muni PRESS strana 13 z 35

Publikace vychází u příležitosti stého výročí založení Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, jejíž nedílnou součástí byl od samých počátků seminář pro klasická studia. Její první část přináší pohled na dějiny klasických studií v Brně v širším kontextu historie fakulty a společenského dění vůbec, a to zejména prostřednictvím přímého svědectví archivních pramenů a vzpomínek pamětníků. Druhou část publikace tvoří reedice studie Františka Novotného, prvního ředitele semináře, Gymnasion aneb úvahy o řecké kultuře. Tato studie byla tiskem vydána naposledy v roce 1922. Odbornou i laickou veřejnost seznamuje s pojmy, na nichž, aniž si to uvědomujeme, stojí celá naše civilizace.

Výstava „Z Trevisa do Brtnice“ přibližuje osudy italského šlechtického rodu Collaltů od 10. století, kdy se jeho nejstarší předkové stali hrabaty z Trevisa, přes vrcholný a pozdní středověk, v němž se těžiště rodové moci přesunulo na venkovská panství Collalto a San Salvatore v oblasti středního toku Piavy, až po raný novověk, kdy se Collaltové uplatnili jako kondotiéři na bojištích celé Evropy. Slavnému habsburskému generálu Rambaldovi XIII. Collalto se roku 1623 podařilo získat zkonfiskované panství Brtnice a založit zde moravskou větev rodu. Výstava i její katalog prezentují rodové dějiny prostřednictvím dobových písemností: listin, notářských instrumentů, rodokmenů i dalších archiválií, které jsou uloženy v Moravském zemském archivu v Brně a ve Státním okresním archivu v Rokycanech.

Bezpečné chování doplněné technickými a právními nástroji je základem ochrany proti informačním útokům, se kterými se v současné informační společnosti setkáváme neustále. Bezpečnost v internetovém prostředí i při práci s neelektronickými informacemi je součástí primárního vzdělávání. Knihovny a další instituce mohou školy podpořit svou expertízou v práci s informacemi a lekcemi pro žáky. Monografie, kterou předkládáme čtenáři, představuje odborné vymezení obsahu a způsobu vzdělávání žáků základních škol, a nejen jich, v informační bezpečnosti včetně zdůvodnění jeho potřebnosti. Na teoretická východiska navazuje popis jejich praktického uchopení v podobě lekcí pro každý ročník základní školy. Koncepce výuky informační bezpečnosti byla formována pomocí akčního výzkumu, který během šesti let realizovala autorka ve spolupráci s různými školami a knihovnami.

Při založení Masarykovy univerzity byly na její filozofické fakultě nejsilněji zastoupeny historické obory. Letošní sté výročí nabízí jedinečnou příležitost ohlédnout se za proměnami, jimiž historické obory během prvního století existence univerzity prošly. Z historického semináře se postupně oddělovaly a vedle něj také vznikaly další semináře a ústavy s úzkou vazbou k historii i jejím postupům – dějiny umění, archeologie, muzeologie, archivnictví a pomocné vědy historické, etnologie. Autory předkládané publikace vedla snaha odpovědět na otázky, jaký byl význam jmenovaných brněnských seminářů v dějinách vědy a vzdělanosti v domácím a mezinárodním kontextu, jaké osobnosti v Brně vyrostly či jaké vnější vlivy působily na institucionální utváření historických oborů na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Publikace je proto rozdělena do tří částí: Institucionální vývoj; Osobnosti; Tradice, inovace a projekty. V této perspektivě sledují autoři vývoj dnešního Historického ústavu, Semináře dějin umění, Ústavu pomocných věd historických a archivnictví, Ústavu evropské etnologie a Ústavu archeologie a muzeologie v proměnách dějin českých zemí od vzniku samostatného Československa až do současnosti.

Monografie se zabývá zhodnocením vědeckého odkazu Jiřího Levého, zakladatele československé translatologie. Kolektivní monografie je dílem jedenácti autorů z ČR a Slovenské republiky. Kniha sestavená z deseti kapitol objasňuje inovativní přínos J. Levého v oblasti teorie překladu a myšlenky jeho pokračovatelů, představuje inspirativnost J. Levého translatologických koncepcí pro překladovou kritiku a praxeologii, zhodnocuje literárně-teoretické myšlení Levého ve vztahu k teorii informace, k filozofii a k literární estetice a konečně ukazuje význam jeho novátorského myšlení pro didaktiku překladu. Teoretické koncepce J. Levého vykazují neobyčejnou anticipační potenci díky jeho interdisciplinárnímu uvažování o komunikaci, literatuře a kultuře z perspektivy lingvistiky, literární vědy a kybernetiky. Tímto myšlením Jiří Levý předběhl svou dobu. V kolektivní monografii se autoři pokoušejí nahlédnout vybrané aspekty badatelova díla a zhodnotit jejich význam pro práci dnešních teoretiků, pedagogů i praktiků překladu. Editory svazku jsou Zbyněk Fišer a Ivana Kupková.

