Jihočeská univerzita

Kniha podává svědectví o vzniku zastupitelského úřadu Velké Británie v Československu a jeho chodu v letech 1918–1930. Spojené království bylo společně s Francií jedním z garantů existence nezávislého československého státu a klíčovým spojencem v meziválečné době. Pražský legační úřad koordinoval aktivitu britských diplomatů na území republiky, a přímo tak kvalitu vztahů mezi zeměmi ovlivňoval. Publikace se nejprve zaměřuje na mezinárodní kontext vzniku a rozvoje bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi, přičemž hodnotí jednotlivá dílčí údobí a předjímá vývoj v další dekádě. Následně se zájem přesouvá k otázce běžného provozu instituce. Text vrstevnatě vyhodnocuje finanční i personální aspekty chodu ambasády a nezapomíná ani na méně zásadní, o to však zajímavější epizody. Monografie mimo jiné detailně rozpracovává problematiku umístění sídla legace či sítě tuzemských kontaktů a přibližuje také životní osudy nejvýznamnějších diplomatů.

V polárních oblastech se nacházejí jedinečné, ale zranitelné a často i ohrožené ekosystémy, které si zasluhují podrobnější studium. Pro Evropany je ideálním místem pro první seznámení se s polárními oblastmi arktické souostroví Svalbard, neboť je to místo logisticky dobře přístupné a současně nabízející člověkem dosud velmi málo ovlivněné biotopy, které mají díky přísné ochraně norské správy velkou naději na to, že zůstanou zachovány i pro příští generace. Svalbard je zároveň jakousi živoucí učebnicí, pomocí níž lze ilustrovat obecné ekologické zákonitosti sahající od neživé přírody přes mikroorganismy až k cévnatým rostlinám a živočichům včetně člověka. Autoři této knihy – odborníci z různých přírodovědných oborů – vybrali nejnázornější příklady těchto zákonitostí ze svalbardské přírody, aby s nimi seznámili širokou veřejnost. Kniha s bohatým obrazovým materiálem může sloužit jako příručka pro studenty vysokých i středních škol, ale také jako zdroj základních informací o polární ekologii pro zájemce o tuto pozoruhodnou disciplínu.

Archivnictví a věda o něm stojí dnes více než kdy dříve před velkými výzvami: Jak se vypořádat se změnami, jež přinesla nová doba, technologie a sociální sítě? Jak pracovat s archivním materiálem, aby svědčil o větším celku než jen sám o sobě? U příležitosti významného životního jubilea zakladatelky a ředitelky Ústavu archivnictví a pomocných věd historických Jihočeské univerzity prof. PhDr. Marie Ryantové, CSc., a zároveň k výročí založení tohoto ústavu připravili přátelé a kolegové pod vedením editorů Lenky Martínkové, Jiřího Cukra a Pavla Holuba knihu Aliam aetatem alia decent. Pomocné vědy historické ve víru postmoderní doby: tradice versus modernita. Dvě desítky příspěvků se zabývají otázkami osobních dokumentů, správy státní, městské i církevní, dějinami knihoven a významnými osobnostmi a ukazují, jak trendy nového tisíciletí umožňují nové chápání, analýzu a interpretaci.

Kniha představuje soubor aktuálně důležitých pojmů z vězeňské teorie i praxe. Jednotlivé penitenciární fenomény, které se vzhledem k současným penologickým trendům soustřeďují kolem základního trivia Algoritmus výkonu trestu, Principy moderního vězeňství a Výkon trestu citlivý k rodině, společně vytvářejí komplexní vhled do problematiky vězeňství, jenž je určen odborné i laické veřejnosti. Nápomocnou se publikace může stát pro edukační činnosti Vězeňské služby České republiky i mimo ni.

Kdy se v tuzemsku meč poprvé objevuje? S jakým sociálním prostředím je meč spojen? Jaká je symbolická role meče v různých dějinných epochách? Lišilo se postavení meče ve střední Evropě od mečů v Japonsku? Na tyto i mnohé další otázky se pokouší odpovědět kniha s bohatým obrazovým materiálem, která vyšla u příležitosti konání interdisciplinární konference nazvané „Meč a člověk“. Konference proběhla v roce 2022 v prostorách Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a jejím pořadatelem byl tamní Archeologický ústav.

Rostliny představují lákavou kořist plnou živin pro ohromnou armádu patogenů a predátorů. Dokonce se ani nemohou hnout z místa. Jak vůbec mohou přežít? Odpověď nabízí populárně naučná kniha britského botanika Daleho Walterse Rostlina jako pevnost. Jak se nenechat sežrat, která čtenáře seznamuje s nekonečnou válkou mezi rostlinami a jejich protivníky. Walters vykresluje rostliny nikoliv jako bezbranné oběti potravního řetězce, ale jako mistry v přežívání, kteří mají po ruce řadu skvělých triků, díky nimž jsou důstojnými soupeři pro nelítostné mikroskopické patogeny i věčně hladové herbivory. Kdo se bojí, nesmí na louku!

Série studií českobudějovického germanisty Jürgena Edera se zaměřuje na prostor střední Evropy, na vztah literatury a politiky a na střetávání mezi českou a německou kulturou. Historické rozpětí studií sahá od Výmarské republiky až po naši současnost, přičemž významná pozornost je věnována tématu exilu ať už vnějšímu, nebo vnitřnímu. Kniha jako celek nabízí pohled na velkou část 20. století, ovšem klade i znepokojivé otázky týkající se století nového, v němž mnohé z dříve jasně vytyčených hranic zanikly nebo byly překresleny.

