LEDA strana 39 z 64

Milan Lasica je u nás znám snad každému nad dvacet jako velký komediální herec. Protože ale píše slovensky, jsou jeho texty v české slovesné kultuře přítomny mnohem méně, než si zasluhují. Laskavému čtenáři nyní předkládáme v českém překladu jeho satirickou novelu v dopisech. Anekdotickou formou zachycuje životní situaci starší generace, v níž přetrvávají světlé ozvěny budovatelského mládí – a občas dokonce vítězí nad smutně zábavnými absurditami svobodomyslné nevázané doby. Nic však není černobílé a nakonec se ukáže jako v detektivce, že vše bylo jinak. "Po skončení prohlídky mi lékařka, velmi sympatická paní v nejlepších letech, řekla, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku. Z toho vyplývá, že je to docela vážné, ale s tím se asi nedá nic dělat. Trochu jsem si chtěl s tou doktorkou popovídat, jen tak nezávazně o zdravotnictví a o jiných věcech, ale když jsem se jí zeptal, co dělá večer kolem deváté, začala se smát a řekla, že v devět bych už měl být v posteli. Já jsem se zeptal, jestli ve svojí, a ona řekla, abych nemístně nevtipkoval, protože by to mohlo mít nepříjemnou dohru. … To ti mě tak rozhodilo, že jsem si musel zajít naproti do bistra a dát si dvě becherovky. Já vím, že můj zdravotní stav je přiměřený mému věku a že jiný už asi nebude, ale proč mi to doktorka připomíná, místo aby si se mnou aspoň zavtipkovala: Co děláte kolem deváté večer, paní doktorko? To už jsem v posteli a vy byste tam měl být taky. V tý samý, paní doktorko? Jestli vám nevadí, že tam bude i můj manžel… Takhle nějak inteligentně se to dá dělat a člověka by to hned trochu povzbudilo."

Mladý doktor Barry Laverty se těší na první Vánoce v útulné vesnici Ballybucklebo, radost mu však pokazí jeho dívka Patricie, protože nemíní na svátky přijet. Jenomže Barry se nemůže svými srdečními záležitostmi příliš zabývat – on a jeho starší kolega Fingal Flahertie O’Reilly mají plno práce s běžnými chorobami i s naléhavými případy vyžadujícími plnou pozornost. A navíc se objeví velký problém. V blízkém okolí si otevře ordinaci nový doktor, jenž podvodně přetahuje pacienty a jehož šarlatánství začíná ohrožovat zdraví důvěřivých venkovanů. Je možné, aby se ve zdejším kraji uživili tři praktičtí lékaři? Barry o tom začíná pochybovat. Leč i v nepříjemném zimním období nastávají bezstarostné chvíle a páni doktoři z Ballybucklebo si uprostřed shonu kolem vánočních sešlostí a veselic dokážou najít čas, aby obstarali třeba nadílku pro děti osamělé matky. Sníh tady sice padá jen zřídka a ani zázraky se nedějí jako na běžícím pásu, to ovšem neznamená, že musejí být Vánoce nutně na blátě a lidé že by měli přestat doufat a věřit… Ať už jste staří známí, anebo se s oběma doktory a jejich bližními setkáváte dnes poprvé, vítejte do světa humoru, přátelství a lásky!

Smyslově založená rudovláska Summer, která si občas zahrává s ohněm a zkouší netradiční praktiky, zůstává kvůli angažmá v New Yorku. Dominikovi v Londýně náhradní známosti nesvědčí. Co považoval za pouhou erotickou epizodu, se ukazuje jako silné pouto, a tak se chce pokusit o trvalejší soužití, jež si předtím oba zakázali. Okolnosti se však změnily, Summer už nemá na partnera tolik času jako dřív. V uvolněném vztahu ji zlákají temné stíny amerického velkoměsta a přinutí ji, aby znovu zkoumala odvrácenou stranu své smyslnosti, na niž chtěla zapomenout. Když se k ní znovu přiblíží intrikánský organizátor odvážných hrátek, zajde vše příliš daleko – a Dominik, který nedomyslel, že i jeho touhy by mohly Summer ohrozit, ji nechtě dovede na okraj sebezničení. Východisko z víru nezvladatelných událostí bude muset každý z nich najít sám… V druhé části světově úspěšné trilogie Viny Jacksonové narážejí obě hlavní postavy na zrádné překážky a nečekané zvraty.

