Malý princ strana 3 z 4

Ležel jsem zrovna na pláži v Toskánsku, prohlížel si mladé holky kolem a říkal si, jak se to stalo, že je moje manželka tak stará a tlustá, přestože já pořád vypadám mnohem mladší, když mi zavolali z partajního sekretariátu v Praze. Devět měsíců před volbami padl předseda partaje a volební lídr, protože ho chytili, když mu domů zrovna přivezli fůru zlatých cihel. A já jako člen vedení a náměstek ministra mám teď přijet do Prahy vybrat nového lídra! Už v osm hodin jsme se sešli v sekretariátu strany. Chvíli po osmé jsme se zavřeli do zasedačky, převážně mlčeli a jen se na sebe bezradně dívali. Nikdo nevěděl, jak začít, a hlavně, jak skončit. Až jeden místopředseda řekl: JSME V PRDELI!! A JESTLI S TÍM RYCHLE NIC NEUDĚLÁME, ZŮSTANEME TAM! Načež jiný místopředseda řekl: "Pavle, zvedneš to? Vytáhneš nás z prdele?" A já to zvednul!!! Stal jsem se volebním lídrem a úřadujícím předsedou STRANY DEMOKRACIE A OBČANŮ!!! Tak začíná strhující a leckdy až neuvěřitelný fiktivní deník skutečného politika. Autor, který si přeje zůstat v anonymitě, velmi otevřeně a bez obalu popisuje praktiky v zákulisí vrcholné politiky. A vy se nebudete stačit divit.

„Lásko prokletá, za pár slov a vět vezmu kletbu zpět, pamatuj, že kletba byla jen marná obrana, píseň ohraná, vykotlaný kmen, roztočí se zas naše ruleta, počkej do léta, to je její čas, lásko prokletá…“ Ukázka písně, kterou mnoho z nás zná, nás přesvědčuje o tom, že Hana Hegerová není jen zpěvačkou, ale umí těmto básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova, která jdou mnohdy až na dřeň života, umí dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Je to její dar vycházející nejenom z genetické výbavy, ale především z životních zkušeností. V podání šestnáctileté zpěvačky by takové písně nemohly mít sílu a obsahu bychom nevěřili. Život Hany Hegerové byl pohnutý. Narodila se sice do bohaté rodiny bankovního ředitele, v dětství tedy žádnou bídou netrpěla. Tím, že byla jedináčkem, však pociťovala samotu, proto se věnovala různým koníčkům (v dětství především baletu) a učila se jazyky. Baletu se však kvůli nemoci musela přestat věnovat. To ji nějakou dobu velmi mrzelo. Časem se pro své komediantské nadání, projevující se již odmalička, rozhodla stát herečkou. Absolvovala herecký kurz při konzervatoři a vcelku brzy se jí narodilo dítě. Pro zhoršenou životní (rodiče se rozvedli) i politickou situaci si však už nežila po materiální stránce jako v bavlnce. Byla odkázána na sebe a na svůj příjem z divadla, který byl u začínající herečky velmi nízký. Osud tomu tak chtěl, že nevnímáme Hanu Hegerovou jako herečku, ale zpěvačku-šansoniérku. Zahrála si sice v několika filmech, ale ne každý by si vybavil filmy s ní. Její jméno se pojí také s divadelními prkny (Semafor, Rokoko). Ovšem jako zpěvačka má u nás i v cizině velké jméno. Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hegerovou. Kniha Miroslava Graclíka se snaží představit život a kariéru této významné zpěvačky a osobnosti české kultury v detailní biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii.

Jiří Štajner, bývalý reprezentant a člen Klubu ligových kanonýrů, je opravdovým enfant terrible českého fotbalu. Je proto skvělou zprávou, že se rozhodl více než otevřeně promluvit o svém fotbalovém i nefotbalovém životě. A že je opravdu zlobivým dítětem, dokazuje v celé této knize, kde si nebere servítky před nikým a před ničím… Zkušení autoři publikace Šílený génius Jiří Štajner Pavel Hartman a Milan Švec, oba působící v deníku Sport, si dali tu práci a vytvořili rozhovorovou knihu, která se pokouší přiblížit tohoto sportovce nejen fotbalovým nadšencům, ale vůbec lidem, kterým není sport cizí. Štajny, jak zní jeho přezdívka, rozhodně nesplňuje představu fotbalisty, který zdravě jí, nekouří, nepije a dodržuje zdravý životní styl. Ono to však k němu nějak tak patří, jak se na tom shodne většina jeho známých a přátel. Pokud se chcete dozvědět o tomto poněkud zvláštním fotbalistovi více, tato kniha vás určitě nezklame. A věřte, že to bude čtení poutavé od začátku do konce. Budete mít možnost podívat se do míst, kam se běžný čtenář nedostane. A to především do fotbalové kabiny a do těsné blízkosti dalších slavných fotbalistů. A z některých Jiří sejme pel nedotknutelnosti. A věřte, že až budete číst o jménech jako Petr Čech, Michal Bílek či Karel Brückner, nebudete moci odtrhnout oči od stránek této knihy.

