KAVKA

Wabi sabi, pojem japonské estetiky, lze ve zkratce vyložit jako přijetí věcí nedokonalých a prostých v jejich kráse. Leonard Koren byl prvním západním autorem, který se rozhodl wabi sabi zachytit, popsat a zpřítomnit, ještě než z japonské kultury zcela vymizí. Po svém vydání v roce 1994 byla jeho kniha přeložena do mnoha světových jazyků, včetně japonštiny a dodnes je řazena mezi zásadní a základní studie na toto téma. Principy wabi sabi popsané v knize jež v základě nabádají žít současností, oceňovat jednoduchost a přijímat nedokonalost mají své místo v japonské kultuře už od 16. století, kdy buddhističtí mniši uvedli do čajového obřadu skromné a nezdobné náčiní jako reakci na luxusní zboží přicházející z Číny. Z předmětů hmotné kultury se to, čemu dnes říkáme wabi sabi, přeneslo na všechny aspekty života. Navzdory svému názvu není kniha zdaleka určena jen umělcům, designérům, básníkům a filozofům. Zvláště ve světě, který klade čím dál větší důraz na dokonalost, symetrii, čistotu a technologický pokrok, může mít kniha blahodárný účinek a dát podnět k novému vidění krásy života nás všech.

Džuničiró Tanizaki patří k nejvýznamnějším představitelům japonské moderní literatury. Ve své eseji Chvála stínů ukazuje, jak světlo a stín ovlivňují vnímání japonského prostoru, předmětů, lidských tváří nebo chutí jídla, jak běžnou každodennost provází synergie celé řady vjemů, činící ze života estetický zážitek. Zabývá se důvody, z kterých se touha po stínu zrodila, i významy, které v sobě nese. Tanizaki se stal obráncem tradiční japonské kultury v době, kdy Japonsko začalo vzhlížet k západu jako k nekonečné inspiraci moderního života. Svou esej napsal ve třicátých letech 20. století, její poselství je však nadčasové. I v západní kultuře tušíme existenci vzájemných souvislostí mezi úkony a předměty a právě Tanizakiho skvělý jemnocit provázený jazykovým mistrovstvím je pro nás odhaluje. Nové české vydání vychází ve volné řadě esejů o japonské estetice, v níž dosud vyšla kniha Leonarda Korena Wabi-sabi pro umělce, designéry, básníky a filozofy.

Jiří Šalamoun patří bezpochyby mezi klíčové osobnosti českého výtvarného umění druhé poloviny 20. století. Narodil se roku 1935 v Praze, kde studoval na AVU obor volné grafiky. V 50. letech rovněž vystudoval ilustraci a typografii na Hochschule für Grafik und Buchkunst v Lipsku. Po sametové revoluci byl dlouholetým profesorem pražské UMPRUM. Dnes má Jiří Šalamoun za sebou nespočet vydaných knížek se svými ilustracemi, velkých i menších grafických listů, plakátů, ilustrací do časopisů, výtvarných návrhů k animovaným filmům a autorským knihám. Jeho tvůrčí historie je všestranně bohatá a ověnčená řadou významných domácích i zahraničních cen. Jeho dílo dodnes fascinuje nejen řemeslnou poctivostí, ale i živým uměleckým vyjádřením, výtvarnou zkratkou, humorem a nadsázkou. Monografická kniha Nic k zahození přináší dosud nejširší průřez tvorbou Jiřího Šalamouna s přihlédnutím k vzájemným inspiracím a impulsům mezi ilustrací, grafikou a filmem. Bohatství obrazového materiálu, řazeného chronologicky do jednotlivých tematických kapitol, dokládá autorovu všestrannost i jeho fenomenální výtvarné nadání. Knihu lze chápat také jako jakýsi čtenářský deník druhé poloviny 20. století, kdy knižní kultura v Čechách dosahovala vynikající úrovně, a navzdory tehdejšímu režimu vycházela řada kvalitní domácí i zahraniční literatury s jedinečným výtvarným doprovodem. Nic k zahození není tedy jen svědectvím o jednom naplněném tvůrčím životě, ale (doufejme) též inspirací k četbě knih dříve vydaných a možná občas i trochu zapomenutých. Kniha vychází u příležitosti velké retrospektivní výstavy Jiří Šalamoun. Kdo neviděl, neuvěří, to mně věřte v Museu Kampa v Praze ve dnech 17.7.-30.9.2021. Texty: Terezie Zemánková, Jan Rous, František Štorm, Karel Haloun, Jiří Kubíček, Luboš Drtina, Jiří Slíva, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek, Vladimír Just, Jiří Šalamoun

