Jota strana 132 z 186

My Wohnouti jsme veselá kapela, ale taky parta pokrevních kámošů, která už léta čundruje po nejrůznějších koutech světa. Několikrát se nám do cesty připletla i Indie, což je snad ta nejulítlejší země pod sluncem. Krávy na ulicích, podivná hudba, smradlavý vůně… prostě mraky naprosto nepochopitelnejch věcí. Říká se, že v Indii nejde nic nezažít. Jasně. Tuhle teorii musíme potvrdit. Proto taky vznikl lehkej cestopis z naší dvouměsíční cesty po její jižní části, kterej jsme okořenili množstvím barevnejch fotek. Kdo ještě v Indii nebyl, udělá si představu, kdo ji už navštívil, může zavzpomínat.

Píše se rok 1880 a mladý excentrik Holmes teprve začíná s praxí detektivního konzultanta. Jeho zvláštní nadání a první kroky však neuniknou pozornosti jiné postavy, o níž veřejnost zatím také nic netuší, profesora Moriartyho. V téže době, na druhém konci světa, si jiný muž, jakýsi doktor Walker, sahá až na dno své dosavadní existence, aby se stal obětí i nástrojem zlovolných manipulací. Setkání obou mužů je neodvratné, není však dílem osudu, ale součástí rafinovaného plánu Napoleona zločinu. Profesor Moriarty se nám tak konečně představuje v plném lesku. A paní Hudsonová? A Mycroft Holmes? Jak se ke svému zděšení a úžasu dovídáme, již od dob Studia v šarlatové, Podpisu čtyř a Řeckého tlumočníka bylo všechno jinak, což jako dokonalý tour de force prokáže skutečná verze hororu Poslední případ.

Už jste byli na táboře s čarodějkou? Uaó! Je to paráda! Skvělé pokračování příběhu o šprndách, košťatech, žábách, francouzácích, zkrátka o čarodějnických genech v rodině.

Afrika. Žhnoucí kontinent tisíce vůní. Vůní starodávné magie, temných rituálů, rozvláčného bezčasí, krví nasáklé země i nepolapitelného temperamentu jejích mužů. Afrika, která z vás dostane to nejlepší i to nejhorší a zbytek odhodí do prachu prudkého slunce. Tereza se do Afriky vydala za poklidnou úřednickou prací na českém konzulátě v Keni. Jenže to by nebyla Afrika, aby jí nepřičarovala pár českých turistů v nesnázích, jejichž dramatické osudy Terezu okamžitě pohltily. Ale protože má černý kontinent zvláštní erotický půvab a taky smysl pro humor, vedle jedovatých hadů, nesnesitelné šéfové a vrcholícího kmenového konfliktu jí nastražil do cesty také muže. Keňského umělce, jehož kouzlu Tereza dlouho neodolá a vydává se s ním na cestu, která voní… všemi vůněmi Afriky.

Příběh dětství, které bylo až příliš brzy vystaveno krutosti světa dospělýchDevítiletý Suleiman se navzdory svému věku ocitne ve vážné situaci, vzdálené dětským hrám a láskyplnému obětí rodičů. Začíná pozorovat své okolí očima dospělého. Pokaždé, když jeho otec odjede na služební cestu, stává se hlavou rodiny. V jednom takovém případě ale svého otce spatří na tržišti v doprovodu dvou mužů v černých slunečních brýlích a vnější svět mu najednou začne připadat jako hrůzostrašné místo, kde rodiče lžou a kde na některé otázky neexistují odpovědi.V době otcovy nepřítomnosti přichází Suleiman za svou matkou, která jej pod rouškou noci seznámí s tajemstvím svého dětství. A jak postupně lži a strach narůstají, začíná to vypadat, že se pod tíhou tohoto tajemství jeho dosavadní bezstarostný dětský svět zhroutí. Autor byl v roce 2006 nominován na mezinárodní knižní cenu Man Booker Prize a v roce 2007 obdržel cenu britského společenství za nejlepší prvotinu a mnohá další ocenění.

