Oftis strana 4 z 12

Román Marty Urbanové Vteřinová noc je hlavně pro ty čtenáře, kteří milují příběhy o lásce, touze a odpovědnosti, laskavé příběhy, v nichž nemá místo zloba ani nenávist. Autorka vyrůstala na Vysočině, z čehož pramení i do děje přirozeně zapadající kresba

Sbírka básní - konvolut pěti básnických knih: Třeskuté klima soudnosti - Jízlivost, sarkazmy, ironie - Křížaly paradoxů - Ajecha!? - Moje Elysejská pole.

Potloukáníse po životě doslova čerpá ze způsobu udržování lidské existence. Volí konfrontační formu podstatného jména slovesného hodnotícího nejužívanější způsob zacházení se životem. Nebo se na něm shodne i s četnými vrstevníky!?

Jedná se o čtyři básnické sbírky reflexní, milostné, přírodní i sociálně kritické lyriky vyvolané často zjitřovanými stavy společného soužití. Básník se je snaží usmiřovat - tu lehčími, tu zřetelnějšími zásahy do poetického proudu, tu i stavěním hrází rytmu a rýmů, i nabádáním k sebezpytování

Autor dvou úspěšných knížek Jóga a srdce, jóga a obrana, jóga a smrt a Jak zlepšit sebeovládání přichází tentokrát za čtenáři se souborem vtipných a humorných textů. Tuto knížku můžete otevřít na libovolném místě nebo ji číst zprostředka nebo od konce. "P

- Praktický průvodce základními kroky na cestě k vědomé práci s léčivou energií stromů a kontaktům s jejich bytostmi. Úvod do jednoho ze způsobů spolupráce s úrovní "za hmotou". Naučíme se jak vyhledat vhodné místo a vhodný strom, jak postupovat v příp

Autor dvou předcházejících cestopisů o černém kontinentu a o cestě k němu Afrikou domů na kole a Na jachtě do světa představuje svoji třetí knihu, v které čtenářům předkládá celou řadu příběhů, zážitků, postřehů a zajímavostí ze svého pobytu v JAR, kde nějakou dobu žil a pracoval. Všechny své cesty absolvoval, jak sám názen knihy napovídá, jediným dopravním prostředkem, jímž bylo jízdní kolo.

Knížka obsahuje třiadvacet pověstí, které se váží k Orlickým horám a kraji pod nimi.V lidovém vyprávění se dochovalo mnoho pověstí, které ještě neznáme.V knize se můžeme dočíst o Hadím králi u obce Plolom nedaleko Olešnice, princezně na Suchém vrchu a porušeném slibu pasáčka Janka, čaroději jménem Vogelhans (Ptačí Jan) žijícím nedaleko Bedřichovky nebo o pokladu ve Špičáku a malém Jáchymovi. Na rozdíl od Jiřího Frýzka, jenž se ve své dříve vydané publikaci "Ze světa pověstí" omezuje pouze na to, co bylo psáno ve starých kronikách, autorka popustila uzdu své představivosti a dochované pověsti zpracovala literárně. Jedním dechem je třeba konstatovat, že se jí to povedlo dokonale a předkládá čtivé texty, v nichž jednotlivé postavy příběhů nám ožívají před očima a jsme přirozeným způsobem vtažení do děje. Pověsti Blanky Jehlíkové lze nesporně zařadit mezi to nejlepší, co v tomhle žánru u nás vyšlo.

Kniha je zaměřena na historii kdysi významného textilního závodu od dob jeho založení až do doby současné. Jsou zde zachyceny osudy prvních továrních ředitelů, některých známých úředníků, z nichž nemalá část pro svůj neárijský původ byla nucena Parník opustit v letech II. světové války. Autor zde zavzpomínal i na existenci řady továrních výrobních či obytných objektů, tovární dětské opatrovny, závodního hasičského sboru a zmínil se i o někdejším výrobním programu firmy. Stranou zde nezůstávají ani někteří zaměstnanci, kteří mimo své práce také vynikli na uměleckém či sportovním poli. Publikace je doplněna celou řadou dobových i současných fotomateriálů.

"Románový příběh o mladé generaci, žijící v padesátých a šedesátých letech, s ústřední postavou mladého kněze, který k ní věkem patřil. Kladnou recenzí knihu vyprovází i lanškrounský římskokatolický farář Zbigniew Czendlik. Autor knihu řadí do literatury faktu.