Nové přepracované vydání. Vlasta Winkelhöferová (1932–2022) byla jednou z nejvýznamnějších českých japanoložek. Kromě překladů se věnovala i dějinám japonské literatury, kultury a folkloru. Podobně jako její další knihy je i kniha Mingei – Lidové umění a řemeslo v Japonsku reakcí na několik dlouhodobých pobytů, které měla příležitost v Japonsku uskutečnit. Poprvé do této země cestovala na sklonku padesátých let, v době, kdy staré zvyky, tradice a řemesla byly ještě živou součástí japonského každodenního života. Na vlastní oči poznala atmosféru prostředí, v němž lidové výrobky vznikaly, viděla lidové řemeslníky při práci v jejich dílnách, hovořila s nimi a jejich výrobky kupovala. Velká část sbírky, kterou takto vytvořila, se později stala součástí asijské sbírky Náprstkova muzea v Praze. Lidové umění Japonska je specifické svým důrazem na funkčnost a obyčejnost. Neoplývá složitými vzory a sytými barvami, jaké jsme zvyklí si v této souvislosti představovat; krása lidového řemesla v Japonsku spočívá v přirozenosti, prostotě a poctivosti. Japonsko bylo po staletí uzavřené cizím vlivům a tato izolace spolu s pozoruhodným estetickým cítěním a existencí celé řady speciálních řemeslných technik přispěla ke zrodu osobité kultury. Kniha seznamuje s výrobky charakteristickými pro jednotlivé kraje souostroví, věnuje se jednotlivým typům uměleckých předmětů z keramiky, textilu, dřeva, bambusu, slámy a rákosu, ručního papíru, výrobkům z laku a lidové architektuře. V neposlední řadě se zabývá i vlivem umění mingei na život v moderním Japonsku.

V roce 2021 byla kniha oceněná v soutěži za nejlepší světový komiks Japan International Manga Award Jedenáct poetických pohledů na běžný, každodenní život v soudobém Japonsku, daleko od gejš, robotů, otaku, automatů na kalhotky a dalších ustálených představ o zemi vycházejícího slunce. Jedenáct příběhů převážně zasazených v typické rezidenční čtvrti Suginami na západě Tokia, kolem nádražíčka Iogi, na scénáře básníka Jeana-Gasparda Páleníčka. Jedenáct výtvarných stylů kreslířů z České republiky, Slovenska, Ukrajiny a Ruska, pod uměleckým vedením zavedeného komiksového autora Václava Šlajcha. Japonský salaryman se rozhodne se vším praštit a odjet na vzdálený ostrov pěstovat sůl. Rocker hraje po nocích s kapelou v místních klubech a přes den dělá popeláře. Autor mangy oceněný v Angouleme si přivydělává prací v domově důchodců, aby si mohl zachovat autorskou integritu. Otec o víkendu jde svátečně s postiženým synem do sousedního plaveckého bazénu… Scénář: Jean-Gaspard Páleníček Kresba: Ondřej David, Daniela Herodesová, Matej Jurkáček, Adam Kaňovský, Matěj Kolář, Marina Kudinova, Jozef Pavelka, Jakub Lang, Dominika Lizoňová, Petra Ramešová, Petra Šestáková, Václav Šlajch

Kniha textů o umění od architekta a fotografa Milana Pitlacha, jednoho z exulantů, kteří po vpádu sovětských vojsk bloudili rozvráceným světem podobně jako před čtyřmi sty lety čeští vzdělanci po bitvě na Bílé hoře, je jeho posledním odkazem rodné zemi. Texty v knize jsou přirozeně zaměřené na úvahy o architektuře – jeho profesi a povolání, a o fotografii – jeho hobby a prostředku uměleckého vyjádření. Na závěr jsou zařazeny některé jeho reflexe o vlastní práci. Pitlachovy eseje a glosy vynikající češtinou zachycují jeho univerzální, do šíře i hloubky zaostřený rozhled světem umění. Z obsahu: Le Corbusier / Erich Mendelsohn / Alfred Neumann / Karel Prager / Nový romantismus - Jan Kaplický / Dvě architektury Petera Zumthora v Německu / Forum Nová Karolina v Ostravě / Sentimentální procházka Opavou / Alfred Stieglitz / Poezie Robinsona Jefferse a fotografie Minora Whitea / Jan Svoboda / Josef Koudelka - Chaos / Květoslav Přibyl Kniha vychází s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky.