Mika Waltari

Rozhlasové zpracování jednoho z nejvýznamnějších románů světové literatury 20. století.

Když v roce 1937 publikoval Mika Waltari svou „skandální“ psychologickou novelu Cizinec přichází, ještě netušil, že jeho manželské drama ze syrového, a přece okouzlujícího finského venkova vyvolá tak rozporuplné reakce – na straně jedné ocenění literární kritiky a oblibu u čtenářů, na straně druhé nevoli u církevních či politických kruhů a obvinění z nemorálnosti. A stejně jako byl symbolickému literárnímu soudu za svůj příběh vystaven spisovatel sám, rozhodl se Waltari uspořádat soudní přelíčení i své hlavní hrdince – v příběhu nazvaném Dohra (1938).

Mika Waltari (1908 - 1979) je u nás znám především jako autor rozsáhlých historických románů, ale kritika i čtenáři ve Finsku si mnohem více cení jeho psychologických novel z třicátých let dvacátého století. A nejenom ve Finsku - ve Spojených státech byl Waltari pro hluboký ponor do temných zákoutí lidské duše dokonce přirovnáván k Dostojevskému. Velmi autobiografická - a také silně erotická - novela Láska a tma je příběhem nedovolené lásky, silného milostného citu ve spořádaném světě každodennosti, ale také hořkým vyznáním spisovatele. Nejdůležitější věcí na světě je pro něj literatura a on jí obětuje život svůj i svých blízkých. City, vášně, radosti, smutky a neřesti jsou pro něj jen materiálem pro jeho příběhy o výšinách a propastech lidských duší.

V novele Čtyři západy slunce Waltari píše o podivuhodném létě, kdy jeho slavný román vznikal. Nosným motivem je Waltariho časté téma: kontrast mezi bezpečnou, leč úmornou každodenností a opojným, ale pomíjivým světem snu. Hrdina (autorovo alter ego) se stylizuje do postavy hřebíkáře, muže, který zbohatl a vede spokojený a pohodlný život - ale často si připadá, jako by se octl na dně studny a neviděl slunce ani hvězdy. Vypraví se proto do města svého mládí. Chce si koupit obraz třínohého muže, ale potká dávnou přítelkyni a zamiluje se do ní. Příběh se pak odehrává na venkově během letních prázdnin. Autor přes den píše, nucen k tomu dotěrnými Egypťany, večer sní, píše dopisy své přítelkyni a v magické finské jezerní krajině prožívá mámivé příhody na pomezí snu a skutečnosti, způsobené částečně omamnými látkami. Léto končí, láska pomíjí (i to je častý motiv finské literatury) a hrdina se pokorně vrací do náruče domova. Čtyři západy slunce jsou dojímavým příběhem o nepokojném lidském srdci, o jeho ztrácení a nacházení, ale zaujmou i Waltariho jemným humorem.

Hrdinou nevšedního dramatického příběhu z počátku 5. století př.n.l. je Etrusk, pocházející z řeckých měst Malé Asie, jehož putování sleduje autor z Milétu přes bojiště starého Řecka, Kypros a Salamis až k řeckým osadám v dnešní Itálii. Kniha sugestivně popisuje drsný život válečníků i přepych za zdmi bohatých měst, různé náboženské kulty, lidové zvyky i vznešené zábavy, a do těchto kulis zasazuje autor barvité vyprávění moudrého muže, jenž prožil život plný nebezpečí a vzrušujících dobrodružství a zemřel jako bohatý a vážený člověk.

Pätnásť kníh Egypťana Sinuheta uvádza čitateľa do čias starého Egypta v rokoch 1390 až 1335 pred naším letopočtom. Múdry a vzdelaný lekár v štvrti chudobných prijal malého opusteného chlapca, dal mu meno Sinuhe, zasvätil ho do tajomstiev liečenia a okrem všetkej starostlivosti ho zahrnul aj láskou. No Sinuhe, ktorého už aj meno predurčuje k osamelosti, postupne odvrhuje všetkých, čo ho milujú, až sa dostane na dvor faraóna Echnatona a stane sa jeho dôverníkom. Po faraónovej smrti však Sinuhe upadne do nemilosti a jeho bývalý priateľ, egyptský vojvodca a uchádzač o faraónsky stolec, ho pošle do vyhnanstva. Tu starnúci Sinuhe píše svoje pamäti, aby sám pred sebou ospravedlnil činy, ktorých sa dopustil často proti svojej vlastnej vôli a vlastnému presvedčeniu, len zo slabosti a neschopnosti vzoprieť sa brutalite vládcov. Množstvo exotických zážitkov, plnokrvných postáv a historických udalostí čitateľa udržiava v ustavičnom napätí. Kniha prekračuje rámec historického románu, pretože v nej nájdeme aj množstvo paralel so súčasnosťou. Mika Waltari ju vydal rok po skončení druhej svetovej vojny a z románu cítiť jeho vieru v humanizmus a ľudskú dôstojnosť.

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908 - 1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl - ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.

