Moba strana 123 z 195

Městečko Štinkava naplňuje veškerá oblíbená klišé o jižní Moravě – oplývá lahodným vínem, ovocnými sady i rázovitými lidmi. V prosluněném kraji beze stínů by ani největší škarohlíd nečekal temné přízraky, přesto se nad Pálavskými vrchy kupí černá mračna. Kdo má na svědomí záhadná úmrtí? To musí vyšetřit poručice Drábková se svým spolupracovníkem Malinou. Podezřelých je víc než dost…

Strhující příběh lásky ze středověkého Slovenska se odehrává na pozadí skutečných historických událostí. Kontesa Cecília ze Svätého Jura, která ovládá luk a meč lépe než rytíři jejího otce, si vynutí účast na turnaji pod hradem Biely Kameň a tomu, kdo ji porazí, přislíbí svoji ruku. Riskuje tím vlastní svobodu a nezávislost, na kterých si také velmi zakládá. Temešvárského župana Štefana z Rozhanovců krásná a odvážná dívka okouzlí natolik, že se ji rozhodne zachránit před manželstvím s mužem, jemuž jde jen o její věno…

Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát. „Jsou lidé, kteří shromaždují důvody, proč to nejde. A jsou lidé, kteří – i když to nejde – hledají způsob, jak by to přece jen šlo,“ říká Kamila. „Já patřím k těm druhým.“ „Nevyslovujte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Proč zrovna já? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a polovina z nich je větší než to vaše,“ říká Laděna. „Život není vytyčený cíl v dálce, k němuž se plahočíme a cestou přitom odstrkujeme drobné radosti všedních dní. A říkáme si, že na ně bude čas, až dosáhneme cíle. Nebude, užijme si je hned!“ říká Ilona.

Každoročně o Vánocích proudí do Reykjavíku turisté prožít vánoční svátky jinak. Když je ale ve sklepě renomovaného reykjavíckého hotelu nalezen vrátný, jehož někdo uškrtil, zdá se být po idyle. Záhadnou vraždu muže v převleku Santa Clause má Erlendur spolu s kolegy z reykjavícké kriminálky vyřešit tak, aby nepoplašili váženou mezinárodní klientelu hotelu. Pobyt na Islandu nesmí být stresující a příliš dobrodružný! Smrt starého muže se vlastně nikoho nedotkla, nikdo se s ním nestýkal. Kdo tedy měl zájem odstranit starého samotáře? Aby snáze odhalil stopu, ubytuje se Erlendur přechodně v hotelu a opět jednou zjišťuje, že nitky vedou hluboko do minulosti.

Kate Burkholderová, náčelnice policejního oddělení v městečku Painters Mill, tentokrát řeší tragickou dopravní nehodu, srážku bryčky a osobního automobilu, při níž je usmrcen amiš a jeho dvě děti, třetí je vážně zraněno. Celý případ je pro Kate o to těžší, že jde o manžela a děti její nejlepší kamarádky z mládí, kdy i ona sama vyrůstala v amišském prostředí. Vyšetřování navíc postupně odhalí, že k srážce nedošlo náhodou, celý incident byl důkladně naplánován. Z dopravní nehody se stává trojnásobná vražda. Aby toho nebylo málo, vyplavou na světlo důkazy týkající se Katiny temné minulosti, jíž se celý svůj dospělý život pokouší uniknout.

Když se dvaadvacetiletá Veronika vdá a brzy po svatbě se jí narodí syn, ještě netuší, co ji v životě čeká. Zanedlouho její manžel zemře při nehodě na motorce a technici zjistí, že s brzdným systémem jeho Kawasaki 550 někdo manipuloval. Případ tedy přebírá kriminálka, která současně řeší i přepadení dvou bankovních poboček v regionu. Indicie nasvědčují tomu, že se tu objevila nová parta, avšak pátrání je zatím bezvýsledné...

Zkušený autor si pro svou novou knihu překvapivě vybral název, který se vymyká z běžných pojmů, s nimiž se v tomto žánru setkáváme. Jistě tak neučinil svévolně, a přesvědčit nás o tom může závěr titulní povídky: „...Skončili – a šli potom k autům přes dvůr. Drobně mžilo. V poručíku Krestovi to vyvolalo vzpomínku na chvíle, kdy s tímhle zatraceně ošklivým případem začínali a on se tehdy nemohl zbavit dotírajících myšlenek na verše o podzimu...“