Karolinum

Cílem publikace je nahlédnout vybrané teoretické kategorie obsažené v autorových stěžejních dílech z různých úhlů, včetně analýzy při využití kvantitativních metod. Je připomenut kontext, v němž Levý pracoval, a teoretické základy, z nichž čerpal. Práce usiluje i o hlubší poznání souvislostí, které existují mezi Levého teorií a vybranými oblastmi české a světové translatologie, jako je hermeneutický přístup či dějiny překladu, včetně pohledu na recepci Levého myšlenek. Dílčím cílem je pak učinit Levého teorii přístupnější, a to díky systematizujícímu přístupu u vybraných konceptů.Prvním tematickým důrazem knihy jsou Levého teoretické kategorie a koncepty. Sem spadá šest kapitol zahrnujících textovou a pojmovou analýzu Levého publikace Umění překladu, problematiku procesu překladu či kritiky a analýzy překladů. Dále sem náleží kapitola srovnávající Levého teoretické kategorie a pojmy s neohermeneutickým směrem v translatologii. Druhým tematickým zaměřením jsou dějiny překladu, jimž je věnována závěrečná kapitola knihy, totiž Levého statím v této oblasti, se zaměřením na období baroka.Kniha chce navázat na vědecký zájem o dílo J. Levého, být příspěvkem k diskusi o jeho vybraných teoretických kategoriích a zdůraznit výjimečnost této zakladatelské osobnosti české teorie překladu.

Ve listopadu 2022 uspořádaly v Praze Filozofická fakulta a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy mezinárodní konferenci, která nabídla různé pohledy na dění v podunajském dualistickém soustátí v poslední fázi jeho existence a na situaci v českých zemích po roce 1918. Kolektivní monografie předkládá v upravené a vzájemně provázané podobě příspěvky, které na konferenci zazněly, a k nim připojuje ještě několik dalších textů.Literární, společenské a kulturní reflexe tohoto přelomového období umožňují nejen nahlédnout do minulosti, ale rovněž poskytují hlubší porozumění tomu, jak zásadní dějinné zvraty ovlivňují lidské myšlení a tvořivost.

Edice obsahuje odbornou i přátelskou korespondenci adresovanou Bohuslavu Havránkovi, přednímu lingvistovi 20. století. Zahrnuje období od roku 1924 do roku 1977. Její hlavní část spadá do čtyřicátých a padesátých let 20. století z pera trojice význačných vědců: Františka Trávníčka, Vladimíra Šmilauera a Bohuslava Havránka (jim úspěšně sekunduje lexikograf Alois Získal). Jejich práce, zájmy i osudy se v listech protínají a po válce vyhrocují; tvoří zajímavou i objevnou část celé korespondence a dokumentují, někdy i bouřlivě a bojovně, vývoj české lingvistiky v soudobých měnících se politických poměrech. Druhým tematickým okruhem korespondence jsou pak listy Havránkových žáků: Miloše Dokulila, Karla Horálka, Františka Kopečného a Oldřicha Králíka; jsou zaměřeny individuálněji, a i když zachycují řadu momentů reagujících na společenské události, dotýkají se převážně vědecké práce, často v souvislosti s konzultací či prosbou o pomoc při řešení problémů osobního i profesního charakteru. Kniha vychází k 100. výročí založení Pražského lingvistického kroužku.

Komplexně pojatá a bezesporu unikátní kniha podává detailní přehled vlastnictví českého periodického tisku v letech 1989-2024, poukazuje na charakteristické rysy jeho vývoje ve sledovaném období a přehledně popisuje jeho stav a strukturu na počátku roku 2025, a to i s přihlédnutím k legislativnímu kontextu. Publikace je významným informativním přínosem pro odbornou i širokou veřejnost, která se zajímá o dění na současné české mediální scéně. Kniha v samostatné kapitole obšírně zpracovává právní předpisy, které se dotýkají periodického tisku, a jejich vývoj v daném období, dále se obsáhle věnuje společensko-ekonomickým souvislostem vývoje vlastnictví českého periodického tisku. Hlavní část práce tvoří kapitoly věnované vlastnictví periodického tisku, v nichž je detailně zmapován jednak vývoj vlastnictví českého periodického tisku v letech 1989-2024 (v dělení na celostátní denní tisk, regionální denní tisk, regionální tisk s delší než denní periodicitou, nedělníky a časopisy), jednak v identickém dělení stav vlastnictví českého periodického tisku na počátku roku 2025. Na 86 stranách barevných příloh jsou připojeny tabulky, které přehledně a velmi detailním způsobem shrnují informace obsažené v knize, stejně tak jako 40 stran chronologie českých médií 1989-2024 v datech a obsáhlý jmenný rejstřík.

