Nová vlna strana 2 z 3

Druhá část elektronického deníku čtrnáctileté dívky z roku 2038 pocházející z Evropy obsahuje kromě osobních záznamů rovněž mnoho naskenovaných textů a nahrávek z kompetenčního centra nebo holografického vysílání, které umožňují náhled do politické struktury a myšlení tehdejší „ekologické demokracie“ Evropské rozmanitosti krátce před jejím rozšířením na Středomořskou unii. Jeho vydavatel v něm našel poukazy jednak na osobní příběh svého vlastního dětství, jednak na historické příčiny následující světové katastrofy 21. století. Institucionalizované dobro se může, když zapomene na člověka, velmi snadno zvrhnout v tyranii. Lidé otevření společenskému pokroku považovali Zamjatinovu a Orwellovu kritiku vývoje za přepjatou, přehlížející to dobré, co revoluční levice přináší a zbytečně akcentující občasné nedostatky a přešlapy na cestě ke světlým zítřkům. Možná je na čase, aby nám nějaký nový Orwell už dnes ty zítřky přiblížil.

Elektronický deník čtrnáctileté dívky z roku 2038 pocházející z Evropy obsahuje kromě osobních záznamů rovněž mnoho naskenovaných textů a nahrávek z kompetenčního centra nebo holografického vysílání, které umožňují náhled do politické struktury a myšlení tehdejší „ekologické demokracie“ Evropské rozmanitosti krátce před jejím rozšířením na Středomořskou unii. Jeho vydavatel v něm našel poukazy jednak na osobní příběh svého vlastního dětství, jednak na historické příčiny následující světové katastrofy 21. století. Institucionalizované dobro se může, když zapomene na člověka, velmi snadno zvrhnout v tyranii. Lidé otevření společenskému pokroku považovali Zamjatinovu a Orwellovu kritiku vývoje za přepjatou, přehlížející to dobré, co revoluční levice přináší a zbytečně akcentující občasné nedostatky a přešlapy na cestě ke světlým zítřkům. Možná je na čase, aby nám nějaký nový Orwell už dnes ty zítřky přiblížil. Deník 2038 vznikl v Německu, kde už dnes radikální menšina bojující za svou představu dobra, přinutila zbytek společnosti k životu v institucionalizovaném pokrytectví… Americký historik Josef Konrad Lewhardt (*2031) proslulý svým epochálním dílem Globální náboženská válka 21. století napsal kdysi o Deníku 2038 svou první disertaci, v níž podrobně analyzoval v něm obsažené dokumenty v kontextu doby s poukazem na důsledky určitého myšlení a jeho následky v životní praxi. Později prohlásil své pochmurné prognózy za zbytečné, protože skutečnost už přesáhla v mnohých ohledech jeho představivost. Zdánlivá normalita dneška překonala dřívější absurditu, nepředstavitelné tak pokulhává za reálným děním. Podle jeho výzkumu pochází stará kniha s titulem Falešný satelit, z níž se v Deníku nachází naskenovaný začátek první kapitoly a přepracované interview s mimozemšťanem jako nahrávka holografického vysílání, z roku 1994. Někteří historici jsou však toho názoru, že velká část analyzovaného historického dokumentu nepochází až z roku 2038, nýbrž byla napsaná už někdy kolem 2004. Jak je to možné, je však dosud záhadou.

Kniha s názvem "Desková hra go v srdci Evropy" dává nahlédnout do světa go nejen v České republice. Čtenáři jsou vysvětlena základní pravidla a nastíněno použití různých přísloví, které ulehčují hru. Zkušenější hráče zaujme popis metodiky počítání velikosti tahů. Pro snadnější pochopení jsou v knize uvedeny praktické příklady k procvičování a to včetně řešení. V knize jsou popsány populární varianty hry, některé z nich jsou vhodné i pro více hráčů. Autoři knihy stručně představují historii hry go u nás, i v Japonsku, Koreji a Číně, a tak přibližují význam této hry v asijských zemích. Několik nejznámějších příběhů z těchto zemí je v knize převyprávěno. Evropský profesionální systém přivedl na svět několik profesionálních hráčů v deskové hře go a v této knize je vůbec poprvé představen ucelený soubor medailonků o každém z nich. Ty jsou pak doplněny medailonky nejsilnějších českých hráčů. Medailonky jsou doplněny historkami a příběhy z jejich životů. Nechybí ani přehled dostupných knih, filmů či internetových zdrojů, které jsou zaměřeny na go. Část knihy je věnována tuzemským klubům a jejich historii.

