LEDA strana 39 z 58

Jak správně vládnout Proč potřebujeme národní stát Jak chránit přírodu Jak solidně stavět Jak bránit Západ Už od sedmdesátých let dvacátého století se konzervativci bouří proti ideologii progresivismu. Během studené války byli součástí pravicových vlád a vypadalo to, že vítězí, ovšem humanitní inteligence na ně už tehdy pohlížela jako na odpudivý relikt minulosti. Brilantní filosof a publicista Roger Scruton byl za své názory začátkem devadesátých let dokonce vyštván z univerzity. Nepochodil ani u britské konzervativní strany a marně se ji snažil svými myšlenkami „nakazit“, což nepřekvapuje, neboť konzervativci podezírají politickou filosofii z doktrinářství. S paradoxem vyplývajícím ze snahy formulovat neideologické konzervativní myšlení se potýkal celý život. Scrutonovo kacířství je inspirativní. Dekonstruovat levicovou věrouku je pro pravicové myslitele hračka, ale Scruton dokázal postoupit dál – měl totiž úžasný talent začít po každé demolici znovu stavět. Věděl nejen, co je nutné odmítnout, ale také co je třeba uchovat a s láskou rozvíjet. Eseje v tomto výboru se zabývají naléhavými současnými tématy: ochranou přírody, estetikou urbanismu, významem národního státu, otázkou smrti a eutanazie, poblouzněním z virtuální reality, stejně jako obranou Západu před islámem. Na rozdíl od prací empiriků autor nepopírá hluboké potřeby člověka, jež zahrnují touhu po přesahu lidského života, což je jako když na špatně osvětleném schodišti narazíme na okénko do jiného, jasnějšího světa, do něhož sice patříme, ale nemůžeme tam vstoupit.

Nová, moderní učebnice přináší základní znalosti ruské mluvnice, slovní zásoby (v rozsahu přes 2000 slov a slovních spojení), frazeologie a výslovnosti. Učebnice umožňuje osvojení ruského jazyka od azbuky po samostatný písemný či mluvený projev. Důraz je kladen na aktivní užívání ruštiny, pochopení podobností i odlišnosti češtiny a ruštiny, schopnost dorozumět se v nejčastějších situacích a pohotové vyjadřování. Výběr témat z nejrůznějších oblastí běžného života vede k porozumění mluveného i čteného jazykového projevu, k nácviku vlastní aktivní konverzace i písemného vyjadřování. Součástí učebnice je brožura obsahující klíč ke cvičením a rusko-český slovník a soubory ve formátu mp3 s více než čtyřmi hodinami nahrávek úvodních textů a většiny cvičení. Nahrávka je přístupná ke stažení na této stránce. Učebnice je určena jak pro samostatné studium, tak pro výuku v různých typech škol (základních, středních i vysokých) a v jazykových kursech. Cílem učebnice je zvládnutí ruštiny na středně pokročilé úrovni (stupeň B2 Evropského jazykového rámce).

Řecké mýty seznamují moderního čtenáře s největšími příběhy, které položily základ evropskému písemnictví. Připomeňme si dvanáct Herkulových prací, dobrodružnou plavbu Argonautů za zlatým rounem, Théseův boj s Minótaurem, krále Midase a jeho oslí uši, trojskou válku, Odysseův návrat na rodnou Ithaku – to vše zkomponované do jednoho nezapomenutelného celku. Gravesovo převyprávění je moderní, ale látka sama není zmodernizovaná: jasně si uvědomujeme odlišnost doby, kterou kniha evokuje. Zažíváme vstup každého nesmrtelného boha a bohyně do smrtelného světa a dozvídáme se podrobnosti o jejich zrození, povaze a činech. Podmanivé podání je založeno na antických pramenech i zprávách z jiných kulturních oblastí a podává pestrý a provázaný výklad bájí, včetně jejich méně známých variant. Knihu lze číst jako napínavé líčení, ovšem díky podrobným komentářům a obsáhlému jmennému rejstříku je nepostradatelná pro ty, kdo hledají autoritativní a podrobný popis velkolepých příběhů, jež tvoří základ západní literatury. Přečtěte si Iliadu a Odysseiu s Gravesovým výkladem, čtěte je s radostí – a budete okouzleni! "Daidalos si však zhotovil pár křídel pro sebe a druhý pár pro Ikara. Jejich brka byla sešita dohromady nití a malá pírka přilepena voskem. Připevnil Ikarovi jeho pár křídel a řekl mu se slzami v očích: „Synáčku, varuji tě! Nevznášej se příliš vysoko, aby ti slunce neroztavilo vosk, ani se nesnes příliš nízko, aby ti peří nezvlhlo mořskou vodou.“ Pak vklouzl rukama do svých křídel a odlétli. „Drž se těsně za mnou,“ volal, „neleť na vlastní pěst.“ A jak mávali křídly a nesli se rychle od ostrova na severovýchod, rybáři, pastýři a oráči zírali vzhůru a považovali je za bohy…"