Hellou, já jsem Gottwy (mohlo by to začít jinak?). Vítejte u příručky, která má sloužit jako návod k tomu, jak se stát dobrým hráčem ve hře World of Tanks. Tato příručka představuje jednotný zdroj informací o tom, jak se stát lepším tankistou. To ovšem neznamená, že si ji jen přečtete, a hned budete mistry a vše vyhrajete. Ne, tak to nefunguje. WoT je hra především o přemýšlení a znalostech. Znalosti z této příručky získat můžete, schopnost přemýšlet ne. Tím, že v rukou držíte tuto knihu a chcete ji číst, jste už udělali jeden veliký a důležitý krok. Všechno je to především o vůli chtít se něco naučit, a když už chcete číst tuto příručku, tak tu vůli máte. V této příručce se pokusím shrnout vše, co si myslím, že je důležité, a co jde napsat na papír. Děkuji moc za přečtení, já jsem byl Gottwy a čau.

Konopí je bylina léčivá i užitková. O jejím nezměrném léčebném potenciálu se dozvídáme již z nejstarších dochovaných lékopisů. I z mnoha dalších písemných dokladů a archeologických nálezů je zřejmé, že lidé ji objevovali, znali a prakticky využívali po tisíce let. Léčebná síla konopí se přitom neukrývá pouze v nejčastěji užívaných sušených listech a květech samičích rostlin a jejich pryskyřici. Konopí totiž léčí již jako mladá rostlina, například v podobě čerstvé šťávy. Léčí také konopná vlákna, jež byla dříve přikládaná na poranění a popáleniny. Léčebné účinky má i konopné semeno a v něm obsažený olej. A svým způsobem léčivá je tato jedinečná rostlina i ve vztahu k přírodě a lidské společnosti. Konopí dnes díky svému univerzálnímu použití a přirozené šetrnosti k uživatelům i životnímu prostředí představuje jednu z vlajkových lodí transformace současné ekonomiky a společnosti. Tato unikátní publikace si klade za cíl shrnout dosavadní skutečnosti a znalosti o konopí a populárně-naučnou formou seznámit čtenáře se všemi aspekty jeho využití ve světě i v našem středoevropském prostoru.

Co člověk může? Čím vlastně je? Kde jsou hranice mezi užitím jeho schopností pro dobro a zlo? Jak se může a má bránit proti zneužití? A může vůbec? V novém vydání knihy Adolf Hitler - Génius průměrnosti, autor předkládá své odpovědi na tyto palčivě aktuální otázky dvacátého století. Nacismus je dnes odhalen a odsouzen, ale právě vyřazení myšlení je předpokladem fungování takové myšlenkové soustavy, v níž jsou zločiny zákonně legalizovány. Adolf Hitler - Génius průměrnosti, sepsaný s podivuhodným nadhledem a brilantně vybroušeným jazykem, přináší zajímavou analýzu posledních dnů Adolfa Hitlera s exkurzemi do dějinného, psychologického i sociologického pozadí vzniku nacismu. Odpověď na to, jak vůbec k podobné situaci mohlo dojít, nachází v tom, jak promyšleně nacisté manipulovali s průměrností a malostí prostých lidí. Problematika je aktuální o to víc, že tendence k nedostatečné soudnosti a nesamostanému myšlení a směřování k pohodlným stereotypům konformnosti a poslušnosti je bezpochyby charakteristickým rysem současnosti. Netečnost společenského vědomí tvoří pozadí agresivních excesů a siláckých velmocenských gest. A nezdá se, že by rozvoj blahobytu a přechod k vyspělé industriální společnosti k odstraňování těchto tendencí příliš přispíval. Kniha známého historika popisuje celou kariéru Adolfa Hitlera, od počátků nacistického hnutí až do Hitlerovy sebevraždy. Kniha obsahuje i ukázky z Mein Kampfu a z pozdějších interview, kde Hitler brutálně a otevřeně vysvětloval, jak se ovládá masa. Obsahuje spousty fotografií v textu

Kniha o Janu Palachovi významného a uznávaného českého novináře a publicisty Jiřího Lederera se zařadila již při prvním vydání v roce 1990 mezi základní literaturu k tomuto odvážnému a tragickému příběhu naší novodobé historie. Kniha přináší Palachův životní příběh přirozeně na pozadí dobových událostí v Československu, zaměřuje se ale i na podobné případy jinde v Evropě. Kniha je autorovým přístupem – houževnatostí ve snaze zahrnout veškeré relevantní informace k případu a zároveň snahou o nezaujatost a citlivost při jejich interpretaci – dílem vysoké novinářské profesionality a stále aktuálním textem o jedinečné osobnosti Jana Palacha i jedinečné době.

