muni PRESS strana 3 z 35

Máte skvělou myšlenku – ale jak ji sdělit tak, abyste opravdu zapůsobili? Slova mají moc měnit svět. Ať už prezentujete na konferenci, obhajujete diplomovou práci, nebo chcete oslovit širokou veřejnost. Tato kniha je tu proto, aby vám dodala odvahu, praktické dovednosti a jasný návod, jak připravit prezentace a projevy, na kterých záleží. Zkušení lektoři, kteří za sebou mají stovky úspěšných prezentací, kurzů a workshopů, vás provedou celým procesem od prvotního nápadu přes strukturu a scénář až k finálnímu přednesu. Naučíte se stanovit si cíle, uspořádat myšlenky, efektivně pracovat s obsahem, překonat trému a prezentovat s jistotou. Nečekejte zázračné zkratky nebo instantní návody. Tato kniha je pozváním do tvůrčí dílny, kde krok za krokem vznikají kvalitní prezentace, které zanechají dojem. Jste připraveni měnit svět kolem sebe svými slovy? Pak držíte v rukou správného průvodce.

V roce 303 n. l. tvoří křesťané ve Středomoří pouhých dvacet procent obyvatel a čelí neobvykle silné vlně pronásledování. Avšak o dvě stě padesát let později už je christianizovaná de facto celá populace tohoto obrovského regionu. Co se mohlo stát? Jak je možné, že se během relativně krátké doby obrátila celá říše? Je jediným důvodem politické rozhodnutí Konstantina Velikého, který křesťanství v roce 313 legalizoval? Kniha nabízí zamyšlení nad vizuálními nástroji, které mohly k zásadní změně evropské společnosti velkou měrou přispět. V období mezi čtvrtým a pátým stoletím se Evropou šíří nové výtvarné médium – mozaika vyrobená především ze skla. Mohla být právě ona jedním z prostředků, které christianizaci Evropy napomohly? A jakou úlohu hrály neuvěřitelně působivé křesťanské rituály, které se doslova dotýkaly těla budoucích křesťanů, a jedinečně tak propojovaly tělo a mysl? Autoři se na příkladu mozaikové výzdoby tzv. Baptisteria ortodoxních v Ravenně z poloviny pátého století pokoušejí porozumět dialogu mezi „zářícími“ obrazy a kolektivními rituály a pochopit jejich roli v proměně západního světa.

Politická situace a stupňující se společenské napětí v meziválečných zemích Rusku a Německu vyhnaly z domovů statisíce lidí a přiměly je hledat útočiště v cizině. Překračování hranic na cestě do bezpečí však bylo spojeno s mnoha obtížemi. Uprchlíky z Ruska zasáhla mimo jiné protiepidemická opatření, která měla zastavit smrtící tyfovou vlnu. Podobná opatření stála o několik let později v cestě Židům prchajícím z nacistického Německa. Útěk přes hranice a zkušenost emigrace se projevily i v životních osudech a dílech spisovatelek Iréne Némirovsky a Héléne Iswolsky a historiků umění Nikodima Kondakova, Andrého Grabara, Richarda Krautheimera a Ernsta Kitzingera. Přestože se museli potýkat s četnými těžkostmi, život v exilu jim poskytl i řadu nových možností, díky nimž významnou měrou obohatili společnost, která je přijala. Kniha pojednává o událostech sto let starých, avšak témata, kterým se věnuje – uzavírání hranic, sanitární opatření a emigrace – jsou palčivě aktuální i dnes.

V populární kultuře je středověk často představován jako období temna a strádání, zatímco umění této doby bývá považováno za úpadkové. Pokud se však odhodláme k bližšímu pohledu, setkáme se s překvapivě živým a různorodým světem, plným světla i stínů, který v žádném případě nelze charakterizovat v pár větách. V knize se autoři zamýšlejí nad uměním a vizuálními kulturami raného středověku a pokoušejí se vyvracet nejrozšířenější předsudky s nimi spojené. Znamenal pád Římské říše a migrace kočovných kmenů úpadek umělecké tvorby? Byla středověká krajina protkána temnými, zarostlými a nebezpečnými hvozdy, jak je známe z legend o Robinu Hoodovi nebo z děl spisovatelů romantismu? Byl náboženský svět přísně oddělen od světského, aby nebyl znesvěcen? Sloužilo umění pouze k oslavě Boha a zlato a drahé kameny v kostelech jenom k tomu, aby církev ukázala svojí moc a bohatství? Na tyto i jiné otázky se autoři snaží odpovědět a předestřít raný středověk jako barevnou mozaiku, dobu čilé kulturní výměny a rozmanitosti a v jistém smyslu i jako kolébku abstraktního a konceptuálního myšlení. V konečném důsledku je cílem této knihy alespoň částečně zodpovědět na otázku v názvu knihy: je středověk doba temna?

