Nakladatelství XYZ strana 148 z 186

Publikace o charakteristických povahových rysech, myšlení i jednání Řeků.

Pavel Kovář v knížce Miroslav Plzák osobně uspořádal výpovědi známého psychiatra a odborníka na párové soužití. MUDr. Miroslav Plzák vypráví o své klinické praxi, vzpomíná na setkávání s mnoha osobnostmi české společnosti. Znal je díky své profesi, poznával je i na divadelních prknech nebo v zákulisí filmů. Ano, Miroslav Plzák vždy provokoval. Čím? Vyhlásil například boj pojmu Láska. Považoval jej za příliš svatý či romantický, a proto zbytečně nedotknutelný. Nabízel pohledy realističtější. Manželskou nevěru otce rodiny navrhoval vyřešit tím, že muž se místo dlouhodobé káznice zastydí a žena mu odpustí. Ale pozor: nikdy nevyslovil ono „zatloukat, zatloukat a zatloukat“, jež mu bylo mediálním zkreslením omylem připsáno. Krátce poté, co se stal primářem psychiatrické kliniky pražské fakultní nemocnice, založil Linku důvěry. Důvodem bylo, že Československo vykazovalo v šedesátých letech minulého století největší sebevražednost na světě. A když se poté ukázalo, že na linku telefonují většinou lidé nešťastní v partnerských vztazích, vznikly manželské poradny, a on byl rovněž u toho. O partnerských vztazích napsal mnoho knížek, dvě divadelní hry a několik televizních scénářů. K tvorbě přistupoval vždy – jak sám tvrdil – v duchu latinského ridendo dicere verum, neboli „říkat pravdu s úsměvem“. Domníval se totiž, že to lépe na čtenáře či diváka zapůsobí, více to zabírá. Byl vlastně svým způsobem jakýsi laskavý komik; ostatně vystupoval několik let na jevišti Semaforu. Díky své atraktivní profesi psychiatra i díky svému snobství, o kterém sám ve zralém věku s úsměvem mluvil, se přátelil s elitou pražské bohémy. I na tu se však díval očima své profese a často kriticky.

Pavel Kovář v knížce Miroslav Plzák osobně uspořádal výpovědi známého psychiatra a odborníka na párové soužití. MUDr. Miroslav Plzák vypráví o své klinické praxi, vzpomíná na setkávání s mnoha osobnostmi české společnosti. Znal je díky své profesi, poznával je i na divadelních prknech nebo v zákulisí filmů. Ano, Miroslav Plzák vždy provokoval. Čím? Vyhlásil například boj pojmu Láska. Považoval jej za příliš svatý či romantický, a proto zbytečně nedotknutelný. Nabízel pohledy realističtější. Manželskou nevěru otce rodiny navrhoval vyřešit tím, že muž se místo dlouhodobé káznice zastydí a žena mu odpustí. Ale pozor: nikdy nevyslovil ono „zatloukat, zatloukat a zatloukat“, jež mu bylo mediálním zkreslením omylem připsáno. Krátce poté, co se stal primářem psychiatrické kliniky pražské fakultní nemocnice, založil Linku důvěry. Důvodem bylo, že Československo vykazovalo v šedesátých letech minulého století největší sebevražednost na světě. A když se poté ukázalo, že na linku telefonují většinou lidé nešťastní v partnerských vztazích, vznikly manželské poradny, a on byl rovněž u toho. O partnerských vztazích napsal mnoho knížek, dvě divadelní hry a několik televizních scénářů. K tvorbě přistupoval vždy – jak sám tvrdil – v duchu latinského ridendo dicere verum, neboli „říkat pravdu s úsměvem“. Domníval se totiž, že to lépe na čtenáře či diváka zapůsobí, více to zabírá. Byl vlastně svým způsobem jakýsi laskavý komik; ostatně vystupoval několik let na jevišti Semaforu. Díky své atraktivní profesi psychiatra i díky svému snobství, o kterém sám ve zralém věku s úsměvem mluvil, se přátelil s elitou pražské bohémy. I na tu se však díval očima své profese a často kriticky.