Čapkovy Obrázky z domova dýchají upřímnou, pokornou láskou k naší zemi, ke krajině a k lidem, kteří tvořili a tvoří náš domov. Jsou upřímné jako naše touhy, starosti, úmysly a sny, vepsané do kraje jako promodrávající síť řek a potoků, travnaté důlky a bochánky, lesnaté bábovičky i olysalé homole, větrem se vlnící účesy obilných polí i zrcadlící hladiny rybníků. Doma! Tady jsme doma, na těchto místech nám nejvíc záleží a jim nejvíc záleží na nás… Přístav, z nějž vyplouváme, po jehož bezpečí toužíme – a kam se navracíme, do tisíckrát zažitých míst! Zde jsou naši živí, ti lopotící se i lenošní, a s nimi také mrtví, minulí jakož i budoucí, sestry a bratři odchovaní mateřským mlékem vydobytým z této země, kteří si navzájem rozumějí nejlépe. Domov jako maják, z nějž dohlédneme i do největších dálek, aniž by se nám zatočila hlava.

V Cestě na sever se Karel Čapek – hravý poutník s uměleckou duší – projevuje jako mimořádně vnímavý pozorovatel a obdivuhodný vypravěč, jehož vtip a humor, cit pro kontrast, rozhled a porozumění jsou umocněny nevyčerpatelným jazykovým bohatstvím. Jeho myšlenky usilují o co největší výstižnost a úplnost, styl je stejně vytříbený jako v jeho nejlepších povídkách. Líčení skandinávské přírody připomíná báseň v próze, v níž je vše vykresleno tak věrně, že máme pocit, jako bychom právě vdechovali slaný vzduch na norském pobřeží, jako by nám oči zaplavily všechny odstíny zeleně dánské krajiny nebo jako bychom dlouze putovali nekonečnými švédskými hvozdy. V Cestě na sever vrcholí i Čapkův výtvarný talent. Většina z přibližně dvou set barevných a černobílých kreseb znázorňuje inspirativní krajinu a na celé polovině z nich vidíme hory – přivaděčky vesmírné energie, strážkyně podzemních vod i osamělé nositelky tajemství… Čapek nám objevuje věci, jež zdánlivě známe, a obdarovává je novým kouzlem. Pro ty, kdo byli na severu a třeba ho i dobře znají, je tento kraj viděný Čapkovýma očima v mnohém jiný než jejich vzpomínka – a docela jiný než v běžném cestopise. Máme chuť hned se tam rozjet a na místě si všechno ověřit! Cesta na sever je zábavná, ale nikdy není povrchní. Zažíváme s ní čiré potěšení nejvyššího stupně – a toho je nám vždy zapotřebí.

