muni PRESS strana 10 z 35

Publikace přináší v bilingvním latinsko-českém vydání dosud nepublikovaný latinský překlad Kytice Karla Jaromíra Erbena z pera brněnského klasického filologa, překladatele a příznivce živé latiny Jana Šprincla, doplněný o ilustrace Jiřího Farského.

Darwinismus se vydává za úplnou teorii biologického života, včetně lidského. Má podstatný vliv na sebepojetí dnešního člověka a jeho světonázor. Emeritní profesor Masarykovy univerzity, lékař a filozof Jiří Vácha ve své jedinečné knize shrnuje nejen současnou vědeckou kritiku darwinismu, ale celý problém rozšiřuje ještě o „vědomí“, jako nejspecifičtější vlastnost živých bytostí. Kromě fyzické stránky organismů se vyvíjela i jejich stránka prožitková, která není v darwinismu jako taková dostatečně brána v úvahu. Moderní přírodní věda kráčející ve stopách Descartova mechanismu si přístup k řešení tohoto zásadního problému už a priori uzavřela a je nucena přepustit jistou část úkolu filosofii. I přes poměrně široký vědecký záběr je kniha až překvapivě čtivá, autor vysvětluje složité věci jasným a jednoduchým jazykem.

Dějiny Právnické fakulty Masarykovy univerzity od roku 1919 do roku 2019, doplněné životopisy docentů a profesorů, s charakteristikou jednotlivých pracovišť. Kniha je rozdělena do dvou svazků: 1. svazek - 1919-1989 2. svazek - 1990-současnost Rozsáhlá dvousvazková publikace (1. díl – 1919-1989) přibližuje pohnuté osudy zakládající fakulty Masarykovy univerzity. První díl zachycuje vývoj fakulty 1919 až 1939, 1945 až 1950, 1969 až 1989. V každém z oddílů najdete především popis obecného dění na fakultě včetně jejího umístění, které se několikrát měnilo, organizační struktury, postavení učitelů a studentů, výuky a vědecké práce. První oddíl 1919-1939 zachycuje snahy o založení české univerzity na Moravě a stručnou charakteristiku situace po zavření českých vysokých škol. Podobně závěr druhého oddílu 1945-1950 připomíná též osudy studentů, učitelů a fakultní budovy po roce 1950. Do třetího oddílu 1969-1989 autoři zase vstoupili ohlédnutím za přípravou znovuotevření fakulty. Nedílnou součástí Dějin Právnické fakulty MU v Brně je obrazová dokumentace. Lze ji rozdělit do tří částí. První část fotografií dokresluje výklad přímo v textu, druhou jsou portrétní fotografie a fotografie titulních stran základních děl, připojené k medailonkům jednotlivých učitelů, a konečně třetí tvoří tematicky uspořádané celky na konci celé publikace (portréty děkanů, budovy, insignie, vestibul a aula, razítka). Autoři prostřednictvím obrazových příloh čtenářům zpřístupňují nejen osoby a události, ale též rozmanité dobové dokumenty a jiné artefakty. Velkou část fotografií proto autoři převzali z Archívu Masarykovy, ale řadu získali z jiných zdrojů.

Gendži monogatari (Příběh prince Gendžiho) je pravděpodobně nejznámějším dílem japonské klasické literatury. Vzniklo před více než tisíci lety a někdy bývá označováno za nejstarší román na světě. Tato publikace se zaměřuje na to, jakým způsobem s dílem nakládali autoři populární literatury v období Edo (1600–1867), především pak Rjútei Tanehiko, autor dobového bestselleru Nise Murasaki inaka Gendži, který je na Gendži monogatari založen. Kniha dále poskytuje úvod do problematiky parafrází v japonské předmoderní literatuře a zkoumá také tvůrčí strategie využité v dílech, jež kreativními způsoby z Gendži monogatari čerpala.

Kniha Filozofové ve městě vznikla při příležitosti stého výročí založení Filozofického semináře Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Je věnovaná připomínce prvních devíti filozofů, kteří postupně vykonávali funkci vedoucího Filozofického semináře (pozdější Katedry filozofie). Jejich život, dílo a působení v čele katedry připomínají ukázky z jejich odborných a popularizačních textů z materiálů uložených v Archivu Masarykovy univerzity. Vybrané texty umožňují nahlédnout do úřední i osobní korespondence, deníkových záznamů, vzpomínek jejich současníků a dalších dokumentů spjatých s jejich dílem a životem. Texty a archiválie jsou propojeny a paralelizovány s obecnými filozofickými tématy a evropskými filozofy tehdejšího období, stejně jako s filozofy současnými. 