Také chcete být dokonalou ženou, ale úplně se vám to nedaří? Nevěště hlavu – vždyť dokonalá žena je přece BLBKA! S touto knihou poznáte, jak je osvěžující přestat se neustále snažit být lepší. A také vás utvrdí v tom, že opravdu krásná žena – po těle i duchu – je vždy v něčem nedokonalá. A to je její přednost! Seznam zavedených pravidel, které je dobré dodržovat v jakékoli životní situaci nedokonalé ženy, tipy na písničky poslední záchrany, když si začnete připadat nadmíru nedokonalá, recept na to, jak poznat, že už jste opravdu namol, seznam věcí, zakázaných na diskotéce, seznam nejblbějších frází, podle kterých zaručeně rozeznáte dokonalou ženu od nedokonalé, tip na to, jak se chovat, když potkáte holku svého bývalého, a také upozornění na to, co mu rozhodně nepsat po třech deci vína na príma večírku... to všechno a mnoho dalších vtipných a poučných mouder a teorií naleznete v příručce pro každou nedokonalou ženu.

Když se řekne WERICH... vybaví se VOSKOVEC. A když se řekne VOSKOVEC... vybaví se WERICH. Tohle osudové setkání muselo být dáno shůry. A tak se mohli V a W potkat na reálném gymnáziu v Křemenově ulici v Praze a vzniklo nerozlučné celoživotní přátelství. Aby mohli v roce 1927 vystoupit s Vest Pocket Revue v Umělecké besedě a aby ji pro velký úspěch mohli později hrát již na prknech avantgardního Osvobozeného divadla..., a aby taky se spoustou dalších her „osvobozovaly“ desítky a stovky (a kolik jich vlastně bylo?) věrných diváků originálním humorem značky „V + W“. I po osudném roce 1938, kdy byla scéna Osvobozeného divadla uzavřena, zůstali v živém povědomí kulturní společnosti po celé dvacáté století. A dodnes zůstávají – pro Osvobozené divadlo i pro své další tvůrčí a životní cesty. V ojedinělém souboru příspěvků na téma Když se řekne W... (a) když se řekne V... nalezne čtenář cenná svědectví mnoha významných osobností naší kultury, působících u nás i v emigraci: Vlasty Chramostové, Elmara Klose, Miloše Formana, Jana Skácela, Josefa Škvoreckého, Adrieny Šimotové, Olbrama Zoubka, Anastáze Opaska, Jiřího Hanzelky, Milana Machovce a spousty dalších. Stejně jako tvorba obou velikánů českého divadla zrcadlila malou velkou českou společnost, také povídání o V a W k ní přirozeně odkazují. A jsou to povídání laskavá, chytrá, inteligentní, humorná, a taky moc vzácná – vždyť V a W vzácní byli.

Sny by se měly plnit, zvláště pokud jsou v člověku zakořeněny už odmalička a pokud definují to, jaký člověk je a chce být. Realita bývá sice odlišná, mnohdy k naplnění snů nedojde, zapadnou pod nánosy každodennosti, nebo se zjistí, že sen, po kterém člověk prahl, nebyl ten pravý. To ovšem není případ Novaka Djokoviče (22. 5. 1987), jedničky tenisového světa. Ten již odmala toužil být velkým tenistou a v jeho dětských fantaziích se hračky proměňovaly v trofeje, které získával v tenisových soubojích s velkými hvězdami. A tak započala cesta, podporovaná celou jeho rodinou, bez které by svého cíle nedošel. Začátky byly tvrdé, nedostatek peněz, kontaktů, izolovanost jeho země a válka. To všechno společně překonali. Publikace Zdeňka Pavlise mapuje nejen zrod této hvězdy, ale také jeho kariéru, propady, úspěchy a osobní život. Nevyhýbá se ani tématu války a konfliktům v Srbsku. Hlavním aktérem knihy je samozřejmě Novak Djokovič, ale vzhledem k tomu, že tenisový život s sebou přináší množství dalších kontaktů, tak i tato kniha občas odbočí k jiným hvězdám, ať už se jedná o Davida Ferrera, Rafaela Nadala, Rogera Federera aj. Čtenář v závěru knihy najde také přehledové tabulky a statistiky.

