KAVKA

Kniha přináší fascinující vyprávění pestré skupiny lidí o životě v Japonsku na začátku dvacátého století. Džuniči Saga, povoláním lékař, se po dobu patnácti let věnoval rozhovorům s nejstaršími obyvateli svého rodného města Cučiura. Muži a ženy různých profesí, rybáři, obchodníci, řemeslníci, chudí i bohatí, gejši i příslušníci mafie jakuzy v nich vzpomínají na své mládí a o svých životech mluví velmi otevřeně. Vyprávění jsou často zdrcující svou syrovostí, zároveň překvapí, s jakou samozřejmostí jejich vypravěči k nesnázím života přistupují. Život běžných lidí se tehdy ještě v mnohém podobal tomu, jaký žili jejich předci před sto lety, než se Japonsko otevřelo světu a začaly do něj přicházet nové podněty. Kniha není jen svědectvím o jednom malém městě, ale vypovídá o celém Japonsku. Dává lépe pochopit, v čem spočívá úspěch země v moderní době a co umožnilo přerod tohoto tradičního starobylého světa v průmyslovou velmoc. Kniha byla v roce 1987 v Japonsku zvolena Knihou roku. Tento citlivý a pravdivý portrét života vzdálené východní země vychází česky poprvé ve skvělém překladu Vlasty Winkelhöferové, držitelky Řádu vycházejícího slunce, vyznamenané mnoha oceněními za umělecký překlad a přínos české japanologii. Džuniči Saga, povoláním lékař, se po dobu patnácti let věnoval rozhovorům s nejstaršími obyvateli svého rodného města Cučiura. Nutno dodat, že vynikající český překlad paní Vlasty Winkelhöferové, neobsahuje všechny sebrané příběhy. Do jisté míry jsou vybrány pro českého čtenáře ty nejzajímavější, nikoli ty nejdrastičtější. Všechny příběhy neobsahuje ani jedno z japonských vydání knihy, ani anglický překlad. Nejuplnější verze byla vytištěna v limitované edici v Japonsku. Jedná se o překrásně provedené bibliofilské vydání s množstvým barevných i čenobilých ilustrací.

Objevte tvůrčí sílu, která stojí za průkopnickými díly Vladimíra Boudníka. Nová monografie vyšla na jaře tohoto roku ke stému výročí narození výjimečného českého umělce, zakladatele uměleckého směru, zvaného explosionalismus. Během tří měsíců se první náklad knihy vyprodal, a nyní vychází v dotisku. Boudník představil na sklonku padesátých let a na začátku let šedesátých své vlastní originální grafické techniky. Nazval je aktivní, symetrickou a magnetickou grafikou, a ovlivnil jimi celou následující generaci umělců, jenž na Boudníkův odkaz svým způsobem navázali, nebo se vůči němu vymezili. Přes jeho inovativní postupy, které neměly obdoby u nás ani ve světě, se Boudník stal obětí své doby, která jeho snahy nechápala, ba je zesměšňovala. I proto o něm doposud kolují nejrůznější legendy a mylné domněnky, které chystaná publikace uvádí na pravou míru. Ačkoli patří Vladimír Boudník k našim nejuznávanějším umělcům, prakticky neexistuje literatura, která by se komplexně zabývala jeho dílem. Na rozdíl od životopisné literatury a soupisu díla, která pocházejí například od Boudníkova bývalého spolupracovníka z ČKD Ladislava Merhauta, se historička umění Eva Čapková zaměřuje na Boudníkovu cestu, která jej dovedla k vynálezu nových grafických postupů. Autorka se také podrobně věnuje jeho mírovým provoláním a Manifestům explosionalismu, které jsou jedněmi z prvních samizdatů na našem území po roce 1948. Součástí publikace je bohatá obrazová příloha, která kromě celé řady reprodukcí Boudníkových děl z významných institucí představuje i tisky z neznámých soukromých sbírek, které dosud nebyly publikovány. Jako taková představuje kniha Boudníkovo dílo v zatím nejucelenější podobě, zprostředkovává poznání Boudníka jako umělce světové úrovně, a poukazuje na jeho místo nejen v českých dějinách umění.

Patnáct komiksových příběhů z běžného, každodenního života v Japonsku oscilující mezi sociologickou studií, osobním svědectvím a vizuální básní. Patnáct výprav, jež vás zavedou na méně známá místa od severního ostrova Hokkaidó po prefekturu Šimane na jihozápadě souostroví, od vrcholků hor prefektury Gunma po mořské pobřeží ostrova Šikoku. Patnáct pohledů na některé tradiční japonské řemesla či zvyky (keramika, čajový obřad, výroba saké ad.), založených na zkušenosti života v Japonsku česko-francouzského básníka Jeana-Gasparda Páleníčka i na promluvách autentických osob. Patnáct odlišných výtvarných stylů výtvarníků z České republiky, Slovenska, s vietnamskými kořeny či z Ruska pod vedením uznávaného komiksového autora Václava Šlajcha.

