Jihočeská univerzita strana 2 z 2

Kniha je pojata jako intelektuální biografie šlechtice, kterého zaujala věda natolik, že jí věnoval maximum svého času. Hrabě Jiří Buquoy (1781–1851) vyrostl v problematickém rodinném zázemí, dostalo se mu vzdělání určeném pro jeho sociální skupinu a převzal správu nad rodovým majetkem. Měl v sobě silnou touhu studovat svět, který ho obklopoval. Chtěl pomocí matematiky a filozofie uspokojit svou touhu po intelektuálním naplnění, hospodářsky prospívat své zemi a dopomoci k lepší společnosti. Jeho zápal a nadání pro vědu ho dovedly k disputacím s významnými evropskými vědci své doby a zajistily mu popularitu mezi širší veřejností. Autor v práci sleduje vztah mezi silnou individualitou hraběte a společností, do níž se pokoušel zařadit se svým pohledem na svět. Rozborem Buquoyových textů a dokladů o jeho odborné činnosti odpovídá na otázky, proč se hrabě jednotlivým oborům věnoval, jak k nim přistupoval a jaké reakce jeho výsledky ve vědecké komunitě vzbuzovaly.

Dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů tvoří již od konstituování historie jako vědeckého oboru počátkem 19. století jedno z nejdůležitějších badatelských témat. Už německý historik Leopold von Ranke (17951886) se svými nástupci považovali studium zahraniční politiky jednotlivých (evropských) zemí za pomyslný vrchol dějepisného zkoumání. Podle jejich mínění se v ní zrcadlil nejvyšší stupeň jednání státu. Od zahraniční politiky se následně odvíjely další oblasti činnosti konkrétních státních útvarů a územních celků, jako byly například každodenní život obyvatel, demografický, kulturní, hospodářský a politický vývoj, úroveň vzdělání a mnohé další. Teprve v poslední třetině 20. století došlo pod vlivem postmoderní kritiky kulturních historiků k důraznému popření dosavadních obecně přijímaných vědeckých schémat (včetně primátu studia mezinárodních vztahů jako vrcholu historického bádání) a hledání nových.

Pro každé velké období lidských dějin můžeme najít nějakou zásadní knihu, která charakterizovala a představovala příklad toho nejlepšího, co se v dané době najde. Ve středověku to bude rozhodně Suma teologie Tomáše Akvinského. Je to jedno z velkých děl, které mělo význam a vliv nejen v době svého vzniku, ale i v dobách následujících. Přestože se slovo Suma stalo skoro synonymem Sumy teologie, ve středověku bylo různými autory sepsáno sum více. Sám Tomáš Akvinský je autorem hned dvou: vedle Sumy teologie je to Suma proti pohanům. Kniha Tomáš a jeho sumy je koncipována jako výklad těchto dvou Tomášových sum. Jejím cílem je čtenářsky přijatelný text nezatížený poznámkovým aparátem, ale doplněný o schematická či tabulková vyjádření Tomášových úvah, exkurzy objasňující některé v textu zmíněné pojmy, osobnosti či události, a především o co nejvíce úryvků, které čtenáře vedou od četby o Tomášovi k četbě Tomáše. Důležitým rozměrem knihy je rovněž obrazový doprovod, který jako by dával do souvislosti pravdu a dobro (o které v Sumách jde) s krásou, která je vždy, ať už viditelně, či skrytě, doprovází.

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení českých protestantských intelektuálů v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejich exilu. Na příkladu děl dosud opomíjených, přesto však pozoruhodných osobností pobělohorského exilu - Simeona Partlicia, Paula Felgenhauera a Ondřeje Habervešla z Habernfeldu analyzuje autor, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu, v nábožensko-politické propagandě chiliastů a v kruzích pěstujících okultní nauky.

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení českých protestantských intelektuálů v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejich exilu. Na příkladu děl dosud opomíjených, přesto však pozoruhodných osobností pobělohorského exilu - Simeona Partlicia, Paula Felgenhauera a Ondřeje Habervešla z Habernfeldu analyzuje autor, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu, v nábožensko-politické propagandě chiliastů a v kruzích pěstujících okultní nauky.