LEDA strana 47 z 64

Karel Kryl v rozhovorech s novinářem Milošem Čermákem V rozhovorech, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí, Karel Kryl bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho pohledu. Intuice velkých umělců je totiž stále budoucí.

Není pochyb o tom, že hrdinkou románu Pýcha a předsudek, Lízinkou, je sama Jane Austenová (1775 – 1817). Přestože prožila tak typicky nekonfliktní život (nikdy se neprovdala a jediné nabídnutí k sňatku prý během hodiny odmítla), neodráží se v jejím díle žádná osudová hořkost. Zdá se, že se ze své pozice dcery bez věna, a tudíž dívky bez zvláštních šancí na lepší sňatek, spíš nesmírně bavila – asi jako člověk, který v divadle sleduje zábavnou komedii. Přidáním ironického podtextu posunula románovou tvorbu ze sfér naivního realismu o několik generací dopředu. Víc než půldruhého století je doba, která dovedla pohltit stovky literárních děl, jimž se při zrodu prorokovala nesmrtelnost; a byla to díla s daleko efektnějšími a vzrušivějšími náměty než Pýcha a předsudek. Jemné kouzlo Jane Austenové má svůj stálý vděčný okruh čtenářů a každá nová generace autorčin odkaz objevuje po svém, v nových barevných odstínech a v novém lesku.

Vzácný dar tvůrčího nadání vedl pero pozdější slavné spisovatelky už v útlém věku dospívajícího děvčete. Povídky z tohoto výboru vznikaly v době, kdy si Jane Austenová na psaní vlastně teprve hrála. Překvapí však čtenáře nečekanou vyzrálostí: poznáváme v nich už autorku, která vidí svět kolem sebe otevřenýma očima, umí nahlédnout až na dno lidské duše a s humorem a ironií sobě vlastními nám svá poznání zprostředkuje. Dobově oblíbená forma dopisů, kterou často volí, umocňuje dnešnímu čtenáři pocit převládajících mravů i celkové společenské atmosféry na konci 18. století.

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jeh

Vzácný dar tvůrčího nadání vedl pero pozdější slavné spisovatelky už v útlém věku dospívajícího děvčete. Povídky z tohoto výboru vznikaly v době, kdy si Jane Austenová na psaní vlastně teprve hrála. Překvapí však čtenáře nečekanou vyzrálostí: poznáváme v nich už autorku, která vidí svět kolem sebe otevřenýma očima, umí nahlédnout až na dno lidské duše a s humorem a ironií sobě vlastními nám svá poznání zprostředkuje. Dobově oblíbená forma dopisů, kterou často volí, umocňuje dnešnímu čtenáři pocit převládajících mravů i celkové společenské atmosféry na konci 18. století.

Proslulý logik a filozof Józef Maria Bocheński (1902–1995), profesor univerzity ve Fribourgu, patřil k analytické filozofické škole (Whitehead, Wittgenstein) a světově se proslavil bestsellery „Cesta k filosofickému myšlení“ (německy 1959, česky Rozmluvy,

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jeh

V úděsné realitě Terezína žily a dospívaly děti – ve stínu smrti, do které jim skoro všem zbýval jen krátce vyměřený čas. Děti, i ty dospívající, naštěstí mají vlastní svět, do kterého jen obtížně a ne zcela srozumitelně proniká skutečnost dospělých a jeh

Karel Kryl v rozhovorech s novinářem Milošem Čermákem V rozhovorech, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí, Karel Kryl bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho pohledu. Intuice velkých umělců je totiž stále budoucí.

Proslulý logik a filozof Józef Maria Bocheński (1902–1995), profesor univerzity ve Fribourgu, patřil k analytické filozofické škole (Whitehead, Wittgenstein) a světově se proslavil bestsellery „Cesta k filosofickému myšlení“ (německy 1959, česky Rozmluvy,

Karel Kryl v rozhovorech s novinářem Milošem Čermákem V rozhovorech, které s novinářem Milošem Čermákem vedl těsně před svou náhlou smrtí, Karel Kryl bilancuje velmi otevřeně svůj umělecký i soukromý život. Fascinující je Krylova reflexe nových poměrů po listopadovém převratu, kdy se jeho postoje rozcházely s dobovou euforií. Teprve nyní překvapeně vidíme, v čem všem se Kryl nemýlil – teprve když utichly dobové vášně, můžeme porozumět hloubce jeho pohledu. Intuice velkých umělců je totiž stále budoucí.

Když Jem Hollandová odejde na vysokou školu, její matka Ginny nemůže uvěřit, jak moc se jí po dceři stýská. A co Jem? Teskní po matce? Ani náhodou! Dostat se z domova, to je přece ohromné dobrodružství. Ještěže její máti není žádná úzkostlivá kvočna! A vůbec, Ginny je přece dost zaneprázdněná novým zaměstnáním a vztahem s charismatickým mužem jménem Perry Kennedy. Má však Ginny situaci natolik pod kontrolou, jak se Jem domnívá? Není příliš pozdě na to, aby napravila první dojem, který udělala na Finna Penhaligona, svého přitažlivého, ale dost protivného šéfa? A je všechno zlato, co se třpytí? Jaký je Finn a jaký je Perry?