Kniha „Aplikovaná behaviorální analýza“ je základním textem a první ucelenou učebnicí pro studium vědního oboru aplikovaná behaviorální analýza (ABA) přeloženou do českého jazyka. Cooper a jeho spoluautoři představují koncepty ABA prostřednictvím jasného a strukturovaného pohledu, který zahrnuje teoretické základy, vědecké principy a praktické aplikace. Kniha nabízí čtenářům ucelený pohled na to, jak může být ABA použita k modifikaci a zlepšení lidského chování ve všech oblastech života, včetně vzdělávání, klinické psychologie, managementu chování a dalších. Každá kapitola poskytuje konkrétní příklady, případové studie a cvičení, která pomáhají čtenářům lépe porozumět a aplikovat koncepty ABA v různých kontextech. Tato kniha je nezbytným zdrojem pro studenty, pedagogy, odborníky z praxe a všechny zájemce o hlubší porozumění behaviorálním postupům a terapii. Překladatel: Barbora Chrudinová, Marie Přibylová, Ivo Müller, Helena Barrera, Lucie Olešová

Příručka je určena jako úvodní text posluchačům vysokoškolského studia učitelství dějepisu pro základní (respektive střední školy) i všem učitelům dějepisu včetně širšího čtenářského publika. Studujícím otvírá cestu nejen k dalšímu vzdělávání prostřednictvím podrobnějších kvalitních textů, vizuálních médií, ale i k jejich přímé konfrontaci s originálními uměleckými objekty v terénu. Na rozdíl od stávající nabídky obdobných informačních zdrojů si klade za cíl stanovit minimální hranici nezbytné faktografie, časoprostorových dat, pojmů a souvislostí potřebnou k zjednodušenému uchopení problematiky i přípravu a organizaci pedagogické praxe. Závěrečné části jsou proto pojaty jako didakticko-metodický text, využitelný při věkově přiměřené edukaci v dějepisné výuce.

Když se řekne středověká pouť, mnozí si dnes představí takřka fanatický náboženský akt. Taková představa se zakládá na moderních předsudcích o středověkém náboženství, které je dnes běžně spojováno s iracionalitou, manipulací, absencí tolerance a často i násilím. Jak ale ve skutečnosti probíhala středověká pouť? Jak vypadal středověký poutník a svět kolem něj? A jaký je vztah poutnictví a umění? To jsou některé z otázek, na něž tato kniha hledá odpovědi. Doprovází středověkého poutníka na cestě krajinou až do cíle jeho cesty, interiéru kostela, a ukazuje, jak v něm díky umění, vůni kadidla, světlu svící a příjemnému chladu zažíval posvátno všemi smysly. Jedna věc se zdá být jistá: v předmoderním světě stejně jako dnes bylo putování zážitkem, který proměňoval život a nenechal nikoho lhostejným.

V dubnu 2014 se v sicilském Palermu sešla dvaadvacetičlenná skupina studentů a pedagogů ze čtyř institucí – z univerzit v Brně, Lausanne a Vídni a z Kunsthistorisches Institutu ve Florencii. Cílem tohoto setkání bylo studium památek sicilského středověku, především pak 12. století. Účastníci této exkurze se rozhodli, podobně jako tomu bylo v případě předchozí exkurze na Balkán, podělit se o své poznatky a zážitky také s širokou veřejností. Stejně jako v případě prvních Zápisků z cest se i nyní jedná o opusculum, které v žádném případě nemá novátorské ambice. Českému publiku má představit jednu z nejzajímavějších a nejkrásnějších kultur Středomoří. Autory naprosté většiny textů jsou studenti, kteří se exkurze účastnili. Jejich snahou bylo vypracovat texty tak, aby zaujaly odbornou i širší veřejnost, a zároveň, aby díky co nejkompletnější bibliografii daly zájemcům možnost setkat se také s nejlepší vědeckou produkcí, která se Sicílie týká.

