muni PRESS strana 8 z 35

Ruská agrese proti Ukrajině, která začala 24. února 2022, doposud vyhnala z domova přibližně 7,5 milionu lidí, zapříčinila ztrátu zhruba 200 000 lidských životů a materiální škody, které jdou do stamiliard amerických dolarů. Jedná se o nejhorší ozbrojený konflikt v Evropě od roku 1945. Nakladatelství Masarykovy univerzity Munipress vydává ke smutnému výročí této války knihu Cesta z Ruska s podtitulem Ruská agrese proti Ukrajině a její důsledky. Autor knihy Zdeněk Kříž, profesor Fakulty sociální studií MU, přibližuje historické souvislosti rusko-ukrajinského konfliktu a rozebírá dosavadní průběh války a důsledky ruské invaze. V úvodu knihy je pozornost věnována procesu rozpadu Sovětského svazu, který je důležitým kontextem pro pochopení rusko-ukrajinské krize. Další kapitoly se zabývají ilegální anexí Krymu a rozpoutáním války na Donbase v letech 2014-2015, po níž se na straně Ruska a Ukrajiny zintenzivnily vojenské reformy. Detailnímu popisu průběhu vojenských operací během roku 2022, spojených s rozsáhlou zahraniční pomocí Ukrajině, předchází kapitola, která se věnuje diplomacii v předvečer vypuknutí války. V závěru knihy je diskutován možný výhled konfliktu v roce 2023.

V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.

Kniha nabízí sto otázek a sto odpovědí o Antarktidě. V několika oddílech autoři, účastníci antarktických výzkumů, představují tento kontinent, historii jeho objevování, geologii, věnují se klimatologickým otázkám a dopadům globálního oteplování v Antarktidě. V částech z biologických věd pojednávají o živočiších, včetně mikroorganismů, a rostlinách Antarktidy. Závěr věnují českému antarktickému výzkumnému programu, zajímavostem z české stanice J. G. Mendela, informacím o jejím budování a provozu od roku 2006 i samotnému ostrovu Jamese Rosse.

Monografie se zabývá tvorbou ženských autorek v kontextu libanonské občanské války. Rozebírá díla dvou z nejvýraznějších představitelek válečného románu v Libanonu, jejichž hlavními protagonistkami jsou ženy. První kapitola čtenáři přibližuje kulturně-společenské a literární podhoubí zkoumaného období, další dvě kapitoly se věnují představení jednotlivých románů. Vlastní analýza se poté soustředí na procesy sebeutváření. Kapitola zabývající se románem Zahřin příběh (H?ikaŻjat Zahra) pohlíží na proces sebeutváření z pohledu podřizování se moci. V díle Marjam příběhů (Marjam al-h?akaŻjaŻ) je fenomén moci zkoumán z pohledu ženského vyprávění, které představuje tradiční nástroj rozrušování patriarchálního diskurzu. Stěžejní kapitoly jsou doplněny o překladové ukázky z děl, která do slovenštiny ani češtiny doposud přeložena nebyla.

Naše společnost je neustále v pohybu a silniční doprava je jednou z nejrozšířenějších lidských činností posledních let. V důsledku pohybu dopravních prostředků však dochází k mnoha nepříjemným střetům, mezi vozidly samotnými, ale také s volně žijícími živočichy. Silnice v celosvětovém měřítku totiž často přetínají trasy přirozeného pohybu zvířat, která potom nemají jinou možnost, než se je pokoušet překonávat. V naprosté většině případů jsou odkázána pouze na své smysly a instinkty, aby se bezpečně dostala na opačnou stranu komunikace. Jedná se však o velmi riskantní počínání a následkem těchto kolizí hynou miliony živočichů denně. Jak významným problémem pro člověka střety se zvířaty vůbec jsou? Kdy a kde ke střetům dochází nejčastěji? Jaké jsou následky střetů pro posádky vozidel? Kde končí a k čemu jsou dále využívána těla uhynulých zvířat? Jaká existují řešení tohoto problému? Odpovědi najdete uvnitř této knihy.

Kniha je souborem dvanácti původních kapitol, které se zabývají různými syntaktickými, sémantickými a filozofickými otázkami. Autor k těmto problémům přistupuje integrovaně či holisticky a své argumenty dokládá četnými příklady jazyků tak rozmanitých, jako je mimo jiné angličtina, ruština nebo malajština. Každá kapitola je samostatným textem, ale celý soubor je svázán zastřešujícím společným tématem, jednotnou teorií a metodologií. Klíčovým pojmem knihy je syntetická syntax, která představuje zásadní alternativu k většině současných syntaktických přístupů. Rastall prosazuje chápání jazyka jako prostředku, jímž lidé vyjadřují své zkušenosti. V jádru tohoto přístupu je vnitrojazyková a mezijazyková rozmanitost. Aspekty zkušenosti jsou zachyceny (nebo pojmenovány) základními jazykovými jednotkami, znaky (slovy i idiomy a rčeními), a tyto znaky jsou seskupeny tak, aby odrážely skutečné nebo vnímané vztahy mezi těmito aspekty zkušenosti. Procesy pojmenování a seskupování jsou vzájemně propojeny, a proto jsou v tomto přístupu syntax a sémantika integrovány. Rastall však nepředkládá pouze sterilní formální analýzy těchto problémů, ale spíše o nich diskutuje a přemýšlí formou eseje. Tento typ argumentace je ve filozofii běžný, a skutečně, mnohé problémy, jimiž se autor zabývá, mají filozofickou povahu. Stručně řečeno, kniha je cenná nejen pro lingvisty (obecně pro syntaktiky a sémantiky, zvláště pro anglisty), ale také pro filozofy. Navazuje na tradici funkční lingvistiky, obohacuje ji o mnoho nových myšlenek a aplikuje ji na nové i staré problémy. Kniha navazuje na autorovu monografii „Bottom-Up Linguistics“, která již dříve vyšla v nakladatelství Munipress.

