Nakladatelství Universum strana 9 z 9

Neuvěřitelná výprava do samého srdce nacistického zla: portrét jedné z nejtemnějších postav Hitlerovy nacistické elity – Reinharda Heydricha, strůjce a vykonavatele holocaustu, šéfa Hlavní říšské bezpečnosti včetně gestapa – doprovázený komentářem jeho manželky Liny, který autor pořídil na základě podrobných rozhovorů. Doughertyová píše o jeho beznadějných vyhlídkách na zaměstnání v době německé hyperinflace a nezaměstnanosti a o jeho vstupu do nacistické strany jednak skrze náklonnost jeho snoubenky Liny von Osten a jejího otce k nacismu a jednak kvůli pověsti, která na něj vrhala stín, a sice, že byl po otci částečně židovského původu. Sledujeme Heydrichův raketový vzestup v hierarchii nacistické strany – od majora SS přes plukovníka až po brigádního generála. Před třicítkou se stává zástupcem Heinricha Himmlera, rozšiřuje SS a gestapo a vypracovává plány na „konečné řešení židovské otázky". A po celou dobu slyšíme hlas Liny Heydrichové, která byla po jeho boku až do jeho smrti v osmatřiceti letech a jež se pohybovala v nejvyšších sférách nacistické strany.

V jubilejním Roce české hudby si připomínáme výročí narození hudebního skladatele Bedřicha Smetany (1824–1884). Už děti ve škole se o něm učí, že položil základy české národní hudby, je to po generace omílané klišé. Pavel Kosatík studiem pramenů došel k závěru, že faktů o Smetanovi je k dispozici možná dost, ale že jsme je, s ohledem na potřeby té naší doby, dostatečně nepromysleli. Autor nesouhlasí už s tou hlavní, nejčastěji předkládanou tezí o Smetanovi jako jen zakladateli české hudby. Vidí v něm představitele hudby evropské. Myslí si, že světová hudba u nás nezačala vznikat až s Antonínem Dvořákem, ale už s Bedřichem Smetanou. „Jen“ se to za něho ještě neumělo do toho světa dostat, a pak s tou teorií o jeho toliko české hudbě se na to možná dost nemyslelo. Nikdy není pozdě věci začít napravovat a vhodná chvíle pro to může být právě teď. Je škoda, pokud svět zná ze Smetany jen Prodanou nevěstu, Vltavu a smyčcový kvartet Z mého života. Do světa zrovna tak patří Dalibor, Hubička a Dvě vdovy, celá Má vlast, cyklus „švédských“ symfonických básní a také množství brilantních skladeb psaných pro klavír. Mějme Bedřicha Smetanu více rádi. Pusťme si ho z povědomí do vědomí. A pak do světa.

V září 1945 byl Hitlerův osud naprostou záhadou. Prostě zmizel a byl čtyři měsíce nezvěstný. Autor, důstojník britské kontrarozvědky, dostal za úkol tuto záhadu vyřešit. Jeho brilantní detektivní práce nejenže prokázala, že Hitler spáchal v Berlíně sebevraždu, ale díky ní také vznikla jedna z nejúchvatnějších historických knih, které kdy byly napsány. Jeho kniha vypráví neobyčejný příběh oněch posledních dnů v berlínském bunkru. List New Statesman tuto knihu označil za „bezkonkurenčně nejlepší knihu napsanou o jakémkoli aspektu druhé německé války – knihu solidní po odborné stránce, brilantní ve svém podání.

Martin Nekola na základě mnohaletého výzkumu přímo v archivech amerických velkoměst a za využití rozhovorů s pamětníky a jejich potomky připravil unikátní knihu o všech aspektech života Čechů za „velkou louží“. Dozvíte se o zajímavých osudech našinců i jak tamní české komunity fungovaly v hlavních amerických městech, jakými jsou například Chicago, Detroit, Houston, Los Angeles, Washington, D.C., a mnohá další. Autor navíc nashromáždil desítky cenných, dosud nepublikovaných fotografií a dokumentů.

V Praze je nejen blaze, ale je zde stále co objevovat – o tom nás přesvědčí nová Pražská okénka Stanislavy Jarolímkové. Opět se dozvíme mnoho zajímavého i nečekaného, například kde se konaly zápasy za pásy, odkud zdravil Pražany nejuzenější uzenáč, jak jezuité podváděli na Malé Straně, komu nosívali pekařští tovaryši supervánočku, jak maminky ošálily o Vánocích pověru, kde závodili pštrosi, jak oslavil F. Křižík 1. máj roku 1890, kde v Praze bývala via longa a kaple sv. Elegia, kdy K.H. Frank plakal nad snímky svých dětí a že Karolinum nepostavil Karel IV.

Autoři této publikace zmapovali v rozsahu a hloubce, kterou snese pozornost každého člověka, nezávisle od jeho předešlých znalostí o historii, komplikovanou chronologii ukrajinského národa. Osud Ukrajinců po staletí poznačují válečné konflikty, vyhlazování civilistů a neustálé přepisování historie ve snaze zmást populaci tak, aby zapomněla na její přirozené kořeny, mentalitu a směřování.