Co mají společného zámek ve Versailles, aforismy Oscara Wildea a některé eseje Susan Sontagové z 60. let? A jak s nimi souvisí plakáty Alfonse Muchy, knihy Petra Šabacha a písně dua Čokovoko? Odpověď lze hledat v dějinách a teorii tzv. campu estetického fenoménu vyznačujícího se teatralitou a silnou ironií, jehož historické kořeny sahají až ke kratochvílím Ludvíka XIV. Publikace Petera Demetera od těchto kořenů stopuje vývoj campu do současnosti a mapuje jeho projevy v širším kulturně-historickém kontextu se zvláštním zřetelem k českému prostředí. Ukazuje možnosti uplatnění campu při interpretaci české kultury a zamýšlí se nad jeho podstatou v komparaci s jinými kulturně-estetickými tendencemi, jako jsou například dandysmus, queer, drag, kýč anebo ostalgie.

Překlad polemické knihy Fools, Frauds, and Firebrands: Thinkers of the New Left anglického filosofa s myšlením tzv. Nové levice Rogera V. Scrutona. Ve své knize z roku 2015 Roger Scruton navazuje na své dřívější filosofické práce, jak knihy, jako byla monografie Myslitelé nové levice z roku 1985, tak na články, které v průběhu osmdesátých let uveřejňoval v Salisbury Review a které se staly zdrojem řady kontroverzí. Scrutonova argumentace je konzistentní: zdůrazňuje důležitost tradice, kterou ovšem nevnímá jen jako velkou tradici politického myšlení, ale naopak jako tradici všednodennosti, tradici spolků a lidské pospolitosti. Tuto tradici brání proti utopickému radikalismu, jenž jak dovozuje v knize se u moderní levice projevuje hlavně vynálezem určité formy novořeči (s odkazem na Orwella).

Voda znamená naději a život. Ale všude tam, kde chybí nebo jí je naopak příliš mnoho a vymkne se lidské kontrole, přináší beznaděj a zmar. Rozložení oblastí s nedostatkem vody a pravidelnými záplavami na Zemi je víceméně stabilní a dané současnou polohou kontinentů. V posledních letech jsme však svědky rostoucí rozkolísanosti vodního režimu i v místech jeho dřívější stability, například ve středoevropském regionu. Čelíme současnému tlaku sucha i lokálních povodní. Oba tyto extrémy negativně ovlivňují množství i kvalitu vodních zdrojů, které je třeba chránit stále úzkostlivěji. Aby hospodaření s vodou a její ochrana byly smysluplné, je nezbytné znát nejen základní fyzikálně chemické vlastnosti vody, ale také chápat hlavní procesy, které ovlivňují její množství a složení, a to v atmosféře, povodích, řekách i nádržích. Je třeba umět posoudit míru a význam různých lidských činností na znečišťování vody a používat udržitelné metody, s jejichž pomocí lze tyto dopady eliminovat. Kniha přináší souhrn současných základních znalostí z hydrologie, hydrochemie, hydrobiologie, ochrany životního prostředí, úpravárenství a vodního hospodářství. Primárně je napsána jako učebnice pro studenty a pedagogy, jimž rozšiřuje obzor vědomostí získaných v rámci dílčích specializací, ale obsahuje zároveň informace a souvislosti důležité také pro vodohospodáře a zajímavé i pro širokou veřejnost.

Kniha zpracovává jedinečně dochovanou kolekci obrazových a písemných archivních materiálů z období 1662-1788, týkajících se pořizování vnitřního vybavení kostelů na schwarzenberských (ve třech položkách ještě eggenberských) panstvích převážně v jižních (ojediněle ve středočeských a severozápadních) Čechách. V jednom případě se jedná o materiály týkající se kostela v Turrachu ležícího ve Štýrsku. Bohaté prameny dovolují detailně sledovat postupy při pořizování jednotlivých kusů i větších souborů chrámového mobiliáře, odkrývají mechanismy i hierarchii rozhodování o patronátních zakázkách a dokládají komplikovanost komunikace a podíl jednotlivých osob. Ve své úplnosti výjimečně dochovaný soubor obsahuje návrhy oltářů doprovázené rozsáhlou korespondencí mezi umělci a řemeslníky, duchovními správci farností, knížecími úředníky i vyjádření samotné vrchnosti. Návrhy jsou často dochovány v několika variantách a od různých tvůrců, s poznámkami a komentáři, s pomocí nichž je možné sledovat i jejich vývoj a postupné utváření představy o definitivní podobě díla. Množství doprovodných pramenů umožňuje nahlédnout do pečlivého výkonu vrchnostenského patronátu a jeho vnitřní komunikace. Dalšími důležitými prameny pro pochopení dobových představ o podobě chrámového prostoru jsou stavební plány, inventáře chrámového mobiliáře a zejména smlouvy uzavírané mezi vrchností (zastupovanou příslušnými úředníky) a umělci a řemeslníky.

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení českých protestantských intelektuálů v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejich exilu. Na příkladu děl dosud opomíjených, přesto však pozoruhodných osobností pobělohorského exilu - Simeona Partlicia, Paula Felgenhauera a Ondřeje Habervešla z Habernfeldu analyzuje autor, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu, v nábožensko-politické propagandě chiliastů a v kruzích pěstujících okultní nauky.