Jonathan Livingston strana 2 z 9

Audiokniha Vítej u nás, Metude, kterou napsal Ladislav Dolník. Román z doby příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu nahlíží na tuto vzdálenou dobu s humorem a pochopením, přitom se drží známých historických faktů. Kde od té doby vypadl z mozaiky historie nějaký kamínek, tam si ho autor doplnil po svém. Děj knihy posouvá kupředu především Soběbor, řečený Soběk. Nemluví však nějak divně? Že by hanácky?

Uvažovali jste někdy nad tím, kým skutečně jsme? Myslíte si, že my a naše tělo jsme opravdu jeden neoddělitelný celek? A co nás vůbec odlišuje od zbytku živočišné říše? Kniha nabízí neotřelý vhled do lidského podvědomí a jeho tělesných programů, pomocí kterých nás tělo dokáže „odstavit“ od vědomého žití, a my pak jenom přežíváme na „autopilota“. Tyto programy jsou zároveň tím, s čím nejednou svádíme „vnitřní boj“. Jsme skutečně pány svých vlastních myšlenek a činů? Proč tedy nedokážeme ovládat „vlastní“ emoce tak, jak bychom si představovali? Kým nebo čím vlastně jsme a jaký má to všechno dopad na naše zdraví, partnerské vztahy, děti, planetu a okolí? Kniha klade důraz na jednoduchost, srozumitelnost, humor a údernost. Čtenářům nabízí přístupnou formou netradiční pohled na složitá filozoficko-psychologická témata (myšlenky, smysl života, člověk-zvíře, smrt, ...). Je to taková ... „lehká-těžká“ kniha.

Nekonečno fascinuje lidstvo již celá tisíciletí a setkáváme se s ním nejen ve filozofii, ale i fyzice a matematice. Ale co když vůbec neexistuje? Pozoruhodná interdisciplinární kniha, jejíž často velmi nové a originální myšlenky vzbudily již ve fázi autorovy dizertace v akademické obci i médiích značný pozitivní i negativní rozruch, ba dokonce i odpor, pobouření a vyhraněnou, nezřídka osobně útočnou kritiku. Kniha zkoumá otázku existence nekonečna v realitě i abstrakci, ve fyzice i matematice, a to za využití materiálů a příkladů z desítky různých vědních oborů. Ponořte se do proudu zkoumání historie i současnosti nekonečna, třeba analýzou vývoje lidské abstrakce od narození do dospělosti, kdy abstraktní „zvíře“ nekonečna není zkoumáno staticky, jak je obvyklé, ale darwinovsky evolučně, s poukazy na rozvíjení vlastností abstrakcí jako je písmo, jazyk, peníze nebo gramatika. Vydejte se cestou úvah, zda není pokrok ve fyzice a matematice mimo jiné i ničením jedněch nekonečen a nalézáním jiných, a zkuste spolu s autorem zodpovědět otázku, zda nakonec nemají všechny paradoxy nekonečna pouze jediné řešení – a jaké. Dostaňte se co nejblíže k odpovědím na problémy, jako co je to čas či skutečnost, seznamte se s formulacemi, jako je ultrafalzifikace či totální fenomenologie, a – pokud jste i vy nakloněni originálním myšlenkám – pootevřete dveře, za nimiž možná čekají koncepty nové fyziky a matematiky.

Po vážném a osobním vyprávění Jsem to já – a jsi to ty (vydaném pod pseudonymem Adam Blahosz) přichází Linhart s odlehčeným humorným příběhem z dnešních časů. Přes svérázné Zvonokosy na okraji Prahy se valí nové ideologie, ale lidé zůstávají tíž – hloupí i vychytralí, malí i velcí, ale především z nadhledu pozorovatele komičtí. Co víc si může přát čerstvě rozvedený karikaturista, který se sem přistěhuje, a to právě v době, kdy se zdejší zastupitelé rozhodnou vybudovat rozhlednu umístěnou v údolí? Že stavbu za peníze EU – první svého druhu na světě – otevře německá exkancléřka se svými arabskými dětmi a bude u ní odstartován Pochod hrdosti, už jaksi vyplývá z povahy záležitosti… Osvěžující čtení pro ty, kdo tuší, že humor je v bláznivé době lékem nejcennějším.