Kniha má za cíl zkoumat aspekty současných a historických přírodních, společenských a kognitivních prostředí skrz řadu částečně komparativních čtení souvisejících hledisek filozofie, environmentálních studií, literární kritiky, poezie, kulturní historie a literárních, kulturních a prostorových teorií. Mezi diskutované autory patři Peter Ackroyd, Andrew Bowie, Paul Carter, Gilles Deleuze a Félix Guattari, Edward Dorn, Michael Hardt a Antonio Negri, David Jones, Niklas Luhmann, Andrew McMurry, Charles Olson, Camille Paglia, J. H. Prynne, Baruch Spinoza a Raymond Williams.

Komplexní a v českém prostředí dosud nejobsáhlejší příručka krizové komunikace vysvětluje zásady efektivních a etických vztahů s veřejností při reputačních krizích i při mimořádných událostech. Ambicí knihy je pomoci organizacím, které se dostaly do potíží, a zároveň přispět ke kultivaci a profesionalizaci české komunikační praxe. Autoři s bohatými zkušenostmi z médií i public relations vědí, že žádná organizace na světě není imunní vůči krizovým situacím, které přitahují pozornost médií. Čas od času je nutné odvracet útok konkurence, vysvětlovat kontroverzní krok, objasňovat zveřejněné nepřesnosti, řešit havárii ve výrobním provozu nebo se vypořádat s následky živelní pohromy. Informace se dnes šíří rychleji než kdykoliv dříve, během několika minut se tak může rozhořet mediální požár, který ohrožuje zájmy či samotnou existenci organizace. Ne každá krize ale musí skončit katastrofou. Záleží na kvalitě manažerských rozhodnutí a schopnosti tlumočit je médiím a veřejnosti. Právě komunikační dovednosti v mimořádných situacích jsou podstatou krizové komunikace, považované za královskou disciplínu public relations, tedy vztahů s veřejností. Kniha popisuje nejčastější příčiny krizí a odhaluje základní principy i zásady krizové komunikace. Vysvětluje, jak krizové situace všeho druhu vnímají novináři a jaké jsou jejich pracovní postupy. Dále popisuje strategie a taktické varianty krizové komunikace a vhodné nástroje od tiskových zpráv po sociální sítě. Autorský tým složený z novinářů, komunikačních praktiků a oborových pedagogů usiloval o knihu fundovanou, ale zároveň přehlednou a užitečnou pro široké spektrum čtenářů: tiskové mluvčí, PR profesionály, komunální politiky, manažery, podnikatele či pracovníky vnějších vztahů ve firmách. Kniha také představuje cenný zdroj informací pro studenty žurnalistiky, marketingu a příbuzných oborů. Cílem knihy je osvětlit celou problematiku nikoliv jen prostřednictvím suchopárných definic, ale také na příkladech z české i zahraniční praxe, z byznysu, politiky i dalších oblastí. Čtenáři zjistí, jak řešily vážné komunikační krize nadnárodní korporace, špičkoví manažeři, politici, české firmy, úřady i další instituce. Význam krizové komunikace nejzřetelněji vyvstává v mimořádných situacích, jako byly v českém prostředí například povodně, metanolová aféra nebo naposledy pandemie nemoci covid-19. Rukopis knihy sice vznikal z větší části před pandemií, ale zachycuje také první komunikační a novinářské zkušenosti z období šíření koronaviru. Kniha vychází jako první svazek nové edice „ProMedia“ Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

Psát o výchově prý není trendy. Všichni už s tím přestali. Závažnost věci přitom je setrvale vysoká! Proto šestý svazek Munice přináší lekci z pedagogiky, z vědy, která je zároveň profesí, ale i praxí mnoha z nás. Vyskytuje se totiž všude tam, kde jeden nabízí pomocnou ruku druhému. Laskavým průvodcem světem výchovy a vzdělávání bude čtenářům vědec, pedagog a zkušený autor popularizačních knih, prof. Tomáš Janík. Jeho výklad prosvěcuje víra, že v závazku „vše pro výchovu“ spočívá budoucnost lidstva.

Monografie se věnuje komparativní analýze vybraných ruských a českých syntaktických termínů z 3 terminologických okruhů: slovní spojení / syntagma, syntaktické vztahy a prostředky jejich vyjadřování, větné členy. Předmětem zkoumání jsou principy a úkoly komparativní terminologie a zejména vymezení nevyřešených problémů současné terminologie. Důraz je kladen především na rozdíly ve významu syntaktických termínů v pracích ruských a českých lingvistů. Podrobná analýza jednotlivých syntaktických jevů a kategorií poukazuje na jejich složitost a různorodost a přispívá k rozvoji synkretických teorií. Práce je určena českým rusistům, ruským bohemistům, překladatelům a všem, kdo se s podobnou problematikou setkávají.

