No Limits strana 2 z 3

strana A Poetický jukebox / strana B Panenko skákavá Nová sbírka básníka, optimisty se sklony k melancholii a bigbíťáka Jana Laňky je oproti předchozím knihám tak trochu jiná. A to nejen proto, že je oboustranná jako elpíčko, ale také proto, že obsahuje dvě knihy a zachycuje dvě polohy Laňkova vnímání světa. Na jedné straně zábavné hříčky se slovy a aforismy, na druhé básně odrážející vrstevnatost a pestrost našich životů. Sám autor říká, že jeho knihy jsou „poetický jukebox“ – každý si v nich vybere to své. „Nechci si ve své tvorbě hrát na veliké umění. Chci popsat život tak, jak ho vidím. Slovy, kterým každý rozumí,“ říká. Ten bigbíťák na začátku nebyl zmíněný náhodou, protože Laňka poezii vnímá jako bigbít. Chce, aby každá báseň byla jako dobrá píseň. Důkazem je, že o každou jeho novou knihu je větší zájem než o tu předchozí. Nabalují na sebe nové čtenáře, kteří u nich „postávají“ jako u toho jukeboxu a vzájemně si „pouští“ své oblíbené songy. Není to stadionový hráč, ale ani jím být nechce. Má raději kluby, kde se sejdou ti, kteří jsou připraveni naslouchat, a kteří mají chuť si poslechnout to, co se jim hraje. A že stojí za to těm jeho „flákům“ naslouchat, se můžete přesvědčit sami. Kniha je doprovázena fotografiemi Tomáše Bohánka.

Otevřená, upřímná a schopná nemilosrdně pojmenovat všechny stavy, které provázejí léčbu rakoviny. Právě taková je zpověď blogerky Terezy Schillerové, která po celý rok na svém blogu zaznamenávala své zážitky z boje s touto nemocí. Hodiny čekání na vyšetření, na výsledky, na chemoterapie… Naděje, deprese, bezvýchodnost, radost z každého zlepšení… Život s rakovinou je životem doslova na emocionální houpačce a autorka se nestydí přiznat, že pod vlivem nemoci často reagovala nepřiměřeně, sobecky a zaznamenává, jakým způsobem se její nemoc projevovala na vztahu s manželem, se synem. Deník raka je strhující zpověď ženy, která svůj boj se zákeřnou nemocí, jež jí byla diagnostikována v pouhých pětatřiceti letech, vyhrála. Ale v každé bitvě, i té vítězné, vždycky něco ztratíte.

Tato kniha je funkčním průvodcem, který přináší návod, jak efektivně nastavit facebookovou reklamu. Dynamické reklamy, také DPA reklamy, jsou komplexní činností zahrnující víceoborové spektrum zkušeností. Na jejich realizaci se zpravidla podílí několik lidí. Přesto je pochopení celé problematiky dohromady nesmírně důležité pro výsledný efekt kampaní. Kniha se skládá z deseti členitých kapitol. První část provází základním nastavením reklamního účtu a pokračuje vkládáním facebookových kódů s proměnnými na internetové stránky. V druhé části se dozvíte vše o formátu XML feed, tvorbě produktového katalogu a na závěr vše o nastavení kampaní s praktickými tipy. Autorem knihy je David Bauckmann, respektovaná autorita v oblasti programmatiky a dynamických reklam.

Svou debutovou sbírkou Ona má křídla o sobě dal herec a básník Petr H. Batěk vědět jako o lyrickém básníkovi, který se nebojí projevit nejhlubší city. Výkřik motýla na ni navazuje. Petr H. Batěk popisuje, co se stane, když se člověku zbortí, v co věřil, jak je obtížné odhodlat se k novým začátkům, aby ho znovu nedovedly k bolestným koncům. Ale zároveň dává naději, že když se rozhodnete dát další šanci životu, lásce, sobě, tak přijde to, na co vlastně celý život čekáte.