Kniha sice začíná Apokalypsou, ale rozhodně to není žádná katastrofa. Příběhy v ní obsažené jsou plné drsných chlapů, neohrožených policajtů, zkušených hackerů, nadlidských kyborgů, podivných mutantů, výpěstků s umělou inteligencí, mimozemšťanů zabijáckých i lidstvu přátelsky nakloněných, duší mrtvých, neporazitelných superhrdinů i mágů a čarodějek. Budete se prohánět kyberprostorem, světem po Třetí světové krizi, červí dírou, vyprahlou krajinou vzdálených planet, lidskou myslí, podmořskými hlubinami, světem J. R. R. Tolkiena i Prahou roku 1980. Skoro tucet povídek čeká na milovníky dobrodružství, magie, vesmírných bitev, golfu i koček.

Povídky naplněné zlem, trapnostmi i absurditou doby reálného komunismu, který ovlivňoval životy lidí všech generací i sociálních vrstev a nikoho nevynechal. Příběhy z doby, kdy bylo vše šedé nebo rudé, kdy bylo vše malé, i zločiny i hrdinství, ale přesto se člověk mohl dostat do velkého maléru.

Ve své nejslavnější próze Protiklady se nám autorka nesnaží podsouvat, že je něco dobře a něco špatně, taková je koneckonců i filosofie její Činčin. Na ní se Jang Kwidža pokusila ukázat kromě osobní rozpolcenosti i paranoiu celé generace oné obdivované, prosperující Koreje konce 20. století, v níž je člověk funkce, je to, jak vypadá, na jeho osobnost není nikdo zvědavý. Otázka, kterou Činčin řeší, je jak přežít bez toho, aby se musela sama za sebe příliš stydět. Jang Kwidža vystavěla román v důsledných opozicích, do vypjatých protikladů jsou postavené nejen postavy, ale celý děj. Protiklady přitom vytvářejí celek a z původní jednoty vycházejí: matka a teta Činčin jsou jednovaječná dvojčata s naprosto opačnými osudy a produkují zdánlivě neslučitelné děti, manžely i životní styly. Nakonec se ukáže, jak se hedvábí může stát vězením a jak velmi je manžel opilec a povaleč milovaný. Knížka mluví o tom, že se člověk někde někomu narodí, a dokud nepochopí své geny, nepřestane bloudit po falešných cestách. Text s romantickými východisky není ani trochu romantický; díky ironii a nadsázce ho v Koreji milují i zavilí romantikové.

Jihokorejský prozaik Pak Mingju (nar. 1968) se svými absurdními, lehce filosofickými, fantaskními a skvěle napsanými texty zabydlel v posledním desetiletí mezi elitou světových spisovatelů. Už první sbírka povídek Castella vyvolala senzaci a nadšení čtenářů napříč světadíly i generacemi, podobný úspěch měly také následující novely a romány. V deseti povídkách Castelly bloumáme reálným světem, ovšem s nadstandardní nabídkou: zavíráme dobro a zlo do zuřivé ledničky, cestujeme po světě bez omezení na kachních šlapadlech, do vesmíru nás vystřelí letadélko na gumičce, při nadměrném provozování onlinových her se staneme roztomilým mývalem. O vlastní bezvýznamnosti čtenáře poučí povolání pušmena, ale i soužití ve stísněném prostoru. Kdo je příliš spokojený se stavem zeměkoule, pochopí, že je třeba počítat s útokem krakatic nebo s UFO vyslaných korporáty. Na druhé straně máme vždycky možnost stát se predátorem a vydělit se z davu ponižovaných. Pro čtení Pak Mingjua nemusí být člověk vzdělaný, natož rozumět korejským reáliím. Není ani nutné pokoušet se přečíst všechny vrstvy jeho textů, složitě nad nimi spekulovat nebo probouzet vlastní špatné sociální svědomí. Pak Mingju je mezi korejskými postmodernisty fenomén. Umí psát a zaujmout, protože má výraznou schopnost jak potěšit, tak i šokovat.

Příběh, který by mohl napsat autorův současník Henry Rider Haggard, nás zavede do mystického království ztraceného uprostřed africké pouště, kam se náš hrdina dostane na počátku boje o trůn, protože vládce Hvězdné hory náhle zemřel a jeho jediná dcera musí učinit životní rozhodnutí. Novela ruského klasika u nás poprvé vyšla v roce 1976 a byla možná první fantasy, která zde byla dychtivým čtenářům v druhé polovině dvacátého století dostupná. Spolu s ilustracemi Miloslava Havlíčka se stala iniciačním zážitkem pro mnohé z našich autorů fantastiky. Básník, prozaik, dramatik a překladatel Valerij Jakovlevič Brjusov je znám jako jeden ze zakladatelů ruského symbolismu. Psal také fantastické příběhy například antiutopii Republika Jižního kříže a novelu Hora Hvězdy. Autor na ní pracoval v letech 189599, na počátku své spisovatelské dráhy. Třebaže se tato dobrodružná novela s fantastickými prvky odehrává v exotickém africkém vnitrozemí, obsahuje i autobiografické prvky. Hlavní hrdina, který před posměchem utekl do pustin, se chováním, vystupováním i postojem k životu podobá mladému Brjusovovi, zklamanému neúspěchem své rané tvorby. Hora Hvězdy zůstala po dokončení nepublikována, po autorově smrti strávil text v archivu více než padesát let a byl vydán až v roce 1975. O rok později vyšel poprvé i česky jako Hvězdná hora. Kniha vyšla v novém překladu Konstantina Šindeláře s původními ilustracemi Miloslava Havlíčka.