Odlehčené vydání moderního oboustranného slovníku zkušeného lexikografa přináší více než 50.000 hesel a podhesel, více než 90.000 slov a frází a kolem 150.000 ekvivalentů. Slovník je zaměřen na současný jazyk spisovný i hovorový - najdete v něm výrazy jako: chav, detox, NGO, pandemic, swine flu; akvapark, detox, kapsáče, empétrojka, prasečí chřipka, šrotovné atd. Charakteristiky, vysvětlivky a syntaktické informace zapracované do hesel podporují uživatele slovníku při aktivním vyjadřování v angličtině.Slovník je vhodný pro široký okruh uživatelů, a to nejen pro rodilé Čechy, ale i pro ty, jejichž rodným jazykem je angličtina.

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.

Povídky o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. V útlém svazku nazvaném Jak jsem potkal ryby (1974) Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců (1972). Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět č1enové rodiny v če1e s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k č1ověku. Celek mistrovského literárního dí1a je návratem k pramenům ..vody živé" - a čtenáři odtud mohou spolehlivě čerpat energii a sí1u k životu.

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách. Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.

Ve dvaadvaceti črtách z cest, které shrnul do svazku Italské hodiny, skládá moderní americký klasik Henry James ódu na milovanou Itálii se stejnou zevrubností, s jakou se v psychologických prózách zajímá o „dům lidské duše“. Zvláštní stav „mysli na toulkách“ ponouká autora zkoumat povahu civilizačního jevu zvaného turismus. Během čtyřicetiletého putování po zemi, jež zažila vzestup i pád nejslavnější starověké říše a zvedá se z popela jako znovusjednocený stát, neuniknou Jamesovu bystrozraku ani první excesy masového cestování v časech, kdy se na silnicích teprve začínaly ozývat klaksony automobilů a památková péče byla v plenkách. Čtenář užasne, nakolik jsou autorovy postřehy stále aktuální jak na nejnavštěvovanějších místech Itálie, tak v zákoutích daleko od hlučícího davu. Ale ať už se James trefuje do babylonského srocení na benátské laguně, ať si dobírá politické poměry odrážející se v ulicích věčného Říma, ať se kochá zaostalostí venkova nebo se koří tisícileté kráse Florencie, Sieny či Ravenny, poslouží milovníkovi Itálie jako zasvěcený průvodce nejvyšší třídy. Estetická vnímavost se v jeho osobitém náhledu snoubí s jiskrným nadhledem a tradicí anglosaského humoru, a tak výsledek této vášně k sladké Itálii zastiňuje cestopisy jeho nejtoulavějších amerických předchůdců: Marka Twaina a Hermana Melvilla.

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za "jazzový věk" a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity "ztracené generace", přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké "nevinnosti". Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého "zeleného světla" - oné "šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje" - a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za "jazzový věk" a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity "ztracené generace", přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová pronikli v éře prohibice do těchto sfér každý po svém a tak se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké "nevinnosti". Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého "zeleného světla" - oné "šílené, vzrušující budoucnosti, která před námi rok za rokem ustupuje" - a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce. Fitzgeraldovo působivé zpracování meziválečné podoby amerického snu přinášíme v novém, moderním překladu.