Kniha textů o umění od architekta a fotografa Milana Pitlacha, jednoho z exulantů, kteří po vpádu sovětských vojsk bloudili rozvráceným světem podobně jako před čtyřmi sty lety čeští vzdělanci po bitvě na Bílé hoře, je jeho posledním odkazem rodné zemi. Texty v knize jsou přirozeně zaměřené na úvahy o architektuře – jeho profesi a povolání, a o fotografii – jeho hobby a prostředku uměleckého vyjádření. Na závěr jsou zařazeny některé jeho reflexe o vlastní práci. Pitlachovy eseje a glosy vynikající češtinou zachycují jeho univerzální, do šíře i hloubky zaostřený rozhled světem umění. Z obsahu: Le Corbusier / Erich Mendelsohn / Alfred Neumann / Karel Prager / Nový romantismus - Jan Kaplický / Dvě architektury Petera Zumthora v Německu / Forum Nová Karolina v Ostravě / Sentimentální procházka Opavou / Alfred Stieglitz / Poezie Robinsona Jefferse a fotografie Minora Whitea / Jan Svoboda / Josef Koudelka - Chaos / Květoslav Přibyl Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.

Nové přepracované vydání. Vlasta Winkelhöferová (1932–2022) byla jednou z nejvýznamnějších českých japanoložek. Kromě překladů se věnovala i dějinám japonské literatury, kultury a folkloru. Podobně jako její další knihy je i kniha Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku reakcí na několik dlouhodobých pobytů, které měla příležitost v Japonsku uskutečnit. Poprvé do této země cestovala na sklonku padesátých let, v době, kdy staré zvyky, tradice a řemesla byly ještě živou součástí japonského každodenního života. Na vlastní oči poznala atmosféru prostředí, v němž lidové výrobky vznikaly, viděla lidové řemeslníky při práci v jejich dílnách, hovořila s nimi a jejich výrobky kupovala. Velká část sbírky, kterou takto vytvořila, se později stala součástí asijské sbírky Náprstkova muzea v Praze. Lidové umění Japonska je specifické svým důrazem na funkčnost a obyčejnost. Neoplývá složitými vzory a sytými barvami, jaké jsme zvyklí si v této souvislosti představovat; krása lidového řemesla v Japonsku spočívá v přirozenosti, prostotě a poctivosti. Japonsko bylo po staletí uzavřené cizím vlivům a tato izolace spolu s pozoruhodným estetickým cítěním a existencí celé řady speciálních řemeslných technik přispěla ke zrodu osobité kultury. Kniha seznamuje s výrobky charakteristickými pro jednotlivé kraje souostroví, věnuje se jednotlivým typům uměleckých předmětů z keramiky, textilu, dřeva, bambusu, slámy a rákosu, ručního papíru, výrobkům z laku a lidové architektuře. V neposlední řadě se zabývá i vlivem umění mingei na život v moderním Japonsku.

Jiří Šalamoun patří bezpochyby mezi klíčové osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Narodil se roku 1935 v Praze, kde studoval na AVU obor volné grafiky. V 50. letech rovněž vystudoval ilustraci a typografii na Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Po sametové revoluci byl dlouholetým profesorem pražské UMPRUM. Dnes má Jiří Šalamoun za sebou nespočet vydaných knížek se svými ilustracemi, velkých i menších grafických listů, plakátů, ilustrací do časopisů, výtvarných návrhů k animovaným filmům a autorským knihám. Jeho tvůrčí historie je všestranně bohatá a ověnčená řadou významných domácích i zahraničních cen. Jeho dílo dodnes fascinuje nejen řemeslnou poctivostí, ale i živým uměleckým vyjádřením, výtvarnou zkratkou, humorem a nadsázkou. Monografická kniha Nic k zahození přináší dosud nejširší průřez tvorbou Jiřího Šalamouna s přihlédnutím k vzájemným inspiracím a impulsům mezi ilustrací, grafikou a filmem. Bohatství obrazového materiálu, řazeného chronologicky do jednotlivých tematických kapitol, dokládá autorovu všestrannost i jeho fenomenální výtvarné nadání. Knihu lze chápat také jako jakýsi čtenářský deník druhé poloviny 20. století, kdy knižní kultura v Čechách dosahovala vynikající úrovně, a navzdory tehdejšímu režimu vycházela řada kvalitní domácí i zahraniční literatury s jedinečným výtvarným doprovodem. Nic k zahození není tedy jen svědectvím o jednom naplněném tvůrčím životě, ale (doufejme) též inspirací k četbě knih dříve vydaných a možná občas i trochu zapomenutých. Kniha vychází u příležitosti velké retrospektivní výstavy Jiří Šalamoun. Kdo neviděl, neuvěří, to mně věřte v Museu Kampa v Praze ve dnech 17.7.-30.9.2021. Texty: Terezie Zemánková, Jan Rous, František Štorm, Karel Haloun, Jiří Kubíček, Luboš Drtina, Jiří Slíva, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek, Vladimír Just, Jiří Šalamoun