Když Jem Hollandová odejde na vysokou školu, její matka Ginny nemůže uvěřit, jak moc se jí po dceři stýská. A co Jem? Teskní po matce? Ani náhodou! Dostat se z domova, to je přece ohromné dobrodružství. Ještěže její máti není žádná úzkostlivá kvočna! A vůbec, Ginny je přece dost zaneprázdněná novým zaměstnáním a vztahem s charismatickým mužem jménem Perry Kennedy. Má však Ginny situaci natolik pod kontrolou, jak se Jem domnívá? Není příliš pozdě na to, aby napravila první dojem, který udělala na Finna Penhaligona, svého přitažlivého, ale dost protivného šéfa? A je všechno zlato, co se třpytí? Jaký je Finn a jaký je Perry?

Tim Harford má daleko do nudného učitele moderní ekonomie, protože mu jde hlavně o praxi. Uvědomuje si totiž, že jeho obor není jen suchopárná věda, ale pojednává také o tom, jaké ekonomické problémy v každodenním životě řešíme a jak by se lidem i jejich financím mohlo vést lépe – což jim většina odborníků bohužel dosud nedokázala názorně vysvětlit. Aby předvedl, že je to proveditelné, poodkrývá čtenářům prostřednictvím desítek příkladů triky prodejců, odhaluje jim nejen mnohá úskalí nakupování, velkoměstské dopravy, ale i systémů zdravotní péče, ochrany životního prostředí či fungování akciových trhů a mezinárodního obchodu. Současně poukazuje na překážky stojící v cestě konkurenčnímu prostředí volných trhů, jež projevují přirozenou schopnost učinit náš svět lepším místem k životu. Pro jednu z nejžádanějších britských knih dneška je charakteristický jízlivý náhled na nejrůznější obchodní praktiky a zádrhely i nechuť vůči zažitým nepravdám a klišé. Autor v ní však neopomíjí ani starost o budoucnost obyvatel třetího světa, kterou nelze v podmínkách sílící globalizace ztrácet ze zřetele. Harfordův pronikavý výklad, připomínající podle recenzentů „náhled na všední den, viděný očima pronikavýma jako rentgen“, zároveň vyzáří množství ostrovního humoru, neboť postupuje v duchu nejlepších popularizátorských tradic, jimž nic lidského není cizí.

Snad o ničem nebylo v dějinách písemnictví vyplýtváno tolik slov jako o lásce. Jsou o ní napsány stohy románů, miliony veršů a písní i svazky učených pojednání, jako bychom vůbec nevěděli, oč jde, a chtěli tomu tajemství znovu a znovu přijít na kloub. A přitom leží láska v samé a samozřejmé lidské přirozenosti. Láska je ovšem paradoxní, „láska je cit nevýslovný a matoucí“ (K. Čapek): není totiž jenom citem, nýbrž vztahem, do něhož se plete mnoho různých představ, touhy, poblouznění, citů a vášní, erotika a sex, romantika i rozum, náboženství i vůle a úsilí o dobro druhé osoby. Láska má mnoho proměn. Jiná je láska mládí a jiná středního věku, jiná je láska milenecká a jiná manželská, jiná je láska matky k dítěti a jiná taková, kde převažuje přátelství nebo erós – a každá z nich je láska, ale ne tak úplně, a ještě závisí na charakteru daných osob. A přece lze v té nepřebernosti udělat jakýs takýs pořádek – už staří Řekové znali čtyři základní rozlišení lásky – erós, náklonnost, přátelst

Snad o ničem nebylo v dějinách písemnictví vyplýtváno tolik slov jako o lásce. Jsou o ní napsány stohy románů, miliony veršů a písní i svazky učených pojednání, jako bychom vůbec nevěděli, oč jde, a chtěli tomu tajemství znovu a znovu přijít na kloub. A přitom leží láska v samé a samozřejmé lidské přirozenosti. Láska je ovšem paradoxní, „láska je cit nevýslovný a matoucí“ (K. Čapek): není totiž jenom citem, nýbrž vztahem, do něhož se plete mnoho různých představ, touhy, poblouznění, citů a vášní, erotika a sex, romantika i rozum, náboženství i vůle a úsilí o dobro druhé osoby. Láska má mnoho proměn. Jiná je láska mládí a jiná středního věku, jiná je láska milenecká a jiná manželská, jiná je láska matky k dítěti a jiná taková, kde převažuje přátelství nebo erós – a každá z nich je láska, ale ne tak úplně, a ještě závisí na charakteru daných osob. A přece lze v té nepřebernosti udělat jakýs takýs pořádek – už staří Řekové znali čtyři základní rozlišení lásky – erós, náklonnost, přátelst