Americká spisovatelka Lori Gottliebová navštívila ve třiceti osmi letech spermobanku. Po devíti měsících se stala maminkou chlapečka, jehož otce nezná. Při výchově syna sepisuje knihu, ve které se zamýšlí nad tím, proč se mnoha zralým ženám v Americe, které bezmezně touží po mateřství, nedaří potkat muže, za něhož by se rády vdaly. Lori Gottliebová velmi otevřeně popisuje nejen vlastní dlouholeté hledání partnera – kniha rovněž představuje jakési shrnutí spisovatelčina soukromého důkladného průzkumu partnerských a manželských vztahů. Ke svému osobnímu příběhu přidává pro srovnání také zkušenosti a zajímavá vyprávění mnoha svých přátel. Čtenáři předkládá jejich často velmi odlišné pohledy na realitu manželství a zároveň se vztyčeným prstem připomíná kulturní modely, které mohou deformovat pohled západní společnosti na tento základní vztah. „Tato kultura nás mladé ženy přesvědčuje, že kompromis je sprosté slovo.“ Kniha Jak najít manžela není „manuál“ pro výběr partnera. Nenajdeme v ní výčet pravidel, kterých se má držet žena na schůzce, ale vtipnou a trefnou zpověď stále hledající ženy. Lori Gottliebová je žurnalistka a spisovatelka, spolupracuje také s rozhlasem. Jako žurnalistka píše například pro deníky NewYork Times a Los Angeles Times či časopisy Time, Atlantic, Elle a Marie Claire. Bestseller Marry Him vydaný u nakladatelství Dutton je její pátou knihou. Tato knížka vzbudila nemalou pozornost, po jejím vydání byla Lori například pozvána do populárního pořadu Oprah Winfreyové.

Když jednoho květnového dne roku 1981 autobusový mechanik Lu Decheng, jeho přítel, výtvarný redaktor Yu Dongyue, a učitel Yu Zhijian zosnují komplot proti čínskému režimu, netuší, že se právě vepsali zlatým písmem do moderních čínských dějin. Jejich barvou napuštěná vejce, která dolétnou na portrét Mao Ce-tunga na pekingském náměstí Tiananmen, roztočí kolotoč událostí, při nichž bude jeho protagonistům ještě mnohokrát tuhnout krev v žilách. Vejce totiž nezasáhla jen Maovu podobiznu, ale samou podstatu lidského zla, ztělesněného čínským politickým systémem zrozeným z touhy po moci. Zatímco si za svůj donkichotský čin odpykávají mnohaletý trest ve vězení, čínská diktatura dál chrlí oheň a síru a chrání svůj neposkvrněný štít. Denise Chongová, čínsko-kanadská autorka a držitelka řady literárních cen, předkládá čtenářům románové zpracování skutečného „příběhu obyčejných mužů, kteří odhalili pravou tvář režimu“. A nutno říci, že její beletrie je děsivě poutavá.

Když vás ráno budík vytrhne ze spánku, máte pocit, že byste nejraději zůstali zachumlaní v teplé posteli, četli si knížku, usrkávali šálek kávy a celý den jen tak lenošili? Tom Hodgkinson, zakladatel časopisu Idler (Lenoch), si to nepřeje, on to dělá. Od tohoto milovníka svobody a umění nicnedělání vychází nikoliv jen obyčejná kniha, nýbrž přímo protilátka proti naší prací posedlé kultuře. V knize Jak být líný Tom Hodgkinson předkládá učenou a zároveň rozverně podanou obhajobu nového způsobu života, který může praktikovat každý bez výjimky - žít šťastně nicneděláním. Rozebírá celé spektrum otázek, jimiž se moderní lenoch zabývá, jak se pořádně vyspat, kdy to v práci zabalit, jak se těšit ze života - a zároveň rozjímá o dílech takových slavných obhájců těchto ctností, jakými byli Oscar Wilde, Robert Louis Stevenson a Nietzsche, jež všichni přiznali, že svá nejlepší díla napsali v posteli. V českém překladu již vyšla autorova úspěšná kniha Líný rodič aneb Lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství, jež s humorem chrlí návrhy, jak se rodičovstvím neztrhat. Tom Hodgkinson je šéfredaktorem časopisu Idler (Lenoch), který se těší stále větší popularitě a jeho revoluční díla se překládají do mnoha jazyků.

