Karolinum strana 163 z 164

František Jan Vavák (1741-1816) byl největší z českých selských písmáků. Bez školního vzdělání samostudiem dosáhl značného kulturního rozhledu. V první buditelské generaci se uplatnil jako autodidaktický kronikář, veršovec, hudebník, zeměměřič a kartograf

V knize Druhý proces se renomovaný historik Karel Kaplan vrací k jednomu ze svých celoživotních témat a zároveň k snad nejsledovanějšímu politickému procesu v novodobých českých dějinách - soudu s Miladou Horákovou a dalšími nekomunistickými politiky. Tém

Představa poezie jako kulturně homogenního a čistě národního fenoménu není udržitelná a Jahan Ramazani, profesor anglické literatury na University of Virginia, ukazuje, že přeshraniční výměna a interkulturní vlivy patří mezi hlavní motory básnického vývoje ve dvacátém a jednadvacátém století. Nově pohlíží na širokou škálu básníků, od Eliota, Yeatse a Langstona Hughese po Elizabeth Bishopovou, Lornu Goodisonovou a Aghu Shahida Aliho, a odhaluje způsoby, jakými moderní a současná poezie v angličtině překračuje národní hranice, utváří básnická spojení a umožňuje dialog nejen mezi národy, ale na globální úrovni také mezi polokoulemi.

Moderní dějiny Japonska představují nebývale jasně vymezené období. Na jedné straně začínají ostrým revolučním startem v podobě restaurace Meidži roku 1868, na druhé straně neméně razantně mizí ze scény s koncem válečné apokalypsy roku 1945. Spojení velmi podrobné chronologie s výkladovým slovníkem nabízí kontinuitu narativu spolu s encyklopedickým přehledem klíčových aktérů, událostí a pojmů. Hlavní důraz je položen na politické a hospodářské dějiny, ale zejména chronologie postihuje také důležité události kulturní a společenské. Příručka chce mimo jiné přispět ke sjednocení a standardizaci značně rozkolísaného odborného pojmosloví – v tomto směru má normotvorné ambice.

Publikace J. Langmeiera a Z. Matějčka zaznamenala již po svém prvním vydání v r. 1963 značný ohlas. Průlomová práce, ve které autoři citují díla západních expertů i výsledky z vlastní praxe s ohroženými dětmi, popisuje pojem psychické deprivace u dětí v ústavní péči a nepříznivých rodinných poměrech. Metodologicky důkladné dílo se nezastavuje u odborného posouzení problému, ale klade do popředí zájmy dítěte a humanistický přístup. Oba autoři se u nás významně zasloužili o to, aby se péče o opuštěné děti sestávala z vhodné kombinace péče ústavní a podporované péče rodinné či pěstounské. Ovlivnili též zakládání prvních SOS dětských vesniček.Psychická deprivace v dětství je stále doporučovanou základní literaturou pro studenty psychologie, pedagogiky a sociologie, ocení ji však každý, kdo se věnuje problematice ohrožených dětí. Čtvrté vydání díla je opatřeno předmluvou profesorky Vágnerové a aktualizovaným výběrem literatury k tématu.

Slavný humoristický román Zdeňka Jirotky navazuje na tradici českého humoru a autory, jakými byli J. Hašek, K. Čapek nebo K. Poláček, zároveň je zde také patrná inspirace anglosaskou humoristickou prózou J. K. Jeroma a P. G. Wodehouse. Humor, a především satira a parodie, jsou podstatnou součástí české literatury, Jirotka subverzivně využívá různé literární formy i žánry: od romantického čtení pro ženy a dobrodružné kovbojky pro chlapce až po zcela zlidovělé formy umění. Saturnin je příběhem zamilovaného mladého muže a jeho věrného sluhy Saturnina, sluhy, který mění zaběhnuté pořádky a obrací svému pánovi život naruby, připravuje mu výstřední životní situace a s jakoukoli překážkou se dokáže svérázně vyrovnat. Saturnin svým působením odhaluje slabosti druhých, a tak odkrývá jejich „pravou“ tvář – je sluhou, ale svým konáním si dokáže podmanit své okolí, které na jeho hru chtě nechtě přistupuje… Román Saturnin vyšel poprvé v roce 1942 za nacistické okupace a od té doby se dočkal více než dvaceti vydání v češtině a byl přeložen do mnoha světových jazyků. Na motivy románu byl natočen film a od svého vzniku se stále znovu objevuje také jako divadelní představení.