Andrej Zubov byl v roce 2022 nucen opustit svoji rodnou zemi a?přijal pozvání rektora Masarykovy univerzity, aby přednášel v Brně. Soubor jeho přednášek česky souhrnně nazvaný „Ruská katastrofa a možnosti, jak ji překonat“ nyní vychází knižně. Autor skrze studium ruských dějin hledá odpovědi na dvě úzce související otázky: Proč bylo Rusko od bolševického převratu po celé dvacáté století neustálým zdrojem agrese? a Existuje nějaká naděje, že se Rusko radikálně promění, přestane být agresorem a stane se mírumilovným státem, demokratickou zemí, jako země EU a NATO? Profesor Zubov věří, že jeho texty přispějí k lepšímu pochopení tragického osudu jeho lidu v minulých i současných staletích, procesů, které vedly k válce, a tím i k budování trvalejšího míru po jejím skončení.

Kniha přináší dosud nepublikované rukopisy pamětí – autobiografii Karla Engliše (1880 Hrabyně – 1961 Hrabyně). Vychází jako 4. svazek ediční řady Masarykovy univerzity „Dílo Karla Engliše“ v edici „Pocta osobnostem“ v roce 2022 ve spolupráci Masarykovým ústavem a Archivem AV ČR. Kniha je cenným zdrojem informací i dokumentace pro historiky, ekonomy, filozofy i další badatele a přináší originální Englišův pohled na jeho činnost akademickou, politickou i vědeckou. Předkládané „Paměti“ završují vzpomínkovou a dokumentární ediční řadu z pera Karla Engliše, kterou desítky let zpracovával a psal. Rukopisy často ukrýval před zabavením a zničením. Vydáním díla je tak splacen velký dluh vůči této mimořádné osobnosti. Vzpomínky začal Karel Engliš psát v roce 1925, kdy mu bylo 45 let, a s přestávkami na nich pracoval až do konce svého života v roce 1961. Vzniklo tak několik ucelených tematických souborů. Nejde tedy o klasický životopis. Tím je však kniha osobitá a zvláštní. Dovoluje nám nahlédnout, jakými tématy se Engliš v příslušné době zabýval, co považoval za nutné komentovat, zaznamenat. Poskytuje čtenáři možnost poznat Englišův bystrý pozorovací talent a neobyčejnou paměť. S odstupem desetiletí dokáže Karel Engliš líčit události a popisovat osobnosti tak detailně, jako by je prožil či viděl včera. Z textů psaných téměř čtyřicet let na čtenáře zapůsobí Englišovy typické povahové vlastnosti: přímost, pravdomluvnost. Sám v textu uvádí: „Mluvím pravdivě, co si myslím, ať uvalím na sebe číkoli hněv. Tak jsem to dělal po celých 80 let.“ Zaujme jeho laskavost, tolerance, nesmírná pracovitost, uspořádanost myšlenek i smysl pro humor.

Kniha nabízí sto otázek a sto odpovědí o Antarktidě. V několika oddílech autoři, účastníci antarktických výzkumů, představují tento kontinent, historii jeho objevování, geologii, věnují se klimatologickým otázkám a dopadům globálního oteplování v Antarktidě. V částech z biologických věd pojednávají o živočiších, včetně mikroorganismů, a rostlinách Antarktidy. Závěr věnují českému antarktickému výzkumnému programu, zajímavostem z české stanice J. G. Mendela, informacím o jejím budování a provozu od roku 2006 i samotnému ostrovu Jamese Rosse.

Monografie se zabývá tvorbou ženských autorek v kontextu libanonské občanské války. Rozebírá díla dvou z nejvýraznějších představitelek válečného románu v Libanonu, jejichž hlavními protagonistkami jsou ženy. První kapitola čtenáři přibližuje kulturně-společenské a literární podhoubí zkoumaného období, další dvě kapitoly se věnují představení jednotlivých románů. Vlastní analýza se poté soustředí na procesy sebeutváření. Kapitola zabývající se románem Zahřin příběh pohlíží na proces sebeutváření z pohledu podřizování se moci. V díle Marjam příběhů je fenomén moci zkoumán z pohledu ženského vyprávění, které představuje tradiční nástroj rozrušování patriarchálního diskurzu. Stěžejní kapitoly jsou doplněny o překladové ukázky z děl, která do slovenštiny ani češtiny doposud přeložena nebyla.

