Naše vojsko strana 91 z 174

Čo robiť, keď dieťa začne kresliť čierne slnko, vysnívaný dom ťažia dve hypotéky, rozvod je na spadnutie a šéf sa vyhráža prepustením z dobre plateného miesta? Denisa uteká pred skľučujúcou realitou do virtuálneho sveta. Na internetovej zoznamke nájde chápajúceho priateľa, v skutočnom živote ju očarí záhadný detektív, o ktorého podozrivo zakopáva na každom kroku. Čo chýba reálnemu vzťahu, dopĺňa ten virtuálny, ale jedného dňa si musí vybrať, ktorý je pre ňu dôležitejší. Pri strastiplnom hľadaní lásky by jej totiž mohlo uniknúť, že aj láska hľadá ju...

Většina lidí si myslí, že první i druhou světovou válku zavinilo Německo a bombardování Jugoslávie v roce 1999 mají na svědomí USA. Ve skutečnosti Německo za 1. světovou válku nemůže vůbec a za druhou může jen částečně, ale ve válce NATO proti Jugoslávii v roce 1999 hrálo první housle. Jürgen Elsässer charakterizuje tuto válku jedinou větou o 6 slovech: Němci požár založili, Američané hasili benzínem. V knize zdrcujícím způsobem odhaluje a analyzuje soustavu lží, kterými propaganda členských států NATO zdůvodňovala – a bohužel dodnes zdůvodňuje – útočnou válku proti zemi, která nikoho nenapadla. Onu„férovou“ agresi devatenácti na jednoho, o které tehdejší český president Václav Havel prohlásil, že je ji možno považovat za „válku etickou“.

Tichého Adama vychovala nešťastná a osamělá matka. Oženil se s bezcitnou zlatokopkou, po rozvodu nezvládl dceřinu pubertu a nakonec zůstal sám s jejím nemanželským synem. Nepříjemné životní výzvy přijímá s pokorou – do té doby, než se čas v jednom okamžiku nestane soupeřem, nad kterým nedokáže zvítězit. Dřív, než se pustí do poslední hry o vlastní život, musí zachránit ještě jeden…

Na stránkách všech významných německých deníků se v posledních letech pravidelně objevují články o jedincích, kteří neuznávají existenci Spolkové republiky Německo a jejího právního systému. Z tohoto důvodu odmítají platit daně, bojkotují všechna úřední rozhodnutí nebo provádějí výtržnosti v budovách soudů či finančních úřadů. Někteří z nich dokonce považují pozemek okolo vlastního domu za území zcela nezávislého státu, jehož údajnou suverenitu hodlají bránit před policisty a soudními vykonavateli i se zbraní v ruce. Řeč je o členech scény „říšských občanů“ a „samosprávců“. Po dlouhou dobu byli členové této scény ze strany německé státní moci pokládáni za neškodné blázny a kverulanty, jejichž hlavní zálibou byla tvorba mnohostránkových nesmyslných stížností a deklarací adresovaných na všechny možné německé i zahraniční instituce. K zásadní změně v přístupu německých státních představitelů vůči tomuto fenoménu došlo v říjnu 2016, kdy jeden ze členů scény pomocí střelné zbraně zcela chladnokrevně zavraždil příslušníka policejního komanda. Od tohoto okamžiku jsou „říšští občané“ a „samosprávci“ ze strany německých bezpečnostních orgánů klasifikováni jako jedni z hlavních nepřátel svobodného a demokratického ústavního pořádku. Účelem knihy je poskytnout českému čtenáři základní přehled umožňující mu dostatečnou prvotní orientaci v rámci všech hlavních aspektů tohoto mimořádně zajímavého sociálního fenoménu.

