muni PRESS strana 6 z 31

Naše společnost je neustále v pohybu a silniční doprava je jednou z nejrozšířenějších lidských činností posledních let. V důsledku pohybu dopravních prostředků však dochází k mnoha nepříjemným střetům, mezi vozidly samotnými, ale také s volně žijícími živočichy. Silnice v celosvětovém měřítku totiž často přetínají trasy přirozeného pohybu zvířat, která potom nemají jinou možnost, než se je pokoušet překonávat. V naprosté většině případů jsou odkázána pouze na své smysly a instinkty, aby se bezpečně dostala na opačnou stranu komunikace. Jedná se však o velmi riskantní počínání a následkem těchto kolizí hynou miliony živočichů denně. Jak významným problémem pro člověka střety se zvířaty vůbec jsou? Kdy a kde ke střetům dochází nejčastěji? Jaké jsou následky střetů pro posádky vozidel? Kde končí a k čemu jsou dále využívána těla uhynulých zvířat? Jaká existují řešení tohoto problému? Odpovědi najdete uvnitř této knihy.

Monografie se zabývá jedním z žánrů dětské literatury (literatury pro děti a mládež) – současnými autorskými pohádkami vydanými v letech 2000 až 2020 v České republice a v Bulharsku. Autorka v ní pomocí srovnávací metody a analýzy děl sleduje vývojové posuny v žánru autorské pohádky v obou národních literaturách. Publikace se výběrově zaměřuje na nejvýraznější typy autorských pohádek a je rozdělena do čtyř částí: folklorem ovlivněné pohádky, deníkové a kalendářové pohádky, lyrizované a rytmické pohádky, humorné a nonsensové pohádky. Kvůli míšení různých literárních žánrů jde však pouze o orientační a přibližné členění.

Proměny kněžské identity v prostředí českého katolicismu v 19. a 20. století. Kniha se zabývá proměnami života katolických kněží v 19. a 20. století, a to na příkladu tří kněžských biografií (Emanuel Masák, Antonín Ludvík Stříž, Dominik Pecka). Problematika proměn identity kněze v moderní době představuje relevantní téma historické vědy a zároveň pohnutý příběh společenského stavu, který se ještě v polovině 19. století těšil nezpochybnitelné společenské prestiži. S postupujícím časem se ale nakonec stal pro některé vítaným terčem kritiky, symbolem zpátečnictví a reakce, pro jiné zase symbolem věčného řádu, legitimní autority, autentické služby nebo i mučednictví. Tak či onak kněžská identita ani ve 20. století nepřišla o své sakrální, spirituální, ba přímo mystické obsahy. Právě jim se autor podrobně věnuje, jak již ostatně napovídá název knihy.

Publikace si klade za cíl shromáždit česká, moravská a slezská místní jména, jež odrážejí názvy stromů, keřů a polokeřů. Stromy a keře, zejména ty samostatně rostoucí, přitahují pozornost, a tak odnepaměti sloužily k určení polohy, směru či k orientaci v terénu. Právě místa nazvaná podle dřevin jsou v knize mapována a s nimi související lokality obcí jsou souhrnně zaneseny do veřejných online map, které nabízejí data k dalšímu použití. Zaznamenaná data je ale třeba interpretovat obezřetně, neboť vlastní jména se při užívání chovají poměrně specificky. Jejich úkolem není zprostředkovat obraz minulé ani současné krajiny, mohou však napovědět minulý a současný vztah obyvatel k ní.

Pokročilá analýza dat v SPSS a AMOS navazuje na úspěšnou učebnici Statistická analýza sociálněvědních dat (prostřednictvím SPSS), v níž autoři čtenářům nabídli jednodušší postupy analýzy sociálněvědních dat a složitější pouze naznačili. V nové učebnici se autor Petr Soukup věnuje již jen složitějším postupům. Úlohy představené v knize jdou nad rámec možností SPSS a v prvních čtyřech kapitolách se pro výpočty strukturních modelů užívá software AMOS. Kromě strukturních modelů se čtenář seznámí též s aplikacemi dnes velmi oblíbených víceúrovňových modelů a v závěru mu budou představeny postupy pro kategoriální data.

Publikace odhaluje podrobnosti vztahů Bohuslava Martinů s jeho žákem a skladatelem Janem Novákem v letech 1947–1959 na pozadí dochované korespondence. Kniha přináší edici souboru dopisů Martinů Novákovi a dále korespondenci Jana Nováka o Martinů a naopak. Interpretace nově získaných pramenů odkrývá bohatou síť souvisejících faktů, událostí a kontaktů, které rekonstruují rámec dobové hudební kultury. Vymezují také roli Jana Nováka a jeho manželky Elišky v propagaci díla Martinů v 50. letech u nás v době, kdy čelil politicky angažované kritice. Monografie se též snaží poukázat na paralely v životě a tvorbě obou skladatelů, ať se jedná o emigraci, evropanství, humanismus nebo vztah k lidové hudbě a divadlu. Kniha, která vychází ke 100. výročí narození Jana Nováka, se snaží přispět k hlubšímu pochopení a docenění díla tohoto významného skladatele, který byl z důvodu emigrace odsouzen k povinné kolektivní amnézii.