Zweigův světově proslulý dramatický román nás zavede do zapadlého a nudného posádkového městečka staré monarchie, kde důstojníci tráví volný čas po kavárnách a vinárnách. Chudý poručík Hofmiller je jakousi náhodou pozván do místního zámku na "diner" pro přátele a známé. Omámen opulentní nádherou zámeckého prostředí si uprostřed zábavy náhle uvědomí, že opomněl vyzvat k tanci dceru hostitele. Chce své faux pas rychle napravit a v rozčilení si nevšimne, že dívka za stolem je ochrnutá. Mladík se snaží svoji neobratnost odčinit, místo toho se ale zaplétá do kliček vlastních dobře míněných konvenčních lží a ještě konvenčnějších obav z odsudku důstojnických kamarádů. Vzbudí v postižené dívce lásku, kterou neumí a ani nechce opětovat, a protože citlivě vnímá její smutek a osamělost, nechá se unášet vlastním soucitem - s tragickými důsledky. Rozporuplné a netrpělivé je lidské srdce, říká autor. Je soucit zbabělý, který se chce zbavit trapného dojetí cizím neštěstím. Ale je i soucit tvořivý, který je odhodlán trpělivě a účastně vytrvat až do konce svých sil a možná i za něj.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní. Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.

Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává. Příběhu vévodí mistrně vystižené, nejednoznačné, vnitřně rozporné, a proto opravdově živé postavy, jejichž charakter se vyhraňuje v krajních situacích, před nimiž není úniku. Hlavní hrdinka Štěpka, robustní amazonka obdařená dravou energií, si od dětství navykla na nepochopení, ale i obdiv. Bouří se proti nesmyslnosti osudu a její život trvale pohání napětí mezi vytouženým ideálem a reálnými okolnostmi. Běh událostí dokáže silnýma rukama ovládat, jenže ve věcech lásky to neplatí, a tak získává i ztrácí v podivném manželství, jež neodvratně míří k bizarnímu konci. Je Štěpčiným východiskem pouze ironie jako jediný čestný kompromis mezi hluboce raněnou duší a světem, s nímž se nelze smířit (Stendhal), anebo se naplní její vytrvalé přesvědčení, že "co není, může být"? Romantický realista Jaroslav Havlíček, vynikající pozorovatel a autor s mimořádně osobitým, neopakovatelným viděním světa, stvořil v tomto románu fascinující obraz všeobecné proměny z přelomu století, jež pokračuje až do našich dní. Podle románu Petrolejové lampy natočil režisér Juraj Herz stejnojmenný film s Ivou Janžurovou a Petrem Čepkem v hlavních rolích.

Láska Marie Stuartovny k Bothwellovi náleží k nejpozoruhodnějším v dějinách. ... Vášně nejvyššího stupně totiž nejsou nikdy podrobeny vůli člověka, kterého se zmocnily, všemi svými projevy a následky nenáleží do sféry vědomého života, nýbrž dějí se mimo veškerou odpovědnost. ... Její nesmyslné činy v té době se úplně vymykají z jejího obvyklého, normálního a spíš umírněného způsobu života; původcem všeho jsou její opojené smysly bez vůle a dokonce proti její vůli. Jde jako náměsíčná ve vleku magnetické moci, vstříc neblahému osudu a zločinu. Nedolehne k ní žádná rada, neprobudí ji žádný výkřik a teprve když vnitřní plamen v krvi dohoří, královna zase procitne, avšak vypálená a vypleněná. Kdo jednou prošel takovou výhní, tomu její žár sežehne život. … podivné, že živelná vášeň k Bothwellovi následovala tak rychle po její lásce k Darnleyovi. Je to však zákon psychologie, že vášeň nejvyššího stupně předpokládá předstupeň, že chce, aby se jí člověk naučil a vyzkoušel. Nesmrtelná tragédie Shakespearových milenců začíná paradoxně tím, že se Romeo zamiluje do jakési Rosalindy. Omyl srdce, stav učednický, dokládá, že neexistuje poznání bez předchozího tušení, že cit, aby se mohl rozhořet, musí být už předtím jednou roznícen a zapálen.