muni PRESS strana 12 z 31

Kniha je v prvé řadě sociologickou úvahou nad tématem DNA a genetiky ve spojitosti s kategoriemi etnicity, rasy, národa, ale také v souvislosti s mytologií dávných kořenů či domoviny. Téma distribuce stejnosti a rozdílnosti ukazuje autorka i v rámci širší analytické oblasti současných projevů tzv. biomoci, a to zejména na případech budování genografických popisů populací či ustavování genetických biobank. Tyto fenomény jsou předmětem zájmu sociálních věd, protože jsou součástí širšího proudu jevů souvisejících se specifickou správou moderní populace skrze koncept života. Důraz na tělesnost, bios, tedy na kategorii živého, stojí v základech moderního procesu vytváření a spravování populace prostřednictvím biomoci/biopolitiky, konceptu, který ve svých textech popsali Michel Foucault, Giorgio Agamben či Thomas Lemke. Pozornost věnovaná reprezentacím tělesnosti, konkrétně DNA a představám o diverzitě populací, je v této souvislosti důležitým předpokladem sociálněvědní konceptualizace nových hranic subjektivity, vztahu mezi sférou tzv. přírody a sférou tzv. kultury a úvah nad identifikacemi či přináležitostmi k nacionální komunitě ve 21. století. Mají Češi a Češky českou DNA? Jak vypadá čistokrevný Féničan? Jak souvisejí genetika, prenatální diagnostika, biotechnologie a tzv. nová eugenika? Jsme to, co je naše DNA?

Nejvíc dokladů umožňujících poznat náboženství churritské populace, obývající v minulosti regiony starověkého Předního východu, pochází z 2. tisíciletí před n. l. Už méně je však probádané rané období churritských dějin a jejich náboženských představ, které je možné datovat do 3. tisíciletí před n. l. Kniha mapuje tuto etapu prostřednictvím materiální kultury a písemných pramenů z lokality Tell Mózán, na území které se v starověku rozprostíralo město Urkeš. Důležitým doplňkem tohoto postupu jsou i data z jiných oblastí. Je zřejmé, že v Urkeši měly výrazné zastoupení nejstarší známé churritské kulturní prvky, i když zanedbatelné nejsou ani vlyvy akkadské. Na základě doposud učiněných objevů jsou identifikovány náboženské prvky spojené s městem a je poukázáno na ty, které je možné charakterizovat jako churritské.

Tato kniha poskytuje nový vhled do problematiky účasti České republiky na mnohonárodních operacích vedených NATO v zahraničí, plánování obranné politiky a potenciálu, jakým ČR disponuje pro poskytování příspěvků do takových operací. S využitím kvalitativní analýzy rozhovorů s civilními a vojenskými experty, doplněné o obsahové analýzy relevantních politických a vojenských dokumentů, autorka zkoumá hlavní charakteristiky, specifické atributy, stejně jako problémy, se kterými se ČR doposud musela vypořádat během adaptace na nové bezpečnostní prostředí ve 21. století. Kniha představuje vůbec první případovou studii implementace protipovstalecké doktríny NATO státem, který není supervelmoc v geopolitickém, ekonomickém nebo vojenském smyslu slova a který má pouze omezené přímé zkušenosti s uměním řízení konfliktů, kterému dnes říkáme protipovstalectví.