Nadace Universitas

Monografie Jaroslava Maliny a dalších autorů (mezi nimi herec Boleslav Polívka nebo architekt David Vávra) věnovaná životu a dílu uměleckého kováře, sochaře, kreslíře a fotografa Pavla Tasovského sleduje dráhu umělce od let jeho mladosti. Pavel Tasovský se narodil 22. listopadu 1960 v Brně. Při volbě životní dráhy byl ovlivněn svým otcem, který byl malířem, restaurátorem a vůbec všestranným výtvarníkem. Přirozený talent rozvíjel důkladným řemeslným a uměleckým školením. Pronikal do tajů tradičních kovářských metod a díky své zručnosti a kreativitě se podílel na realizaci významných zakázek pro důležité objekty moravské architektury (například Malovaný dům v Třebíči, hrad Špilberk, Moravské zemské muzeum, poutní kostel ve Křtinách). Záhy se také prosadil svými originálními artefakty na výstavách a kovářských sympoziích Hefaiston. Tyto úspěchy a ohlasy jej v roce 1989 přivedly k založení umělecké kovářské dílny a ateliéru v Náměšti nad Oslavou. V průběhu doby zde vznikla řada znamenitých děl do historických objektů i současné architektury, která krášlí naše i zahraniční lokality (Belgie, Itálie, Německo, Rakousko, Švýcarsko, USA aj.). Ateliér se stal také školicím pracovištěm pro adepty uměleckého kovářství a sochařství, z nichž se mnozí stali významnými představiteli oboru. Přitom se stále intenzivněji a úspěšněji věnoval volné tvorbě, kterou prezentoval na uměleckých sympoziích, výstavách a stážích u nás a v zahraničí. Jako osobnost uznávaná a respektovaná předními českými i zahraničními uměleckými kováři i historiky a kritiky umění, se podílí na organizaci uměleckého a společenského života. Od roku 2003 pořádá společně s kastelánem náměšťského zámku Markem Bušem výstavy Setkání v zámku, zámeckém parku a v Galerii 12, kterou vede "jeho Charis", manželka Ludmila Tasovská. Volnou tvorbu Pavla Tasovského charakterizuje invence při volbě témat (mytologických, antropomorfních, zoomorfních...), originalita jejich ztvárnění a dokonalé zpracování užitých materiálů (corten, nerez, ocel, roxor a další tvárné kovy, kámen, sklo). Od počátku dává průchod svému laskavě humornému pohledu na svět. Jeho artefakty a monumenty, ztvárňované až s dadaistickou hravostí a groteskností, jsou prosyceny hlubokou imaginací a bezbřehou, téměř surrealistickou fantazií. V proudu času se však stále více oprošťoval od kultivovaných ladných linií virtuózně opracovaných materiálů a směřoval k zjednodušení formy a využití přirozenosti materiálu, až archetypálního vyznění. Neznamená to však, že by autor na svůj původní styl rezignoval, i v současné době volí ten z přístupů, který si daný námět vyžaduje. Tvorbě v konečném materiálu předchází brilantní přípravná kresba, obvykle v tužkové skice. K jeho emblematickým tématům patří "zvěrokruh"; ztvárnil jej v několika cyklech, jež v roce 2023 vyvrcholily monumentálním souborem, který je jako "naučná cesta" instalován v Náměšti nad Oslavou. Tasovského dílo se vyznačuje vyzrálou řemeslnou zručností a nespoutanou uměleckou kreativitou; to ho řadí mezi nejvýznamnější představitele oboru uměleckého kovářství a sochařství v kovu ve světovém měřítku.

Vědění i veselí je možno sdílet různě. Konvenčně i nekonvenčně, písmem i obrazem, pojmy i pocity, suše i šťavnatěji. Podrobné informace lze nyní získat o kdečem snadno, zpravidla však nikoli je prožít s všetečnou radostí. Již Karel Havlíček (míněno Borovský) a mnozí s ním naznačili, že leccos podstatného lze popsat také v rýmu, jistě i obyčejnou rýmu, což prospívá vtipu a šprýmu. Za života se člověk až do smrti bez těla neobejde. A bez mysli to také nestojí za nic. Obojí může někdy pomoci udržovat medicína. Popsat nástroje života, smrti a medicíny po součástkách a v součástech jinak, než je běžné, se možná nesluší ve vědě, naopak vědění to prospívá. Autoři se desítky let věnují vědecké antropologii a klinické medicíně, ale po pracovní době sobě i vědě rádi odlehčí i jinak. Třeba touto přilnavou knížkou O životě, smrti a medicíně s humorem, která ke čtenáři přilne a nepustí, protože od něj neočekává mentální výkon, hledání smyslu života ani vážnost. Jak prolínat ironii s fakty a fakta s ironií, tím se zde moří dva profesoři a četní originální profíci, malíři a grafici. Navíc je nutno skromně poznamenat, že vše v knize uvedené je čirá pravda, čímž se liší od mnohých jiných. Knížka bude též skvělým dárkem, jimž dárce obdarovanému odhalí hloubku a jedinečnost své vlastní osobnosti. Překvapí nepřipravené, snad nepohorší, zcela jistě nikoho ani nezarmoutí. V dnešním digitálním světě umožní konkurovat umělé inteligenci pouhým člověčenstvím a imaginací. Učiňme se četbou uvolněnějšími a skvělejšími!

Kniha vycházející z nejnovějších archeologických, historických a enologických výzkumů a poznatků ukazuje, že víno prostupuje dějinami lidstva, že jde o nadčasový biologický a kulturní fenomén, který vždy a všude vymezoval a podněcoval lidské chování a prožívání, podněcoval ducha a pomáhal člověku nahlédnout sebe sama s jiskrnou jasnozřivostí. Její interdisciplinární koncepce umožňuje prostřednictvím vědy, krásné literatury a výtvarných děl vstoupit „za zrcadlo“ každodennosti a imaginativně „plout“ na vlnách vína historickým časem a geografickým prostorem. Při jejím čtení nelze si neotevřít láhev kvalitního vína a konstatovat společně s britským filozofem Rogerem Scrutonem výstižné a nadčasové: „Piju, tedy jsem…“ A možná si i postesknout: Oč krásnější, chytřejší, svůdnější byla by osobnost Afrodítina, kdyby se místo z mořské pěny zrodila z kapky pěkného vína...