Tato kniha se zabývá sporem o plány na výstavbu hlubinného úložiště pro vysoce radioaktivní odpad v České republice. Od 90. let státní orgány vytipovaly několik míst, která by pro výstavbu úložiště mohla být vhodná. Záměr se však setkal s trvalým odporem dotčených obcí i neziskových organizací. Spor trvá bezmála dvě desetiletí, a dá se říci, že zatím nedošlo k výraznému posunu. Kniha podrobně rozebírá dotyčný spor na základě analýzy rozhovorů s klíčovými aktéry, pozorování z jednání a debat, vládních dokumentů či technických zpráv. S pomocí literatury vědních studií kniha analyzuje spor z hlediska toho, jak se v něm zachází s nejistotou a rizikem, a argumentuje pro posun z perspektivy založené na riziku směrem k perspektivě založené na nejistotě, jež by mohla pomoci spor odblokovat.

Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne-metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Hlavním cílem této publikace je na základě historicko-pedagogického výzkumu představit každodenní život českých obecných menšinových škol v období první Československé republiky v širším společensko-historickém kontextu. Každodenní život těchto škol přitom autor sleduje v politickém okresu Ústí nad Labem, který se nacházel v období první republiky v česko-německé jazykově smíšené oblasti. Výsledky výzkumu prezentované v této monografii přinášejí nové, dosud nikde nepublikované, poznatky z každodenního života českých menšinových škol. Odhalují například problémy, se kterými se tyto školy musely potýkat v různých oblastech života škol, i strategie, které zástupci českých škol volili při řešení těchto problémů.

Rakouská republika je dnes poměrně malým státem. Až do roku 1918 však bylo Rakousko-Uhersko významnou velmocí. Rakouské archivy proto – díky své velikosti a historickému významu – patří k nejbohatším v Evropě. Kolektivní publikace představuje dějiny a současnost rakouského archivnictví nejprve ve stručném přehledu, a pak detailně na příkladu 16 institucí: všech čtyř oddělení Rakouského státního archivu, vybraných zemských, komunálních, univerzitních, církevních i soukromých archivů. Autory jednotlivých kapitol jsou současní nebo bývalí archiváři a archivářky příslušných archivů. Kniha je určena především pro studenty historie a archivnictví a profesionální historiky i archiváře ze všech nástupnických států Podunajské monarchie.

Sborník Filosofie jako životní cesta vznikl u příležitosti 70. narozenin profesora PhDr. Jana Zouhara, CSc., vysokoškolského pedagoga, skvělého znalce dějin české filozofie a organizátora univerzitního života. Svazek začíná rozhovorem, v němž profesor Jan Zouhar představuje své filozofické krédo. Jádro sborníku tvoří šest osobně laděných příspěvků a šestnáct dosud nepublikovaných odborných textů jeho kolegů a přátel, kteří se s pozorností upřenou k profesnímu zájmu jubilanta věnují široké škále témat, v nichž je filozofie úzce propojena s historií, literaturou, jazykem, etnografií a kulturou. Součástí sborníku, který k vydání připravila Helena Pavlincová, je rovněž stručný životopis profesora Zouhara, jeho bibliografie, fotografická příloha a seznam autorů (Karel Altman, Ivan Blecha, Radim Brázda, Otakar A. Funda, Jiří Gabriel, Michaela Hashemi, Ivana Holzbachová, Břetislav Horyna, Petr Jemelka, Erika Lalíková, Jiří Malíř, Pavel Materna, Helena Pavlincová, Josef Petrželka, Dagmar Pichová, Zlatica Plašienková, Jana Pleskalová, Ivo Pospíšil, Jiří Pulec, Pavel Spunar, Barbara Szotek, Jan Štěpán, Libor Vykoupil, Josef Zumr).

Práce se skládá ze sedmi studií. Každá studie tvoří uzavřený systém, ve kterém je argumentováno pro určité závěry, a je proto možné číst každou studii zvlášť. Dohromady však studie tvoří jednotný celek, který představuje jistou koncepci informační vědy. Veškerá argumentace pro toto pojetí je vystavěna na specifickém chápání stěžejního pojmu informační vědy, pojmu informace, který je konfrontován s několika pojmy příbuznými, s určitým metodologickým přístupem a různými problematickými otázkami. Četbou práce získáváme odpovědi na konkrétní otázky, které jsou řešeny v rámci jednotlivých studií, ale také na otázky, které úzký rámec jednotlivých studií přesahují a získávají svůj význam teprve ve chvíli, kdy promýšlíme práci jako celek. Můžeme říci, že práce představuje poměrně komplexní obraz velmi obecných filosoficko-informačněvědních otázek spojených s fenoménem informace.