William Shakespeare je středobodem západního kulturního kánonu a tragédie Hamlet je středobodem Shakespearova dramatického a básnického díla. Patrně nejznámější Shakespearova hra se za čtyři století dočkala bezpočtu zpracování a ohlasů a patří k nejkomentovanějším a nejvlivnějším dílům naší civilizace. Toto vydání Shakespearova Hamleta nabízí hru v novém překladu Filipa Krajníka, pořízeném v úzké spolupráci mezi akademickou a divadelní praxí, a je koncipováno zejména pro čtenáře z řad studentů, ale i milovníků literatury, divadla a kultury obecně a jejich historie. Svazek obsahuje úplný překlad Hamleta, kombinující všechny tři renesanční verze hry, detailní textové a kontextové komentáře, upozorňující na problematické pasáže a kulturní a literární souvislosti, a úvodní studii, poskytující výklad hlavních motivů a postav hry v kontextu renesanční kultury a divadelní tradice. K vydání připravila Anna Mikyšková.

Autoři publikace se věnují různým podobám moderního českého (československého) státu od roku 1848 do současnosti. Vedle základních charakteristik státu se zamýšlejí nad tím, jaké společenské a národní skupiny určité státní formy přijímaly a které je naopak problematizovaly, nebo dokonce odmítaly. Dospívají přitom k mnohdy překvapivým závěrům. Kniha dokládá mezioborovou spolupráci historika a politologa.

Tato studie zkoumá vzájemnou souhru polysémie, kontextu, pojmu a konstruování, přičemž pro ilustraci využívá konstrukční schéma [V] – [UP] (angličtina) a [V] – [SHANG] (čínština). Kromě této kognitivně sémantické analýzy se kniha zabývá též dvěma hlavními východisky kognitivní lingvistiky. Na jednu stranu jde o přesvědčení, že význam do značné míry závisí na archetypálním pojímání, což odráží základní kognitivní dispozice člověka. Současně je však subjektivita vnímána jako klíčový prvek při studiu lexikální sémantiky, a to nejen v tom ohledu, že role konceptualizujícího subjektu (tj. mluvčího) je výchozí při každém užití jazyka, ale také s ohledem na nezbytnost subjektivního mentálního „scanningu“ v porozumění výrazně utlumeným lexikálním významům.

Je možné cítit se Čechem i po půlstoletí života v zahraničí? Na uvedenou otázku odpovídá tato kniha, zabývající se českým exilem v Rakousku a Švýcarsku po roce 1968, a přibližuje, jakým způsobem se integrace československých uprchlíků v hostitelských zemích odrazila ve vnímání jejich národní identity. Autor vychází z analýzy archivních a orálněhistorických pramenů získaných během terénních výzkumů mezi českými krajany ve zmíněných zemích v letech 2011 a 2015. Rozbor materiálů se kromě popisu jednotlivých aspektů integračního procesu soustředí i na vysvětlení změn v identifikaci bývalých uprchlíků s českým národem.

Kniha představuje aktuální trendy i historický vývoj teoretických konceptů studia neologismů a sociolektismů, včetně paralel a paradoxů v jejich slovníkovém zpracování, tj. otázky vzájemného vztahu neografie a sociolektografie. Na francouzském jazykovém materiálu jsou nastíněny možnosti, jak optikou sociolexikologie přistupovat k neustále se proměňujícím projevům generační či skupinové soudržnosti. Takto definovaná sociolingvistika inovací zahrnuje především modelizaci difuze neologismů, tedy hledání důvodů a způsobů šíření nových slov ve společnosti. Případové studie mimo jiné poukazují na možnosti extrakce lexikálních inovací z generačně příznakových sociolektů a jejich testování pomocí časosběrné dotazníkové metody. Pozornost je věnována také textům rapových písní, které jsou unikátním zdrojem informací o sémantickém vývoji identitárních neologismů.

Genetika a její projevy vidíme všude kolem nás. Stačí se podívat na své sourozence, rodiče, prarodiče nebo jiné příbuzné. Vždy se najde nějaký společný rys, který je pro danou rodinu typický a který se dědí po dlouhé generace. Ať už je to barva očí, vlasů, tvar uší nebo třeba palce. Ale kde se vlastně genetika bere? Kde leží podstata všech těchto jevů? Přece v našich buňkách – a přesněji řečeno v našich genech. Komiks vás provede fascinujícím světem, který se ukrývá v jádrech našich buněk. Světem pracujícím ve dne v noci a pečujícím o to, aby celé naše tělo fungovalo tak, jak má. Začtěte se do příběhů vědců, bez jejichž objevů bychom dnes nemohli připravovat nemocným inzulin anebo nedokázali množit DNA pro lékařské i policejní účely. GENETIKA, jejíž základy položil už v 19. století Gregor Mendel, už netrpělivě čeká na to, až ji objevíte!