Jak se žije v nejtěžší a nejstřeženější věznici v republice, ze které dosud nikdo neutekl? Jak se může žít odsouzenci na doživotí? Pár metrů čtverečních cely, malinký dvorek, dostupný na pouhou hodinku denně. Patrně až do konce života. Co je potom horší? Trest smrti nebo doživotí? Kniha Petra Šámala je knihou příběhů a zločinů, které se skutečně staly. Následovalo usvědčení a vynesení rozsudku. Tady jsou zpovědi odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Valdice. Na deset a více let – nebo i na doživotí. TAKOVÝ ŽIVOT SI NEVYBRALI. JE DANÍ ZA TO, CO PROVEDLI. Jsou zde i slova těch, jejichž prací je odsouzené hlídat. Denně se o ně starat, přijímat a vyřizovat jejich stížnosti a přání a zároveň před nimi chránit ostatní společnost. Ne¬zřídka ovšem chránit i odsouzené před sebou samotnými. Svět za mřížemi v mnohém připomíná džungli i s jejími nemilosrdnými zákony. Jen opravdu silný v něm obstojí. Svět, kde i sebevražda může být cíl. VÍTEJTE VE VALDICÍCH… Ale stále platí, že utýct se dá z každýho vězení… Utekl jsem z Budějovic. Utíkal jsem z Valdic a z Mírova, o kterém všichni tvrdili, že se z něho utýct nedá, jsem nakonec utekl taky! Člověk nemůže něčeho docílit, když aspoň přiměřeně neriskuje. TO NEJDE!!! A utíkat se dá odevšad… — Jiří Kajínek Tady jsem na Déčku, ale v kleci, protože já měl problém, a tak jsme se pobili… Dali mě za trest do klece… Ale teď jsem si na tu klec zvykl a zpátky už ani nejdu.A musím jim tedy poděkovat, že nesmím tady mezi lidi… — František Mendel Ohledně toho, co jsem provedl, jsem se odvolal jenom jednou, a to k Vrchnímu soudu. K Nejvyššímu, ani k Ústavnímu už ne. Za mý tři vraždy to je zhola zbytečný. Tak jistě, sere mě to, co jsem vyfasoval, ale co nadělám. Zabíjel jsem, tak si zasloužím trest. – Michal Polanský

Puberťák dokáže nadělat pěknou kopu starostí a kluk z této knížky je navíc jeden průšvih za druhým. A když je k tomu na něj matka úplně sama, jednoho dne pohár přeteče a situace se stává kritickou. Naštěstí má každý syn od přírody ještě otce, ale ten náš o něm šestnáct let nevěděl a jenom zírá, co všechno se může dít, když má ze dne na den na krku teenagera.

Soňa potká muže, na kterém poprvé nenachází žádnou podobnost se svým tyranským, hluboce věřícím otcem. Michal je potetovaný, v uších mu září náušnice, na krku nosí růženec se zirkony a vůbec netuší, jak ho používat, Soňu však předsudky, kterými ji od malička krmili, neodradí. Nejdříve z něj má strach, ale pak se s ním spřátelí. A může začít nový život! Po chmurné životní dekádě doufá, že jí bůh přinese štěstí. Ale na jak dlouho? Neodvratitelná série osudových ran ji o všecko připraví. I o zdravý rozum. Nezavazuje si tkaničky u bot a doufá, že klopýtne, nešťastně spadne a už nikdy neotevře oči… Štěstí se mění na bolest a Soňu pronásleduje touha zemřít. Neznámý mladík ji však ze životní nerovnováhy vyvede. Je právě on její poslední naděje?

Marihuana je po tisíce let ceněna pro svou schopnost přetvořit běžné zážitky na hluboké. Z tohoto důvodu představuje pro mnohé kuřáky podstatu povýšení smyslového vnímání. Přesto nesmíme zapomínat ani na její staronové využití jakožto byliny, která hraje významnou roli při léčbě některých nemocí. V příručce Vaříme s konopím se dovíte, jak si rozšířit percepci jemnějších aspektů života o jinou dimenzi – v níž je marihuana součástí naší kuchyně.

Tichého Adama vychovala nešťastná a osamotená matka, oženil sa s bezcitnou zlatokopkou, po rozvode nezvládol dcérinu pubertu, a nakoniec zostal sám s jej nemanželským synom. Nepríjemné životné výzvy prijíma s pokorou, až kým sa čas v jednom okamihu nestane súperom, nad ktorým nedokáže zvíťaziť. Skôr, ako sa pustí do poslednej hry o vlastný život, musí zachrániť ešte jeden...

Peter, jediný syn biologa Tomáše a zdravotní sestry Klaudie, náhle vážně onemocní. I přes velké úsilí, se lékařům nedaří určit správnou diagnózu a jeho stav se zhoršuje. Do boje o synův život vstupuje i otec Tomáš. Když mu díky zkušenostem a vědomostem z biologie, bleskne hlavou podezření, o jakou nemoc může jít, bez váhání se pouští do pátrání po jejím původci. Naděje vkládá do rychlé a spolehlivé diagnostické metody, kterou provádí soukromé laboratoře. Právě tam natrefí na bývalou lásku, molekulární bioložku Zuzanu, která se mu snaží se všech sil pomoct, přestože sama prožívá těžké období se žárlivým manželem Patrikem. Potvrdí se diagnóza, která se dosud na Slovensku nevyskytla a při které může pomoct pouze včasná léčba a někdy ani ta ne? Je to začátek epidemie? Parazit nezná slitování a další případ onemocnění je na světě…

