Jihočeská univerzita

Kniha zpracovává jedinečně dochovanou kolekci obrazových a písemných archivních materiálů z období 1662-1788, týkajících se pořizování vnitřního vybavení kostelů na schwarzenberských (ve třech položkách ještě eggenberských) panstvích převážně v jižních (ojediněle ve středočeských a severozápadních) Čechách. V jednom případě se jedná o materiály týkající se kostela v Turrachu ležícího ve Štýrsku. Bohaté prameny dovolují detailně sledovat postupy při pořizování jednotlivých kusů i větších souborů chrámového mobiliáře, odkrývají mechanismy i hierarchii rozhodování o patronátních zakázkách a dokládají komplikovanost komunikace a podíl jednotlivých osob. Ve své úplnosti výjimečně dochovaný soubor obsahuje návrhy oltářů doprovázené rozsáhlou korespondencí mezi umělci a řemeslníky, duchovními správci farností, knížecími úředníky i vyjádření samotné vrchnosti. Návrhy jsou často dochovány v několika variantách a od různých tvůrců, s poznámkami a komentáři, s pomocí nichž je možné sledovat i jejich vývoj a postupné utváření představy o definitivní podobě díla. Množství doprovodných pramenů umožňuje nahlédnout do pečlivého výkonu vrchnostenského patronátu a jeho vnitřní komunikace. Dalšími důležitými prameny pro pochopení dobových představ o podobě chrámového prostoru jsou stavební plány, inventáře chrámového mobiliáře a zejména smlouvy uzavírané mezi vrchností (zastupovanou příslušnými úředníky) a umělci a řemeslníky.

Voda znamená naději a život. Ale všude tam, kde chybí nebo jí je naopak příliš mnoho a vymkne se lidské kontrole, přináší beznaděj a zmar. Rozložení oblastí s nedostatkem vody a pravidelnými záplavami na Zemi je víceméně stabilní a dané současnou polohou kontinentů. V posledních letech jsme však svědky rostoucí rozkolísanosti vodního režimu i v místech jeho dřívější stability, například ve středoevropském regionu. Čelíme současnému tlaku sucha i lokálních povodní. Oba tyto extrémy negativně ovlivňují množství i kvalitu vodních zdrojů, které je třeba chránit stále úzkostlivěji. Aby hospodaření s vodou a její ochrana byly smysluplné, je nezbytné znát nejen základní fyzikálně chemické vlastnosti vody, ale také chápat hlavní procesy, které ovlivňují její množství a složení, a to v atmosféře, povodích, řekách i nádržích. Je třeba umět posoudit míru a význam různých lidských činností na znečišťování vody a používat udržitelné metody, s jejichž pomocí lze tyto dopady eliminovat. Kniha přináší souhrn současných základních znalostí z hydrologie, hydrochemie, hydrobiologie, ochrany životního prostředí, úpravárenství a vodního hospodářství. Primárně je napsána jako učebnice pro studenty a pedagogy, jimž rozšiřuje obzor vědomostí získaných v rámci dílčích specializací, ale obsahuje zároveň informace a souvislosti důležité také pro vodohospodáře a zajímavé i pro širokou veřejnost.

Dějiny diplomacie a mezinárodních vztahů tvoří již od konstituování historie jako vědeckého oboru počátkem 19. století jedno z nejdůležitějších badatelských témat. Už německý historik Leopold von Ranke (17951886) se svými nástupci považovali studium zahraniční politiky jednotlivých (evropských) zemí za pomyslný vrchol dějepisného zkoumání. Podle jejich mínění se v ní zrcadlil nejvyšší stupeň jednání státu. Od zahraniční politiky se následně odvíjely další oblasti činnosti konkrétních státních útvarů a územních celků, jako byly například každodenní život obyvatel, demografický, kulturní, hospodářský a politický vývoj, úroveň vzdělání a mnohé další. Teprve v poslední třetině 20. století došlo pod vlivem postmoderní kritiky kulturních historiků k důraznému popření dosavadních obecně přijímaných vědeckých schémat (včetně primátu studia mezinárodních vztahů jako vrcholu historického bádání) a hledání nových.

Co mají společného zámek ve Versailles, aforismy Oscara Wildea a některé eseje Susan Sontagové z 60. let? A jak s nimi souvisí plakáty Alfonse Muchy, knihy Petra Šabacha a písně dua Čokovoko? Odpověď lze hledat v dějinách a teorii tzv. campu estetického fenoménu vyznačujícího se teatralitou a silnou ironií, jehož historické kořeny sahají až ke kratochvílím Ludvíka XIV. Publikace Petera Demetera od těchto kořenů stopuje vývoj campu do současnosti a mapuje jeho projevy v širším kulturně-historickém kontextu se zvláštním zřetelem k českému prostředí. Ukazuje možnosti uplatnění campu při interpretaci české kultury a zamýšlí se nad jeho podstatou v komparaci s jinými kulturně-estetickými tendencemi, jako jsou například dandysmus, queer, drag, kýč anebo ostalgie.

Série studií českobudějovického germanisty Jürgena Edera se zaměřuje na prostor střední Evropy, na vztah literatury a politiky a na střetávání mezi českou a německou kulturou. Historické rozpětí studií sahá od Výmarské republiky až po naši současnost, přičemž významná pozornost je věnována tématu exilu ať už vnějšímu, nebo vnitřnímu. Kniha jako celek nabízí pohled na velkou část 20. století, ovšem klade i znepokojivé otázky týkající se století nového, v němž mnohé z dříve jasně vytyčených hranic zanikly nebo byly překresleny.

Rostliny představují lákavou kořist plnou živin pro ohromnou armádu patogenů a predátorů. Dokonce se ani nemohou hnout z místa. Jak vůbec mohou přežít? Odpověď nabízí populárně naučná kniha britského botanika Daleho Walterse Rostlina jako pevnost. Jak se nenechat sežrat, která čtenáře seznamuje s nekonečnou válkou mezi rostlinami a jejich protivníky. Walters vykresluje rostliny nikoliv jako bezbranné oběti potravního řetězce, ale jako mistry v přežívání, kteří mají po ruce řadu skvělých triků, díky nimž jsou důstojnými soupeři pro nelítostné mikroskopické patogeny i věčně hladové herbivory. Kdo se bojí, nesmí na louku!

Kdy se v tuzemsku meč poprvé objevuje? S jakým sociálním prostředím je meč spojen? Jaká je symbolická role meče v různých dějinných epochách? Lišilo se postavení meče ve střední Evropě od mečů v Japonsku? Na tyto i mnohé další otázky se pokouší odpovědět kniha s bohatým obrazovým materiálem, která vyšla u příležitosti konání interdisciplinární konference nazvané „Meč a člověk“. Konference proběhla v roce 2022 v prostorách Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jejím pořadatelem byl tamní Archeologický ústav.