Mika Waltari strana 5 z 7

Šťastná hvězda je posledním velkým historickým románem světoznámého finského spisovatele Miky Waltariho, který si čtenáři dosud nemohli přečíst česky. Šťastná hvězda navazuje na román Krvavá lázeň. Hrdinové Mikael a Anžto se ocitají v islámském světě, ba dokonce v samém jeho středu - velká část knihy se odehrává v harému a na dvoře osmanského sultána Sulejmana Nádherného. Mikael je zpočátku exotickým islámským světem okouzlen, obdivuje náboženskou toleranci Osmanské říše, to, že si jsou všichni rovni a každý může dosáhnout i toho nejvyššího postavení... Postupně se mu však otvírají oči a on vidí, že všichni jsou si sice rovni, ale všichni jsou otroky, každý si může svobodně vybrat, zda přijme islám a nasadí si na hlavu turban, nebo zda o hlavu raději přijde, a častěji než pocty a vysoké hodnosti na lidi čeká náhlá smrt z rukou němých otroků. Mikael se stává zbraní v boji, který mezi sebou vedou dva sultánovi nejbližší: oddaný velkovezír Ibrahim a milovaná favoritka Roxolana. Víc než

Dva příběhy o síle lásky, peněz a smrti a také o vině a trestu se odehrávají v Helsinkách ve 30. letech 20. století. Plavovláska je příběh mladé prostitutky, kterou její krása, temnota v duši a domov bez lásky stahují až na dno, z nějž není návratu. Už nikdy nebude zítra je příběh milostného trojúhelníku, náhle zasaženého tragédií - zbytečnou smrtí malého chlapce. Kniha ukazuje jinou polohu tvorby světoznámého spisovatele.

Kniha popisuje cestu, kterou autor podnikl z Helsink do Istanbulu v roce 1947, kdy už promýšlel děj svého nejrozsáhlejšího díla, dvojdílného románu Krvavá lázeň a Šťastná hvězda. V Cestě do Istambulu Waltari čtenáři nahlédnout do své `spisovatelské dílny`, dojímavě i humorne líčí svůj rodinný život, ale kniha je i zajímavým obrazem Evropy v době, kdy se nad ní už vznášel stín železné opony.

Bosá královna je Waltariho vůbec první historický román, byl napsán v roce 1942. Odehrává se v 16. století ve Švédsku, jehož součástí tehdy bylo i Finsko. Nedlouho předtím se Švédsko oddělilo od ostatních severských států, sdružených v Kalmarské unii, přijalo reformaci a zakladatelem moderní švédské říše se stal král Gustav Vasa. Po Gustavově smrti se králem stává jeho syn Erik, ale o moc s ním soupeří jeho nevlastní bratři, hlavně Jan, který je vévodou a místodržícím ve Finsku a se svojí ženou, polskou princeznou Kateřinou Jagellonskou žije na hradě v Turku.Erik usiluje o panství nad Baltským mořem a velmocenský rozmach Švédska, proto jednak válčí s Dánskem, Lübeckem a Polskem, jednak se snaží o dynasticky výhodný sňatek a posílá posly na námluvy k princeznám po celé Evropě. Jednoho dne však potká prostou dívku Karin, dceru stockholmského biřice, zamiluje se do ní a uvěří, že díky lásce by mohl uniknout neblahému osudu, který mu předpověděly hvězdy...

Historický román z převratného období Říma, kdy byli křesťané považováni za nepřátelé lidstva. Navazuje na román Jeho království. Má formu memoárů, jejichž fiktivním autorem je římský senátor Minutus Lauzus Manilianus, uchovatel poháru Ježíše Nazaretského, souputníka čtyř císařů, který se dobrovolně staví na stranu ponižovaných.

Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.

Mika Waltari: Omyl komisaře Palmua Klasik finské literatury Mika Waltari se u českých čtenářů proslavil především svými rozsáhlými historickými freskami Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu nebo Jeho království. Milovníci detektivek však vědí, že tento vynikající autor napsal rovněž několik románů s kriminální zápletkou, ve kterých přivedl na svět svou verzi „Velkého detektiva“ – naoko přísného, ve skutečnosti však dobráckého komisaře Palmua, policistu s vášní pro dobrý dýmkový tabák, jenž možná někomu připomene známého Simenonova Maigreta. Komisař Palmu je ovšem v každém ohledu originál a jeho příběhy jsou nasyceny nesmazatelnou atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavního života. I přes svůj finský kolorit však Waltariho detektivní prózy představují literární klenot, jehož vyznění je obecně lidské. V tomto příběhu musí helsinský komisař společně se svým pomocníkem objasnit pozadí „nešťastné náhody“, která vedla k usmrcení mladého boháče Bruna Rygsecka. Šlo sk

Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.