Třináct krátkých povídek je uvedeno stručnou předmluvou, která bez okolků a vytáček charakterizuje žánr i téma. Spisovatel slibuje drsnou četbu, která není pro každého – a svůj slib plní. Nejedná se o samoúčelnou literární konstrukci, jejímž hlavním úkolem je šokovat čtenáře až k hranici znechucení. Ano, to, o čem autor píše, se mohlo stát – a nejspíše se i stalo, a to v podobě možná ještě hrůznější, než autor předkládá. V jednotlivých příbězích popisuje fenomén, kdy někteří muslimové zneužívají džihád, aby zakryli, že jsou: psychopatičtí vrazi, zorganizovaní sérioví zabijáci, co se rozhodli usmrcovat bez zřejmého motivu. Nejčastěji jsou poháněni touhou zabíjet a být zabiti.

Jak jsem přispěl k Hitlerovu pádu je vtipný a zábavný deník britského vojáka z druhé světové války. Kniha představuje znamenitou a inteligentní protiválečnou satiru, která si našla místo mezi světovou klasickou literaturou. Humor v popisu vojenského života a tuposti armádní mašinérie připomíná české autory jako jsou Jaroslav Hašek, Josef Škvorecký nebo Miloslav Švandrlík.

Molly Blakeová je mladá a ambiciózní dáma. Pochází z bohaté rodiny. Je zvyklá na pozornost, přepych a svobodu. Její budoucnost se stává rázem nejasnou. Nečekaně jí zemře otec a zanechává za sebou poslední vůli. Molly získá své dědictví za podmínky, že se provdá za muže ze stejné společenské vrstvy. Molly je pobouřena a rozhodnutá vzepřít se pravidlům, ale jak se nakonec rozhodne? Provdá se, nebo si vybere život bez peněz, které tak miluje? Budou nakonec peníze silnější než láska?

Silný a dojímavý príbeh plný trpkých sklamaní, životných rán, ľudskej zrady, ale aj lásky, vášne a obrovskej sily bojovať. Na začiatku má Hana milujúceho manžela, spoločenský status aj peniaze. Má všetko, aspoň si to myslí. Aj napriek bohatstvu však nestratí vlastnú tvár a založí nadáciu na pomoc chorým deťom. Po niekoľkých presne mierených životných ranách stratí všetko. Musí padnúť až na úplné dno, aby sa znovu postavila. Keď sa ako-tak pozviecha, prichádzajú ďalšie trpké odhalenia. Podarí sa Hane vzoprieť neprajnému osudu a začať odznovu? Zvládne bojovať vo svete, v ktorom vládnu peniaze? Má vôbec nádej byť ešte niekedy šťastná?

Šílená kniha o šílených lidech a o světě, který zešílel. Autor sám, když knihu psal, uvažoval často o smyslu a nesmyslu svého bytí. Několikrát se ocitl na pokraji sebevraždy. V příběhu splétá dohromady svůj vlastní osud s osudy lidí, které potkal u nás i v zahraničí a kteří se vyznačují absolutním nihilismem. Jeho postavy jsou často oproštěny od všech morálních hodnot, v této knize je to znásobeno do pocitu totální deprese a skepse a blížící se neodvratnosti smrti. Někdo možná řekne, že jde o bezpříkladně surový krvák a že Žáčkova země není „pro starý ani pro mladý“. Ale je to především o hledání východisek v bezvýchodných situacích a cestě ke smrti a k fyzické i psychické porážce. Vždyť „šťastným“ koncem této knihy je smrt hlavního hrdiny. Ale jaká je skutečnost? Josef Kugelstein je mrtev a Jan Žáček žije. Nebo je to naopak?

Hlavní ambicí této knihy je podat ucelený a bohatě zdrojově doložený přehled, v jehož rámci se lze seznámit s historií Alternativy pro Německo, s její organizací a jejími hlavními programovými požadavky. Působení této politické strany vyvolává v současnosti řadu otazníků a silných emocionálních reakcí nejen v samotném Německu, ale i v mnoha jiných evropských státech. To samozřejmě platí i pro Českou republiku. Podobně jako v Německu, i v naší zemi má tato strana své oddané stoupence stejně jako zásadní odpůrce. Přičemž zákopy oddělující oba dva znesvářené tábory jsou často vykopány i napříč rodinami. Účelem knihy není plané moralizování. Nechce svému čtenáři otevřeně či podprahově podsouvat, co si má myslet. Pouze ukazuje svět takový jaký ve skutečnosti je. Na čtenářově životní zkušenosti potom zůstává, jaký závěr a případné ponaučení si z této knihy sám pro sebe vyvodí.