Dívky v Číně 19. století procházejí drastickou zkouškou podvazování chodidel a jako ženy jsou odsouzeny žít v izolaci. Proto se dorozumívají tajným písmem, které muži neznají, proto hledají přítelkyni na celý život, spřízněnou duši, své druhé já, tzv. laotong. Malují své vzkazy štětcem do vějířů a vyšívají je na hedvábí. Takový je i osud Lili. Ona a její kamarádka Sněžný kvítek odcházejí z rodné vesnice a následují své muže. První milostné zkušenosti, postavení v nové domácnosti, rodinné tragédie, selská vzpoura a hladomor, to vše se odráží v jejich důvěrných vzkazech.

Příběh o vztahu dvou mladých lidí zásadně ovlivnily události srpna roku 1968. Ona je těhotná, ale ne s ním, on si zase zpočátku chce jen trochu užít. A jejich vztah-nevztah se víc projeví v situaci, kdy se ocitnou v úzkých - mají na krku ruského dezertéra. Děj se mohl odehrát vlastně v jakékoliv době, jež se tak trochu vymkla z kloubů. Je osudovým milostným příběhem Tomáše a Táni, kteří chtěli mít chvilku času na lásku, ale dostali se v nesprávnou dobu na nesprávné místo. A stejně tak je osudovým příběhem generací, jejichž sen o svobodě a obyčejně šťastném životě byl právě téhle srpnové noci násilně přerván.

O rodičovské lásce, bezmoci a pomíjivosti života Julie Myersonová ve svém „pravdivém příběhu“ spojuje dvě dějové i časové linie — v první rozplétá osudy krátkého, ale pohnutého života Mary Yellolyové, nadané malířky žijící v 19. století, která zemřela v pouhých 21 letech na tuberkulózu. V reálném životě však Julii zasahuje těžká rodinná krize, která se stává paralelní, postupně stále silnější dějovou osou knihy. Myersonovi jsou po měsících rodinného napětí a chaosu donuceni nemilosrdně vyhodit nejstaršího syna z domu. Jack má teprve sedmnáct let. Jak se to mohlo stát? Jak mohla doposud soudržná rodina dospět k takovému smutnému, zoufalému činu? Vždyť s Jackem nebyly nikdy žádné potíže, byl bystrý, radostný a talentovaný... A nyní jeho divoké, těžko uchopitelné násilnické chování téměř zničilo celou rodinu, včetně spokojeného života jeho dvou mladších sourozenců. Jack objevil kanabis, jeho nejsilnější formu zvanou gandža, kouří každý den a žije ve vlastním světě, v němž není místo pro rodinu, studium, pro cokoliv spojené s řádem. A jeho rodiče mu nedokáží pomoci, ať se snaží sebevíc. Syrová, zároveň však i něžně mateřská kniha vypráví paralelní příběh mladé dívky a chlapce, jejichž životy oddělují staletí i rozdílné okolnosti životních cest. Spojují je však zásadní otázky: Co se stane, když rodina přijde o dítě? Jaké stopy po nás zůstanou v paměti jiných či v dějinách? Jak se má matka vyrovnat s tragickou skutečností, že láska — jakkoli absolutní a bezpodmínečná — nestačí k záchraně jejího dítěte?

Radostné i smutné události se odehrávají na pozadí krásné Českomoravské vysočiny, spisovatelčina milovaného kraje. Její důvěrná znalost vesnického prostředí jí umožnila psát zasvěceně o problémech života na venkově, které tu lidé řeší podle svých nepsaných, ale o to důsledněji dodržovaných zásad a pravidel.