Publikace shrnuje poznatky o centrálním sluchovém zpracování, dichotickém slyšení a jeho vztahu k vývojové dysfázii, zabývá se diagnostikou poruch centrálního sluchového a řečového zpracování u dětí s vývojovými poruchami jazyka, představuje nové metody jejich analýzy a provádí procesem vytváření a využití dichotických řečových testů v češtině, které rozšiřují spektrum českých audiologických vyšetření zaměřených na porozumění řeči. Knihu doplňuje soubor testů pro audiometrická vyšetření, dostupný ke stažení pro využití v klinické praxi.

Filosofie byla tradičně považována za bytostně evropskou, a představovala tak samotné jádro západní myšlenkové tradice. Se ztrátou ústředního postavení Evropy coby politické i intelektuální velmoci je však nucena k tomu, aby pro sebe nacházela nová východiska, která jí umožní promýšlet postavení člověka ve světě 21. století. Yuk Hui, profesor filosofie na Erasmově univerzitě v Rotterdamu, ukazuje, že v této situaci nelze než vyjít mimo ideologický protiklad mezi Východem a Západem a přijmout za své myšlenkové bezdomovectví, jež nebude postaveno na neutralizaci rozdílů, ale stane se příležitostí k individuaci myšlení.

V Kanadě žijící významný český bohemista profesor Lubomír Doležel (1922–2017) čtenáře podrobně seznámil s významnou literárně-teoretickou školou – s teorií fikčních světů umění, jejímž byl na konci 20. století spoluzakladatelem. Na rozdíl od klasického výkladu je podle teorie fikčních světů literární dílo otevřeno nespočetným výkladovým úrovním. Mezi literárním dílem (fikcí) a skutečností tak může probíhat neustálá interakce. Heterocosmica (Fikce a možné světy, 2003) představuje závažný lingvistický příspěvek k postmoderním literárním teoriím. Po více než dvaceti letech a po dvou navazujících knihách Heterocosmica II (Fikční světy postmoderní české prózy, 2014) a Heterocosmica III (Fikční světy protomoderní české prózy, 2018) vychází ve druhém vydání.

Argumentačně sevřené a myšlenkově subtilní, psané ve druhé půli roku 1934, tvoří přehlížené jádro písemného odkazu aktivistky a myslitelky Simone Weilové (1909–1943) a zasluhují včlenit do nejužšího kánonu klasiků politického myšlení. S východiskem ve zdrcující kritice všech falešných moderních utopií včetně ideálu sociální revoluce Weilová v přesně promyšlených krocích hledá – a i vprostřed naprosté historické beznaděje tápavě nalézá – způsob, jak je i přesto možné myslet, vnímat a rozvíjet skutečnou lidskou svobodu.

Mužská dominance je tak zakotvena v našich společenských praktikách a našem nevědomí, že si jí sotva všímáme; je natolik v souladu s našimi očekáváními, že ji jen těžko zpochybňujeme. Bourdieu vychází ze svých zkoumání kabylské společnosti. Analýza fungování této společnosti pomáhá pochopit nejskrytější aspekty vztahů mezi pohlavími v našich vlastních společnostech a mužskou dominanci jako ukázkový příklad symbolického násilí – jemného, neviditelného, všudypřítomného násilí uplatňovaného prostřednictvím každodenních praktik společenského života. Dojde ovšem i na analýzu společenských mechanismů a institucí – rodiny, školy, církve a státu.

Ve listopadu 2022 uspořádaly v Praze Filozofická fakulta a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy mezinárodní konferenci, která nabídla různé pohledy na dění v podunajském dualistickém soustátí v poslední fázi jeho existence a na situaci v českých zemích po roce 1918. Kolektivní monografie předkládá v upravené a vzájemně provázané podobě příspěvky, které na konferenci zazněly, a k nim připojuje ještě několik dalších textů.Literární, společenské a kulturní reflexe tohoto přelomového období umožňují nejen nahlédnout do minulosti, ale rovněž poskytují hlubší porozumění tomu, jak zásadní dějinné zvraty ovlivňují lidské myšlení a tvořivost.

Publikace podává ucelený přehled oboru se zohledněním současného vývoje a změn vyplývajících z nové Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11). Zahrnuje také podrobně zpracovanou pedopsychiatrii, jejíž význam v současnosti dynamicky roste. Autorský kolektiv je tvořen odborníky z lékařských fakult i regionálních klinických pracovišť, což zaručuje propojení teoretické erudice s každodenní realitou oboru. Vedle klíčových diagnostických a terapeutických přístupů kniha otevírá i témata, která v českých učebnicích nejsou dostatečně popsaná - od konziliární psychiatrie a psychosomatiky přes komunitní péči a reformu oboru až po urgentní stavy či roli ošetřovatelské péče.Kniha reflektuje i průřezová témata současné medicíny, jako jsou etické aspekty, suicidalita, otázka menšin. Silný důraz je kladen na komunikaci s pacientem z mnoha různých aspektů, a to v celé její komplexnosti, což představuje klíčový aspekt moderní, na pacienta orientované péče.Učebnice je určena především studentům lékařských fakult a lékařům v přípravě i praxi v oborech psychiatrie a dětské a dorostové psychiatrie. Využití může nalézt rovněž u dalších odborníků v oblasti duševního zdraví a v příbuzných oborech.

