnutého příběhu, jejž zbavuje iluzivnosti a očišťuje ho až k samému jádru, aby dala vyniknout mytičnosti a osudovosti lidského bytí, a směřuje k dokonalému bluesovému vyjádření, jedině schopnému vystihnout atmosféru smutku a nostalgie. Původní text a doprovodný komentář k novému vydání v edici ČK znovu přehlédl Petr Šrámek.

Pokračování úspěšné sci-fi série Bobiverzum. Bob Johansson byl vždy nadšenec do technologií, takže když ho srazilo auto a on se probral o sto sedmnáct let později, tušil, že se na něho usmálo štěstí. Ještě víc ho pak potěšilo, když zjistil, že jeho vědomí, které je nahrané v počítači, bude řídit Von Neumannovu sondu. Bob a jeho kopie už čtyřicet let hledají obyvatelné planety. To je však jediná část původního plánu, která dosud platí. Při globální válce zahynulo 99,9 % lidstva, radikální skupina povstalců chce vyhladit i zbytek přeživších, přichází jaderná zima a Země začíná být čím dál méně obyvatelná, a navíc Bobové objevili mimozemskou rasu, pro kterou veškerý ostatní život představuje jen potravu. Při odletu ze Země očekával Bob život plný objevování a konejšivé samoty. Místo toho se stal vesmírným bohem primitivního mimozemského kmene a jedinou nadějí na přesun lidstva do nového domova.

Kniha se zabývá působením a vlivem jezuitského řádu v českých zemích. Různorodé tematické a metodologické přístupy přinášejí nové perspektivy filologické, literárněvědné a kulturněhistorické. Jednotícím prvkem všech studií je věcný pohled na dané téma, nepodléhající dlouholeté ideologicky podložené debatě o Tovaryšstvu Ježíšovu. Autoři a autorky jsou přední zástupci české, německé a rakouské bohemistiky a kulturních věd.

Trilogie s rozmachem Duny a stejnou dávkou akce jako Den nezávislosti uchvátila čtenáře již v téměř 40 zemích světa. Vzpomínka na Zemi staví na originálních myšlenkách a naplňuje očekávání čtenářů v ohledech čtivosti i intelektuální hloubky. Koho by nezajímalo, jak by mohli žít lidé, kteří přijdou po nás?

Hluboce atmosférický, strašidelný román o nekonečném pátrání, které formuje lidský život. William Pinkerton, syn notoricky známého detektiva, má už za sebou mnoho úspěchů. Nyní se vydává do podsvětí viktoriánského Londýna v honbě za legendárním podvodníkem Edwardem Shadem. Williamův otec zemřel, aniž Shadea kdy našel, ale William je rozhodnutý vytáhnout zloděje na světlo. Adam Foole je gentleman bez minulosti pronásledovaný deset let starým milostným vztahem. Když jednoho dne dostane od své ztracené lásky dopis, vydá se do Londýna, aby ji našel. To, co se dozví o jejím osudu a napojení na muže známého jako Shade, ho donutí čelit dlouho ukrývanému žalu. Během lovu v londýnských stokách zahalených mlhou, opiových doupatech a spiritistických salonech vznikne velmi nepravděpodobné pouto: přátelství mezi velkým detektivem Pinkertonem a Foolem, jenž by mohl být klíčem k nalezení Edwarda Shadea. Oslňující, strhující román, jehož děj se přesouvá z diamantových dolů v jižní Africe na bojiště občanské války, zavede čtenáře do spletitých uliček smutku, důvěry a její ztráty, kde k sobě dva lidi může připoutat to, co mají společného, navzdory jejich temnotě.

V odlehlém městečku v severním Vermontu kdosi sleduje studentku Rachel Rathovou. Ta je přesvědčená, že jde o stejného muže, který před lety zabil její rodiče: Neda Preachera, sexuálního násilníka a vraha, jenž oklamal spravedlnost, vyvázl s nízkým trestem a teď se ocitl opět na svobodě. Bývalý detektiv Frank Rath adoptoval svou neteř Rachel poté, co byli její rodiče brutálně zavražděni. Od té doby se Rath snažil Rachel před pravdou chránit. Teď mu však Preacher volá a vyhrožuje, že Rachel bude trpět jak fyzicky, tak duševně. Když se objeví mrtvoly nelidsky mučených dívek a ztratí se jedna místní žena, přijme Frank Rath po letech služební odznak a spojí své síly s policejní vyšetřovatelkou Sonjou Testovou. Společně rozplétají nitky, které pojí nové zločiny se starými nočními můrami. Brzy zjistí, že skutečnost je ještě hrůznější, než si představovali plná tajemství, temných tužeb a pokřivené, smrtící oddanosti.

Jedna z nejúspěšnějších krimisérií současnosti. Půl milionu výtisků prodaných jen v České republice. Deset milionů celosvětově. "Je nám jasné, že to může vypadat trochu zvláštně, ale abychom dokázali psát společně, museli jsme si vymyslet úplně nového autora. Jsme manželé, máme tři dcery a píšeme spolu. Sdílíme všechno, od prvního nápadu až po poslední větu. Každému to nemusí vyhovovat, ale nám se to zdá skvělé. Sedíme vedle sebe a každý píše samostatnou scénu na vlastním počítači. Po chvíli si texty pošleme e-mailem a pokračujeme v psaní tam, kde ten druhý přestal, něco přepíšeme a zase si to pošleme zpátky. Ve chvíli, kdy už netušíme, kdo napsal kterou větu - v té chvíli se autorem stává Lars Kepler." Alexandra a Alexander Ahndorilovi / Lars Kepler

Z nočního stolku rovnou na bojiště. Ne náhodou si Alexandr Veliký pod polštář schovával Iliadu někde se pro svá velikášská tažení inspirovat musel. A kdyby nebylo tiskařské infrastruktury zavedené Benjaminem Franklinem, boj o americkou nezávislost by vypadal úplně jinak V hodinách češtiny a knižních recenzích čas od času zaznějí velká slova o síle literatury. Jsou však tvrzení o síle slova něčím víc než jen nudnými a nutnými frázemi? Literární historik Martin Puchner se ve svých jedinečných dějinách literatury snaží dokázat, že ano: knihy, eposy a manifesty nepovažuje za pouhé soubory písmenek s nějakým významem a nějakou tradicí, nýbrž je vnímá jako aktéry dějin. Jazyk, slova a literatura proto v jeho vyprávění dokážou dobývat území, formovat národy a definovat kulturu do takové míry, o jaké se klasické literární historii ani nesnilo.