Pozoruhodný soubor vzpomínek známého albánského režiséra Pira Milkaniho, který na konci 50. let vystudoval v Praze a na konci 90. let působil v ČR coby velvyslanec Albánie. Ve více než dvaceti kapitolách je zachycen zajímavý Milkaniho životní příběh, který je úzce spjat s českým prostředím. Milkani přináší celou řadu osobních vzpomínek na mnoho známých českých, albánských i evropských osobností z oblasti kinematografie či politiky (např. herečka Ema Černá, italský režisér Michelangelo Antonioni, Václav Havel a další), ale v knize jsou zachyceny i zajímavé osudy některých obyčejných Čechů a Albánců. S nadhledem a nostalgií psané vzpomínky nabízejí českému čtenáři unikátní vhled do poměrů v kdysi izolované Albánii, do jejích kulturních reálií, které jsou u nás prakticky neznámé, a na straně druhé dobře zachycují, jak bylo Československo na konci 50. let z albánského pohledu považováno za kulturně vyspělou a relativně liberální zemi. I tato perspektiva může být pro vnímání vlastní minulosti velmi cenná. Z pohledu česko-albánských vztahů kniha představuje naprosto zásadní pramen dokládající, že oba národy spojuje zajímavá tradice spolupráce, která je však zejména v naší zemi zcela neznámá. Sám Piro Milkani je pak jejím ztělesněním.

Audiokniha Případ ztracené kočky, kterou napsal Josef Kostíř. Být novinářem v zapomenutém městě vyžaduje velkou dávku fantazie, přeci jen není tak snadné dokola zajímavě popisovat, jak chcípnul pes. Náš hrdina však nemá o nápady nouzi, jinak by nemohl být krom novináře také spisovatelem, básníkem, hercem, učitelem a v neposlední řadě detektivem. A přes tvůrčí práci má dost času také na svéráznou rodinu a činorodé kamarády.

Příběh dívky, na kterou zapomněli… Šťastné dětství jí přerušila válka. Stala se Židovkou. Pochopitelně jí byla i dříve, ale najednou to začalo vadit. Přežila Terezín, Osvětim, přišla o milované rodiče, díky šťastné náhodě unikla z pochodu smrti. Potkala dobré lidi, pomohli jí, žila u nemilované tety, v sirotčinci a našla životní lásku. Cesta Evy Erbenové byla zpočátku umetená, pak plná výmolů, několikrát stála na kraji propasti, měla štěstí, pokaždé se našel někdo, kdo jí podal pomocnou ruku, ale především musela ona sama chtít, znovu se nadechnout a jít dál. I v této poslední knize se vrací na začátek a rozvzpomíná se, na povrch vyplouvají nové skutečnosti. Zamýšlí se nad chováním lidí v krajních situacích, kdy jde opravdu o život, a reálně s porozuměním je popisuje, ona totiž ví, ona to zažila. Lidská paměť má očistnou schopnost. Snaží se vymazat hrůzné zážitky a žít současností. Přeživší šoa léta o hrůzách, které zažili, nemluvili, teprve jejich děti, když dospívaly, se je snažily přimět vzpomínat, vyprávět, protože je důležité, aby se taková zrůdnost už nikdy neopakovala. Dnes mnozí mladí progresivisté mají snahu soudit chování lidí v táborech smrti, moralizovat, jak se měli správně chovat, jak bojovat, jak se vzepřít. Je to naivní, protože nic podobného nezažili. Mají jen romantické představy a ideály, nikdy nestáli na hraně propasti… Je důležité, aby mládí mělo ideály, a neméně důležité je umět pozorně naslouchat těm, kteří zažili život...

Kdo navrhl knížeti Rastislavovi, aby požádal papeže o zřízení velkomoravského biskupství? A kdo přesvědčil Rastislava, aby vyslal další poselstvo k byzantskému císaři? A kdo hned poznal a snažil se přesvědčit Konstantina, že hlaholice je moc složitá a měla by se zjednodušit? Odpovědí na všechny tyto otázky je jedno jméno: Soběbor řečený Soběk. Kluk z velkomoravského zapadákova kdesi u dnešní Líšně. Umí dělat píšťalky a taky na ně hrát. Ale učí se rychle i jiné věci. Nejdůležitější ovšem nejspíš je, že umí být, podobně jako Forrest Gump nebo stoletý stařík, ve správnou chvíli na správném místě.

