muni PRESS strana 16 z 35

Týden co týden slýcháváme ve zprávách o sebevražedných atentátnících. Jinak je však sebevražda tématem, o němž není snadné mluvit, a tak se o něm spíše mlčí. Literární texty, jež jsou předmětem monografie, toto mlčení prolamují. Ukazují, že suicid nemusí být chápán jen jako konec. Naopak může být mnohdy jedinou možností, jíž se člověk zpětně stává sám sebou. Rozbor literárního textu, který se zabývá touto tematikou, odhaluje čtenářům  pohnutky vedoucí k suicidu a nastiňuje, jak se literární postavy definitivně potvrzují právě prostřednictvím sebevraždy. Předložená monografie nastiňuje průběh tohoto procesu. Rozbor se blíže zaměřuje na tato díla: Der Fall Franza (Případ Franza) Ingeborg Bachmannové, Wunschloses Unglück (Nežádané neštěstí) Petera Handka, Der Untergeher (Ztroskotanec) Thomase Bernharda.  

Studie vychází z projektu „Hospodářské zázemí centra nebo jen osady v blízkosti zázemí centra?“ Grantové agentury ČR, který byl zaměřen na poznání nejbližšího okolí a zázemí velkomoravského opevněného centra na Pohansku u Břeclavi. Pomocí povrchové prospekce, mikrosondáží i archeologického výzkumu byla zkoumána a analyzována sídelní struktura v okolí lidnatého centra a její vývoj od starohradištního do mladohradištního období (od 8. do 12. století). Kromě hledání sídelní struktury byla sledována i problematika odhadu počtu obyvatel raně středověkého centra i jeho subsistenční strategie. Původní představy o síti zemědělských osad zásobujících obyvatele velkomoravského Pohanska byly kriticky revidovány. Byl představen nový model, který vychází z absence časově shodného osídlení, pokud jsme vůbec schopni takové v archeologickém materiálu identifikovat, kritické revize konstrukčních prvků tradičního modelu a nových, či doposud přehlížených dokladů aktivní účasti obyvatel centra na zemědělské činnosti.

Ivan Mrázek, renomovaný gemolog a držitel několika ocenění za autorství odborné literatury, již dlouhá léta systematicky studuje umělecké/uměleckořemeslné předměty, k jejichž výrobě byly použity drahé kameny. Jeho nová kniha se zabývá novověkou drahokamovou výzdobou významných kulturních památek uchovávaných ve sbírkách muzeí a galerií, ve výbavě zámků, hradů, kostelů a klášterů, jakož i v depozitářích archeologických institucí Moravy a Slezska. Umělecké a uměleckořemeslné předměty bývají hodnoceny především z uměleckohistorického hlediska; jejich materiál stojí obvykle na okraji zájmu a není ani v odborných silách historiků umění určovat použité drahé kameny. Práce dr. Mrázka proto čtenářům nabízí zcela nový přístup k poznávání vzácných kulturních artefaktů. Knihu doplňuje rozsáhlá katalogová část s detailními fotografiemi popisovaných předmětů na přiloženém CD.

Kolektivní odborná monografie obsahuje příspěvky jednadvaceti autorů k reflexi fantastického vyjádření v literární a divadelní tvorbě. Pět tematických oddílů (O utopičnosti v literatuře, Sdílení příběhu, světa a jazyka, Ke kořenům nejen české fantastiky, Kreativita a fantastičnost - příběhy nejen pro děti, Středoevropská postmoderna) představuje možnosti zkoumání fenoménu fantastična z hlediska literární teorie a historie, divadelní a kognitivní vědy, filozofie a komparatistiky. Široké pojetí fantastična uplatněné v knize umožnilo zaměřit se na žánrové i nežánrové podoby fantastiky, a přispět tak k překlenutí do značné míry umělé hranice mezi nimi.

V době, kdy si politici a ekonomové pochvalují rostoucí chuť občanů utrácet, žijí vedle nás lidé, kteří neradi nakupují. Dávají přednost ekologicky příznivému životu v takzvané dobrovolné skromnosti. Jejich dlouhodobému výzkumu, a výzkumu terénních ochránců přírody, je věnována nová kniha socioložky a bioložky Hany Librové. Kniha je třetím dílem trilogie, která se na základě terénního výzkumu zajímá o ekologicky příznivé formy životního způsobu. První díl Pestří a zelení: kapitoly o dobrovolné skromnosti (1994) se snažil odpovědět na otázku, zda na začátku 90. let, v době všeobecného stupňování spotřeby, existoval v České republice způsob života, který lze označit jako dobrovolná skromnost. Po deseti letech se autorka do domácností pestrých vrátila s hypotézou, že skromný život obsahuje některé rysy luxusu. Výsledky prezentovala v knize Vlažní a váhaví: kapitoly o ekologickém luxusu (2003). Kniha Věrní a rozumní objekty výzkumu rozšiřuje o ochránce přírody, hlavně ornitology. Zároveň prostřednictvím teoretických konceptů z oblasti filozofie, sociologie, teologie a psychologie téma dál prohlubuje, zajímá se především o motivace ekologicky příznivého chování.

