Mika Waltari strana 2 z 8

Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.

Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.

Dobytí Cařihradu neboli Konstantinopole osmanskými Turky v roce 1453 je definitivním stvrzením zániku Byzantské říše. Barvitá románová freska slavného finského romanopisce Miky Waltariho líčí poslední měsíce v životě města, náboženské i politické spory a boj o moc. Román je psán formou deníku mladého muže Jeana Angieho, který nedokázal odhalit skutečný smysl své životní pouti a umírá při obraně hroutícího se města. Umírá i jeho životní láska, dcera předního byzantského úředníka, která se obětuje v naivní víře za město i za čest rodu, v němž nechyběla zrada.

Audiokniha Egypťan Sinuhet, kterou napsal Mika Waltari. „Toto vše jsem napsal já, Sinuhet, Egypťan, pro sebe sama. Nikoli pro bohy, ani pro lidi, ani pro zachování svého jména navěky, nýbrž pro sebe sama, ubohého a ztrápeného, a pro své srdce, jež dostalo svou míru plnou.“ Rákosová loďka se houpe na hladině Nilu. Jaký dar bohů v ní najdou vesetský lékař chudých Senmut a jeho žena Kipa?

Finského spisovatele Miku Waltariho (1908 - 1979) proslavil na celé světě román ze starověkého Egypta Egypťan Sinuhet. Přesto Waltari v Egyptě nikdy nebyl - ani před napsáním románu, ani po jeho vydání. O to víc cestoval do ostatních zemí, v nichž se jeho romány odehrávají. V knize Vlak osamělého muže z roku 1929 mladý Mika Waltari popisuje své první velké putování Evropou. Z Helsinek cestoval přes Berlín, Prahu (která v něm kupodivu zanechala dojem velmi nelichotivý), Vídeň, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu, odkud se pak vracel přes Dubrovník, Řím a Paříž zpátky domů. Je to poutavý popis Evropy, která byla deset let po konci první světové války ještě plná nadějí a iluzí, a také dojímavý deník mladého muže, jeho citového a tvůrčího hledání. Waltari se na podobnou cestu vydal znovu o dvacet let později, napsal o ní knihu Cesta do Istanbulu (česky vyšla v nakladatelství Hejkal roku 2003). V Istanbulu se odehrává několik jeho velkolepých historických románů, mj. Temný anděl, Krvavá lázeň a především Šťastná hvězda, která je jedním z nejpůsobivějších moderních zobrazení zhoubné totality. Vlak osamělého muže vychází česky poprvé (v překladu Markéty Hejkalové), a čeština je jediným cizím jazykem, do něhož byla kniha přeložena.

Pätnásť kníh Egypťana Sinuheta uvádza čitateľa do čias starého Egypta v rokoch 1390 až 1335 pred naším letopočtom. Múdry a vzdelaný lekár v štvrti chudobných prijal malého opusteného chlapca, dal mu meno Sinuhe, zasvätil ho do tajomstiev liečenia a okrem všetkej starostlivosti ho zahrnul aj láskou. No Sinuhe, ktorého už aj meno predurčuje k osamelosti, postupne odvrhuje všetkých, čo ho milujú, až sa dostane na dvor faraóna Echnatona a stane sa jeho dôverníkom. Po faraónovej smrti však Sinuhe upadne do nemilosti a jeho bývalý priateľ, egyptský vojvodca a uchádzač o faraónsky stolec, ho pošle do vyhnanstva. Tu starnúci Sinuhe píše svoje pamäti, aby sám pred sebou ospravedlnil činy, ktorých sa dopustil často proti svojej vlastnej vôli a vlastnému presvedčeniu, len zo slabosti a neschopnosti vzoprieť sa brutalite vládcov. Množstvo exotických zážitkov, plnokrvných postáv a historických udalostí čitateľa udržiava v ustavičnom napätí. Kniha prekračuje rámec historického románu, pretože v nej nájdeme aj množstvo paralel so súčasnosťou. Mika Waltari ju vydal rok po skončení druhej svetovej vojny a z románu cítiť jeho vieru v humanizmus a ľudskú dôstojnosť.

Audiokniha Tajemný Etrusk, kterou napsal Mika Waltari. Dramatický životní příběh Larse Turmse se odehrává v 5. století před Kristem ve starověkém Středomoří.

Hrdinou nevšedního dramatického příběhu z počátku 5. století př.n.l. je Etrusk, pocházející z řeckých měst Malé Asie, jehož putování sleduje autor z Milétu přes bojiště starého Řecka, Kypros a Salamis až k řeckým osadám v dnešní Itálii. Kniha sugestivně popisuje drsný život válečníků i přepych za zdmi bohatých měst, různé náboženské kulty, lidové zvyky i vznešené zábavy, a do těchto kulis zasazuje autor barvité vyprávění moudrého muže, jenž prožil život plný nebezpečí a vzrušujících dobrodružství a zemřel jako bohatý a vážený člověk.