Historický román slavného finského spisovatele Miky Waltariho pojednává o navýsost dramatickém okamžiku lidských dějin – o ukřižování Ježíše Krista. Vypravěčem románu je Říman Marcus Manilius Mezentianus, který se před nešťastnou láskou uchyluje do vřavy Jeruzaléma a stává se zde svědkem Ježíšovy smrti. Je zasažen hloubkou jeho poselství a s detektivní posedlostí pátrá po smyslu jeho slov a činů.

Nesmrtelný román ze starověkého Egypta.

Sinuhé, el egipcio nos introduce en el fascinante y lejano mundo del Egipto de los faraones. En el ocaso de su vida, el protagonista de este relato confiesa: «Porque yo, Sinuhé, soy un hombre y como tal he vivido en todos los que han existido antes que yo, y viviré en todos los que existan después de mí. Viviré en las risas y en las lágrimas de los hombres, en su bondad y su maldad, en su debilidad y su fuerza.» Sinuhé, el egipcio nos introduce en el fascinante y lejano mundo del Egipto de los faraones, los reinos sirios, la Babilonia decadente, la Creta anterior a la Hélade... es decir, todo el mundo conocido catorce siglos antes de Cristo. Sobre este mapa dibuja Sinuhé la línea errante de sus viajes; y aunque la vida no sea generosa con él, en su corazón vive inextinguible la confianza en la bondad de los hombres.

Další z historických románů finského spisovatele Miky Waltariho stylem připomíná jeho slavného Egypťana Sinuheta. Protagonistou barvitého příběhu z počátku 5. století př. n. l., kdy se dává do pohybu celé Středomoří a schyluje se k řecko-perským válkám, je etruský lukumo neboli „nesmrtelný“ jménem Lars Turms. Jeho původ je mu však utajen – v sedmi letech jej otec svěřil přátelům v řeckém městě Sybaris a zakázal jim prozradit, jaký osud je mu určen.

Knihu možno čítať ako hociktorý spomedzi autorových preslávených historických románov. Ako strhujúci príbeh a pestrofarebnú fresku konkrétneho historického obdobia. Pozornejší čitateľ však nájde niekedy až veľmi priliehavé a na zamyslenie nútiace paralely s časmi, v ktorých žila Waltariho generácia nielen vo Fínsku, ale aj v celej Európe. A tak Tajomstvo kráľovstva nie je iba literárnym stvárnením štyridsiatich dní od Ježišovho ukrižovania po Kristovo nanebovstúpenie, ale i nahliadnutím do zrkadla. Od predchádzajúcich slovenských vydaní Waltariho kníh sa táto naša pôvodným prekladom z fínskeho jazyka (predchádzajúce knihy boli preklady prekladov najmä z nemčiny), o ktorý sme požiadali významného prekladateľa Andreja Rádyho. V jeho autorskom pretlmočení, zase priamo z fínčiny, pripravujeme aj voľné pokračovanie knihy Nepriatelia ľudstva, ktoré plánujeme vydať v roku 2023. Knihou chceme pripomenúť aj významného slovenského výtvarníka Stana Dusíka (* 6. jún 1946, Boleráz 6. december 2019, Florencia), ktorého diela sme použili ako ilustrácie a nim sme podriadili aj celkový vzhľad publikácie. Vychádza v edícii TERRA.

„Toto vše jsem napsal já, Sinuhet, Egypťan, pro sebe sama. Nikoli pro bohy, ani pro lidi, ani pro zachování svého jména navěky, nýbrž pro sebe sama, ubohého a ztrápeného, a pro své srdce, jež dostalo svou míru plnou.“ Rákosová loďka se houpe na hladině Nilu. Jaký dar bohů v ní najdou vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa? Nalezenec se stává jejich jediným synem a vyrůstá v nadaného hocha toužícího po vojenské kariéře. Setkání s vysloužilcem však Sinuheta přiměje vydat se v otcových šlépějích a studovat medicínu v chrámové škole. V Domě života se stává zdatným lékařem, jenž je přizván k faraonovu dvoru coby pomocník královského otvírače lebek. Starý a churavý Amenhotep III. ale po riskantním zákroku umírá a ze Sinuheta se stává Ten-jenž-jest-osamělý. Nezkušený mládenec neodolá svodům překrásné kněžky, obětuje jí vše, a tím začíná série jeho neprozřetelných rozhodnutí, které mají dalekosáhlé následky: pohrdání sebou samým, nouzi, vyhnanství, krveprolévání ve svatých válkách. Putování lékaře, který si navzdory nepřízni osudu vydobyl věhlas, nekončí v Sýrii, Babylonii, dokonce ani v zemích Mitannu a Chatti, ba ani na Krétě. Sinuhet se vrací zpět k egyptským kultům a skutkům, za něž mnohdy nese osobní odpovědnost... Nejúspěšnější román moderního finského klasika věrně zachycuje poměry v Egyptě za vlády 18. dynastie ve 14. století př. n. l. Délka nahrávky: 40 hodin 10 minut Čte Lukáš Hlavica