muni PRESS strana 14 z 35

Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Hlavním cílem této publikace je na základě historicko-pedagogického výzkumu představit každodenní život českých obecných menšinových škol v období první Československé republiky v širším společensko-historickém kontextu. Každodenní život těchto škol přitom autor sleduje v politickém okresu Ústí nad Labem, který se nacházel v období první republiky v česko-německé jazykově smíšené oblasti. Výsledky výzkumu prezentované v této monografii přinášejí nové, dosud nikde nepublikované, poznatky z každodenního života českých menšinových škol. Odhalují například problémy, se kterými se tyto školy musely potýkat v různých oblastech života škol, i strategie, které zástupci českých škol volili při řešení těchto problémů.

Rakouská republika je dnes poměrně malým státem. Až do roku 1918 však bylo Rakousko-Uhersko významnou velmocí. Rakouské archivy proto – díky své velikosti a historickému významu – patří k nejbohatším v Evropě. Kolektivní publikace představuje dějiny a současnost rakouského archivnictví nejprve ve stručném přehledu, a pak detailně na příkladu 16 institucí: všech čtyř oddělení Rakouského státního archivu, vybraných zemských, komunálních, univerzitních, církevních i soukromých archivů. Autory jednotlivých kapitol jsou současní nebo bývalí archiváři a archivářky příslušných archivů. Kniha je určena především pro studenty historie a archivnictví a profesionální historiky i archiváře ze všech nástupnických států Podunajské monarchie.

Sborník Filosofie jako životní cesta vznikl u příležitosti 70. narozenin profesora PhDr. Jana Zouhara, CSc., vysokoškolského pedagoga, skvělého znalce dějin české filozofie a organizátora univerzitního života. Svazek začíná rozhovorem, v němž profesor Jan Zouhar představuje své filozofické krédo. Jádro sborníku tvoří šest osobně laděných příspěvků a šestnáct dosud nepublikovaných odborných textů jeho kolegů a přátel, kteří se s pozorností upřenou k profesnímu zájmu jubilanta věnují široké škále témat, v nichž je filozofie úzce propojena s historií, literaturou, jazykem, etnografií a kulturou. Součástí sborníku, který k vydání připravila Helena Pavlincová, je rovněž stručný životopis profesora Zouhara, jeho bibliografie, fotografická příloha a seznam autorů (Karel Altman, Ivan Blecha, Radim Brázda, Otakar A. Funda, Jiří Gabriel, Michaela Hashemi, Ivana Holzbachová, Břetislav Horyna, Petr Jemelka, Erika Lalíková, Jiří Malíř, Pavel Materna, Helena Pavlincová, Josef Petrželka, Dagmar Pichová, Zlatica Plašienková, Jana Pleskalová, Ivo Pospíšil, Jiří Pulec, Pavel Spunar, Barbara Szotek, Jan Štěpán, Libor Vykoupil, Josef Zumr).

Práce se skládá ze sedmi studií. Každá studie tvoří uzavřený systém, ve kterém je argumentováno pro určité závěry, a je proto možné číst každou studii zvlášť. Dohromady však studie tvoří jednotný celek, který představuje jistou koncepci informační vědy. Veškerá argumentace pro toto pojetí je vystavěna na specifickém chápání stěžejního pojmu informační vědy, pojmu informace, který je konfrontován s několika pojmy příbuznými, s určitým metodologickým přístupem a různými problematickými otázkami. Četbou práce získáváme odpovědi na konkrétní otázky, které jsou řešeny v rámci jednotlivých studií, ale také na otázky, které úzký rámec jednotlivých studií přesahují a získávají svůj význam teprve ve chvíli, kdy promýšlíme práci jako celek. Můžeme říci, že práce představuje poměrně komplexní obraz velmi obecných filosoficko-informačněvědních otázek spojených s fenoménem informace.

Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931?2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud. Bořivoj Srba působil v 50. letech jako dramaturg Divadla bratří Mrštíků, v 60. letech měl jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla zásadní podíl na vytvoření linie politického divadla inspirovaného B. Brechtem a byl rovněž jedním ze zakladatelů Divadla Husa na provázku. Cílem publikovaných rozhovorů je nejen připomenout Srbovy vzpomínky na vlastní tvůrčí období v brněnských divadlech, ale také jeho uvažování o divadle, kterému se po celý život věnoval ve svých historických a teoretických publikacích (především období české meziválečné divadelní avantgardy a divadlo v období 2. světové války) a o němž přednášel na akademické půdě (FF MU, DiFa JAMU). Vydané rozhovory jsou doplněny vzpomínkovými texty vybraných přátel a Srbových studentů (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová), které pomáhají dotvářet představu o významu osobnosti tohoto teatrologa. Bořivoj Srba se počátkem 90. let výrazně zasloužil o obnovení samostatného pracoviště pro výuku oboru divadelní vědy na Filozofické fakultě MU – Ústavu divadelní a filmové vědy, jejž poté v letech 1993?2000 vedl.