Hlavním tématem této knihy je empirické ověření obecně rozšířených domněnek týkajících se postoje mladých lidí k aktuální jazykové situaci v kanadské provincii Quebec. Analýza založená na kvantitativním a kvalitativním výzkumu v terénu (Gatineau, Montreal, Quebec, Saint-Gabriel-de-Valcartier) se skládá z 683 dotazníků a více než 7 hodin zvukových záznamů rozhovorů. Analýza pracuje s následujícími faktory: věk (průměrný věk respondentů byl 14,8 let), pohlaví a bydliště. Rozdělení respondentů do tří jazykových skupin následně přispělo ke zjištění, zda při diverzifikaci jejich názorů hraje zásadní roli jednojazyčnost, dvojjazyčnost či vícejazyčnost.

Na počátku stála kniha Alaina Corbina Na stopě neznámému a nezvyklá krása Zangiových pozapomenutých skladeb. Publikace mikrohistorickým způsobem sleduje osudy a dílo Nicolause Zangia (cca 1568 až 1617), kapelníka v Iburgu, Gdaňsku, na Moravě i v Berlíně. Na dvoře císaře Rudolfa II. byl sice jen jedním z několika titulárních služebníků, ale v duchu literárního průvodcovství je právě on ideálním reprezentantem rudolfínské hudební kultury mimo vlastní centrum: jako kapelník moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna se podílel na vzniku, výcviku i vybavení lichtenštejnského dvorního souboru, takzvané muziky. Vzhledem k Zangiovým neutuchajícím aktivitám ve vydávání a dedikování především příležitostných děl představuje důležitý motiv knihy také symbolický význam daru v raném novověku.

Publikace se zabývá spisovnou výslovností anglického jazyka (tzv. RP) a její percepcí anglickými a českými mluvčími. Dále zkoumá role, které výslovnostní model plní v obou prostředích. Úvodní část práce předkládá diachronní i synchronní teoretický rámec, který vychází z bohaté současné i historické odborné literatury a analyzuje RP s využitím sociolingvistických pojmů, především z oblasti jazykové preskripce a standardizace. Praktická část je tvořena výzkumem, jenž byl proveden pomocí internetové stránky s 18 nahrávkami a doplňujícím dotazníkem. Tyto nahrávky byly evaluovány 20 anglickými a 20 českými respondenty. Výzkum se zabývá také sociolingvistickými kategoriemi, které pomáhají vytvářet ideový konstrukt spisovnosti.

Jak se sokolské hnutí stalo téměř neodstranitelnou součástí české kultury? Jak prostupovalo jejími sférami? Jaký vliv mělo na utváření kolektivní národní identity? To jsou základní otázky, kterými se zabývá publikace Tělo v pohybu. Při hledání odpovědí byla jako jeden z hlavních nástrojů použita interpretativní analýza sokolských kulturních performancí uskutečňovaných ve veřejném prostoru v období formování moderního českého národa.

Obsahem knihy jsou komentované české překlady 14 rekomendací (promočních řečí) M. Jana Husa, pronesených v letech 1398–1410 na artistické fakultě pražské univerzity. Doprovodné studie jsou věnovány rukopisnému dochování těchto textů, jejich argumentační výbavě a dále výuce na pražské artistické fakultě v daném období, zejména v oblasti filozofie a gramatiky. 

Kolekce devatenácti esejů z pera významných historiků dokládá rozmanitost vědeckých přístupů. Jejich práce s historickými prameny, základními kameny bádání, je kombinována s etickým i estetickým rozhodováním, které tvoří nezpochybnitelnou součást jejich tvorby. Ta je často překvapující – nejen pro čtenáře, ale pro ně samotné. Představuje totiž velké intelektuální dobrodružství. Nemohou si vymýšlet prameny, nemohou si stanovit svévolná pravidla, zápletky a rozuzlení, jako to může udělat romanopisec. Mohou však napsat vědecké dílo, které je výsledkem tvůrčího přístupu.

Všímáte si brněnských soch? Víte, že Univerzitní kampus Bohunice je vlastně pozoruhodným sochařským parkem? A znáte nové sochy v ulicích města? Masarykova univerzita vydala pod záštitou paní primátorky JUDr. Markéty Vaňkové a pana rektora prof. MUDr. Martina Bareše, Ph.D., druhé doplněné vydání česko-anglické knihy Sochařské Brno 1989-2019. První kapitola představuje cyklus Sochy pro Brno (sochy věnované osobnostem spjatým s dějinami města, jako např. W. A. Mozart, J. Skácel, T. A. Edison aj.). Druhá kapitola přibližuje sochy v areálech Masarykovy univerzity, třetí dokumentuje sochařská sympozia a čtvrtá připomíná mezinárodní přehlídku Brno Art Open / Sochy v ulicích. Nová kapitola nazvaná Čím se provinilo město se zamýšlí nad nesnadnou úlohou vedení města při podpoře sochařského umění. Kniha v reprezentativní grafické úpravě představuje na 290 stranách 179 fotografií celkem 130 děl a 100 stručných medailonů sochařek a sochařů. Na schematické mapě ukazuje rozmístění soch. První vydání ze září 2019 bylo již na jaře 2020 vyprodáno.