Deník pro jiný svět je román, ve kterém jeho autorka Marta Urbanová naplňuje motto: "Pro tolik blaha, tolik bolesti". Próza úspěšně představuje syrovou skutečnost jednotlivých údobí života hlavní hrdinky, která vypráví svůj příběh. Venkovská dívenka se vlastní pílí a sebekázní stane doktorkou, ale ten venkov v ní přes všechny nabyté zkušenosti zůstane. Jde o místy až dojímavý text, o jeden z příběhů, který nepochybně na dlouho utkví v paměti. Román má hodně společného s předcházející úspěšnou Vteřinovou nocí, ale jde tu nesporně o hlubší ponor a vlastně pokračuje tam, kde její hrdinka skončila, zvláště pokud jde o utrpení, kterého se tu nakupí až příliš na jednoho člověka. Nejde pouze o čas, kdy se její láska následkem nechtěného rozvodu mění v nenávist, ale i o smrt milované dcery a v neposlední řadě i o problémy spojené s vlastní nemocí.

V televizní anketě Kniha mého srdce se v roce 2009 umístila na druhém místě Babička od české spisovatelky Boženy Němcové, kterou obdivovaly četné generace našich malých i velkých čtenářů, kteří v ní viděli obraz mládí spisovatelky a dějiny jejího rodu, ale bohužel neoprávněně. Rovněž četní literární historici podlehli kouzlu jejího textu a nerozlišovali mezi básní a skutečností. Královéhradecký historik J. Šůla, který se již delší dobu zabývá zkoumáním pramenů Babičky, ve své nové knize představuje osudy klíčové postavy knihy. Konfrontuje text Babičky s mluvou archivních pramenů a dochází k překvapujícím závěrům. Skutečná "babička" se narodila v chalupě ve vesnici Křovice u Dobrušky (nikoliv ve statku na slezských hranicích), její milý a pozdější manžel, dobrušský rodák tkadlec Jiří Novotný, se dobrovolně nechal naverbovat do pruské armády, nezemřel však v bitvě roku 1794, ale jako propuštěný voják tkalcoval v Kladsku a zemřel na souchotiny až roku 1805. Manželům se nenarodily tři děti, ale celkem devět. "Babička" se po letech strávených v Kladsku a pravděpodobně v Zaháni vrátila do Čech, prožila necelých deset let v Ratibořicích, kde nezemřela, a ani "paní kněžna" ji nevyprovázela na poslední cestě. "Babička" odešla do Vídně, kde své nejmladší dceři vychovávala děti a zemřela v naprosté chudobě roku 1841, zatímco "paní kněžna" již roku 1839 atd. atd. Autor zasadil život protagonistky knihy do historie regionu Opočenska a Kladska a vidí v ní především typ hrdinné české ženy Podorlicka, žijící v nelehkých letech konce 18. a první poloviny 19. století. Kniha je opatřena poznámkovým aparátem a soupisem příslušné historické, literárně historické a regionální literatury české, německé i polské.

Historický ústav Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové obnovil vydávání Východočeských listů historických. Periodikum začalo vycházet nejprve pod názvem Listy katedry historie (1990), později v sedmi dvoučíselných svazcích jako Východočeské listy historické (1997-2005). Připravovaný svazek je již třetím číslem této obnovené řady. 27.svazek VLH, přináší studie a stati s neregionální, národní tématikou tentokráte s primárním zaměřením na dějiny československého vysokého školství po roce 1945 (proměny vzdělávacích institucí v závislosti na společenských změnách, významné osobnosti z pedagogického života apod.). Součástí časopisu jsou studie, materiálové statě, recenze, zprávy i společenská kronika.

Místo hexagramů je toto tvořivé pojetí setaveno z haiku zachycujících vrozený půvab génia české krajiny, a to převážně z tzv. Českého "vnitrozemí"- konkrétně z vesničky Zahrádka u Kostelce nad Vltavou, rodiště autorova otce, jehož smrt se udála přesně před čtyřmi roky před spontánním sepsáním této sbírky. Malebný duch jihočeské krajiny s jejími vesničkami, kostelíky a rybníky dokazuje, že malé je krásné. Podobně jako u malého okuláru na konci dalekohledu, zachycení a uchování krásy v drobném umožňuje při správném nastavení vůči větší "objektivní" čočce odkrýt jinak nedostupný a nepostižitelný vesmír - hlubiny našich vlastních duší.

Druhé vydání, v němž autor líčí zážitky z dlouhé a notně klikaté cesty z Kapského města k onomu nádhernému přírodnímu divu na řece Zambezi včetně návratu do místa výjezdu. Podíváme se do rezervací a národních parků, nahlédneme do velkých měst a setkáme se s autorovými novými přáteli, kteří mu pomohli na jeho 12 400 kilometrové cestě.

Kubíčkova již čtrnáctá básnická sbírka. Výbor textů, které v autorovi stále doznívají, kde nevyvěrá pouze důvěrný vztah k Jeseníkům a Vysočině, ale i láskyplné vyznání k tomu, co je mu blízké.