Jonathan Livingston strana 5 z 9

Hrabě David Wavesbury, v té době podplukovník Wavesbury, chystá uprostřed znesvářené Indie doprovodit Roberta Clivea na výpravu proti zdrcující přesile. Po ztrátě důstojníka vezme zavděk jakoukoliv náhradou. Mladý podporučík John Ferrel totiž skrývá nejedno tajemství. Ani po návratu domů již po boku milované Elizabeth nemá Wavesbury čas těšit se z rodinného štěstí. Líbánky nedopadnou právě podle jejich představ, když se objeví dávný Elizabetin známý, který chce využít dceru rebela pro své politické cíle. Elizabeth čeká nelehká volba. Může být vůbec ochotna postavit se kvůli svému manželovi za vévodu z Cumberlandu, Řezníka Vysočiny? Ke všemu kolují zvěsti, že na Wavesburyho barbadoské plantáži straší. Hrabě Wavesbury je skeptický ke všemu nadpřirozenému, ale žádost jeho správce o zásah je natolik naléhavá, že si ji nemůže dovolit ignorovat. Když se začnou opakovat útoky na Elizabetin život, Wavesbury je nucen jednat. Nenese nakonec za většinu předchozích událostí odpovědnost jediný neznámý nepřítel? Kdosi v pozadí s vlastními cíli?

Máte už plné zuby hrdinů typu rozervaný chudý teenager zmítaný emocemi a hledající si své místo ve světě? Stýská se vám po hrdinech ze staré školy? Pak tu je tu Wavesbury! Muž, který už něco prožil, má zkušenosti, prostředky a vcelku jasnou představu o tom, kam patří. Žádný hrdina z lidu, rodem i vystupováním je to šlechtic a gentleman nestydící se za své postavení. K nepříteli na bitevním poli je nemilosrdný, ale mimo něj se snaží chovat podle svého nejlepšího svědomí. Tak se také seznamuje se svou životní láskou o sedmnáct let mladší lady Elizabeth, dcerou poraženého skotského lorda a Wavesburyho někdejšího nepřítele.

Skutečný příběh o tom, jak je důležité udržet si potřebný odstup a zachovat chladnou hlavu. Být rozvedenou ženou, matkou dospívajícího syna a zároveň onkologickou pacientkou v cizí zemi není jednoduché. A navíc, řešit vztah se dvěma muži a zvolit lásku, to už stojí velké úsilí. Autorka v knize popisuje rok svého života, provádí čtenáře temnými zákoutími, kam až ji nemoc dostala, a spolu s nemocí řeší i své zamotané milostné vztahy. Ale zároveň dává naději, že i s nelehkou životní situací, jakou je nemoc, se lze vyrovnat s nadhledem, odhodláním a humorem. Vždyť stačí jen jedno mávnutí motýlích křídel a všechno může být jinak. Tohle není manuál na přežití, tohle je život .

Vážíte si výdobytků civilizace, a přesto máte pocit, že jsme se nějak vymkli z přirozeného řádu věcí a chtěli byste oživit svoje spojení s přírodními cykly? Všímáte si, že na podzim se cítíte jinak než na jaře a v létě jinak než v zimě, a chtěli byste objevit skrytý potenciál vědomého prožívání proměnlivosti kola roku? Máte ve zvyku si zapisovat postřehy ze svého života, denní i noční sny (případně si přímo vedete deník) nebo byste chtěli se zapisováním začít? Pak je Cyklický zápisník právě pro Vás. Stejně jako je přirozenější spát v noci než ve dne a jako rostliny rostou více v období přibývajícího měsíce, tak i roční cyklus podporuje některé činnosti v určitá období více a v jiná méně. Banálním příkladem může být horký čaj, který si vychutnáme v zimě, kdežto v létě se chceme spíše ochladit něčím studeným. Stále vzrůstá počet lidí respektujících přirozený rytmus roku na podzim rekapitulují a noří se do sebe, v zimě odpočívají a naslouchají hlasu své intuice, na jaře se vrhají do práce a v létě si začínají užívat jejích plodů. Získávají tím pocit sounáležitosti s širším přírodním světem, zažívají plynutí s proudem života nechávají se jím nést spíše, než by pádlovali proti proudu. Pokud chcete tyto pocit zažívat v hojnější míře i Vy, nemusíte hned radikálně měnit svůj život někdy stačí zdánlivá maličkost třeba si začít vést deník, který Vám zároveň bude jednotlivá období připomínat. Dá Vám tak příležitost vnímat dané období jarní a podzimní rovnodennost, zimní a letní slunovrat, dožínky, dušičky, 1.máj a Hromnice zastavit se na moment a všimnout si, co se kolem v přírodě děje, ochutnat specifickou energii každého zastavení kola roku. Až budete po roce deník znovu číst, uvidíte, zda se společně s ročními obdobími neproměňuje také Vaše vnímání sebe sama, Vašich vztahů a světa. Zažijete rok jinak a možná budete překvapeni tím, jak příjemné je nechat se houpat proměnlivým cyklem. P.S.: Pokud si zapisujete své sny ty denní i ty noční může se Vám hodit učebnice snového jazyka, která Vám pomůže rozšifrovat jejich skrytý význam. Podívejte se sem.

Pod tíhou rychlého sledu událostí se jedna česká rodina během pár týdnů rozhodne k radikálnímu kroku: sbalit se a odjet na rok tak daleko, jak to jenom jde na druhou polokouli, malinkatý ostrůvek ztracený v Indickém oceánu. Na Bali. Hinduistické tradice, tropické podnebí, škola v bambusovém háji. Velké změny v přístupu k výchově dětí, jejich vzdělání a našemu vnímání reality, tvoří osu knihy. Kniha je zamyšlením nad mnoha tématy i obyčejným příběhem čtyř lidí. Co všechno společně zažili v tak odlišném prostředí a do jakých koutů světa je zavál jejich neklidný cestovatelský duch?