Jubilejní publikace Ústavu slavistiky k 100. výročí založení Masarykovy univerzity představuje přehledný průřez dějinami pracoviště od jeho založení v roce 1995 po současnost včetně stručné analýzy současného stavu a výhledu do budoucnosti. Obsahuje celkem deset příspěvků, jejichž autory jsou členové ústavu. Její součást tvoří také obrazová příloha, která názorně text doplňuje a odkazuje k stěžejním osobnostem působícím na ústavu, stejně jako k významným událostem, které se na ústavu konaly v průběhu posledních let. Úvodní studie vedoucího Ústavu slavistiky Iva Pospíšila pojednává o formování brněnské slavistiky, okolnostech založení ústavu a také o významných slavistech, kteří slavistiku na Masarykově univerzitě formovali, např. Sergij Vilinskij, Frank Wollman, Roman Jakobson, Radoslav Večerka, Roman Mrázek, Danuše Kšicová, Stanislav Žaža, Ivan Dorovský a mnozí jiní. Aktuálnímu směrování Semináře východoslovanských jazyků a literatur se věnuje Aleš Brandner. Více o metodologickém zaměření brněnské literárněvědné rusistiky a ukrajinistiky přináší další studie Iva Pospíšila. Studie Halyny Myronové a Petra Kaliny mapují dějiny a současný stav ukrajinistiky na Masarykově univerzitě. Pavel Krejčí poukázal na důležité místo, jež na Ústavu slavistiky zaujímají balkanistika a jihoslovanské jazyky a literatury. Dějiny a současnost v rámci výzkumu historie, kultury a literatury jihoslovanských národů hodnotí studie Václava Štěpánka. Krátkou historii brněnské slovakistiky shrnuje a na nové směrování brněnské sorabistiky poukazuje opět studie z pera Iva Pospíšila. Dějiny brněnské polonistiky ve své studii podrobně popisuje Roman Madecki. Závěrečná studie Josefa Šaura ve spoluautorství s Ivem Pospíšilem zachycuje zaměření, perspektivy i úskalí oboru filologicko-areálová studia.

Lingvistika zdola nahoru představuje alternativu k většině mainstreamových pohledů na jazyk a na lingvistickou analýzu. Tento přístup zkoumá jazykové jednotky a vztahy v jejich vícerozměrné diverzitě. Současně jazykové jednotky pojímá jako způsob, jakým mluvčí vyjadřují své komunikační potřeby, a jako způsob, jakým se tvoří verbální skutečnost. K zobecněním se dospívá z pozorování, přičemž se respektuje diverzita uvnitř jazyků a napříč jazyky. Přístup bere v potaz jak informační, tak signalizační vlastnosti řeči.

Publikace je určena zejména pro trenéry a rodiče mladých sportovců. Využít ji však může i kdokoliv jiný, kdo se zajímá o problematiku sportovního talentu, či pedagogiky. Zajímavé informace v ní tedy může nalézt také učitel hudební výchovy, který se odhodlal co nejlépe působit na své žáky.

Monografie se systematicky zabývá kritickou reflexí Evropského rámce digitálních kompetencí pro občany, jehož pracovní překlad také obsahuje. Rámec zasazuje do širší fenomenologické myšlenkové tradice a následně postupně prochází všech 21 kompetencí v nichž nachází zajímavá místa k úvahám a kritické reflexi skrze transdisciplinární pojetí. Jde o první monografii, která se systematicky problematikou digitálních kompetencí tímto způsobem zabývá. V tomto ohledu představuje předložený text důležitý příspěvek k širší celospolečenské diskusi o daném rámci i o digitálních kompetencích jako takových. Kniha sleduje různé perspektivy – filosofické, pedagogické, sociologické i informačně vědní. Snaží se být na jedné straně dostatečně přístupná širšímu okruhu čtenářů, ale současně nechce opustit odborné interdisciplinární nahlédnutí celého tématu. Z textu je patrné, že stát se digitálně kompetentním občanem je úkolem pro každého jedince ve společnosti.

