Motto strana 121 z 171

Rozvod se ženskou většinou pořádně zamává. Hrdinku této knihy ovšem zasáhl natolik, že se z jeho důsledků musí zotavovat v lázních. Potkává tam spoustu nových lidí a nemine den, aby se jí nepřihodilo něco mimořádného. A protože ony veselé příhody i trapasy popisuje Ivanka Devátá, která si získala širokou čtenářskou oblibu svým úsměvným pohledem na svět, můžete si být jisti, že se nebudete nudit ani chvíli.

Zvěrolékař Richard má dva velké koníčky: své povolání a ženy. Těch se kolem něj vždycky točily spousty a on nedokázal pochopit, jak si někteří muži mohou stěžovat na jejich nedostatek. Ovšem když jsou hned čtyři – bývalá manželka, dospívající dcera, stálá odkvétající milenka, příležitostná mladičká milenka – a k tomu ještě nějaké ty tajné aférky kolem, to už dá mužskému pořádně zabrat...

Autorka úspěšných knížek Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli a dalších, která žije v jižních Čechách, se ohlíží, vytahuje šuplíčky vzpomínek, převíjí si kus toho úžasného filmu zvaného život. Jen tak, bez scénáře. Otevírá svou bolavou třináctou komnatu stejně tak jako truhlu plnou radosti.

Soubor pěti mistrovských textů Daphne du Maurier s prvky hororu Daphne du Maurier vešla do povědomí čtenářů jako autorka romantických, napínavých příběhů s hororovými nebo vědeckofantastickými rysy. Soubor povídek nazvaný podle první z nich Neohlížej se, miláčku nijak nevybočuje z řady. Hned úvodní povídka, situovaná do Benátek a inspirovaná autorčinými osobními zážitky z tohoto města, vytvořila skutečně hrůzostrašnou vizi o tomto tajuplném městě na vodní hladině, plném kanálů, rozpadajících se budov a strašidelných opuštěných hotelů plných zahaleného nábytku. Stejně jako jiné autorčiny texty se povídka Neohlížej se, miláčku už dva roky po vydání dočkala filmové adaptace.

Soubor pěti mistrovských textů Daphne du Maurier s prvky hororu Daphne du Maurier vešla do povědomí čtenářů jako autorka romantických, napínavých příběhů s hororovými nebo vědeckofantastickými rysy. Soubor povídek nazvaný podle první z nich Neohlížej se, miláčku nijak nevybočuje z řady. Hned úvodní povídka, situovaná do Benátek a inspirovaná autorčinými osobními zážitky z tohoto města, vytvořila skutečně hrůzostrašnou vizi o tomto tajuplném městě na vodní hladině, plném kanálů, rozpadajících se budov a strašidelných opuštěných hotelů plných zahaleného nábytku. Stejně jako jiné autorčiny texty se povídka Neohlížej se, miláčku už dva roky po vydání dočkala filmové adaptace.

Soubor pěti mistrovských textů Daphne du Maurier s prvky hororu Daphne du Maurier vešla do povědomí čtenářů jako autorka romantických, napínavých příběhů s hororovými nebo vědeckofantastickými rysy. Soubor povídek nazvaný podle první z nich Neohlížej se, miláčku nijak nevybočuje z řady. Hned úvodní povídka, situovaná do Benátek a inspirovaná autorčinými osobními zážitky z tohoto města, vytvořila skutečně hrůzostrašnou vizi o tomto tajuplném městě na vodní hladině, plném kanálů, rozpadajících se budov a strašidelných opuštěných hotelů plných zahaleného nábytku. Stejně jako jiné autorčiny texty se povídka Neohlížej se, miláčku už dva roky po vydání dočkala filmové adaptace.