Kniha otevírá otázku, co se děje s našimi digitálními stopami po smrti a jak technologie proměňují samotné chápání konečnosti. Sociální sítě, archivy zpráv i algoritmicky oživované vzpomínky udržují zemřelé v komunikačním prostoru živých a vytvářejí nový stav "posmrtelnosti". Digitální identity a nástroje umělé inteligence dokonce umožňují simulovat přítomnost těch, kdo již mezi námi nejsou, čímž se stírá tradiční hranice mezi životem a smrtí. Komu patří "digitální ostatky" a kdo má právo rozhodovat o jejich dalším osudu? Kniha vybízí k veřejné debatě o odpovědnosti platforem i uživatelů za kolektivní digitální dědictví, které po sobě zanecháváme.

Kolektivní monografie představuje první systematicky pojatou analýzu vývoje zdravotnické záchranné služby v českých zemích v období od jejího zestátnění v roce 1952 až po transformaci v krajské příspěvkové organizace v roce 2003. Kniha si klade za cíl zmapovat procesy institucionalizace, profesionalizace a modernizace přednemocniční neodkladné péče prostřednictvím analýzy oficiálního diskurzu a aktérské reflexe. Těžiště výkladu spočívá v letech 1952-2003, zároveň je však tento vývoj zasazen do širší perspektivy "dlouhého trvání" od konce 18. století s důrazem na klíčové mezníky druhé poloviny 20. a počátku 21. století (1952, 1974, 1992 a 2003). V tematických kapitolách se monografie věnuje socio-profesní identitě výjezdových skupin, technologickým a materiálním proměnám, přechodovým liniím mezi přednemocniční a nemocniční péčí, etickým dilematům spojeným se setkáváním se smrtí a také genderovým aspektům a popkulturním obrazům. Zvláštní pozornost je věnována paměťové perspektivě řidičů, sester a lékařů, jejichž vyprávění slouží jako pramen k porozumění transformačním procesům nejen v urgentní medicíně, ale i v širším fungování socialistického a postsocialistického zdravotnictví.

Kniha přináší vhled do prostředí a okolností, v nichž žil a působil Ježíš Nazaretský. Je věnována nejen konkrétní historické, náboženské, sociální a politické problematice spojené s Ježíšovým narozením, působením, smrtí a zmrtvýchvstáním, ale poskytuje i širší pohled na předchozí a následné dění. V pěti rozsáhlých částech může čtenář sledovat události a okolnosti, které mu napomohou lépe pochopit, k jakým změnám a nábožensko-společenským proměnám v 1. stol. n. l. v souvislosti s Ježíšem a jeho hnutím docházelo. Dobře známé antické dějiny kniha ukazuje ve vztahu k osudu tehdy málo známého proroka a učitele, jehož násilná smrt vzápětí začala měnit dějiny. Zároveň může sloužit jako zdroj informací pro ty, kdo chtějí lépe rozumět novozákonním textům jakožto textům, které vycházely z konkrétní historické zkušenosti.

Throughout history, the Romani people-as representatives of an oral culture-have been written about by outsiders, often idealised, defamed, or condemned, but seldom portrayed accurately. Only in the last century have the Roma begun to speak for themselves through their own writing.This anthology brings together fifteen Romani authors from former Czechoslovakia, whose stories reflect the people, places, and experiences that shaped their lives. Moving between rural Eastern Slovakia, postwar Czech towns, and contemporary cities, these narratives confront hardship and discrimination while affirming pride, resilience, and a deep connection to Romani language, culture, and community. Together, they offer a picture far removed from the stock character of "the Gypsy” pervasive in world literature.

Publikace prostřednictvím analýzy vybraných myslitelů a dobových pramenů ukazuje, že právo na válku ve středověku a raném novověku nebylo jednotným institutem, ale vyvíjejícím se souborem pravidel ovlivněných náboženskými, politickými i společenskými faktory. Některé určující prvky se shodně objevují u filozofických i právních pramenů - např. posun od teologických myšlenek k více přirozenoprávním a racionalistickým východiskům nebo také důraz na autoritu panovníka. V některých ohledech se však teorie s praxí zajímavým způsobem rozchází - to dokládá např. smluvní a komunitní aspekt středověkého a raně novověkého práva na válku.