Nakladatelství 65. pole

Román šumavského rodáka Martina Sichingera Přijde na tě esenbák se odehrává ve Vimperku během čtyř letních dní roku 1975. Vypravěčem je desetiletý Michal Zídek, hrdina románů Zítra přijde Olah a Kocovina šumavského léta. Prázdninové dobrodružství, při němž pátrá po ukradené koloběžce, otevírá téma šikany, o které se v socialistickém školství příliš nemluvilo. Příběh zachycuje dětskou touhu vypořádat se se světem, v němž se nátlak projevuje v překvapivých podobách, i schopnost postavit se následkům všeho, co se dětem někdy nešťastně vymkne z rukou

Spisovatel, jazzový publicista a politický vězeň Vladimír Kouřil se ve své třetí povídkové knize Úzké stezky opět pohybuje na úzkých stezkách mezi skutečností a záhadností či snovostí, vždy se v nich však zrcadlí životní prožitky a poznatky. Vše je prodchnuto lyrikou, melancholií a také láskou. Autor o své knize: „Mezi realitou a sny, mezi skutečností poznatelnou a neuchopitelnou, mezi jistotou a hrozbou, mezi životem a smrtí vedou úzké stezky, jejichž konec někdy bývá označen, někdy nikoli.“

Do poklidného světa libeňských pejskařů vtrhly zprávy o ruské agresi jako ras, který se chystá utratit jejich milované společníky. Nic horšího si už nedokázali představit. Jak je to možný!? Říkali si zkoprněle. Zatím se pevně drželi svých půllitrů a zdálo se, že nic nemůže rozvrátit způsob jejich života, kašlající na společnost vyznávající úspěch. Naše staromládenecká pivní partička byla sice spokojeně neúspěšná, ale nikoli lhostejná. Příběh zachycuje první měsíce od šokujícího přepadení Ukrajiny; za ty necelé tři roky se leccos změnilo, podstata ne: jak je to možný!? „Stálým motivem libeňských próz Richarda Ermla je téma psího světa. Opravdu neznám – po Váchalově Mystice čichu?– druhého tak osobitého autora, který by dokázal vidět „pejskařské“ téma tak syrově a empaticky. Psi se stávají více než rovnocennými partnery ermlovských outsiderů, jako by vystřižených ze Steinbeckovy Na plechárně, vidí veškerou bídu i slávu naší pyšné civilizace. V této novele však básník prózy prináší nové téma, nový motiv, vedle dřívějších motivů rodinných i vztahových, prožívají jeho postavy napadenou a na pozadí naší lhostejnosti už více než dva roky trpící Ukrajinu. Jeho empatie mu prostě nedovolí toto téma pominout.“ Vladimír Just

Severní a Jižní Korea: různé země i odlišné civilizace. V povídkovém souboru Spadané zelené listí sledujeme osudy uprchlíků ze Severní Koreje, kteří se v konfliktu rozličných světů snaží najít svou cestu. Propast je fatální. Spisovatelka Kim Jugjong původem z KLDR autenticky vykresluje jejich situaci před útěkem, a zejména po něm. Dvě sestry se setkají po deseti letech: ta, která zůstala na Severu, nemůže pochopit tu, jež uprchla na Jih. Jiný svět a „vítr svobody“ je jí cizí (Rudé stigma). Emigrantka z KLDR ze zoufalství využije svého čínského manžela jako „přestupní stanici“ na cestě do Jižní Koreje (Manželka pana Čangčchena). Mladá dívka se snaží dostat ze spárů obchodníků s lidmi (Sorry, paní doktorko). Příběhy lidí toužících po svobodě odhalují temnotu severokorejského režimu.

První komplexní kniha o české hudební scéně po listopadu 1989. V třinácti kapitolách líčí vytváření klubové a festivalové sítě, budování gramoprůmyslu a koncertní agentáže, proměny vnímání a prodeje hudby, osudy metalu a folku, vznik české indie a taneční scény… Svoboda, radost, euforie. Rozlet, svět dokořán. Nové možnosti, obzory, zážitky, zvuky, ba i vůně (od marihuany po přepálený olej z fritovacího hrnce, zapomenutého symbolu té dekády). Devadesátá léta v České republice. Byla to výjimečná doba plná výjimečných zážitků. A populární hudba v nich hrála významnou roli, možná naposledy ve své historii. DEKÁDA NAPLNO je důkladnou (ale ne akademicky koženou) zprávou o proměnách pop music v Československu, resp. České republice v posledním desetiletí minulého století. V období, které se už nikdy nebude opakovat a které už je tak vzdáleno, že je načase je popsat a reflektovat. Pokud možno bez nostalgie: protože nostalgie, to jsou zrádný brejle. Na závěr si své řeknou v anketě Jedenáctka dekády i přizvané osobnosti: Blanka Šrůmová, Miroslav Wanek, Petr Fiala, Zdeněk Suchý, Jakub Skalický, Petr Choura, Petr Zelenka, Mardoša, Radim Špaček, Jiří Neumann a Jaromír Švejdík. Kniha obsahuje přes 200 fotografií.