Audiokniha Pád Cařihradu, kterou napsal Mika Waltari. Příběh lásky a zrady na pozadí dobytí nejslavnějšího města přelomu středověku a novověku.

Mika Waltari (1908 - 1979) je u nás znám především jako autor rozsáhlých historických románů, ale kritika i čtenáři ve Finsku si mnohem více cení jeho psychologických novel z třicátých let dvacátého století. A nejenom ve Finsku - ve Spojených státech byl Waltari pro hluboký ponor do temných zákoutí lidské duše dokonce přirovnáván k Dostojevskému. Velmi autobiografická - a také silně erotická - novela Láska a tma je příběhem nedovolené lásky, silného milostného citu ve spořádaném světě každodennosti, ale také hořkým vyznáním spisovatele. Nejdůležitější věcí na světě je pro něj literatura a on jí obětuje život svůj i svých blízkých. City, vášně, radosti, smutky a neřesti jsou pro něj jen materiálem pro jeho příběhy o výšinách a propastech lidských duší.

Waltariho novela Cizinec přichází (1937) nás zavádí na syrový, a přece okouzlující finský venkov, do míst, kde životní rytmus udává přírodní dění a kde těsné spojení lidských povah s drsnou krajinou a se zemí dává ožít zasutým vášním a dramatům. Mistrovské literární dílo, považované za vrchol Waltariho předválečné tvorby, je napsáno stylem, v němž každé slovo má své nezastupitelné místo; v pečlivě rytmizovaných větách, ve hře barev a symbolů se stává z „prostého“ příběhu o manželském trojúhelníku velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu. O rok později k němu autor připojil pokračování nazvané Dohra.

Mika Waltari (1908-1979) dopsal a dal k vydání román Egypťan Sinuhet v roce 1945 a ačkoli popisoval život egyptského lékaře doby největších faraonů, vypovídal především o válečných traumatech jeho současníků.

Detektivní příběh, v němž komisař Palmu řeší případ vraždy staré paní, majitelky domu v Helsinkách. V nejvyšším patře helsinského činžáku byla plynem otrávena stará paní, majitelka domu. Souvisí tento zločin s její lakotnou povahou, jež byla trnem v oku sousedům v okolí? Anebo zde sehrála roli příslušnost k podivné náboženské skupině? Kdo vlastně zavraždil paní Skrofovou?

Waltariho v pořadí třetí detektivní próza je dokladem toho, že literární postavy, jsou-li dobře napsány, s časem nestárnou a že mají svým čtenářům co říci i po mnoha letech. Ačkoliv první dva příběhy s komisařem Palmuem a jeho sympatickým pomocníkem (Kdo zavraždil paní Skrofovou? a Omyl komisaře Palmua) vyšly ve Finsku již na přelomu třicátých a čtyřicátých let 20. století, svou další detektivku, nazvanou Hvězdy to řeknou, publikoval Mika Waltari roku 1962. A stejně jako romány předcházející si také ona získala oblibu nejen mezi příznivci a obdivovateli autorovými, ale též mezi skalními fanoušky kriminálního žánru. Svým brilantním stylem a schopností vykreslit charakter postav i prostředí, svým chápavým přístupem k člověku i smyslem pro sociální realitu, svým obecně lidským vyzněním… tím vším se Mika Waltari zařadil mezi nemnoho světových spisovatelů, jimž se z detektivky podařilo udělat vysokou literaturu. Jednoho sychravého zářijového rána nalezne slečna Kaino Pelkonenová při proc

Kniha popisuje cestu, kterou autor podnikl z Helsink do Istanbulu v roce 1947, kdy už promýšlel děj svého nejrozsáhlejšího díla, dvojdílného románu Krvavá lázeň a Šťastná hvězda. V Cestě do Istambulu Waltari čtenáři nahlédnout do své `spisovatelské dílny`, dojímavě i humorne líčí svůj rodinný život, ale kniha je i zajímavým obrazem Evropy v době, kdy se nad ní už vznášel stín železné opony.

Dva příběhy o síle lásky, peněz a smrti a také o vině a trestu se odehrávají v Helsinkách ve 30. letech 20. století. Plavovláska je příběh mladé prostitutky, kterou její krása, temnota v duši a domov bez lásky stahují až na dno, z nějž není návratu. Už nikdy nebude zítra je příběh milostného trojúhelníku, náhle zasaženého tragédií - zbytečnou smrtí malého chlapce. Kniha ukazuje jinou polohu tvorby světoznámého spisovatele.