Jeden z nejlepších hokejových novinářů posledního čtvrtstoletí Pavel Loněk napsal unikátní publikaci o Jaromíru Jágrovi. Jágra detailně sledoval a podrobně s ním promlouval po skončení každé sezony od jeho extraligových začátků. V knize tak můžete pozorovat, jak se Jaromír Jágr v průběhu let měnil, jak se postupně měnil z chlapce v muže, jak se měnil jeho přístup k reprezentaci, k penězům, ženám, kasinu, jak se vyvíjel jeho humor.V knize jsou připomenuty Jágrovy začátky, dva Stanley Cupy s Pittsburghem. Vzpomíná jak na léta ve Washingtonu, tak i v New York Rangers. Jágr se samozřejmě vrací i do zlatého Nagana, ke zlomenému malíčku na MS ve Vídni, sahá ke svým kořenům v kladenském hokeji a vrací se i do ruského Omsku, který si zamiloval a který si i přes mrazivé sibiřské počasí zahřál.Kniha není vyprahlým výčtem hokejovým úspěchů. Ani jí tolik nezaleží na tom, jestli umí Jágr lépe kličku doleva nebo doprava, jestli má lepší střelu zápěstím nebo příklepem. Hledá jeho duši, jeho názory na život, sleduje, jak se z dlouhovlasého kluka stává přemýšlivý muž hledající nebe.

„Lásko prokletá, za pár slov a vět vezmu kletbu zpět, pamatuj, že kletba byla jen marná obrana, píseň ohraná, vykotlaný kmen, roztočí se zas naše ruleta, počkej do léta, to je její čas, lásko prokletá…“ Ukázka písně, kterou mnoho z nás zná, nás přesvědčuje o tom, že Hana Hegerová není jen zpěvačkou, ale umí těmto básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova, která jdou mnohdy až na dřeň života, umí dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Je to její dar vycházející nejenom z genetické výbavy, ale především z životních zkušeností. V podání šestnáctileté zpěvačky by takové písně nemohly mít sílu a obsahu bychom nevěřili. Život Hany Hegerové byl pohnutý. Narodila se sice do bohaté rodiny bankovního ředitele, v dětství tedy žádnou bídou netrpěla. Tím, že byla jedináčkem, však pociťovala samotu, proto se věnovala různým koníčkům (v dětství především baletu) a učila se jazyky. Baletu se však kvůli nemoci musela přestat věnovat. To ji nějakou dobu velmi mrzelo. Časem se pro své komediantské nadání, projevující se již odmalička, rozhodla stát herečkou. Absolvovala herecký kurz při konzervatoři a vcelku brzy se jí narodilo dítě. Pro zhoršenou životní (rodiče se rozvedli) i politickou situaci si však už nežila po materiální stránce jako v bavlnce. Byla odkázána na sebe a na svůj příjem z divadla, který byl u začínající herečky velmi nízký. Osud tomu tak chtěl, že nevnímáme Hanu Hegerovou jako herečku, ale zpěvačku-šansoniérku. Zahrála si sice v několika filmech, ale ne každý by si vybavil filmy s ní. Její jméno se pojí také s divadelními prkny (Semafor, Rokoko). Ovšem jako zpěvačka má u nás i v cizině velké jméno. Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hegerovou. Kniha Miroslava Graclíka se snaží představit život a kariéru této významné zpěvačky a osobnosti české kultury v detailní biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii.

Přestože najdete v této knize téměř dvě stě receptů, není to kuchařka v pravém slova smyslu. Více než cokoli jiného je mým skromným životaběhem a vzpomínkou na moje herecká léta, během nichž jsem se potkával se vzácnými lidmi, jako byli třeba Jan Werich, Nataša Gollová, Rudla Hrušínský, Franta Filipovský, Stella Zázvorková a především Ládin. Láďa, Ládíček, Láďušenka... ivančický bouřlivák Vláďa Menšík byl mým životním osudem. Bezmála čtyřicet let jsme spoluprožili: hráli, zpívali, radovali se, a samozřejmě také pili, vařili a jedli. Vtěsnat celý život či přátelství do jedné knihy je nemožné, ba vyloučené. Ale to nejhezčí z něj zde najdete. Věřím, že Vás vzpomínka na Ládika Menšíka zahřeje u srdce stejně tak jako mne.