Skříň #13, prvotina dnes nejen v Koreji známého prozaika Kim Onsua, považovaného za jeden z největších objevů desátých let nového tisíciletí, je ve všech směrech románem 21. století. Fantaskní, lehce absurdní a vkusně vtipný text s téměř uvěřitelnou zápletkou se rozvíjí nenápadně až nevinně, od poloviny přidává na tempu, akčnosti a místy přechází v thriller. Kim Onsuova Skříň je úplně prozaická stará plechová registračka v jednom výzkumném ústavu a v ní starosvětský doktor Kwon shromažďuje záznamy o všemožných případech abnormálních stavů a odchylek. Složky obsahují exaktní měření, ale i příběhy postižených. Zdá se, že za tím vším musí být ještě něco – co vypravěč nedokáže postihnout a co nám uniká. Záznamy vyprávějí o muži, kterému roste z prstu ginkgo, chlápka, který se chce z šílené lásky za každou cenu proměnit v kočku, člověka s dřevěnými prsty prorůstající masem, sedmkrát zemřelou dívku, která už se nechce svého dalšího pohřbu účastnit, oboupohlavní ženu s ještěrkou na prsou. Některé registrované udržuje při životě benzín, elektřina, ale i sklo či papír, dalším mizí čas, upadají do spánku a popírají zákonitosti časoprostoru. To všechno pochopitelně nezajímá jen vědce…

Temné hlubiny lidské duše i vzdáleného vesmíru, svět legend i realita virtuální jen zdánlivě, prostředí klasiky české literatury, věci mezi nebem a zemí, kosmické lodě chrlící zkázu kolem sebe i bezmocně havarující na povrchu Země, souboje na život a na smrt v aréně i všeobjímající obětavá láska, závany magie lehké jako pírko i nespoutaný živel ohrožující samotné základy světa to jsou kulisy příběhů, v nichž se kromě lidí na scéně objevují chapadlovitá monstra, roboti, mágové a čarodějky, emzáci, démoni, kyborgové i domácí mazlíčci trochu jinak. Čekají vás téměř dvě desítky povídek tak rozmanitých, jak jen rozmanitý svět okolo nás může být. Kočas již tradičně pro každého něco!

V závěrečném dílu mizeonské série sváry mezi arcidémony a nechtěným příbuzenstvem gradují. Nezbývá prostor na honosné ideály, pokud jde o přežití. Chápou to Staří bohové, chápe to Sibiel a je to jasné dokonce i takovému kverulantovi, jako je Ditrux. Jediný, kdo to možná nepochopí, bude čerstvě uzdravený císař. Určitě se mu nebude líbit, že se má o Mizeon dělit, a už vůbec nebude nadšený, jak Sibiel nakládal s jeho mazlíčkem, Dárcem života - Rawantem. Ale možná právě Rawantes dokáže rozzuřeného císaře zkrotit.

Robotičtí domácí mazlíčci, oživlé noční můry, dlouhověké čarodějky a mocní mágové, mimozemšťané všeho druhu se zvláštními schopnostmi, královští vojáci s meči i kapitáni vesmírných lodí se zbraněmi schopnými zničit celou planetu, Stvořitel i sama Smrt, ale také prostí obyčejní lidé vykonávající svou každodenní potřebu to jsou hrdinové povídek v tomto sborníku. Poznáte svět superhrdinů i hendikepovaných, navštívíte vzdálený vesmír, země plné magie, futuristické nákupní centrum, zdánlivě idylický venkov s probuzenými pradávnými silami, kosmetický salon i překrásnou zahradu souseda Matouška. Čekají vás příběhy vtipné i vážné, z historie, současnosti i budoucnosti, k zamyšlení, ale především k pobavení.