Nablýskaný svět luxusních restaurací má dvě tváře. To, co je vidět, jsou pokrmy netušených chutí, usmívající se obsluha, dokonalý servis. Ale to, co vidět není, je drsné zacházení s personálem, tvrdý konkurenční boj, závist, pomluvy, komploty, jak konkurenty co nejrychleji dohnat ke krachu. A když to bude nezbytné, tak se postarat o jejich odchod nejen ze scény, ale i na věčnost. Poté, co novinářka Solveig Berg pomohla odhalit zákulisí vraždy slavné modelky, je opět na vrcholu. Zapomenuty jsou všechny její hříchy z minulosti. Užívá si přízeň čtenářů i své nadřízené. Ale ne na dlouho. Šéfredaktorka internetového serveru, která v posledních letech pátrala po stopách praní špinavých peněz, je totiž během slavnostního udílení kulinářských cen zastřelena přímo na pódiu. A protože jejich vztah byl více přátelský než pracovní, Solveig cítí povinnost pomoct policii odhalit jejího vraha. Jenomže ta o její pomoc nestojí. Ale proč? Je za tím jen neochota spolupracovat na případu s novinářkou, nebo je snad někdo z policistů do celého případu namočený? A tak se Solveig pouští do pátrání na vlastní pěst, a prostředí, do kterého se dostane, nebude nablýskané zákulisí luxusních restaurací oceněných michelinskými hvězdičkami, ale pořádná stoka, ve které navíc narazí na stíny své minulosti, které její pátrání po vrahovi změní v boj o holý život. Kniha je volným pokračováním úspěšného titulu Stockholm: Přísně tajné.

Rakovina vás nezmění. Pořád to budete vy. I po uzdravení. Ta nemoc vám hodně vezme. Ale taky něco dá. Například vás naučí vážit si maličkostí a okamžiků. Protože okamžiky jsou to jediné, co vám skutečně patří. Přesně to se blogerce Tereze Schillerové podařilo zachytit v období, které pacienti nazývají remise. Že to bude klišé? Ani náhodu. Život v této fázi je doslova jízdou na horské dráze. Radost z uzdravení střídá pocit strachu, že se nemoc vrátí. A ten strach je natolik intenzivní, že vás paralyzuje. Kniha zachycuje obavy, nejistoty, vnitřní rozpolcenost, deprese, vnímání agresivity lidí, rodičů a přehodnocování vztahů a přátel. Pocity a situace, které autorka dokázala zachytit s odzbrojující upřímností, ale také s neskrývanou vůlí jít dál, nevzdávat se a najít smysl života. Nemoc jí vzala iluze, ale také ji naučila neodkládat nic na vhodný okamžik. Našla sílu pro důležitá rozhodnutí a plnit si sny. Její vyprávění je prokládáno s osudy čtenářů jejího blogu, retrospektivními vzpomínkami na období léčby, a ještě neuveřejněnými dialogy s její blízkou kamarádkou. Blog Deník raka se totiž stal doslova komunitou lidí, kteří se vzájemně podporují a dodávají si sílu.

Bylo jí devět, když se jí TO stalo. To slovo. ZNÁSILNĚNÍ. Malá Adélaide v tu chvíli potřebovala, aby jí někdo vysvětlil, co se stalo, a ne sérii výslechů. Potřebovala si o tom s někým promluvit, a ne narazit doma na bariéru mlčení, protože to, že se O TOM nemluví přece neznamená, že se TO nestalo. Její život se změnil. Od té doby žila s cejchem vypáleným tam dole. Připadala si pošpiněná, vyčleněná, a když jí přestalo bolet tělo, začala ji bolet duše. Nebyla schopna vést normální život. Nebyla schopna přijmout se. Hledala úniky. Chtěla si o tom povídat, ale nemohla. A tak začala studovat herectví. Aby mohla žít životy jiných. A po dlouhých dvaceti letech jí svitla naděje, že má šanci. Zamilovala se. Začala žít, jako žijí všichni ti, kterým se TO nestalo. Zapomínala na to, co bylo a užívala si to, co je. Ale pak jí doma zazvonil telefon. Policie. Máme ho! Vyšetřovatelé znovu otevřeli případ, který se týkal nejen jí, ale bezmála stovky dalších dívek. Přijdete svědčit? S vámi máme naději, že ho dostaneme za mříže. Po 23 letech! Po desítkách zničených životů. A tak Adélaide musí znovu otevřít komnatu, kterou už v sobě jednou uzamkla, a stane tváří v tvář muži, kvůli kterému se jí v devíti letech nadobro změnil život. Kniha Děvčátko na kře, která se po vydání stala bestsellerem, je strhující a upřímnou zpovědí francouzské herečky Adélaide Bonové (Julie Lescaut), která bez příkras popisuje mechanismus vyšetřování případů znásilnění, které nebere ohled na oběti a podrobuje je vyšetřování, jež je stejně zničující, jako samotný zločin na nich spáchaný.

