Mika Waltari strana 2 z 7

Pozoruhodné a barvité osudy vypravěče Sinuheta čtenáře zavedou do významných míst tehdejšího světa, do válečné vřavy, nelítostných bojů o moc, dvorských pletich a úkladů tak podrobně a věrohodně, že lze jen obdivovat, jak nestárnoucí obraz této doby i podobenství lidského života v samotném Sinuhetovi i osudech obyčejných lidí autor vytvořil. Mistrné vypravěčství, lehké pero a humor i moudrost, které tento román prostupují, zaručují tomuto dílu nesmrtelnou přitažlivost.

Pravda o Estonsku, Lotyšsku a Litvě. V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.

Historický román z převratného období Říma, kdy byli křesťané považováni za nepřátelé lidstva. Navazuje na román Jeho království. Má formu memoárů, jejichž fiktivním autorem je římský senátor Minutus Lauzus Manilianus, uchovatel poháru Ježíše Nazaretského, souputníka čtyř císařů, který se dobrovolně staví na stranu ponižovaných.

Volné pokračování románu Krvavá lázeň nás zavede opět do 16. století, do islámského světa, ba dokonce do samého jeho středu - do harému a na dvůr osmanského sultána Sulejmana. Zde se poutník Mikael a jeho přítel Antti dostávají do víru intrik, lstí a dvorních bojů o moc a zároveň se stávají svědky světovládných snah sultána, který chce dobýt křesťanskou Evropu.

Poutavý příběh dvou finských mladíků, studenta Mikaela a jeho přítele, siláka a odlévače děl Anttiho, se odehrává v Evropě první poloviny 16. století. Barvitě, poutavě a s hořkým humorem líčí známý autor historických románů dobu i život svých hrdinů, čarodějnické procesy, krvavé bitvy i spletité intriky, náboženské spory, touhu po lásce i krutost historie, pro niž lidské osudy znamenají jen málo.

Poslední historický román známého finského romanopisce vydaný za jeho života se odehrává v Římě za vlády císařů Claudia, Nerona a Domitiana. Minutus, původem z Antiochie, vyrůstá v Římě po boku mladého Nerona. Právě zde se poprvé setká s křesťany, považovanými v prvních staletích po přelomu letopočtu za „nepřátele lidstva“. Celý život se v něm bude svářet nedůvěra v nové náboženství s potřebou lidsky pomáhat odsouzeným a zavrženým.

Pätnásť kníh Egypťana Sinuheta uvádza čitateľa do čias starého Egypta v rokoch 1390 až 1335 pred naším letopočtom. Múdry a vzdelaný lekár v štvrti chudobných prijal malého opusteného chlapca, dal mu meno Sinuhe, zasvätil ho do tajomstiev liečenia a okrem všetkej starostlivosti ho zahrnul aj láskou. No Sinuhe, ktorého už aj meno predurčuje k osamelosti, postupne odvrhuje všetkých, čo ho milujú, až sa dostane na dvor faraóna Echnatona a stane sa jeho dôverníkom. Po faraónovej smrti však Sinuhe upadne do nemilosti a jeho bývalý priateľ, egyptský vojvodca a uchádzač o faraónsky stolec, ho pošle do vyhnanstva. Tu starnúci Sinuhe píše svoje pamäti, aby sám pred sebou ospravedlnil činy, ktorých sa dopustil často proti svojej vlastnej vôli a vlastnému presvedčeniu, len zo slabosti a neschopnosti vzoprieť sa brutalite vládcov. Množstvo exotických zážitkov, plnokrvných postáv a historických udalostí čitateľa udržiava v ustavičnom napätí. Kniha prekračuje rámec historického románu, pretože v nej nájdeme aj množstvo paralel so súčasnosťou. Mika Waltari ju vydal rok po skončení druhej svetovej vojny a z románu cítiť jeho vieru v humanizmus a ľudskú dôstojnosť.

Dosud neznámý historický román slavného finského spisovatele se odehrává v roce 1809, kdy se Finsko stalo součástí carského Ruska a bojovalo o to, aby se nerozplynulo v barbarské východní říši, nýbrž si zachovalo svá západní práva a svobody. Jádrem děje je vzplanutí ruského cara Alexandra I. k mladé a krásné Ulle, dceři finského venkovského šlechtice. Alexandr je okouzlující milovník, obdivovaný dobyvatel a prozíravý politik, ale také otcovrah, který chorobně dychtí po moci a stejně chorobně se bojí její ztráty, chladnokrevný samovládce nad miliony lidských životů, ale hlavně a především geniální herec, který se v zájmu Ruska neštítí ničeho. Waltari knihu napsal v roce 1944, kdy Finsko bylo ve válce se Sovětským svazem, ale obraz mocenské politiky Ruska, který kniha přináší, je neuvěřitelně zajímavý a aktuální i dnes.

Dobytí Cařihradu neboli Konstantinopole osmanskými Turky v roce 1453 je definitivním stvrzením zániku Byzantské říše. Barvitá románová freska slavného finského romanopisce Miky Waltariho líčí poslední měsíce v životě města, náboženské i politické spory a boj o moc. Román je psán formou deníku mladého muže Jeana Angieho, který nedokázal odhalit skutečný smysl své životní pouti a umírá při obraně hroutícího se města. Umírá i jeho životní láska, dcera předního byzantského úředníka, která se obětuje v naivní víře za město i za čest rodu, v němž nechyběla zrada.

