Portál strana 187 z 187

Setkání s C. G. Jungem přestavují pečlivý výběr z velkého množství novinových článků, deníkových zápisů, reportáží, ukázek z knih či záznamů besed, jejichž protagonistou je C. G. Jung. Nejstarší stať pochází z roku 1925 a nejmladší z počátku 60. let minulého století. Editoři díla brali ohled i na to, kterým výpovědím lze spíše věřit – například proto, že nejsou jen projevem zbožné úcty k uznávané autoritě nebo že nebyly za života jejich autora nikdy publikovány. Mají tak co nejautentičtěji odrážet osobnost C. G. Junga v paměti jeho současníků.Mezi autory textů patří například Jungův kamarád z dětství, Jungovi žáci, zájemci o jeho učení, náhodné návštěvy v Jungově Bollingenské věži, lidé, kteří Junga poznali na jeho vědeckých a studijních cestách či kongresech. Například s anglickou spisovatelkou Patricií Hutchins a odbornicí na Jamese Joyce vedl Jung rozhovor o tomto spisovateli, s americkou klavíristkou Margaret Tilly hovořil o možnostech muzikoterapie, se slavným americkým letcem Charlesem A. Lindberghem zase diskutoval o tehdy populárním tématu létajících talířů. A Jungův spolužák Albert Oeri vzpomíná, že Jungovi nešla matematika a přezdívalo se mu „Soudek“. William McGuire působil jako hlavní editor anglického vydání Jungových Sebraných spisů.R. F. C. Hull byl Jungovým překladatelem do angličtiny.

Znáte někoho, kdo jako by si liboval v krizi? Někoho, kdo si vytváří vypjaté situace i tam, kde nejsou? Často takové lidi označujeme jako „hysterky“ či „chaotiky“, přitom ale trpí i oni sami, protože se nacházejí v setrvalém stavu stresu a vnitřní nejistoty. Jedná se o jedince, kteří prostřednictvím dramat řeší pocit, že nejsou dost „živí“, že mezi nimi a ostatními je nějaká bariéra, že něco v jejich životě je špatně. Podobně jako u jiných typů závislostí se zvyšuje jejich tolerance vůči tomu, co prožívají, takže potřebují stále kritičtější situace a své blízké vtahují do stále větších dramat. Lékem na závislost na dramatech je podle autora pocit, že daný jedinec někam náleží, že má skutečné vztahy s druhými lidmi. Lyons zároveň ukazuje, že podobný mechanismus se vyskytuje v celkovém nastavení společnosti. Kniha vám pomůže odhalit, jak objevit závislost na dramatech u jiných lidí i sami u sebe, a nabídne vám různé metody, jak tento stav léčit pomocí meditace, vizualizace, práce s myšlenkami, dýchání či psaní deníku. Knihu využijí i terapeuti, kteří mají klienty s některými poruchami osobnosti. Scott Lyons je americký klinický psycholog a psychosomatik.