Londýnská společenská sezona je v plném proudu, večírky se střídají s hostinami a plesy, mladí lidé prožívají první lásky a navazují vztahy, někdy možná na celý život. I Phoebe Hawkinsová, neteř pana Darcyho, uvěřila, že našla toho pravého. Co na tom, že Arthur Stanhope je z rodiny whigů, kdežto Hawkinsovi jsou toryové. Avšak Phoebin otec je zásadně proti – tvrdí, že Arthur je prostopášník. Nešťastná Phoebe se uchýlí na Pemberley, venkovské sídlo Darcyových, kde jí dělá společnost vlídná a dobrosrdečná kamarádka Louisa Bingleyová. Bohužel na Pemberley dorazí i postarší tyranská příbuzná, postrach rodiny i služebnictva, bez jejíž přítomnosti by se všichni snadno obešli. Snad se Phoebe podaří rozptýlit chmury přípravami na letní ples… Cožpak se nemůže stát, že při něm obě dívky najdou každá svého vyvoleného? Kniha Sen pana Darcyho, v níž se setkáváme s živě vykreslenými postavami pevně zakořeněnými ve způsobech a stylu doby Jane Austenové, je nezapomenutelnou kombinací romantiky, pletich, společenských skandálů, přátelství – a v první řadě lásky.

Venkovský duchovní pan Collins, muž s poněkud méně obratným myšlením, se před lety ucházel o Elizabeth Bennetovou, ale když byl odmítnut, oženil se s její přítelkyní Charlottou, které nevadila jeho pompéznost a nevelká nápaditost. Collins se nyní stal biskupem v Riponu a s Charlottou mají dvě dcery na vdávání. Starší dcera, také Charlotta, je neobyčejně půvabná a obdivovatelé se kolem ní jen rojí. Zdá se, že navzdory skromnému věnu má nejlepší vyhlídky na vynikající sňatek. Mladší Eliza není tak jednoznačně krásná, ale je navíc obdařena bystrým intelektem, takže se hodně podobá své kmotře Elizabeth Darcyové. Podle názoru jejího otce je jí to však spíš na škodu… Další román talentované a úspěšné pokračovatelky Jane Austenové ze série sledující osudy vedlejších hrdinů Pýchy a předsudku nepochybně zaujme všechny milovnice těchto nadčasových příběhů naplněných romantikou, pletichami, skandály, přátelstvím – a především láskou.

Podle nových výzkumů mozku je emocionální život člověka ovlivněn jeho osobností v mnohem větší míře, než jsme si dříve mysleli. Vznikají emoce pouhou automatickou reakcí? Může racionální uvažování emoce ovládnout? Jaký podíl mají emoce na vzniku onemocnění? Jak můžeme ovlivnit emocionální inteligenci našich dětí? Kniha nabízející odpovědi nejen na tyto otázky seznamuje čtenáře s nejnovějším výzkumem i s praktickými aplikacemi vědy o emocích, myšlení a o činnosti mozku.

Válka s Mloky se dlouho rozvíjí jako koláž novinových výstřižků a jiných skvěle parodovaných záznamů o podivuhodných Mlocích, kteří se naučí mluvit, pracovat, chovat se jako lidé, chybí jim jen schopnost tvořivě myslet. Za zdánlivě pouze zábavnou a vtipnou satirou na novinové senzace se postupně odkrývá to, co Čapek považoval za největší nebezpečí pro lidskou civilizaci. Totiž snahu vydělat na všem, co slibuje zisk, i kdyby to vzápětí mělo přinést zkázu. Také potřebu většiny lidí usnadnit si život, pokud možno nepracovat a jen si užívat, jen se bavit a nedomýšlet nic z toho, co se jeví jako hrozba vší kultuře a nakonec i existenci lidstva samého. Světovou slávu KARLA ČAPKA (1890–1938) založilo jeho utopické drama R.U.R., které během několika let oběhlo světové scény. Čapek se pak k utopickým námětům několikrát vrátil: v románu Továrna na Absolutno, svým způsobem i ve svých dalších dramatech, naposledy a nejpůsobivěji v románu Válka s Mloky. Čapkovy vize budoucnosti jsou spíše pesimistické, jeho analýzy příčin katastrof jsou však tak hluboké a přesné, že za desetiletí, která uplynula od jejich vzniku, neztratila nic ze své působivosti a aktuálnosti.