Poslední román známého finského autora Miky Waltariho, který vyšel za jeho života, se odehrává v Římě za vlády císařů Claudia, Nerona a Domitiana. Autor navazuje na svůj dřívější příběh o počátcích křesťanství, jak je viděl vznešený Říman, nazvaný Jeho království. I jeho pokračování s názvem Nepřátelé lidstva dal Waltari podobu fiktivních memoárů. Římský jezdec Minutus Lausus Manilianus, původem z Antiochie, dospívá v Římě po boku mladého Nerona. Právě zde se poprvé setká s křesťany, považovanými v prvních staletích po přelomu letopočtu za „nepřátele lidstva“. Celý život se v něm bude svářet nedůvěra v nové náboženství s potřebou lidsky pomáhat odsouzeným a zavrženým. Provází na poslední cestě apoštoly Petra i Pavla, a sám přijde o všechny své blízké. Nakonec musí jako starý muž přihlížet definitivnímu zmaření svých pozemských snů, když jeho syn, aniž četl jeho poselství, skončí v aréně.

V dubnu 1941, v období křehkého klidu mezi finskou zimní a pokračovací válkou, spatřila světlo světa nenápadná kniha podepsaná pseudonymem Nauticus. Finskojazyčné dílo publikované nejprve ve Švédsku bylo krátce po válce přidáno na seznam zakázaných knih a na pulty obchodů a knihoven se vrátilo až po téměř 70 letech, tentokrát již pod autorovým skutečným jménem. Mika Waltari ve své obsáhlé, otevřeně protisovětské reportáži popisuje podmínky panující v baltských zemích v období mezi podzimem 1939 a létem 1940, kdy se Litva, Lotyšsko a Estonsko potýkaly se stále sílícím vlivem Sovětského svazu, a následný pád všech tří zemí do jeho područí. Autor plně využívá své novinářské zkušenosti a mimořádného literárního talentu, schopnosti vyprávět poutavé příběhy. Knihu doplňují nejen výňatky z propagandistických materiálů či projevů státních činitelů, ale například i dobové politické anekdoty, které podtrhují ironizující a někdy téměř hořkosladký ráz jinak přímočarého textu. Kniha je cenným svědectvím o situaci baltských států z dob, kdy byly tyto země pro zbytek světa zahaleny temnotou. Waltariho pochmurné svědectví se tak stává dalším střípkem v mozaice evropské válečné historie.

Mika Waltari: Omyl komisaře Palmua Klasik finské literatury Mika Waltari se u českých čtenářů proslavil především svými rozsáhlými historickými freskami Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Jeho království. Milovníci detektivek však vědí, že tento vynikající autor napsal rovněž několik románů s kriminální zápletkou, ve kterých přivedl na svět svou verzi „Velkého detektiva“ – naoko přísného, ve skutečnosti však dobráckého komisaře Palmua, policistu s vášní pro dobrý dýmkový tabák, jenž možná někomu připomene známého Simenonova Maigreta. Komisař Palmu je ovšem v každém ohledu originál a jeho příběhy jsou nasyceny nesmazatelnou atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavního života. I přes svůj finský kolorit však Waltariho detektivní prózy představují literární klenot, jehož vyznění je obecně lidské. V tomto příběhu musí helsinský komisař společně se svým pomocníkem objasnit pozadí „nešťastné náhody“, která vedla k usmrcení mladého boháče Bruna Rygsecka. Šlo sk

Waltariho novela Cizinec přichází (1937) nás zavádí na syrový, a přece okouzlující finský venkov, do míst, kde životní rytmus udává přírodní dění a kde těsné spojení lidských povah s drsnou krajinou a se zemí dává ožít zasutým vášním a dramatům. Mistrovské literární dílo, považované za vrchol Waltariho předválečné tvorby, je napsáno stylem, v němž každé slovo má své nezastupitelné místo; v pečlivě rytmizovaných větách, ve hře barev a symbolů se stává z „prostého“ příběhu o manželském trojúhelníku velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu. O rok později k němu autor připojil pokračování nazvané Dohra.

Román z první poloviny 15. století. Hlavní hrdina, poutník Jan, se jako písař účastní koncilů, na nichž se vedou jednání o spojení západní a východní křesťanské církve a o obraně Byzance před osmanským nebezpečím. Zprvu nezkušený mladík, který touží jen po knihách, poznává velký svět, zákulisí jednání, při nichž pravda bývá často vystrčena za dveře. Setkává se s muži, kteří změnili tvář světa - ať už je to filozof Mikuláš Kusánský, i z českých dějin známý básník Aeneas Silvius Piccolomini či turecký sultán Mehmed Dobyvatel - a krásné a vznešené ženy mu ochotně otevírají svou náruč...

Další z historických románů finského spisovatele Miky Waltariho stylem připomíná jeho slavného Egypťana Sinuheta. Protagonistou barvitého příběhu z počátku 5. století př. n. l., kdy se dává do pohybu celé Středomoří a schyluje se k řecko-perským válkám, je etruský lukumo neboli „nesmrtelný“ jménem Lars Turms. Jeho původ je mu však utajen – v sedmi letech jej otec svěřil přátelům v řeckém městě Sybaris a zakázal jim prozradit, jaký osud je mu určen.

Audiokniha Pád Cařihradu, kterou napsal Mika Waltari. Příběh lásky a zrady na pozadí dobytí nejslavnějšího města přelomu středověku a novověku.