Je možné cítit se Čechem i po půlstoletí života v zahraničí? Na uvedenou otázku odpovídá tato kniha, zabývající se českým exilem v Rakousku a Švýcarsku po roce 1968, a přibližuje, jakým způsobem se integrace československých uprchlíků v hostitelských zemích odrazila ve vnímání jejich národní identity. Autor vychází z analýzy archivních a orálněhistorických pramenů získaných během terénních výzkumů mezi českými krajany ve zmíněných zemích v letech 2011 a 2015. Rozbor materiálů se kromě popisu jednotlivých aspektů integračního procesu soustředí i na vysvětlení změn v identifikaci bývalých uprchlíků s českým národem.

Kniha přináší přehled vybraných metod práce s lidmi, kteří užívají drogy, a je určena jak pro odborníky a studenty psychosociálních oborů, tak pro zájemce o problematiku drog a závislostí z řad široké veřejnosti. Popisované metody mají společné zázemí v současných konceptech sociálních věd, jako jsou participativní přístupy, empowerment nebo kritická sociální práce. Autorský tým je tvořen českými odborníky, převážně sociálními pracovníky, s bohatými zkušenostmi z práce s lidmi užívajícími drogy. Kniha je psána přístupným jazykem, metody obsahují řadu příkladů a konkrétních doporučení pro praxi a zvláštní pozornost je věnována skupinám se specifickými potřebami.

Současná západní společnost prochází mnoha dramatickými změnami a přibývá lidí, kteří její směřování hodnotí kriticky. Mnozí odborníci poukazují na závažnost negativních trendů, jako je zhoršující se stav životního prostředí, rostoucí nerovnost ve společnosti, úbytek sociálního kapitálu nebo nárůst psychických poruch. Otázce, jak tento nepříznivý vývoj zvrátit, bylo věnováno již mnoho knih. Publikace Dvě hemisféry – dva světy se na tuto problematiku dívá neotřelou optikou rozdílu ve fungování mozkových hemisfér, který se podle autorem prezentované teorie odráží také ve fungování společnosti. Východiskem z jednostranné orientace soudobé společnosti jsou navrhované kroky na cestě k žádoucí rovnováze. Napínavou pouť od neurovědecké teorie přes analýzu společenského dění až k diskuzi na poli experimentální filozofie si může užít především takový čtenář z odborné i laické veřejnosti, který se nebojí spekulovat o možných souvislostech mezi fungováním lidského mozku a děním v naší společnosti.

Řídící pracovníci velmi významně ovlivňují život v každé organizaci či instituci. Ve školách tomu není jinak. Reflexe práce ředitelů škol přitom nebývá v českém vzdělávacím kontextu často v centru pozornosti odborných publikací. Kniha to částečně napravuje, když z pohledu ředitelů nahlíží na fenomén řízení pedagogického procesu. Jejím jádrem jsou výsledky výzkumů autora. Na základě reálných dat je doloženo, jak ředitelé mohou přispívat ke zlepšování vzdělávacích výsledů žáků, jak jejich práce ovlivňuje spokojenost učitelů i úskalí jejich vlastního profesního vývoje. Kniha nabízí podněty jak pro další pedagogický výzkum, tak i pro zájemce z řad ředitelů i učitelů, kteří chtějí přemýšlet o tom, jak svoji práci ve škole dále rozvíjet.

Předložený učební text zdůrazňuje význam integrace regeneračních prostředků do tréninkového procesu. Učební text odborným obsahem odpovídá stavu současných poznatků a umožní studentům správně aplikovat regenerační prostředky nejen u vrcholových sportovců, ale také na poli sportu rekreačního. Svým komplexním pojetím je text užitečný nejen pro studenty tělovýchovných fakult, ale i pro samotné sportovce, trenéry a specialisty ve všech sportovních disciplínách. Jde již o druhé přepracované vydání. V současné době neexistuje žádný podobný komplexní text v českém jazyce.

