Jednota klasických filologů

Marcus Tullius Cicero bývá jednomyslně považován za nejlepšího římského řečníka a mistra latinského jazyka. Mezi jeho nejslavnější řeči patří žaloba hamižného správce Sicílie Gaia Verra (In Verrem, 70 př. n. l.) či vystoupení proti Lucie Sergiu Catilinovi (In Catilinam, 63 př. n. l.) nebo Marcu Antoniovi (Philippicae, 44-43 př. n. l.). Soubor Caesarianae přináší tři pozoruhodné řeči, které Cicero přednesl před vítězem občanské války, samotným Gaiem Iuliem Caesarem, a ve kterých ho žádá o milost pro ty, kdo stáli tak jako řečník sám na straně poražených.

První český překlad Plautovy komedie Curculio se pokouší zprostředkovat českým čtenářům hru tak, aby k nim antický autor promlouval jazykem srozumitelným a aktuálním, aby se pokud možno neztratilo nic z jeho specifického humoru a zůstaly zachovány divadelní kvality originálu tedy jeho potenciál k předvádění na jevišti. Titus Maccius Plautus je již od antiky pokládán za největšího římského komediografa. Jeho autorský styl byl tehdy i dnes pozoruhodný především kombinací jazykového humoru a karnevalové nevázanosti, v níž si otroci vyměňují role se svými pány a k jídlu a milostným pletkám není nikdy daleko. Plautovy hry ovlivnily mnoho pozdějších dramatických autorů, Shakespearem počínaje a autory 19. a 20. století konče.

Popisy měst, veršované i prozaické, mají v latinské literatuře dlouhou tradici jedná se o žánr pěstovaný napříč různými etapami evropské historie. Tato kniha přináší texty dvou zástupců tradičního žánru z přelomu 16. a 17. století, věnované hlavnímu městu Českého království. Oba autoři, Jan Hubecius ve své veršované skladbě Carmen continens descriptionem celeberrimae urbis Pragae (1591) i Bartoloměj Martinides v prozaické Descriptio amplissimae atque ornatissimae regiae urbis Pragensis (1615), věnují pozornost pražské historii, poloze, obyvatelstvu či významným památkám a nabízejí tak čtenáři jedinečný pohled na dobovou Prahu, jejíž podoba se vlivem různých okolností v průběhu následujících staletí výrazně proměnila. Na hranici mezi žánrovou idealizací a pečlivým popisem skutečnosti se v těchto dílech vyjevuje obraz slávy sídelního města českých králů, ale i záznam každodenního života obyvatel raněnovověké metropole v jejích historických kulisách.

Překlad Diónovy Borysthenské řeči inspirovalo čisté nadšení vyvolané jeho mistrovským rétorickým výkonem. Začal jsem překládat "jen tak", z pocitu stržení.Tato "řeč při ústí Bugu" tvoří však rozsahově malé jádro předložené knížky, zbytek slouží k opatření proslovu jednak bezprostředními, jednak širšími civilizačními kontexty a také poznámkami k starověkým jednotlivostem. ( z předmluvy překladatele)

Epitome de Caesaribus je souborem krátkých medailonků římských císařů počínaje Augustem a konče Theodosiem I., tedy vládnoucích v období 27 př. n. l. – 395 n. l. Její autor měl ovšem k dispozici některé prameny, které se nedochovaly, a proto nám zanechal několik pozoruhodných informací, které nejsou odjinud známy. Překlad do češtiny je první moderní (jeho předchůdce ovšem vyšel v roce 1838) a podrobně komentovaný. Předchází mu úvodní studie, která představuje dobový a literární kontext vzniku dílka, rozkrývá původně zamýšlený význam jeho moderního názvu, který dosud byl v českém a slovenském prostředí podáván zkresleně, a mapuje pokusy o identifikaci jeho autora, z nichž ovšem žádný nedosáhl širšího uznání, i spory moderních badatelů o to, z kterých pramenů neznámý autor Epitome své leckdy unikátní informace převzal.

Dvě řeči nejvýznamnějšího autora soudních řečí své generace patří mezi nejdůležitější, a zároveň nejkontroverznější prameny pro dramatickou dobu na konci 5. století př. n. l., kdy Athéňané obnovovali svou demokracii a vyrovnávali se s traumaty, jež jim přinesl konec peloponnéské války.