Kontrast strana 28 z 28

Hatoko je dvacet pět let a je zpět v Kamakuře, v malém papírnictví Cubaki, které jí odkázala babička. Nastal čas, aby učinila první kroky jako veřejná písařka, neboť babička – její náročná a přísná předchůdkyně – ji naučila obtížnému umění psát na zakázku dopisy pro druhé. Při psaní dopisu je důležité naprosto vše – nejen výběr slov, ale i kaligrafie, papír, inkoust, obálka, známka nebo zvolené pero. Hatoko plní i ta nejpřekvapivější přání zákazníků. Píše blahopřání, kondolence, milostné dopisy i dopisy na rozloučenou. S radostí vyhoví všem žádostem, aby vyřešila konflikty, vyjádřila city i utišila zármutek. A tak se díky jejímu talentu papírnictví Cubaki brzy stává dějištěm nečekaných příběhů a ještě nečekanějších usmíření. Kniha je zároveň podrobným a velice milým průvodcem po Kamakuře, jejích svatyních a chrámech, zahradách i vyhlášených restauracích. Hatoko nás provází také tradičními zvyky, jídly a náboženskými slavnostmi v jednotlivých ročních obdobích.

Šestnáctiletá Lenka má milujícího tátu, ale o své širší rodině neví téměř nic. Aby to veliké prázdno zaplnila, začne s pomocí staré fotografie malého chlapce pátrat po rodinné historii. Otevírají se před ní příběhy Anežky, která vyrůstala v Beskydech na začátku 20. století a životem si nese pocit viny za rodinnou tragédii, a Marie, která přišla na svět v roce 1946. Lenka postupně zjišťuje, že Mariino narození nebylo tak docela šťastnou a očekávanou událostí. Kniha pojednává o hledání vlastních kořenů, o touze někam patřit, o vině a odpuštění. Je o komplikovanosti rodinných vztahů a proplétá se důležitými událostmi 20. století v naší zemi, které měly na hrdiny příběhu zásadní vliv, ačkoli oni sami je nijak ovlivnit nemohli.