Kniha obsahuje 18 ručně kreslených originálních mandal k vybarvení. Mandaly jsou harmonizační obrázky a jejich vybarvování vám pomůže nejen zklidnit mysl, ale také rozvinout vaši tvořivost a fantazii. Čas strávený vybarvováním je čas, který věnujete jen sami sobě a tím relaxujete a zažíváte radost, která je nezávislá na vnějších okolnostech. Mandaly jsou vytištěné na kvalitním, příjemném papíře, který je k vybarvování pastelkami jako stvořený. Papír je u hřbetu perforovaný, abyste si jednotlivé mandaly mohli snadno vytrhnout a třeba zarámovat a vystavit. Ke knize je přiloženo 18 dvojic kartiček s černobílými mandalami na volných listech, které jsou připraveny ke známé hře pexeso. Stačí nastříhat a můžete hrát nebo si tyto kartičky můžete vybarvit podle svého. Aby se vám kartičky nepoztrácely, přikládáme praktickou krabičku, kterou si jednoduše vystřihnete a složíte. Po každé hře pak do ní můžete své pexeso schovat.

Okovy, které držely pradávné zlo v ruinách Darak Helmu, byly přetrhány. Zatímco Jagh, Grult, Ranka a Koré prožívali nová dobrodružství na sluncem prozářeném povrchu, tak mocní nekromanti ve stínech prokletého města nabírali sil. Když už se zdá, že je vše na nejlepší cestě k nastolení trvalého míru, tak se z ruin prastarého města vyvalí zástupy nemrtvých. Getsko znovu zachvátí válečný běs. V ohrožení se nyní neocitají jen naši hrdinové, ale celý jejich svět. Podaří se silám řádu přemoci zákeřnou moc chaosu? Příběh této knihy byl inspirován dobrodružstvím, které před několika lety prožila skupina přátel během hraní Dračího doupěte.

Deník boomera je autentickým deníkovým záznamem roku života postpadesátníka, stále rozčarovanějšího z toho, kam se ubírá svět. Zmítaný vlnami korporátní kultury, na nichž jeho o generaci mladší kolegové radostně surfují, zdrcený domnělým úpadkem mravů a jen zvolna se adaptující na dědečkovskou roli prochází předpeklím odborně nazývaným andropauza. Jeho záznam téhle cesty je nelítostně otevřený: Jako obětní beránek na sebe bere kříž obtloustlých, plešatících prostatiků, aby za ně na stránkách téhle knížky odžil všechnu trapnost. Kniha navazuje na Deník muže ve středních letech, který autor vydal právě před deseti lety, a je tedy také specifickým časosběrným dokumentem.

Vodácké zážitky od poloviny minulého století, kdy ještě Vltava tekla svým původním řečištěm a Orlická a Lipenská přehrada existovaly jen v plánech inženýrů. Doby to byly hrdinské a o dramatické i humorné momenty při sjíždění Vltavy, Otavy, Lužnice, Želivky, Doubravky a Sázavy a na Slovensku Hornádu a Dunajce či sjíždění šlajsen v Praze, nebyla nouze. O kouscích těch dávných vodních dobrodruhů si může dnešní vodák nechat jen zdát. Není vodák jako vodák, jeden sedne do hotové lodi a jede, jiný si loď i postaví. Autor patří k těm druhým. Loď si postaví a brázdí vody řek i moří. Třeba na plachetnici třídy Beluga v NDR na řece Peene do vnitřního moře a dále na otevřené moře. Plachetnice ale vášnivému vodákovi nestačí a vrhá se do dobrodružství na vodních lyžích. V těch dávných dobách nebyly ještě dostupné ani lyže, ani popisy jednotlivých vodně lyžařských disciplín. A opět se tu autor ukáže jako fachman, který si dokáže poradit. A dokonce si postaví motorový člun, aby si lyžař vůbec mohl zalyžovat! To všechno odvál čas. Posteskne si na závěr vášnivý vodák a se smutkem vypráví o neslavném konci jeho milovaného sportovního oddílu Tělovýchovné jednotě Rudá hvězda vodní motorizmus v Písku.

Je příjemné být bohatou francouzskou markýzou a žít v přepychu. Ale již méně příjemné se to ukazuje v době Velké francouzské revoluce, zvlášť když Robespierre nastolil svůj teror. Mladý William Wavesbury se švagrem Paulem – a dvojčetem Margaret, která nemůže zůstat pozadu – se tak musí vydat na nebezpečnou misi do Paříže, aby zachránili Paulovu sestru před rozsudkem, který v té době mohl znamenat jen jediné. Smrt gilotinou. Ani doma v Anglii není bezpečno. Starý hrabě David Wavesbury je stále užitečný vojenský poradce, a stává se proto cílem francouzských špiónů. Zvláště toho, který má osobní důvody k pomstě na jeho rodině. Co začalo neškodným setkáním s galantním lupičem, končí bojem o život téměř na prahu Wavesburyho domova. Paul se dostal na záhadný seznam lidí, kteří jsou zdánlivě bez důvodu jeden po druhém vražděni. Stopy vedou jasným směrem, proto mu nezbývá než se vydat společně s Williamem Wavesburym znovu do nepřátelské Paříže. Zrádce ve vlastních řadách pak přinutí k nebezpečné cestě i jejich dámy. Znetvořený dohlížitel nad pařížskými nevěstinci si rozhodně nemůže nechat takovou kořist ujít. Maximilien Robespierre, nekorunovaný vládce nové Francouzské republiky, je na vrcholu moci. Nemá ale nejmenší tušení, že kdesi za Lamanšským kanálem skupina lidí plánuje spiknutí, které má jeho vládu ukončit jednou provždy.