Píše se rok 1929 a novomanželé George a Serena Pembertonovi přijíždějí z Bostonu do hor Severní Karolíny, kde chtějí založit dřevařskou firmu. George místní prostředí zná, žil tu dost dlouho, a dokonce zplodil nemanželské dítě, ale Serena je v horách nováčkem. Záhy však dokazuje, že si s muži v ničem nezadá – dohlíží na pracovní čety, loví chřestýše, navíc zachrání v divočině manželovi život. Společně s Georgem bezohledně umlčí nebo odstraní z cesty každého, kdo ztratí jejich přízeň. Když Serena zjistí, že nemůže mít děti, rozhodne se zavraždit manželova nemanželského syna. Jakmile žena posedlá touhou po moci vytuší, že Pemberton svou nelegitimní rodinu chrání, bouřlivé manželství se začíná rozpadat a příběh spěje k překvapivému vyústění.

V jádru tohoto znepokojujícího napínavého románu a literárního milostného příběhu leží prastarý rukopis, psaný v jakémsi zapomenutém jazyce. Překladatel a jazykový expert Jack narazí v kryptě starého kamenného kostela v Sydney na ukrytý rukopis. Ten je psán tajemným písmem, obsahuje podivné ilustrace, a cosi v něm naznačuje jakási velká tajemství. Beth, dívka, se kterou Jack chodí, věří, že tento rukopis obsahuje odpovědi na otázky ohledně jejího mrtvého otce. Jack má ale podezření, že rukopis skrývá něco mnohem většího. Je to snad něčí žertík, nějaký tajný kód - nebo je to nějaký zapomenutý jazyk? Jak je vlastně starý? Co vlastně skrývá? A co leží za jeho schopností přivlastnit si ty, kteří ho najdou?

Atentát nebo nešťastná nehoda? Před více než 60. lety byl vytažen ze Středozemního moře u Gibraltaru vrak letadla, společně s tělem generála Sikorského a těly dalších osob, které s ním absolvovaly poslední let. Od této doby jsou neustále vedeny diskuse a spory, o tom, co bylo příčinou katastrofy. Tadeusz Kisielewski na základě počítačové analýzy letu letadla Liberator Mk II AL 523 a doposud nepublikovaných pramenů tvrdí, že premiér polské vlády v emigraci nezahynul nešťastnou náhodou, ale že byl zavražděn. Díky nově nalezeným archivním materiálům autor podstatně rozšiřuje znalosti o lidech, kteří zapříčinili Sikorského smrt. Představuje poutavý a překvapivý obraz politického a špionážního bitevního pole v době II. světové války, sleduje kroky vrahů i jejich mocipánů. Stopy vedou do Kremlu, do britského MZV a také do prostředí polské rozvědky.

V dubnu 1943 nad Neapolí po nezdařené misi záhadně zmizel americký bombardér Liberator, pokřtěný posádkou na "Lady Be Good", který odstartoval ze základny v Sulúku. Nikdo v té době neměl ponětí, co se s letadlem nebo posádkou stalo. Jednoduše zmizelo, beze zprávy o zřícení nebo o tom, že by se stalo obětí nepřátelské palby. Avšak ve válce život klesá na ceně a posádka byla jednoduše prohlášena za "pohřešovanou, pravděpodobně mrtvou". V květnu 1958, po 15 letech, zpozorovali olejáři společnosti BP při leteckém průzkumu nad jižní centrální Libyí pozoruhodně dobře zachované zbytky liberatoru, ležící na štěrkové pláni 440 mil od Benghází, původního cíle letu pohřešovaného letadla. Zdálo se nemožné, že by se mohlo jednat o vrak "Lady Be Good", v takové vzdálenosti od plánované trasy letu. Leč ukázalo se, že to tak vskutku je. Tento pozoruhodný příběh zaujal Maria Martineze, který se rozhodl zjistit, co se s nešťastným letadlem a jeho posádkou doopravdy stalo.