Sbírka Hvězdné hry prakticky shrnuje celou povídkovou tvorbu autora od 80. let a nechybí ani povídky z nového století, než se začal věnovat takřka výhradně psaní románů. Bilanční sbírka čtenáři umožňuje seznámit se s povídkami Františka Novotného v plné šíři, včetně vítězných děl Cena Karla Čapka a textů, oceněných v jiných soutěžích. Také jsou zde poprvé knižně vydány povídky, které za komunistického režimu nemohly vyjít z politických důvodů. Tématicky jsou povídky rozčleněny do tří oddílů. Pád na nebesa obsahuje práce o vesmírné expanzi, Královna Šumavy díla, jež se odehrávají na Zemi a z valné části jsou kryptografickými parodiemi na komunistický režim, a Ramax pak povídky o nástrahách, jež by člověku konfrontace s vesmírem mohla přinést. Pro toto vydání autor opatřil každou povídku komentářem, v němž uvádí okolnosti, které ho k jejímu napsání přiměly, a prozrazuje, že většina povídek tvoří jakési výseky z rozsáhlé fresky, v níž chtěl zachytit expanzi lidstva do vesmíru, její počátky, vrchol a posléze i pád. Přesnou klasifikaci povídek a jejich vzájemných návazností provedl ve studii Rozlehlejší impérií Ondřej Šefčík. Kniha též obsahuje doslov editora Zdeňka Rampase František Novotný a Cena Karla Čapka a podrobnou bibliografii autorovy povídkové tvorby včetně překladů, na které se významně podílel Jaroslav Olša, jr.

Kniha úspěšné hráčky a mistryně Evropy v paduku Kláry Žaloudkové představuje tuto hru vůbec poprvé v češtině. Paduk je jedna z nejstarších deskových her na světě, vznikla ve starověké Číně, odkud se dostala do Koreje a poté do Japonska. Paduk je více znám pod názvem go, což je odvozeno z japonského igo a do Evropy rozšířil právě z Japonska. Kniha je sice převážně zaměřena na korejský paduk, ale zejména v první části, která je věnována pravidlům a jejich procvičování, se věnuje hře obecně. Ostatně pravidla jednotlivých padukových velmocí se liší pouze v detailech. Pravidla jsou vysvětlena od základů, od popisu hracího materiálu až k turnajovým pravidlům a zvyklostem. Po těchto základech přicházejí jako bonus tzv. úlohy „života a smrti“, skryté do starých čínských vyprávěnek. Zde si přijde na své každý zkušenější hráč, neboť jsou již značně komplikované. Ve své druhé půlce se kniha věnuje paduku z historického hlediska. Zaměřena je samozřejmě převážně na Korejský poloostrov a příběh paduku je představen na průřezu korejských dějin a jednotlivých osobností. Ač je pramenů spojených s padukem pomálu, pro každé dějinné období je uvedena alespoň jedna krátká ilustrativní příhoda. Bohužel se nám z předmoderního období nezachovaly žádné záznamy partií, jako je tomu kupříkladu v Číně či v Japonsku, a není proto možné posoudit, jak dobré hráče stará Korea měla. Jedna z nejstarších zaznamenaných partií z konce 19. století je v příloze uvedena i s autorčiným komentářem. Kniha pokračuje až do současnosti, nepomine ani severní Koreu a seznámí čtenáře se světovým, evropským i českým padukem. V současnosti do herní rivality mezi Koreou, Čínou a Japonskem vstupuje nový faktor, a to umělá inteligence. Konečně se podařilo vyvinout program, který je schopný v paduku porážet nejsilnější hráče světa. Bude velmi napínavé sledovat, jak se svět paduku bude vyvíjet dál po ztrátě převahy člověka nad počítačem. I přes bohaté možnosti hraní na internetu na různých padukových serverech není ovšem nad to hrát partii tváří tvář soupeři. Můžeme sledovat vývoj jeho emocí, zároveň se snažit ukáznit ty své. Toto a mnoho dalšího při hře online odpadá a kouzlo se vytrácí. I proto autorka vřele doporučuje všem čtenářům variantu naživo, se všemi pomůckami a hlavně protihráči.

České verze Cervantesova Dona Quijota stopují překlady, úpravy i intelektuální krádeže textu slavného románu od první adaptace z roku 1864 přes první převody z let 1866 a 1868 až ke klasické úpravě J. Johna (1940), k poslednímu překladu Z. Šmída (1952) a k adaptacím z nedávných let. Hispanista Miloslav Uličný též objevil zcela neznámé úpravy, jejichž autoři beze studu zkopírovali valnou část textů předešlých překladatelů, a doložil, že i v dalších případech „překladatelé“ vydatně „nahlíželi“ do řešení svých předchůdců. Závěr knihy je vyhrazen rozsáhlé rekapitulaci ve španělštině.

Galaktický Švejk, okrajový stopník Grong, velitel transgalaktického křižníku třídy BU, je hrdinou nejbláznivější military space opery v celé pohnuté historii tohoto žánru. Jestli si myslíte, že už vás nic nemůže překvapit, pak je Okrajový stopník určen právě vám. Transgalaktické křižníky se dle stupně odstrašujícího efektu dělí na třídy BU, BUBU a HU.