Publikace je výsledkem studijní cesty za středověkými památkami Makedonie a Řecka organizované v listopadu roku 2013 Centrem raně středověkých studií Semináře dějin umění Masarykovy univerzity. Tento syntetický „průvodce“, jehož autory jsou sami studenti, představuje klíčové středověké památky nacházející se mezi Ochridem a Soluní. Každá dekorace či stavba je prezentována formou krátkého hesla, kde je objekt popsán a interpretován. Pro zájemce o hlubší studium se pod každým heslem nachází základní bibliografie reprezentující aktuální stav bádání. Hesla jsou doprovázena fotografiemi, z nichž většina vznikla přímo na místě. Čtenáři je k dispozici i malý slovník odborných termínů. Na konci knížky čtenář najde chronologickou syntézu všech nástěnných maleb a mozaik, se kterými se autoři během své cesty setkali. Publikace nabízí čtenáři užitečný nástroj pro setkání s výjimečnou uměleckou produkcí Balkánského poloostrova.

Tradiční lidová kultura je nedílnou součástí kulturního dědictví středoevropských národů. Na Národopisné výstavě českoslovanské v roce 1895 byly položeny základy folklorismu, tedy adaptace prvků tradiční lidové kultury v jiných než původních kontextech. Tento jev se postupně rozvíjel a začlenil do společenského i kulturního života. Ve 20. století se přístup k lidové kultuře v Československu proměňoval v závislosti na politické situaci a česká společnost k němu zaujímala ambivalentní postoje. Tato publikace zkoumá různé způsoby využití (i zneužití) lidové kultury od konce 19. století až po současnost. Zaměřuje se na scénický folklorismus, lidovou uměleckou výrobu (například svéráz či činnost Ústředí lidové umělecké výroby neboli ULUV) a na lidovou architekturu, její ochranu a revitalizaci.

Vyznání rodné obci napsal Karel Engliš před téměř devadesáti lety. Teprve nyní však vychází v úplnosti tak, jak si to autor přál. Nejprve mu knihu zakázal vydat nastupující komunistický režim, poté byl rukopis ukrýván a ukládán v různých archivech. Jeho část vyšla v roce 1999 pod názvem „Hrabyň mého mládí“. Úsilím rodiny Karla Engliše a dalších odborníků se podařilo postupně během let soustředit, rozluštit a přepsat celý rukopis, zkompletovat obrazový doprovod dle poznámek autora a vše připravit k novému vydání. Čtenář se tak nyní může začíst do osobitého a čtivého vyprávění hrabyňského rodáka, významného vědce, národohospodáře, politika, rektora Masarykovy a Karlovy univerzity, který svůj život v Hrabyni dožil. Text doprovázejí akvarely a kresby vytvořené pro knihu Františkem Vrobelem, dále dobové fotografie, kresby a dokumenty z Englišových Pamětních knih. Kniha je doplněna o vzpomínky Englišových současníků a bohatými vysvětlivkami historiků. Tvoří tak nový cenný historický pramen a čtenáři nabízí prožitek vyjádřený přáním autora: „Myslel jsem si tedy, že napíši-li tyto vzpomínky, je zachovávám, aby je se mnou, třeba vybledlé, mohli po staletí prožívati jiní, kteří přijdou a budou Hrabyň stejně milovati jako já.“

Umění & ideologie v 19. století. Katedrála sv. Víta v Praze, Notre-Dame v Paříži, Votivní kostel ve Vídni či jiný majestátní chrám některé z evropských metropolí jsou pro většinu z nás ztělesněním opravdového středověku. Málokdo ví, že se ve skutečnosti často jedná o architekturu z 19. století nebo o budovy v tomto období zásadně přestavěné. Vzhled těchto památek je, spíše než svědectvím o předmoderní minulosti, výsledkem romantických idealizací, nacionalistických sporů a ekonomických zájmů 19. století. Tato knížka ukazuje, že náš „opravdový středověk“ má s tím původním jen málo společného, zato nám však říká mnohé o evropské kultuře posledních dvou staletí.