Kniha rozebírá dva české spory o liberalismus, jejichž účastníky byli dva vůdčí čeští intelektuálové a politici T. G. Masaryk a Václav Havel. Ke sporům došlo v různých dobách od sebe na hony vzdálených, takže je otázkou, zda v jednání a myšlení jejich protagonistů lze vůbec najít nějaké kontinuity. Kniha je takovým konceptuálním testem českého demokratického mýtu, který obě tyto postavy "filozofů na trůně" nahlíží v zákrytu. Čtenář se nejprve dozví, jak Masaryk reformuloval klíčové koncepty české politické emancipace, jak při tom zúčtoval s dobovým liberalismem a požadoval jeho sociální a demokratickou proměnu. Po pádu komunismu se zase tématem Havlova sporu stala omezenost transformačního neoliberalismu, který měl antidemokratické implikace. Ukazuje se nicméně, že se v těchto odlišných sporech dostávala ke slovu liberální tradice, která měla své evropské souřadnice a dávala demokratický smysl české politické emancipaci. Lze se nadít, že tato liberální tradice má svou relevanci i v současnosti, kdy se objevují nová nebezpečí pro demokracii, především vlna antiliberalismu, nacionalismu a konzervatismu, která se kolem zvedá.

V publikaci, která vychází k životnímu jubileu Jiřího Šubrta, vybrala a uspořádala editorka Lucy Císař Brown příspěvky tohoto autora zaměřené na čtyři tematické okruhy: a) historická sociologie, její vývoj, obsah a odborné zaměření; b) sociologické otázky času, temporality a kolektivní paměti; c) teoretické diskuse týkající se koncepčních problémů a dilemat soudobých sociálních věd; d) vývojové trendy ovlivňující podobu soudobých společností a jejich historický vývoj. To, co propojuje tyto tematické oblasti do jednoho celku a dává knize jednotný ráz, je Šubrtův přístup k sociologii, v němž je kladen důraz na historické a procesuální hledisko.

Over the past thirty years, the Czech public administration has been the subject of research rooted in law, economics, and history. However, only minimal attention has been paid to what Czech public officials actually do on the job (policy work) and the extent of politically motivated interference in their work (politicisation). This book aims to fill this gap by presenting the evidence derived from a large-N survey of the Czech ministries, the first of its kind in the country. The findings presented in the book offer new insights into the activities within the “ivory towers” of the Czech ministries and defy popular notions of an appallingly politicised bureaucracy.

Kniha amerického politologa a historika, specialisty na kultury jihovýchodní Asie (Thajsko, Indonésie, Filipíny) si klade zásadní otázku, proč v dobách komunistického internacionalismu a následné globalizace přežívá a sílí nacionalismus. Nejde jen o politický nebo ideologický jev ani o návrat k slavné historii nebo tradicím. Právě v jižní a jihovýchodní Asii vzniká národní povědomí a vědomí u etnicky značně diferencovaných celků. Podle Andersonovy teorie je národ především společenstvím vzniklým v představivosti, která se rozvíjí pomocí moderních komunikačních technologií (počínaje knihtiskem), vlivem literatury (zejména moderního románu) a žurnalistiky. Na rozdíl od náboženského společenství, které se formuje v kontinuálním čase "posvátné historie", čase, jenž má jasný smysl a je zasazen do věčnosti, vzniká národ jako "společenství v představách" jednotlivců v "prázdném", sekularizovaném a mechanizovaném čase moderního světa. Přínosem knihy je i sledování vzniku moderních národů na americkém kontinentě a vlivu těchto procesů na vývoj nacionalismu v Evropě. Z angličtiny přeložil Petr Fantys.