Jsou tři, jsou tým, jsou úspěšné a točí seriály. Český komediální román A dostaneš mě k filmu? z atraktivního prostředí, který dává nahlédnout pod pokličku filmového průmyslu a odhaluje, že kariéra u filmu nemusí znamenat spokojený život. Na počátku byl rozvod… A kdyby se do toho nevložila vyzenovaná filmová producentka Anděla (50) a její single kolegyně, režisérka, Beata (50), se kterou začínaly v devadesátkách „z garáže“, tak by Lindin život (38) byl stoprocentně tragédií. Tedy pokud by psala autobiografický scénář. Pokud ale máte chytré kamarádky… Příběh zralých žen, které spojuje nejen filmová branže, ale i schopnost průšvihy řešit s obrovskou mírou nadsázky a humoru, protože vědí, že ze života stejně živé nevyváznou. Hlavní hrdinka Linda, spolu se synem Honzou (11), se snaží vytvořit novou rodinu z dvou rozpadlých rodin. Jenže nový partner Michal (40) má dvě pubertální děti z předchozího manželství a „prima“ exmanželku k tomu. Doslova. A Lindin bývalý manžel a jeho mladinká žena, jež žije podle nejnovější trendů z Instagramu, také nejsou ideální zázemí pro malého Honzíka, pokud soud rozhodne o střídavé péči… Anděla na rozdíl od Lindy má láskyplné manželství a Beata žije spokojeně... i bez manžela. Jednoho dne se však všem jejich štěstí rozpadne.

Svět se změnil a z bohů se stali lidé. Co budou muset obětovat pro to, aby svou svobodu a schopnosti získali zpět? A co obětujeme my? Nejde jen o román, ale o cestu hrdiny v každém z nás. Usir se probouzí z podivného snu, přestože nikdy dřív nespal ani nesnil. Je zmatený. Vypadá jinak, cítí jinak. Není divu, stal se člověkem. Ale co to vůbec znamená? Co obnáší být lidskou bytostí? Svět kolem něj se změnil a nebe je tak daleko. Musí urychleně všemu porozumět a ve společnosti několika přátel vyrazit na dlouhou cestu za bytostí, která všechno způsobila dřív, než bude pozdě. Usir, Isis, Thovt a Hathor se proto vydávají na pouť za znovuobjevením vlastní síly a velikosti.

Každá doba je nějaká, ale sranda musí být. No, veselé to vždycky nebylo v těch dávných létech šedesátých, ale to neznamená, že nebyla žádná sranda. Byla, a né že ne. Byli jsme mladí, milovali jsme holky, život, taneční čaje a divadlo! Hráli Suchý a Šlitr, Dostavník, Šimek a Grossman… Místopřísežné prohlášení: Autor tímto slavnostně prohlašuje, že všechny osoby, události, citované myšlenky, verše i texty písní zaznamenal tak, jak si je pamatuje on. Jak to bylo ve skutečnosti a jak přesně se z historického hlediska věci odehrávaly, jaká měly osoby občanská jména, jak se verše přesně rýmovaly a písně zněly, do toho netahejte. Tohle není dějepis ani umělecká kritika, to je to, co jsme zažili a jak si to já pamatuji. Dokud si to ještě pamatuji. Soudruzi nás sice trápili, ale… Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak! Americké agresoři utopíme v rudém moři! Naše vítězství je jisté, vzhůru na imperialisté! Dnes kyselé zelí! – Další rána západním štváčům! Závěry XII. Sjezdu KSČ plníme! (i do přinesených nádob) Obětavé práci našeho národního celku voláme čest a zdar! Buduj vlast, posílíš mír! Nakonec hesla se tak nějak moc nemění, že? Sranda bude! Vysíláme signály… Do roku 2030 jen elektroauta! Proces ukončování provozu jaderných reaktorů je zdlouhavý, ale jejich počet roste! Jezte méně masa, omezte fosilní paliva! Do roku 2050 uděláme z Evropy „první klimaticky neutrální kontinent”. Na zimu jsme připraveni!