Jaké poselství nám přináší Brian? Jsou v nebi Vánoce opravdu každý den? Je ten papoušek mrtvý, nebo se mu jen stýská po fjordech? Co si Pythoni myslí o Sartrovi? A Sartre o Pythonech? Na tyto i další filozofické otázky vám odpoví vybraní američtí filozofové v jednadvaceti esejích, které se týkají humoru a jsou s humorem psány.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

V neděli 13. ledna 1991 zanechal ve vrátnici Národního divadla Jiří Kováč dopis s oslovením - Milostivá slečno!, který adresoval Evě Urbanové, v té době zcela neznámé posile pražského operního souboru z Plzně. Jeho nabídka na spolupráci vypadala na první pohled jako čiré pábitelství, chtěl se pokusit dostat nový dramatický soprán do nejvyšších pater světové opery. Eva Urbanová přikývla. Společně prožili dlouhé a namáhavé, avšak strmé stoupání vzhůru. Pro mnoho lidí kolem byli jen "dva blázni", ale oni věřili svému cíli, tomu, co chtěli dokázat.

Původní zpracování proslulého justičního dramatu Dvanáct rozhněvaných mužů amerického scenáristy a spisovatele Reginalda Rose. V novém překladu Ladislava Šenkyříka, v audioverzi Jiřího Hubičky a v režii Jitky Škápíkové ztvární dvanáct porotců Josef Somr, Viktor Preiss, Jiří Langmajer, Oldřich Vízner, David Novotný, Petr Kostka, Petr Oliva, Michal Pavlata, Jiří Dvořák, Pavel Rimský, Vladimír Javorský a Alexandr Minajev.

Erich Kulka, spisovatel ahistorik, v knížce Útěk z tábora smrti zachytil šokující skutečný příběh židovského vězně Vítězslava Lederera, jemuž se s pomocí důstojníka SS Viktora Pesteka podařilo utéct z pekla koncentračního tábora Osvětim-Birkenau. V těsné blízkosti městečka na břehu Visly, 120 kilometrů od Krakova, stál největší koncentrační tábor na všech územích okupovaných Němci. Když jej 27. ledna 1945 osvobodili sovětští vojáci, našli tu několik tisíc nemocných a vyhladovělých lidských trosek, jež zázrakem přežily. Bylo zde zahubeno téměř jeden a půl milionu lidí. Román je podložen historickou skutečností, autorovou vlastní zkušeností a svědectvím přeživších. Kniha vychází ke stému výročí autorova narození.

Pojďme a pokusme se společně s Magdalenou Zachardovou, autorkou knihy Fascinující svět záhad, a svědectvími vědců i laiků některé z nich objasnit.Pokud se odvážíme nahlédnout za hranice všední reality, ve které se pohybujeme každý den a která tvoří náš svět, náhle se před námi otevře tajemná říše plná záhadných událostí, tajemných jevů a dávno zapomenutých vynálezů. Magdalena Zachardová čtenářům předkládá padesát pět záhad, které zatím nikdo nerozluštil. Zabývá se podivnými nálezy obřích i trpasličích bytostí, záhadnými kamennými stavbami, které by lidé dokázali postavit jen stěží, místy opředenými mnoha tajemstvími, zvláštními přírodními úkazy i zvířaty, která by se na naší Zemi vlastně neměla vyskytovat, podobně jako dávné létající stroje či zbraně se strašlivými účinky. Stále pátráme ve vesmíru po neznámých planetách. Co když se ale daleko větší záhady skrývají přímo zde, na naší Zemi?

Pojďme a pokusme se společně s Magdalenou Zachardovou, autorkou knihy Fascinující svět záhad, a svědectvími vědců i laiků některé z nich objasnit.Pokud se odvážíme nahlédnout za hranice všední reality, ve které se pohybujeme každý den a která tvoří náš svět, náhle se před námi otevře tajemná říše plná záhadných událostí, tajemných jevů a dávno zapomenutých vynálezů. Magdalena Zachardová čtenářům předkládá padesát pět záhad, které zatím nikdo nerozluštil. Zabývá se podivnými nálezy obřích i trpasličích bytostí, záhadnými kamennými stavbami, které by lidé dokázali postavit jen stěží, místy opředenými mnoha tajemstvími, zvláštními přírodními úkazy i zvířaty, která by se na naší Zemi vlastně neměla vyskytovat, podobně jako dávné létající stroje či zbraně se strašlivými účinky. Stále pátráme ve vesmíru po neznámých planetách. Co když se ale daleko větší záhady skrývají přímo zde, na naší Zemi?