Vyznání rodné obci napsal Karel Engliš před téměř devadesáti lety. Teprve nyní však vychází v úplnosti tak, jak si to autor přál. Nejprve mu knihu zakázal vydat nastupující komunistický režim, poté byl rukopis ukrýván a ukládán v různých archivech. Jeho část vyšla v roce 1999 pod názvem „Hrabyň mého mládí“. Úsilím rodiny Karla Engliše a dalších odborníků se podařilo postupně během let soustředit, rozluštit a přepsat celý rukopis, zkompletovat obrazový doprovod dle poznámek autora a vše připravit k novému vydání. Čtenář se tak nyní může začíst do osobitého a čtivého vyprávění hrabyňského rodáka, významného vědce, národohospodáře, politika, rektora Masarykovy a Karlovy univerzity, který svůj život v Hrabyni dožil. Text doprovázejí akvarely a kresby vytvořené pro knihu Františkem Vrobelem, dále dobové fotografie, kresby a dokumenty z Englišových Pamětních knih. Kniha je doplněna o vzpomínky Englišových současníků a bohatými vysvětlivkami historiků. Tvoří tak nový cenný historický pramen a čtenáři nabízí prožitek vyjádřený přáním autora: „Myslel jsem si tedy, že napíši-li tyto vzpomínky, je zachovávám, aby je se mnou, třeba vybledlé, mohli po staletí prožívati jiní, kteří přijdou a budou Hrabyň stejně milovati jako já.

Tato kniha určená obdivovatelům unikátního kulturního dědictví jižního Kavkazu a Turecka je výsledkem pěti terénních cest, které v letech 2015-2022 podnikli studenti a pedagogové Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně do oblastí dnešní Arménie, Gruzie a Turecka, tedy do oblasti středověkých království Arménie a Iberie. Kniha obsahuje krátké studentské texty věnované význačným středověkým památkám tohoto regionu a nabízí originální poznatky. Počet zahrnutých památek je výjimečný, což z předkládaného svazku činí jeden z prvních v českém i mezinárodním prostředí, který se takto komplexně zabývá kulturním dědictvím regionu. Kniha, které předchází odborná reflexe specifik zkoumaného kulturního dědictví - včetně unikátního fenoménu arménských liturgických předsíní, tzv. gávitů, a zajímavého dialogu kultury a krajiny, seznamuje čtenáře s více než třiceti kostely, jejich výzdobou, liturgickým vybavením a ikonami. Jednotlivé památky jsou řazeny geograficky podle současných provincií a regionů, aby se svazek stal užitečným cestovatelským průvodcem.

Kniha „Dřici z Koňskeho něba“ zúročuje dlouholetý výzkum etnologa Václava Michaličky věnovaný kožedělné produkci, která se v 19. století zformovala na moravsko-slezském pomezí v obci Metylovice. Řemenářská výroba se zásadním způsobem podílela na proměně života zdejšího vesnického společenství. Kniha nabízí čtenářům seznámení s počátky kožedělné produkce v regionu, fenoménem metylovského biče i postavením řemenářů v rámci lokální komunity. Opomenuta nejsou ani šířeji pojatá témata zaměřující se na proměny v postavení žen v obci a ve výrobě samotné, na slavnostní chvíle v životě místní komunity, zánik kožedělné produkce v konfrontaci s represí totalitního režimu či na proces znovu odkrývání řemenářské tradice Metylovic v současnosti.

Etnoložka Lucie Uhlíková se ve své knize věnuje problematice kulturních stereotypů spojovaných s Židy a židovstvím v písňovém folkloru českých zemí. Zaměřuje se na analýzu obrazu židovské minority, který byl v tradičním prostředí utvářen a dále reprodukován prostřednictvím lidové písně, ale i dalších folklorních druhů. Knihu lze považovat za příspěvek k poznání etnických stereotypů a principů jejich formování, fungování i recepce v oblasti tzv. lidové kultury.