Kniha s názvem Divadlo, můj osud. Setkávání s Bořivojem Srbou sestává z deseti rozhovorů s předním českým teatrologem, historikem, dramaturgem a pedagogem Bořivojem Srbou (1931?2014). Tyto rozhovory odvysílal v roce 2000 Český rozhlas Brno pod názvem Divadlo, můj osud. Bořivoj Srba působil v 50. letech jako dramaturg Divadla bratří Mrštíků, v 60. letech měl jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla zásadní podíl na vytvoření linie politického divadla inspirovaného B. Brechtem a byl rovněž jedním ze zakladatelů Divadla Husa na provázku. Cílem publikovaných rozhovorů je nejen připomenout Srbovy vzpomínky na vlastní tvůrčí období v brněnských divadlech, ale také jeho uvažování o divadle, kterému se po celý život věnoval ve svých historických a teoretických publikacích (především období české meziválečné divadelní avantgardy a divadlo v období 2. světové války) a o němž přednášel na akademické půdě (FF MU, DiFa JAMU). Vydané rozhovory jsou doplněny vzpomínkovými texty vybraných přátel a Srbových studentů (Miloš Štědroň, Andrea Jochmanová, Veronika Valentová), které pomáhají dotvářet představu o významu osobnosti tohoto teatrologa. Bořivoj Srba se počátkem 90. let výrazně zasloužil o obnovení samostatného pracoviště pro výuku oboru divadelní vědy na Filozofické fakultě MU – Ústavu divadelní a filmové vědy, jejž poté v letech 1993?2000 vedl.

Lingvistika zdola nahoru představuje alternativu k většině mainstreamových pohledů na jazyk a na lingvistickou analýzu. Tento přístup zkoumá jazykové jednotky a vztahy v jejich vícerozměrné diverzitě. Současně jazykové jednotky pojímá jako způsob, jakým mluvčí vyjadřují své komunikační potřeby, a jako způsob, jakým se tvoří verbální skutečnost. K zobecněním se dospívá z pozorování, přičemž se respektuje diverzita uvnitř jazyků a napříč jazyky. Přístup bere v potaz jak informační, tak signalizační vlastnosti řeči.

Jubilejní publikace Ústavu slavistiky k 100. výročí založení Masarykovy univerzity představuje přehledný průřez dějinami pracoviště od jeho založení v roce 1995 po současnost včetně stručné analýzy současného stavu a výhledu do budoucnosti. Obsahuje celkem deset příspěvků, jejichž autory jsou členové ústavu. Její součást tvoří také obrazová příloha, která názorně text doplňuje a odkazuje k stěžejním osobnostem působícím na ústavu, stejně jako k významným událostem, které se na ústavu konaly v průběhu posledních let. Úvodní studie vedoucího Ústavu slavistiky Iva Pospíšila pojednává o formování brněnské slavistiky, okolnostech založení ústavu a také o významných slavistech, kteří slavistiku na Masarykově univerzitě formovali, např. Sergij Vilinskij, Frank Wollman, Roman Jakobson, Radoslav Večerka, Roman Mrázek, Danuše Kšicová, Stanislav Žaža, Ivan Dorovský a mnozí jiní. Aktuálnímu směrování Semináře východoslovanských jazyků a literatur se věnuje Aleš Brandner. Více o metodologickém zaměření brněnské literárněvědné rusistiky a ukrajinistiky přináší další studie Iva Pospíšila. Studie Halyny Myronové a Petra Kaliny mapují dějiny a současný stav ukrajinistiky na Masarykově univerzitě. Pavel Krejčí poukázal na důležité místo, jež na Ústavu slavistiky zaujímají balkanistika a jihoslovanské jazyky a literatury. Dějiny a současnost v rámci výzkumu historie, kultury a literatury jihoslovanských národů hodnotí studie Václava Štěpánka. Krátkou historii brněnské slovakistiky shrnuje a na nové směrování brněnské sorabistiky poukazuje opět studie z pera Iva Pospíšila. Dějiny brněnské polonistiky ve své studii podrobně popisuje Roman Madecki. Závěrečná studie Josefa Šaura ve spoluautorství s Ivem Pospíšilem zachycuje zaměření, perspektivy i úskalí oboru filologicko-areálová studia.

Monografie se systematicky zabývá kritickou reflexí Evropského rámce digitálních kompetencí pro občany, jehož pracovní překlad také obsahuje. Rámec zasazuje do širší fenomenologické myšlenkové tradice a následně postupně prochází všech 21 kompetencí v nichž nachází zajímavá místa k úvahám a kritické reflexi skrze transdisciplinární pojetí. Jde o první monografii, která se systematicky problematikou digitálních kompetencí tímto způsobem zabývá. V tomto ohledu představuje předložený text důležitý příspěvek k širší celospolečenské diskusi o daném rámci i o digitálních kompetencích jako takových. Kniha sleduje různé perspektivy – filosofické, pedagogické, sociologické i informačně vědní. Snaží se být na jedné straně dostatečně přístupná širšímu okruhu čtenářů, ale současně nechce opustit odborné interdisciplinární nahlédnutí celého tématu. Z textu je patrné, že stát se digitálně kompetentním občanem je úkolem pro každého jedince ve společnosti.

Publikace je určena zejména pro trenéry a rodiče mladých sportovců. Využít ji však může i kdokoliv jiný, kdo se zajímá o problematiku sportovního talentu, či pedagogiky. Zajímavé informace v ní tedy může nalézt také učitel hudební výchovy, který se odhodlal co nejlépe působit na své žáky.