Soubor pěti mistrovských textů Daphne du Maurier s prvky hororu Daphne du Maurier vešla do povědomí čtenářů jako autorka romantických, napínavých příběhů s hororovými nebo vědeckofantastickými rysy. Soubor povídek nazvaný podle první z nich Neohlížej se, miláčku nijak nevybočuje z řady. Hned úvodní povídka, situovaná do Benátek a inspirovaná autorčinými osobními zážitky z tohoto města, vytvořila skutečně hrůzostrašnou vizi o tomto tajuplném městě na vodní hladině, plném kanálů, rozpadajících se budov a strašidelných opuštěných hotelů plných zahaleného nábytku. Stejně jako jiné autorčiny texty se povídka Neohlížej se, miláčku už dva roky po vydání dočkala filmové adaptace.

Desátý případ Meredith Mitchellové a Alana Markbyho Superintendant Alan Markby a jeho přítelkyně Meredith Mitchellová zoufale potřebují dovolenou – a cotswoldská vesnice Parsloe St. John jim připadá jako dokonalá volba. Jejich sousedka, novinářka na odpočinku Wynne Carterová, je velmi přívětivá, ostatně jako všichni ve vesnici, a nad sklenkou ostružinového vína si hýčká svou nejnovější posedlost. Je totiž přesvědčená, že život – i smrt – energické postarší dámy Olivie Smeatonové nebyly takové, jak se zdály. Markby se zajímá víc o koupi Oliviina domu než o okolnosti, za jakých zemřela, Meredith však vyprávění o staré dámě, smrti milovaného koně a zaprášeném obchodě s veteší zaujme. A když ve vesnici dojde k dalšímu hroznému neštěstí, i Markby musí uznat, že na sousedčině podezření něco je.

Agatha Raisinová, úspěšná londýnská podnikatelka, se ze dne na den rozhodne skoncovat se svým dosavadním životem. Prodá nejen svou PR firmu, ale i londýnský byt a odstěhuje se do poklidné anglické vesničky Carsely, kde si chce užívat předčasný důchod. Jenže po krátkém čase si uvědomí, že Carsely je na ní až moc poklidné a že se jí nedaří navázat přátelské vztahy s místními. Rozhodne se proto zúčastnit tamější soutěže o nejlepší koláč, a to přestože za celý život tak nanejvýš ohřívala jídlo v mikrovlnce. Aby měla šanci vyhrát, koupí koláč v jednom z nejlepších londýnských lahůdkářství a hodlá ho vydávat za svůj výtvor. Jenže soutěž se nakonec nevyvine podle jejích představ, arbitr se na ni dívá skrz prsty a po ochutnání jejího koláče navíc zemře. Agatha je tedy najednou podezřelá z vraždy, a nadto musí přiznat, že podváděla. Aby mohla očistit své jméno, nezbývá jí nic jiného než sama vypátrat, kdo skutečně vraždil.

Povídky o kočkách a jejich lidech Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.

Další případ týmu Patrika Hedströma Tentokrát však bez Patrikova vedení. Patrik se totiž se svou ženou Erikou dohodl, že ji po roce vystřídá na rodičovské dovolené, aby mohla pracovat na své další knize. Záhy ale zjistí, jak je pro něj těžké nezapojovat se do vyšetřování, to když dva mladíci objeví mrtvolu učitele dějepisu na penzi. Shodou okolností je to člověk, k němuž před nedávnem Erika Falcková zanesla nacistický železný kříž, který našla v truhle po své matce. Chtěla, aby jí o něm jako expert na druhou světovou válku něco víc řekl. A z matčiných deníků, které ležely v truhle spolu s německým vyznamenáním, dále po učitelově smrti vyčte, že v dětství a mládí patřili do stejné party. Když Erika vyhledá další z matčiných přítelkyň z mládí a ta je krátce nato zavražděna, nedokáže uvěřit, že by se mohlo jednat o shodu náhod. Někdo se snaží něco utajit. A jeho tajemství musí být asi strašlivé, když je ochoten kvůli němu vraždit.