Mladá žena ze Severní Koreje Pak Čihjon vypravuje svůj životní příběh, který patří k vzácným svědectvím o této nejuzavřenější zemi světa. Kniha, napsaná s jihokorejskou krajankou Čche Serin, zachycuje zároveň unikátní sblížení dvou Korejek ze dvou na smrt znepřátelených států. Korejská lidově demokratická republika (KLDR) připomíná vězení pod širým nebem, ze kterého není úniku. Uspěla jen hrstka mužů a žen. Pak Čihjon je jednou z těchto vzácných přeživších. Podařilo se jí uprchnout, a to dokonce dvakrát. K útěku se odhodlala ve svých 29 letech po té, co byla svědkem mnoha utrpení. Její vzpomínky realisticky a bez sentimentu vykreslují šokující poměry v patrně nejtvrdší diktatuře světa.

Slepý strážce opatruje světlo na dalekém mrazivém severu; statečná dívka se vydává zachránit několik trosečníků; děsivý přízrak uvnitř majáku píše po nocích na psacím stroji; výstřední obchodník vztyčuje neuvěřitelnou věž na otevřeném moři; dva znesváření strážci majáku spolu žijí na ostrůvku a trpí klaustrofobií. Majáky v těch nejnehostinnějších končinách světa se v podivuhodných příbězích prodchnutých samotou, šílenstvím, odvahou a radostí proplétají s životy Edgara Alana Poea, Virginie Woolfové a Nelsona Mandely. Atlas majáků na konci světa – jehož název odkazuje na knihu Julese Verna Maják na konci světa – je soubor třiceti čtyř příběhů vycházejících ze skutečných událostí a doplněných ilustracemi, námořními mapami, architektonickými náčrty a kuriozitami spjatými s majáky v nejodlehlejších koutech světa. Nejedná se o učebnici zeměpisu, nýbrž o pas pro romantické cestovatele. Kniha získala cenu španělského ministerstva kultury. Vychází jako další unikátní publikace edice Za obzor nakladatelství 65. pole.

Co to jsou lidská práva? Jaké jsou jejich historické kořeny? A co znamenají pro člověka v 21. století? Čtrnáct českých spisovatelek a spisovatelů se inspirovalo četbou Všeobecné deklarace lidských práv a dalo vzniknout originální sbírce třiceti příběhů, která osobitým způsobem odráží všech třicet článků tohoto klíčového dokumentu 20. století. Na příběhy navazuje krátké zamyšlení nad budoucností nejen lidských práv. Pestrost textů doplňuje tvorba jednatřiceti ilustrátorek a ilustrátorů, kteří jednotlivé texty doprovázejí. Projekt Deklarace navíc obsahuje soubor rozhovorů (podcastů) s filozofem Danielem Kroupou, který čtenářům nabízí hlubší vhled do lidskoprávní problematiky. V závěrečné debatě se spolu s ním nad budoucností lidských práv zamýšlejí také Tomáš Sedláček a Klára Laurenčíková. Všechny rozhovory si čtenáři mohou poslechnout po naskenování jednotlivých QR kódů v knize. České znění deklarace namluvila Monika Načeva. Kniha přináší (nejen dospělým) možnost nahlédnout Všeobecnou deklaraci lidských práv z různých perspektiv a zároveň vede k zamyšlení, co znamenají lidská práva pro nás samotné. Texty: Ondřej Buddeus, Lukáš Csicsely, Vratislav Kadlec, Jakuba Katalpa, Ivana Myšková, Tomáš Sedláček, Tereza Semotamová, Petra Soukupová Petr Stančík, Ester Stará, Olga Stehlíková, Marek Toman, Jiří Padevět, Markéta Pilátová, David Zábranský. Ilustrace: Patrik Antczak, Jakub Bachorík, David Dolenský, Renáta Fučíková, Aneta Františka Holasová, Kateřina Illnerová, Jindřich Janíček, Jakub Janovský, Adéla Marie Jirků, Štěpánka Jislová, Nikola Logosová, Lucie Lučanská, Vítězslav Mecner, Myokard, Jakub Plachý, Kristýna Plíhalová, Ilona Polanski, Filip Raif, Marek Rubec, Magdalena Rutová, Barbora Satranská, Stanislav Setinský, Milan Starý, Petra Josefína Stibitzová, Anastasia Stročkova, Tereza Ščerbová, Václav Šlajch, Andrea Tachezy, Lukáš Urbánek, Marie Urbánková, Tom Zahrádka. Knihu vyšla ve spolupráci s organizací Post Bellum.

V autobiografické próze popisuje básník, meteorolog a tulák Roman Szpuk své výpravy do lesů Šumavy. Vydává se na bouří bičovanou rozhlednu na vrcholu Boubína, na zimní přechod Basumského hřebene nebo za říjícími jeleny. Potkává se s lidmi z okraje společnosti, často však s vnitřním bohatsvím. Deníky prokládá krátkými básněmi – haiku a doplňuje je fotografiemi, pořízenými vlastnoručně vyrobenou camerou obscurou. Kniha byla nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. Druhé vydání je rozšířeno o texty z roku 2018.