Vznik této knihy byl motivován třemi otázkami: Co znamená stárnutí na venkově? Jaké podoby zde má aktivní stárnutí? A je venkov místem přátelským k vyššímu věku? Jednotící linkou studie jsou úvahy nad tím, jakým způsobem gerontologické "brýle" mění pohled na venkov a venkovské pohled na stárnutí, resp. co znamená městská hegemonie v politikách stárnutí a proč je venkov vždy "až ten druhý". Publikace představuje výzkum života starších obyvatel heterogenních vesnických oblastí v České republice. Výsledky jsou založeny na reprezentativním šetření zaměřeném na kvalitu života lidí ve věku nad 60 let a na kvalitativních rozhovorech se seniory a seniorkami v různých typech obcí a regionů. Studie jistě není kompletním přehledem životních zkušeností a situací lidí vyššího věku žijících na venkově, přesto ale prezentovaná data slouží jako důležitý podklad k diskusi o některých mýtech spojených s venkovským životem - vesnická idyla, vesnice jako stále a všude stejná, spíše stará, pomalá a chudá, ale také přírodě blízká nebo sociálně soudržná. Vesnická optika zase inovativním způsobem znovu otvírá některá z velkých témat sociologie a politik stárnutí, zejména koncepty "aktivního stárnutí" a "age-friendliness" (prostředí přátelská k věku). Kniha tak staví most mezi zkoumáním venkova, nezřídka opomíjejícím jeho seniorské obyvatele, a zkoumáním stárnutí, které někdy přehlíží heterogenitu zkušeností formovaných prostředím.

Kniha „Podoby české literární reportáže“ představuje pokus o zmapování žánru české reportáže. V úvodní části autor aplikuje literárněvědné metody vytvořené pro analýzu fabulované prózy na reportáž a zkoumá, zda a nakolik reportáž v těchto kritériích obstojí. Práce se v dílčích sondách zaměřuje na klíčové osobnosti a fenomény ve vývoji česky psané reportáže od antecedence žánru v 19. století přes vrcholný rozkvět ve třicátých a na začátku čtyřicátých let 20. století až do let osmdesátých. Na těchto příkladech se snaží přiblížit inspirující a omezující vlivy literárního a zejména společenského vývoje, které na reportáž v českých zemích působily. Těžiště práce spočívá ve snaze ukázat, jak jednotlivé tvůrčí osobnosti, ve svém autorském typu velmi rozdílné, na rozvoj i omezování možností reportáže svým dílem reagovaly. Důraz je přitom položen na postižení pestrosti a různorodosti tvárných postupů a podob, jež v důsledku toho česká reportáž vytvořila.

Publikace se zabývá tématem podpory dětí-cizinců ve vzdělávání, na které je nahlíženo z české a norské perspektivy. Ambicí monografie je poskytnout inspiraci či zpětnou vazbu akademikům, učitelům, ale i tvůrcům vzdělávací politiky a zároveň poodhalit detailněji praxi jednoho zkušenějšího státu v podpoře dětí-cizinců ve vzdělávání. Autorka text rozdělila na dvě části; v první o klíčovém tématu pojednává z pohledu teoretických východisek a dostupných pedagogických výzkumů. Ve druhé části potom věnuje pozornost představení vlastního šetření, kdy na téma nahlíží z perspektivy tří úrovní: státní, regionální a školní. Šetření bylo koncipováno jako kvalitativní srovnávací studie založená na obsahové analýze a případových studiích českých a norských základních škol. Hlavním výsledkem provedeného šetření je vytvoření modelu podpory školní adaptace dětí-cizinců. Ten mimo jiné připomíná nutnost posílení podpory spolupráce školy a rodičů-cizinců v českém i norském prostředí. Poukazuje též na regionální úroveň jako na stěžejní mezičlánek zprostředkovávající informace, znalosti a potřeby mezi státní a školní úrovní v popisovaném tématu. Tato a další zjištění vedou k úvahám o významu tzv. symbolické politiky a politiky s reálným účinkem v oblasti podpory školní adaptace dětí-cizinců a o jejich podobách v českém a norském prostředí.

Monografie se zabývá výukou německého jazyka v meziválečném a válečném období v baťovském Zlíně, konkrétně se zaměřením na Masarykovu pokusnou měšťanskou školu. Je v ní analyzována didaktická koncepce školy (metody výuky cizího jazyka, osnovy, učebnice, pokus s restrikcí učiva) a zároveň je zkoumaná škola zasazena do kontextu československého meziválečného školství.

Kniha popisuje výslovnost nizozemštiny z pohledu českého mluvčího. Zařazuje nizozemštinu mezi germánské jazyky, vysvětluje její evropské variety a srovnává hlásky nizozemštiny a češtiny. Slouží jako příručka pro studenty nizozemštiny, kde se mohou dozvědět, jak správně vyslovovat jednotlivé hlásky, jak je nezaměňovat za české a jak vyslovovat hlásky v kontextu. Důležitou součástí je i pojednání o artikulačních bázích obou jazyků, které vysvětluje, jak jsou v nizozemštině nastavena mluvidla a jak se pohybují a to na základě srovnání frekvencí hlásek.