Jonathan Livingston strana 4 z 8

Přežil hrdinně válečné boje na frontě v Itálii, osud mu ale připravil krutou ránu v šumavských lesích Po vzpomínkách z hlubokých lesů na Domažlicku napsal Jack Flor román. Stejně jako předchozí příběhy, je jeho jediný román autobiografický (jméno hlavního hrdiny změnil na Čížka). První světová válka ovlivnila životy lidí v celé Evropě. Bojovali v ní všichni bez rozdílu postavení. Lesní adjunkt Čížek žil v naději, že se té nesmyslné řeži vyhne, potřebovali ho v hraběcích lesích, ale osud zasáhl a Čížek narukuje. Rakousko-uherská monarchie je ke konci války ve smrtelné křeči a část českých vojáků přebíhá na druhou stranu, na italské a ruské frontě často bojují naši proti našim. Čížek i jeho přítel Jiskra se ocitají italských horách, sice zůstali na c&k straně, ale denně riskují životy, když se snaží dodat informace nepřátelům. Odvahu jim dodává záhadný Franta. Po návratu z války se vrací do lesů. Začít normálně žít a milovat není jednoduché, tím spíš, že se váleční kamarádi ocitají každý na jiné straně zákona Fotografie na obálce Bohužel se nedochovala žádná fotografie Jacka Flora z první světové války. Použili jsme tedy fotografii z archivu nakladatelky, resp. jejího synovce, na které jsou její dva strýčkové Václav a Jan. Prožili podobné válečné útrapy a také se ocitli na italské frontě jako hlavní hrdina. Oba se z války vrátili. Bohužel Jan, povoláním muzikant, s trvalými následky. Vybuchl těsně vedle něj granát a on částečně ohluchl. Fotografie je z 8. 5. 1918, z Fagagna u Udine.

Cesta životem je vždy plná překážek, jen jejich překonávání může vést k splnění snu. Jakub Nabi, lékař kurdského původu, napsal poutavý autobiografický román. Ve vzpomínkách se vrací do Iráku do rodného Kurdistánu, země zmítané neustálými válkami a chudobou. Jako malé dítě musel po útoku irácké armády na Kurdy utéci a žít několik let v uprchlickém táboře v sousedním Íránu. Válku, tvrdý režim Saddáma Husajna i boje mezi jednotlivými kurdskými frakcemi zažil na vlastní kůži. Po návratu do Kurdistánu, zasáhla rodinu další rána, otec na následky mrtvice ochrnul na polovinu těla a veškerá starost o početnou osmičlennou rodinu zůstala na mamince. Jakub od mala musel mamince pomáhat vydělávat peníze. Se svým oslíkem rozvážel vodu, prodával zeleninu, při studiích pracoval v restauraci, po studiích jako ošetřovatel v nemocnici. Už v Kurdistánu musel bojovat s místními předsudky. Jako dítě byl zasnouben s vlastní sestřenicí, on se však zamiloval do jiné ženy a snažil se bojovat s místní tradicí a vydobýt si právo na vlastní rozhodnutí o svém životě. Chtěl studovat medicínu, ale rodiče s tím nesouhlasili, neměli peníze na studia, nakonec se dostal pouze na dvouletou ošetřovatelskou školu. S takovým osudem se nechtěl smířit! Chtěl být lékař! Vesmír se spojil a on dostal nabídku studia medicíny v ráji, jménem Evropa. Avšak ani jeho cesta do Evropy nebyla jednoduchá. Musel se sžít se zcela jinou kulturou, jinými zvyky, jinými hodnotami a úplně jinou tradicí. Neměl peníze, musel přerušit školu a pracovat potkal několik osudových žen a studoval

Bez humoru učit opravdu nejde! Už před lety říkal praotec všech učitelů Jan Ámos Komenský: Škola bez humoru je jako mlýn bez vody. Nebo tak nějak. A kdo jiný by se měl věnovat školskému humoru, než ti nejpovolanější - tj. učitelé, u kterých by měl být smysl pro humor víceméně povinnou součástí jejich pedagogické osobnosti. Typickým příkladem je můj dlouholetý kolega Milan Kocmánek. Kdyby bral školství smrtelně vážně, dělal by dnes ředitele školy nebo školního inspektora, prudil děti i své podřízené a tak jako mnozí jiní škodil českému školství. Jenomže Milan, když vezme do ruky tužku nebo jinou psací potřebu, není to proto, aby zapsal pětku do žákovské knížky nebo poznámku do třídní knihy. On s ní vykouzlí půvabné postavičky žáků i učitelů v nejrůznějších humorných situacích a rozdává tak všem dobrou náladu. A té je nejen v českém školství obzvlášť zapotřebí!

Šlehněte si Langera! Šlehy jsou břitké glosy a krátké postřehy, kterými Ivan Langer komentuje aktuální politické a společenské dění. Bez obalu, s vtipem, nadhledem i s přiměřenou dávkou sarkasmu a ironie. O koronaviru, o vládě, o Evropě, o Babišovi, o lidech i o sobě. Pro pobavení i k zamyšlení, v kapesním formátu ideálním na cesty. Kniha navazuje na předchozí úspěšné tituly V Síti (2016), V Síti 2 (2017) a Sochobásně V Síti (2018).