Kniha o druhém kostelním pohřebišti na severovýchodním předhradí hradiska Břeclav - Pohansko je završením pětiletého badatelského úsilí týmu vedeného prof. Jiřím Macháčkem z Masarykovy univerzity. Publikace obsahuje ucelenou informaci o populaci pohřbené v tomto prostoru na konci 9. a v první polovině 10. století. Kniha se skládá z kompletního katalogu pohřebiště a z analytické a syntetické části, hodnotící funerální areál z pohledu archeologie, historie a antropologie. Integrální součástí knihy je také komplexní text o kosterních pozůstatcích z pohřebiště, kterou připravil tým pod vedením doc. Vladimíra Sládka z Univerzity Karlovy.

Publikace se zabývá satirou jako svébytným žánrem římské literatury. Vymezuje satiru v rámci diachronního vývoje žánru a zasazuje ji do kontextu, uvádí její zvláštnosti a specifické problémy, na něž se při jejím zkoumání opětovně naráží. Na základě analýzy a srovnání děl kanonických autorů římské satiry (Lucilia, Horatia, Persia a Iuvenala) určuje, jaké rysy má dílo mít, aby bylo možné označit ho za satiru. Zmiňuje také antické literární formy, které jsou dávány do souvislosti se satirou.

Práce se zabývá proměnou německy psaného univerzitního románu po roce 1968. Autor rozděluje korpus 33 románů podle způsobu, jakým jsou napsány, na čtyři typy: 1. univerzitní kriminální román, 2. univerzitní romány, které jsou vyprávěny ze subjektivní perspektivy, 3. zábavné a satirické univerzitní romány a 4. experimentální univerzitní romány. Dosavadní ne příliš rozsáhlý výzkum redukoval německý univerzitní román na několik málo děl a připisoval mu i z důvodu svého omezeného zaměření na zobrazení vztahu mezi univerzitou a společností nízkou literární úroveň. Oproti tomu spatřuje autor hlavní měřítko literární kvality univerzitního románu ve vzájemném stupňování se vybraného způsobu psaní a univerzitního tématu. Práce ukazuje, že doposud opomíjené, popř. nedostatečně interpretované romány (experimentální, subjektivní univerzitní romány, ale i některé, které se těmto typům blíží) vykazují vyšší kvalitu. Diferencovanější pohled na univerzitní román, který práce přináší, má přispět k tomu, aby byl vnímán jako hodnotný žánr.

Publikace se zabývá otázkou vývoje keramické produkce na jižní Moravě, se zaměřením na oblast dolního Podyjí, v době od zániku Velkomoravské říše až do počátku vrcholného středověku. Na příkladech keramického souboru z lokality Kostice – Zadní hrúd si kniha klade za cíl vytvořit podrobnější chronologicko-typologické schéma pro dělení keramiky v období od 10. století do počátku 13. století. Kostice – Zadní hrúd se řadí mezi nejhodnotnější a nejlépe prozkoumané lokality z uvedeného období, které máme v současnosti na Moravě k dispozici, a které přispívají i k řešení obecnějších otázek. Význam této obchodně-řemeslnické aglomerace spočívá zejména v unikátním spektru nálezů, mezi nimiž vyniká početná kolekce mincí. S pomocí různých metodických postupů, zvláště multivariační statistiky, objasňuje kniha především charakter keramické produkce v problematickém období těsně po zániku Velké Moravy, které bývá nazýváno z důvodu nedostatečného poznání „temným“ 10. stoletím. Součástí knihy je také kompletní katalog archeologických nálezů a terénních situaci z lokality Kostice – Zadní hrúd. Kniha přináší výsledky výzkumného záměru řešeného Adélou Balcárkovou v rámci disertační práce zaměřené na analýzu a zpracování raně středověkých keramických nálezových celků. Současně je výstupem výzkumného projektu řešeného badatelským týmem pod vedením prof. Jiřího Macháčka z Masarykovy univerzity.

Publikace prezentuje příspěvky z mezinárodní doktorandské vědecké konference „Interdisciplinarity and New Approaches in the Research on The Iron Age“, která proběhla v roce 2015 na keltském oppidu Bibracte (Francie) za spoluúčasti organizátorů z Masarykovy univerzity (Brno), Université de Bourgogne (Dijon) a Université François-Rabelais (Tours). Setkání, jehož se účastnilo více než 60 mladých vědců z třinácti evropských zemí, mělo za cíl představit a diskutovat inovativní, interdisciplinární a epistemologické otázky týkající se výzkumu doby železné v širším evropském měřítku. Publikace pokrývá široké spektrum otázek týkajících se jednotlivých aspektů archeologického bádání doby železné. V díle jsou diskutovány procesy urbanizace, přeměny archeologických struktur v čase, otázky kontaktů mezi jednotlivými aktéry doby železné, stejně jako aspekty funerální archeologie a role nových metod studia archeologických struktur a artefaktů.