Kniha Vesmír ve sprše, debutující autorky Petry Suché, nabízí poutavé čtení plné pravdivých hořkosladkých příběhů o ženě ve všech jejích životních podobách. Jak často se sama sebe žena ptá: Kdy už konečně začnu žít svůj život? Až opustím rodnou hroudu a potkám svého prince? Až pošlu svého ženatého milence k vodě? Až přivedu na svět dítě? Až manželství s kdysi tolik milovaným mužem skončí v troskách, protože jsme po dětech a nespočtu manželských krizích vážně oba k smrti unavení? Až při sexu začnu křičet a vzývat všechny svaté? Až potkám svoji platonickou lásku a konečně s ní vlezu do postele? Až dám výpověď v práci, která mě už deset let nebaví, a zjistím, co vlastně chci v životě ze všeho nejvíc dělat?

Jolana se nikdy nebála pojmenovat věci pravým jménem. Na jednu stranu to mělo své výhody, ale také nevýhody. Protože všichni v jejím okolí věděli, na čem jsou, ale ten, se kterým žila, se nakonec ukázal být někým úplně jiným. Člověk až po letech zjistí, vedle koho to vlastně utrácí čas. Úderem čtyřicítky se proto rozhodla, že se s ním rozejde a přestala se ohlížet na to, co od ní očekávají ostatní. Začala konečně žít sama pro sebe. Všichni (včetně jí samé) se ale najednou nestačí divit. Protože pohledem mravného člena občanské společnosti se Jolana de facto "urve ze řetězu". Poznává nové muže. Poznává, jaká tajemství sexu jí dosud byla odepřena. Poznává osudy lidí kolem sebe a svou nově nabytou svobodou jim dodává chuť do života. Poznává, že je závislá na lásce. Na lidech. A na svobodě, pročež se rozhodne opustit práci, která ji nebaví. Začne žít totálně nový, ale totálně vysněný život, který sice občas bolí, ale rozhodně míň, než když musela potírat své potřeby a touhy. Dochází jí, že jen těžko vás mohou mít rádi druzí, když nemáte rádi sami sebe. Princezna Psycho je kniha, která vám bude mluvit z duše a kterou budete chtít mít v nočním stolku pro případ, když budete mít pocit, že jste možná taky trochu "psycho", ale zároveň ujistit, že v tom rozhodně nejste sama.

Píše se rok 1975. Ve své luxusní vile je chladnokrevně zavražděn vysoký činitel ministerstva vnitra. O pár dní později je v okolí Botiče nalezena mrtvola pohřešované prominentní prostitutky. Obou případů se ujímá kriminalista Jan Kopřiva, který má však zásadní problém: Vinou nedávného zranění trpí výpadky paměti a většinu událostí ze své minulosti si nepamatuje. Jak ale nachází stopy vedoucí k odhalení pachatelů obou případů, začíná se zamotávat do chapadel komunistické rozvědky, tajných služeb a malých či větších lží, ve kterých v té době žila většina z nás. Až Kopřiva jednoho dne zjistí, že tím největším nepřítelem, se kterým se bude muset utkat, jsou stíny jeho vlastní minulosti. A pokud se jim nepostaví, nemilosrdně ho stáhnou pod hladinu. Pokud si v souvislosti s knihou Delirium nevinnosti můžete být něčím jisti, tak tím, že si do poslední stránky nemůžete být jisti vůbec ničím. Autoři knihou vzdávají hold starým československým detektivkám a kriminálním filmům a na pozadí skutečných historických událostí skládají pestrý obraz lidských osudů z dob, kdy se pod povrchem zdánlivě všedního života ukrývalo zlo omlouvané rozličnými pohnutkami a důvody. Delirium nevinnosti není jen kniha, která se dobře čte. Je to kniha, kterou budete s jejími hrdiny prožívat!