Život na Šumavě a v Pošumaví nebyl nikdy jednoduchý. Zvlášť když s kantořinou začínáte těsně po únoru 1948. Historie českého pohraničí očima českého kantora. Vladislav Taubenhansl je skvělý vypravěč. A tak si klidně můžete představit, že sedíte útulné šumavské světnici, pijete kafíčko, ukusujete buchtu a posloucháte. O dětství na venkově vypráví s laskavým poláčkovsko-svěrákovským humorem, ale zamrazí vás, když malý vášnivý radioamatér sestaví rádio a poslouchá za války Londýn. Studia na učitelském ústavu vám zas připomenou študáky a kantory. Absolvuje na prahu 50. let, a je jako čerstvý kantor bez závazků přemisťován ze štace na štaci, tam, kam se starým bardům nechce, odkud bylo vyhnáno původní německé obyvatelstvo a nastěhování noví obyvatelé z východního Slovenska. Učitelování v pohraničí přeruší na dva roky vojna, ani zde není o absurdní situace nouze. Po vojně se chce věnovat jen dětem, ale jsou 50. léta a hloupí funkcionáři mu otravují život Vladislav Taubenhansl si ale nestěžuje, vypráví s nadhledem. Blbost všemožných orgánů kompenzuje radostí z dětí a svými zájmy. Měl to životní štěstí, že práce pro něj byla koníčkem. Měl neuvěřitelně široký rozhled od hudby, přes fyziku, matematiku, radioamatérství až po rybaření. Děti ho proto milovaly. Jednoduše byl to docela obyčejný KANTOR!

V románu Prezidentův kocour vzpomíná Guram Odišaria, abcházský básník, dramatik a novinář, na exotické přímořské město Suchumi a jeho ještě exotičtější obyvatele, na moře, které pění jako šampaňské víno. Hlavní postavou románu je Michail Temurovič Bgažba, stranický funkcionář, původním povoláním genetik. Ten se stal již během svého života legendou. Byl to nefunkcinářsky otevřený člověk, obdivuhodná osobnost. Nesmírně miloval život, lidi a svět kolem sebe a lidé mu to s úctou opláceli. Tento člověk se náhle ocitl uprostřed válečného běsnění. Nepřežil. Jeho pohřbu se zúčastnila mimo jiné jeho přítelkyně Zinaida Nikolajevna a v rukou nesla zrzavého kocoura, vnuka prezidentova kocoura, kterého Michail Temurovič našel někde v křoví a dal jí ho s tím, že je léčivý a že mu ho osobně daroval americký prezident.

"Kdysi dávno, v daleké Africe, žila-byla dvě královstvíčka. Království hroznýšů a království králičí. Mezi těmi dvěma královstvími panovalo od nepaměti přirozené nepřátelství, avšak pro krále každého z nich byla vzájemná nenávist potřebným instrumentem pro udržení moci. Tahle dvě království totiž byla jedno druhému velmi užitečná. Králíci sloužili hroznýšům jako základ zdravé stravy a hroznýši byli pro vládce králíků velmi důležitým prostředkem disciplíny a udržení pořádku v králičím království… Králíci a hroznýši jsou satirickým podobenstvím na totalitní režim a povídkou, která po svém vydání v USA na začátku 80. let vyvolala velký ohlas a byla zařazena mezi velké antiutopie 20. století po bok Orwellovy Farmy zvířat."

Tomáš Baťa, Václav Klement, Emil Kolben, František Křižík, Emil Škoda. Všichni jsme ta jména někdy slyšeli. S plody práce těchto významných vynálezců, podnikatelů, průmyslníků se setkáváme v každodenním životě, stačí si obout boty, nastoupit do tramvaje, usednout za volat automobilu... Jistě, byli to muži obdaření výjimečným talentem, ale také pílí, vytrvalostí, odhodláním. I když se často potýkali s nepřízní osudu, nenechali se odradit a šli za svým cílem.

… Jak se zachováte, když budete vědět s naprostou jistotou, že vám zbývá přesně pět měsíců života? Anebo dokonce jenom pět dní? Jak rychle se smíříte s osudem a kolik drahocenného času obětujete úvahám o vlastní smrti?… …To, že lidský život z pohledu zvenčí končí tak, jako když se vypne počítač, je možná v zásadě správná představa, ale můžeme vyloučit domněnku, že okamžik vypínání může z pohledu zevnitř vypadat, jako by trval věčně? …Co se stane, až bude civilizace ohrožena událostí, která se vymyká běžné představivosti? Jak se zachovají ti, kteří budou mít v rukách možnost rozhodovat? …Je iluzí se domnívat, že uprostřed otevřené informační společnosti a sociálních sítí nelze dokonale zatajit nebo zamaskovat skutečnost. Právě díky tak rozvinuté infrastruktuře a důvěře v ní to jde až neuvěřitelně snadno.

Čechy první čtvrtina 18. století. Šéf policie císařského kancléře baron von Austenberg je pověřen pátráním po tajné organizaci, která zneklidňuje nejvyšší místa ve Vídni i v Praze. Jaké její poslání? Vynáší tajné informace z Rakouska do Anglie nebo se za její činností skrývá ještě něco jiného? Během svého pátrání se dostává do svízelných situací, vyšetřuje vraždu, účastní se soubojů, je nebezpečně raněn, setkává se svou láskou. Bojuje proti dvorským intrikám i nebezpečným zločincům…krok za krokem se dostává na stopu záhadného muže vystupujícím pod jménem Rosen.