Pojďme a pokusme se společně s Magdalenou Zachardovou, autorkou knihy Fascinující svět záhad, a svědectvími vědců i laiků některé z nich objasnit.Pokud se odvážíme nahlédnout za hranice všední reality, ve které se pohybujeme každý den a která tvoří náš svět, náhle se před námi otevře tajemná říše plná záhadných událostí, tajemných jevů a dávno zapomenutých vynálezů. Magdalena Zachardová čtenářům předkládá padesát pět záhad, které zatím nikdo nerozluštil. Zabývá se podivnými nálezy obřích i trpasličích bytostí, záhadnými kamennými stavbami, které by lidé dokázali postavit jen stěží, místy opředenými mnoha tajemstvími, zvláštními přírodními úkazy i zvířaty, která by se na naší Zemi vlastně neměla vyskytovat, podobně jako dávné létající stroje či zbraně se strašlivými účinky. Stále pátráme ve vesmíru po neznámých planetách. Co když se ale daleko větší záhady skrývají přímo zde, na naší Zemi?

Známý dvoudílný dívčí román nás zavede na malé město, v němž žije Jitka Pažoutová, kulatá dívka s řadou komplexů. Jeden turnaj ve vybíjené však změní vše přinese jí lásku, úspěch v sportovním oddíle a především tak potřebné sebevědomí. Příběh o dos pívání, nacházení se, lásce i zradě vychází s ilustracemi Luďka Bárty.

Poté, co Ernst Blofeld zabil Bondovu manželku, se James psychicky zhroutil a přestal být jako agent spolehlivý. Ačkoli ohrožoval sebe i své kolegy, M se nechtěl se ztrátou jednoho ze svých nejlepších lidí smířit a nasadil Bonda na šílenou a nebezpečnou misi do Japonska. V Japonsku je situace opravdu napjatá – když se Bond dostane do záhadné rezidence známé pod jménem Hrad smrti a najde v ní starého nepřítele, který je opět při síle, cítí, že defi nitivně prohrává. Všechno se proti němu spikne a vypadá to, že slavný britský agent je na své poslední cestě. A uvěří tomu i sám James Bond…

Rádi se bojíte? Nejlépe v pohodlí křesla s nějakou pěknou čtivou knížkou v ruce a horkým čajem na stole? Nová knížka s názvem Noční můry nespí, kterou sepsali studenti Literární akademie Josefa Škvoreckého pod vedením Ivony Březinové, je pro takové odpoledne nebo večer jako stvořená. Začínající i již zkušení autoři předkládají čtenářům další výtvory ze svých literárních dílen a tentokrát se zaměřili na žánr hororu. Noční můry nespí je knížka plná strašidelných příběhů, ve kterých se dětští hrdinové potýkají s nebezpečími v nejrůznějších podobách, jako jsou pohádkové čarodějnice, krvelační upíři, mimozemšťané, ale také psi zabijáci, únosci nebo zlí lidé. Některé příběhy jsou realistické, jiné už méně, ale jedno mají společné, při jejich čtení tuhne krev žilách

Alexandrina Avitalová se za života nijak nelišila od vrstevníků. Když je v den svých devatenáctých narozenin chladnokrevně zavražděna, nikdo nemůže tušit, že smrt se stane začátkem její nové cesty. Tři roky poté, co byla pohřbena a oplakána rodinou a přáteli, se probouzí znovu k „životu“. Je uvedena do světa magie a ďábelských stvoření. Alex musí zapomenout na svůj předchozí život, aby mohla zaujmout pozici neohrožené bojovnice se silami temnot. Podle dávného Proroctví je právě ona jedinou vyvolenou, Spasitelkou, která má rozhodnout odvěkou bitvu mezi dobrem a zlem…