Po úspěchu poslední knížky nazvané Očima tchyně, která se dočkala dvou dotisků, vydává Radka Kvačková na přání nakladatele další soubor fejetonů. Představte si, že je pes obsahuje vedle nových věcí, které vycházely v minulých třech letech v časopise OnaDnes, i některé fejetony napsané už téměř před čtvrt stoletím. Původním záměrem bylo vydat znovu vše, co v roce 1990 vyšlo pod názvem Něco mezi tím. Autorka však přiznala právo na reprízu jen části svých někdejších výtvorů. A to přestože mnozí považovali takovou selekci za důsledek přílišné sebekritičnosti.

Povídky o kočkách a jejich lidech Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.

Že nevíte, co se skrývá pod tajemnými názvy jídel pastašuta nebo bajadéra? V této knize se to dozvíte a získáte i tajné recepty dalmatských hospodyň. Zprostředkuje vám je pravá dalmatská ljubavna priča, lovestory mezi Češkou, která neumí vařit, a Chorvatem, který je naopak králem plotny, a kromě nenadálé pohromy je spojí především láska k moři. Čtěte, vařte, popíjejte víno rudé jako krev, co zrálo na slunných svazích Pelješace, pusťte si nostalgické písně Olivera Dragojeviče a uživajte.

Závěrečný díl volné trilogie (Smrt ve sloní trávě, Šepot buše, Ve stínu baobabů) o zvířatech, tajemstvích a magických obřadech Afriky se tentokrát zaměřuje na tajemné čarodějnické rituály, podivné události z historie i pátrání po některých vědě stále neznámých zvířatech, o jejichž reálné existenci jsou místní obyvatelé na základě svých zkušeností přesvědčení. Věnuje se ale i historii objevování těch, která dnes již ztratila svou záhadnou masku a stala se součástí běžné zoologie. To ovšem neznamená, že by autor zapomínal na to, co ho od jeho prvních cest do Afriky lákalo nejvíc – na velká divoká zvířata a s nimi prožitá dobrodružství. O tom svědčí i bohatá barevná příloha. Jak skončil levhartí muž, který se chystal roztrhat vlastní sestru? Udržuje se v západní Africe stále kult nesmrtelných, ztělesňovaných hrozivými hrobovými soškami? Existují dosud v příšeří pralesa tajemné svatyně džu-džu? Proč přízračný had zabíjel jen ženy? A co je pravdy na tom, že moře čas od času vyplaví zlaté a stříbrné mince z pokladu pirátského kapitána Robertse, ukrytého kdesi v podmořské jeskyni u pobřeží malého ostrůvku Suridé?

Závěrečný díl volné trilogie (Smrt ve sloní trávě, Šepot buše, Ve stínu baobabů) o zvířatech, tajemstvích a magických obřadech Afriky se tentokrát zaměřuje na tajemné čarodějnické rituály, podivné události z historie i pátrání po některých vědě stále neznámých zvířatech, o jejichž reálné existenci jsou místní obyvatelé na základě svých zkušeností přesvědčení. Věnuje se ale i historii objevování těch, která dnes již ztratila svou záhadnou masku a stala se součástí běžné zoologie. To ovšem neznamená, že by autor zapomínal na to, co ho od jeho prvních cest do Afriky lákalo nejvíc – na velká divoká zvířata a s nimi prožitá dobrodružství. O tom svědčí i bohatá barevná příloha. Jak skončil levhartí muž, který se chystal roztrhat vlastní sestru? Udržuje se v západní Africe stále kult nesmrtelných, ztělesňovaných hrozivými hrobovými soškami? Existují dosud v příšeří pralesa tajemné svatyně džu-džu? Proč přízračný had zabíjel jen ženy? A co je pravdy na tom, že moře čas od času vyplaví zlaté a stříbrné mince z pokladu pirátského kapitána Robertse, ukrytého kdesi v podmořské jeskyni u pobřeží malého ostrůvku Suridé?