Oftis strana 12 z 12

Miroslav Ivanov, jeden z našich předních autorů literatury faktu, vypráví v této knize o čtyřech dramatech z období nacistické okupace - O Lidicích, Ležákách, Ploštině a hromadném vraždění v květnových dnech roku 1945 na Masarykově nádraží. Na základě konfrontace písemných dokumentů, svědeckých výpovědí a vzpomínek pamětníků, jejich vzájemným doplňováním a srovnáváním vytvořil plastický a přesvědčivý obraz lidí a událostí i nacistické zvůle a cynismu.

Tato kniha je souborem 30 příběhů o pátrání po kriminálních živlech, ale i po lidech, kteří se schovávají pod maskou solidních občanů. Povídky zasahují snad do všech oblastí našeho současného života. Jsou kritické k těm, kteří podléhají svodům zločinu, ale nevyhýbají se ani výtkám do řad Policie. Přesto však je zcela jasně znát, na které straně autor stojí.

Novela s psychologickými i detektivními prvky je autorovou prvotinou v oblasti krásné literatury. Její děj se odehrává v současnosti, ale roli v něm hraje i trpká minulost. Každý z nás v sobě nosí nějakou tu třináctou komnatu, která nám brání, abychom mohli ze střípků "zrcadla v sobě" složit svoji lepší podobu…

Obyčejné odchody

Kniha obsahuje tři uzavřené dramatické kriminální příběhy ze současnosti se společným hrdinou. Hlavním aktérem knihy je reportér Jakub Krčmář: pátrací, či řečeno modním slovem investigativní žurnalista, posedlý vším tajemným a záhadným. Zarputilý hledač pravdy ve stylu „padni komu padni“. Člověk, v jehož genech je zakódován smysl pro běžnou i jaksi nadčlověčí spravedlnost a zdravá míra sociálního a lidského cítění. Ani zdaleka se nepodobá upoceným sběratelům bulvárních klepů, spíš je to někdo, koho lidé touží mít vedle sebe v okamžicích, kdy jim jde o hodně, někdy i o vše. Prožil vzestupy i pády, a z obojího si uměl vzít poučení.

Bez podpory, na vlastní režii a sám. Tak se vydal do dvou velkých zemí východní Afriky autor knihy. Rozhodl se poznat nejen barvitý svět přírody, ale také navázat styky s mnoha Afričany. Mozaika z různých událostí, příběhů a vyprávění se spojuje s mn ožstvím osobních dojmů, které získá jen ten, kdo se do terénu vydá po svých. Jedná se o výpravu bezpochyby namáhavou, ale také velmi inspirující, vždyť jejím plodem je tento cestopis, ve kterém se autorovy texty snoubí s jeho vlastními fotografiemi.