Novela Město smutku a radosti se odehrává během jednoho jarního dne roku 1936 v Helsinkách. Sledujeme několik příběhů, zdánlivě izolovaných, které se však postupně začínají proplétat a jako barevné nitky vytvářejí fascinující obraz doby, kdy o Finsko a celou Evropu začínají bojovat dvě zrůdné ideologie. Představa lidských osudů jako částeček velikého obrazce se objevuje v řadě Waltariho děl. Vyjadřuje jeho přesvědčení, že život každého člověka je cenný, každý má na světě úkol a poslání, byť si jich sám třeba není vědom. V novele se objevují charakteristická znamení doby – mohutný hospodářský rozvoj a na druhé straně krize, chudoba, snahy o rozvrácení stávajícího pokojného společenského řádu, ať přicházejí zleva nebo zprava, jaké bohužel vidíme i v současné Evropě. Zajímavější jsou však lidské osudy, které se v těch dobových kulisách odehrávají: dávný zločin, který se úspěšnému muži mučivě připomene ve chvíli, kdy to nejméně čeká, venkovan, který přišel o všechno a marně se snaží vybudovat si nový život, zoufalá láska bez budoucnosti...

Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.

Magával ragadott Théba láza, gazdag és híres akartam lenni, és hasznomra felhasználni azt az időt, mikor még mindenki ismeri e nevet: "Szinuhe, Ő, aki magányos." Mika Waltari, neves finn író regényében Szinuhe, a fáraó barátja és orvosa beszéli el életének eseményekben bővelkedő, fordulatos történetét. Szavai nyomán megelevenedik előttünk az akkori nagy városok, Théba, Babilon, Kréta lüktető, tarka világa, feltárulnak a fáraó aranyházának titkai és a kikötőnegyedek sikátorainak élete. Szinuhe nyitott szemmel jár a fény és a nyomor világában, látja az elnyomottak görnyedező hátát, hallja a hatalomért vívott öldöklő harcokban az emberek halálhörgését. Életére születésétől fogva súlyos rejtély nehezedik, amely magányossá teszi, és keserű tapasztalatai után még magányosabb lesz. A végső kétségbeeséstől azonban megóvja mély humanizmusa, s ez ad neki erőt ahhoz, hogy minden tudásával egy ellenséges, értetlen világban is az igazságot szolgálja.

Waltariho novela Cizinec přichází (1937) nás zavádí na syrový, a přece okouzlující finský venkov, do míst, kde životní rytmus udává přírodní dění a kde těsné spojení lidských povah s drsnou krajinou a se zemí dává ožít zasutým vášním a dramatům. Mistrovské literární dílo, považované za vrchol Waltariho předválečné tvorby, je napsáno stylem, v němž každé slovo má své nezastupitelné místo; v pečlivě rytmizovaných větách, ve hře barev a symbolů se stává z „prostého“ příběhu o manželském trojúhelníku velkolepé vyprávění o slabosti a síle, o schopnosti vzepřít se osudu. O rok později k němu autor připojil pokračování nazvané Dohra.

Historický román Jeho království pojednává o jednom z nejdramatičtějších úseků lidských dějin - o ukřižování Ježíše Krista.Vypravěčem románu je Říman Marcus Manilius Mezentianus, otec hrdiny románu Nepřátelé lidstva, který před nešťastnou láskou k Tulii utíká do vřavy Jeruzaléma a stává se zde účastníkem dějů, jež trvale ovlivnily jeho život. Stává se přímým svědkem Ježíšovy smrti, je zasažen hloubkou jeho poselství as detektivní posedlostí pátrá po smyslu jeho slov a činů, setkává se s jeho učedníky, matkou, Lazarem, uzdravenými a ostatními svědky zázračného Ježíšova vlivu na své součastníky. Poté, kdy je Petrem jako Říman vyloučen z řad vyvolených, nachází sám sebe v pokoře a dobrotě srdce.Waltari i v tomto díle mistrovsky přibližuje dávné děje a jejich kulturní a ideologické kořeny. Ožívají zde historické společenské reálie římského, egyptského, asyrského a židovského života. Průvodcem děje je opět vzdělaný nezávislý pozorovatel, který díky své schopnosti čistého a noblesního vztahu k lidské individualitě, je i pro dnešní čtenáře přitažlivým a přesvědčivým zprostředkovatelem dávných poselství o vznešenosti lidského údělu. Proto v jeho podání i vzdálená podobenství jsou aktuální naléhavou potřebou lásky a milosrdenství.

Historický román z převratného období Říma, kdy byli křesťané považováni za nepřátelé lidstva. Navazuje na román Jeho království. Má formu memoárů, jejichž fiktivním autorem je římský senátor Minutus Lauzus Manilianus, uchovatel poháru Ježíše Nazaretského, souputníka čtyř císařů, který se dobrovolně staví na stranu ponižovaných.

Klasik finské literatury Mika Waltari (Egypťan Sinuhet, Tajemný Etrusk, Pád Cařihradu, Cizinec přichází či Dohra) psal i romány s kriminálními zápletkami, jejichž řešením pověřil svého „velkého detektiva“ – dobráckého, naoko přísného komisaře Palmua, milujícího, jako Maigret, dýmkový tabák. Detektivky ve Waltariho podání jsou prosyceny atmosférou severských bílých nocí a slanou vůní přístavu… V helsinském činžáku byla otrávena majitelka domu. Souvisí zločin s její lakotou? Anebo sehrála roli příslušnost k podivné náboženské skupině? Kdo zavraždil paní Skrofovou?

Kniha slavného autora líčí dobytí kdysi největšího města světa, posledního přímého pokračovatele římské říše.