Vimperk, červen 1947. S příchodem nových nadřízených, komunistů Rejmonta a Hartla, dostává strážmistr Jan Firman nový úkol: zajistit, aby osidlování Šumavy úspěšně pokračovalo. Jenže osídlenci, rumunští Slováci, si přinášejí neotřesitelnou víru v moroie a zmory, i nesmyslnou nenávist k dívce z Valea Târnei, kterou viní za smrt svého bratra… Druhý případ Jana Firmana je volným pokračováním úspěšného románu Duchové Šumavy.

Hlavní motiv Manových povídek je voda, která utváří ducha krajiny, skrývá před námi těla mlčenlivých ryb, a především k sobě přitahuje tajemnou silou řadu podivínských postav, někdy strašidelných, hrozivých, jindy v jejich tragické bezmocnosti blízkých a dojemných. Autor k tomu dodává: „Ta bílá tůň totiž není jen za kestřanskými humny, máme ji všichni v sobě a nezbývá nám než doufat, že jednou na její hladině spatříme místo zamřelé leklé ryby Boží tvář, pohlédneme na ni přes zvlněné rákosí – a pro zbytek života se přestaneme bát.“ Velká bílá tůň zavádí čtenáře ke skrytým místům Písecka, k rybníkům, strouhám a řekám, do nedávných i starých časů. Knihu doplňuje slovníček slangových výrazů.

Příručka Jaroslava Pavlíčka obsahuje poznatky nasbírané za více než padesát let a mnohokrát ověřené v praxi. Měla by sloužit skupinám, které připravují výpravy na problematická místa a drsnější podmínky si vybírají dobrovolně, i trosečníkům, kteří se do drsné přírody dostanou nechtěně, proti své vůli. Člověk v drsné přírodě přináší zásadní informace, jejichž znalost může rozhodnout o přežití. Kniha byla přeložena do angličtiny, němčiny a čínštiny a zaznamenala přes sto tisíc prodaných výtisků. 11. vydání je doplněno nejnovějšími poznatky.

Třetí kniha trilogie úvah Druhá derivace touhy nadčasově komentuje události, které se během našich životů dotýkaly nás všech. Tomáš Sedláček je však nazírá veskrze jinak, čerstvě: politiku a ekonomii vnímá optikou filozofie, teologie a psychologie, rád hledá náš odraz ve filmech a příbězích, po původu dějů pátrá až v prastarých mýtech, zamýšlí se nad českou velikostí v malé Evropě či západní civilizací a jí prožívanou katarzí. Jeho obdivuhodně široký záběr a dechberoucí styl z něj udělaly světoběžníka, který je žádaným řečníkem po celé planetě napříč velmi rozsáhlou odbornou škálou. Tématické okruhy třetího svazku: hospodářská politika a růst / u EU / krizí k ekomomice ryzí / my Češi / lidská práva / cizinci v Evropě / cykli(sti)cká společnost / NERV(y) a reformy.

Třetí kniha trilogie úvah Druhá derivace touhy nadčasově komentuje události, které se během našich životů dotýkaly nás všech. Tomáš Sedláček je však nazírá veskrze jinak, čerstvě: politiku a ekonomii vnímá optikou filozofie, teologie a psychologie, rád hledá náš odraz ve filmech a příbězích, po původu dějů pátrá až v prastarých mýtech, zamýšlí se nad českou velikostí v malé Evropě či západní civilizací a jí prožívanou katarzí. Jeho obdivuhodně široký záběr a dechberoucí styl z něj udělaly světoběžníka, který je žádaným řečníkem po celé planetě napříč velmi rozsáhlou odbornou škálou.

Latinské slovo interregnum označuje čas přechodu, kdy nám minulost už a budoucnost ještě nepatří. Současné interregnum ohlašuje všudypřítomné slovo antropocén. Vynořilo se v roce 2000 k označení epochy, kdy je lidstvo rozhodujícím geologickým činitelem na planetě Zemi a kdy svou činností může svůj jediný domov v kosmu zničit. Komunikační technologie přeměnily veřejné prostory v globální digitální mělčiny, kde se místo názorových většin formují většiny divoce lajkující a hejtující. Společnost se polarizuje, šíří se apokalyptické nálady a strach ze spiknutí mocných. Do našich životních světů vtrhly hyperobjekty jako globální oteplování. Vše ovlivňují, všude škodí a všichni jsme současně poškození i viníci. Velebné velecelky jako národy nebo impéria se potrhaly, v mezerách mezi nimi se začíná formovat aktivistická demokracie kritických množství efektivně komunikujících, ale nezávislých jednotlivců – pléthokracie. V ní už nebojuje jeden „velký subjekt osvobození“ (demos) proti jednomu „velkému subjektu útlaku“ (kapitálu), spíše jsou v běhu pouliční bitky, v nichž se hybridizují centra a periferie, formy vlastnictví, kapitál a práce, globální a lokální identity.