Ve volném pokračování bestselleru A ty ses nevrátil přináší Marceline Loridan-Ivens ojedinělé svědectví, jak obtížné bylo pro ty, kteří prošli peklem koncentračních táborů, najít lásku. Do někoho se zamilovat, otevřít se mu, odevzdat, věřit. Protože to, co zažili v táboře, je navždy poznamenalo. Přišli tam o důvěru v lidi, o city, o empatii. Jejich jedinou touhou bylo přežít. A je možné přežít, když někoho vpustíte do svého života? Lásku jsem začala hledat mezi těmi, kdo přežili. To nebyla volba, jen otázka kruhů; Židé mezi sebou. Židovské rodiny snily o tom, že své děti ožení nebo vdají mezi sebou. Jak jsem se potkala s Freddiem? Už nevím. Možná přes kamarádku. Líbil se mi tmavý, se zelenýma očima, ne moc vysoký, ale dost pro mě. Všechno v něm ale znovu obkreslovalo kontury koncentračního tábora: jeho otec tam zemřel jako ten můj, jeho matka se vrátila, ale poblázněná, a dala se dohromady se židovským lékařem z Polska, tichým, truchlícím. Freddie pracoval, byl krejčím a ušil mi šedé sako lemované černým sametem, které jsem milovala. Začali jsme spolu chodit, objímali jsme se, líbali se, nechala jsem ho, čím dál více naléhal, věděla jsem, kam to spěje, nebo spíš kam to má spět, nezajímalo mě to, nahánělo mi to strach. Ale daleko větší strach, než když je to poprvé nebo z otěhotnění, jsem měla ze svého těla, utíkala jsem před ním. Před svou nahotou, navždy pro mě spojenou s příkazem jednoho nacisty, před jeho ponižujícím pohledem, když nám holili hlavu a pohlaví, před jeho verdiktem: smrt, nebo odklad. Před koncentračním táborem jsem se nikdy před nikým nesvlékla, nikdy předtím jsem neviděla nahé tělo ženy, ani své matky, ani svých sester. To své jsem objevila ve stejnou chvíli, kdy jsem pochopila, že je odsouzeno. Pokračování bestselleru A ty ses nevrátil

Román Bumerang velmi otevřeně popisuje různé formy násilí ve vztazích. A násilí, to nejsou jen facky nebo nadávky. Čím bližší vztah k někomu máte, tím pravděpodobněji se vám může stát, že neuhlídáte tu pomyslnou hranici, přes kterou by už neměl jet vlak. Násilník si postupně získává vaši důvěru (důvěru oběti), podlehnete falešné iluzi, že máte mnoho společného a cesta ven ze začarovaného kruhu je najednou velmi těžká. Natolik, že se vám každá snaha o rozumnou dohodu několikrát vrátí jako bumerang. Autorka ve svém novém románu na příbězích tří žen zachycuje, jak se chovají násilníci, jak se chovají lidé, kteří zachraňují ostatní (a přitom by měli začít u sebe), jak se chovají lidé, kteří neustále brečí, mají tendenci konat dobro, a přitom parazitují na ostatních. Je to kniha, která má schopnost otevírat oči a uvědomit si, že jsou věci, před kterými nikdy neutečete a ať už jsou dobré či zlé, mohou se vám vrátit jako bumerang.

Matka s malou dcerkou na útěku. Chlapec, co nikdy nic nevyhrál. Lupič s taškou plnou peněz. Milenky procházející krizí vztahu. Policista, který pátrá po vrahovi svého kolegy. Slepec, co miluje bibli a vaření... Ti všichni se sejdou v půlnoční lince dálkového autobusu. Odvážíte se nastoupit? Vydáte se s těmito losery na cestu, nebo si tuhle linku raději necháte ujet a počkáte si na další? Komiks Linka představuje v dnešní době nečekaně nekorektní čtení. Nedělá si hlavu s ničím, s nikým, jemnocit tu jde stranou a zůstává pořádně erková zábava.