Monografie představuje první komplexní pojednání o sporu mezi Řádem německých rytířů v Prusích a Polsko-litevskou unií na kostnickém koncilu (1414–1418), který je analyzován ze tří navzájem se prolínajících hledisek, diplomacie, práva a propagandy. V diplomacii hrála klíčovou roli poselstva a komunikace mezi nimi a rozhodovacími centry. Jednání o prodloužení příměří, arbitráži a nedokončený doktrinální proces tvořily právní rámec kostnického procesu. Propagandistické akce polsko-litevské delegace se soustřeďovaly kolem otázky, která koncepce christianizace východní Evropy je úspěšnější. Důležitou součástí publikace je obšírný katalog různorodých textů (traktáty, polemiky, žalobní články, kázání a letáky) vzniklých v souvislosti s tímto sporem během koncilu.

Jedná se o vydání kritické edice Apologie, latinského spisu husitského nonkonformisty Mikuláše z Drážďan z roku 1415, kterým reagoval na zákaz laického kalicha, jednoho z nejvýraznějších symbolů husitského hnutí. Součástí edice s textověkritickým aparátem je dílčí studie o genetických vztazích dochovaných rukopisů, analýza struktury díla a prozkoumání jeho předloh, které zasazují vydávaný text do jeho významových souvislostí. Jakožto výsledek zpřístupnění středověkého rukopisného materiálu je kniha primárně určena pro badatele zabývající se dějinami rané české reformace; díky kritickému aparátu své uživatele najde nejen mezi historiky, ale i mezi filology, lingvisty, právníky a teology.

Monografie se věnuje slovosledu v bulharských a srbských evangelních textech z 12. a 13. století. Slovosledné změny jsou registrovány jako varianty k textu staroslověnské památky zvané Mariánské čtveroevangelium, jsou srovnávány i s řeckým zněním evangelního textu. Autorka zkoumá, podle jakých principů je organizován slovosled v památkách ze 12. a 13. stol. a jestli se v něčem liší od slovosledu staroslověnských předloh a řeckého originálu. Věnuje se rovněž otázce, jestli se slovosled v těchto mladších památkách vyznačuje nějakými novějšími jazykovými rysy a zdali jsou přítomny příznaky pronikání nějakých nových slovosledných modelů, nebo zda se zachovávají rysy spíše archaické.

Předložená studie se věnuje metodám stylistické analýzy textu. Autorka vychází z komplexní koncepce stylistiky a stylistické analýzy textu, která zahrnuje hledisko komunikativně pragmatické (funkce textu) i textově strukturní. Stylistické textové analýzy jsou provedeny na současných filmových recenzích, které se objevují v předních německy psaných printmédiích i jejich onlinových verzích. Textová báze je tvořena 470 filmovými recenzemi, především z týdeníků Der Spiegel a Focus. Ke srovnávací textově stylistické analýze, která tvoří centrum předložené studie, byly použity i filmové recenze a jiné textové útvary reflektující svět filmu (filmový esej, zpravodajství o filmovém festivalu, interview s filmovým tvůrcem) z jiných médií německy psaných (Die Zeit, Neue Zürcher Zeitung, sueddeutsche.de) i českých (např. iDnes.cz).

Ve své monografii autor analyzuje zástavní listiny Zikmunda Lucemburského na církevní statky jako nástroj jeho finanční politiky v českém království. Nejdříve představuje dostupné prameny a dosavadní historickou literaturu na téma zástav církevních statků a jejich sekularizace. Hlavní část knihy tvoří rozbor Zikmundových zástavních listin na církevní statky v chronologickém sledu. Tento rozbor je doplněn sondou do poměrů chotěšovského a zbraslavského kláštera. Důležitou součástí publikace je také katalog s více než 400 zástavními listinami a podobnými akty, které jsou důležité pro pochopení mechanismu zástav na církevní statky, stejně jako edice vybraných listin a pramenů.

Kniha popisuje moderní dějiny Vietnamu od 16. století do současnosti. Věnuje se rozvoji vietnamské státnosti v prekoloniálním období a svárům mezi dynastiemi Le a M?c a mocnými rody Tr?nh a Nguy?n. Po sjednocení za povstání dynastie Tây Son se nakonec v roce 1802 se zahraniční asistencí chopili moci Nguy?nové. Ti v druhé polovině 19. století podlehli tlaku Francie, která ve válce s Čínou získala nadvládu nad Vietnamem. Koloniální éra přinesla disproporční rozvoj, nárůst nespokojenosti a nacionalismu. Po 2. světové válce se Vietnam stal ohniskem válek o vliv západních států, SSSR a Číny. Obratnou politikou Vietnam obnovil lokální postavení a v citlivém poválečném období se modernizuje s důrazem na konzervativní konfuciánské hodnoty.