Univerzita bez vlastního nakladatelství je jako katedrála bez varhan: planá a němá. Masarykova univerzita své nakladatelství má, počtem vydaných publikací dokonce patří k největším ve střední Evropě. Neúnavně šíří univerzitní vědění a étos nejen prostřednictvím knih, ale na všech dnes myslitelných nosičích. Barevné panoráma činnosti Nakladatelství Munipress i historické ohlédnutí přináší tato jubilejní publikace. Je věnována stému výročí založení Masarykovy univerzity a všem umlčovaným autorům v jejích dějinách.

Monografie „Kritika v pohybu. Literární kritika a metakritika 90. let 20. století“ vychází z autorovy stejnojmenné dizertační práce obhájené v r. 2018 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity: zabývá se českou literární kritikou 90. let 20. století, zejména v té podobě, v jaké se projevovala v literárních a kulturních časopisech dané doby. V osmi kapitolách (včetně metodologické úvodní a syntetizující závěrečné) v širokém kontextu představuje nejvýraznější tendence tehdejšího, značně dynamického myšlení o literatuře, včetně jeho soudobé reflexe (metakritiky). Konkrétně se předmětem zkoumání stávají např. retrospektivní a anticipační pohledy na českou literaturu, kritika „postmoderní“, kritika katolická, křesťanská, resp. spirituální a tzv. spory o autenticitu; samostatně jsou analyzovány také ohlasy vybraných prozaických knih. Ve svém celku tak publikace předkládá ucelený, plastický obraz literárněkritických a metakritických snah sledované periody, přičemž mnohá z témat identifikovaných v dobové diskuzi, jsou – jak se ukazuje – směrodatná dodnes.

Předložený učební text poskytuje komplexní přehled nejčastěji využívaných testů s cílem objektivního posouzení trénovanosti (výkonnosti) testované osoby a také zjištění reakce organismu (fyziologické i patologické) na zátěž. Učební text je svým komplexním pojetím užitečný pro studenty tělovýchovných fakult, samotné sportovce, trenéry a také specialisty ve všech sportovních disciplínách.

Předkládáná monografie představuje první komplexní zpracování středověkých šperků uložených v depozitářích muzeí, galerií a archeologických institucí na jižní Moravě. Autorka do kolekce zahrnula předměty ze 79 lokalit, a to 45 z intravilánu měst, 11 z výzkumu hradů a 23 z výzkumu současných i zaniklých vsí a polokulturních lokalit. Výběr se omezil na období vrcholného středověku, tj. 13. až 15. století, s možnými časovými přesahy do staršího i mladšího období. Hlavní část práce tvoří katalog předmětů, které jsou kresebně nebo fotograficky dokumentovány a detailně popsány. Katalog je v plném znění publikovaný elektronicky v Digitální knihovně FF MU. V analytické části práce jsou šperky zhodnoceny z hlediska typologie a morfologie, včetně komparace s nálezy z jiných lokalit a jsou zasazeny do dobového kontextu ve smyslu funkčním, estetickém i symbolickém.

Vyplatí se být solidární, nebo zrazovat? Dokážete ze společného talíře jíst jen do polosyta? Spoříte si na důchod? Má smysl odpouštět? Kolik mají nevěrnice vnoučat? Kráčí evoluce kupředu? První svazek populárněvědné edice Munice nabízí nevšední vhled do interdisciplinárního oboru teorie her. Zaměřuje se na jeden z jejích nejzajímavějších problémů: vězňovo dilema. Jeho principy vysvětluje svěžím tempem i tónem, s pomocí mnoha originálních obrázků a schémat.

Publikace přibližuje činnost a odkaz sboru zemských portášů působícího na Moravě v letech 16381830. Autor se zaměřuje nejen na jednotlivé etapy v dějinách sboru, jeho organizační strukturu a sféry působení, ale prostřednictvím mikrohistorických sond osvětluje také některá další témata (osobnosti velitelů a některých zajímavých postav z řad mužstva; motivace členů sboru; vztah zbojníci portáši; sociální výhody; zemská služba jako nástroj sociálního i ekonomické vzestupu jedince i rodiny atd.). Opomenuty nejsou ani vazby na lidové prostředí (oděv, slovesnost ad.) a místa s portáši spojovaná (např. Jasenná, Valašská Bystřice, Čeladná, Rusava). Přestože aktivní služba portášů byla ukončena rokem 1830, lze i v následujících letech identifikovat přežívání portášských motivů v lokální a regionální slovesné tradici i vliv na formování některých prvků lokální a regionální identity. Text monografie je doplněn bohatou obrazovou přílohou a mapami.