Portál

Na vnitřní zdroje zaměřená terapeutická práce s následky traumat Traumatické prožitky bývají častou příčinou či vedlejší příčinou řady psychických či psychosomatických onemocnění. Mnozí lidé však zároveň mají k dispozici sebeuzdravující síly, které je jen třeba rozvinout a podpořit. Autorka na základě mnohaletých zkušeností z oblasti psychotraumatologie rozvinula četná imaginativní cvičení, která mohou lidem s traumatickými prožitky pomoci k větší stabilitě a ke schopnosti být sami sobě oporou. Po dosažení vnitřní stability je možná konfrontace s traumatickým prožitkem a vypořádání se s ním. Kniha je psána pro psychoterapeuty, psychology a psychiatry. L. Reddemann je lékařka (neuroložka) a psychoanalytička, vedoucí lékařka Kliniky pro psychoterapii a psychosomatickou medicínu v Bielefeldu. V současné době působí v oblasti vzdělávání v oboru psychotraumatologie.

Na vnitřní zdroje zaměřená terapeutická práce s následky traumat Traumatické prožitky bývají častou příčinou či vedlejší příčinou řady psychických či psychosomatických onemocnění. Mnozí lidé však zároveň mají k dispozici sebeuzdravující síly, které je jen třeba rozvinout a podpořit. Autorka na základě mnohaletých zkušeností z oblasti psychotraumatologie rozvinula četná imaginativní cvičení, která mohou lidem s traumatickými prožitky pomoci k větší stabilitě a ke schopnosti být sami sobě oporou. Po dosažení vnitřní stability je možná konfrontace s traumatickým prožitkem a vypořádání se s ním. Kniha je psána pro psychoterapeuty, psychology a psychiatry. L. Reddemann je lékařka (neuroložka) a psychoanalytička, vedoucí lékařka Kliniky pro psychoterapii a psychosomatickou medicínu v Bielefeldu. V současné době působí v oblasti vzdělávání v oboru psychotraumatologie.

Hlavním záměrem knihy je ukázat využití výtvarné tvorby v řadě různých oblastí tvořivé práce s lidmi, a to jak při individuální, tak skupinové práci. První část knihy se věnuje teoretickým základům arteterapie, další je zaměřena na konkrétní způsoby a témata práce s expresivním projevem. Nabízené činnosti shrnují dlouholeté zkušenosti autorů. Nejsou jen přehledem arteterapeutických technik, ale odkazují na přístup k tvořícímu člověku s ohledem na úkoly, které má v životních fázích plnit, a na rizika vznikající v případě, že se je plnit nedaří. Uváděné způsoby práce a techniky mohou být využity v klinické oblasti a poradenství, ale i ve výchovně-pedagogických aktivitách, v sociální práci i v artefiletických činnostech při výtvarné výchově. Nechybí vysvětlení účinných faktorů při redukci obtíží pacientů/klientů, např. při zpracovávání konfliktu, traumatu, krize či dekompenzaci psychického onemocnění. K tomu jsou využity kazuistické příklady a zejména obrázky sloužící názorné představě čtenářů. PhDr. Ing. Marie Gabriela Lhotová Ph.D. je klinická psycholožka, arteterapeutka a supervizorka. Má soukromou klinickopsychologickou praxi v Praze. PaedDr. Evžen Perout je speciální pedagog a arteterapeut. Vyučuje v Ateliéru arteterapie při Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se věnuje výtvarné práci se zrakově postiženými. Oba autoři společně napsali Arteterapii v souvislostech (Portál, 2018).

Jógovníček je plný činností, podle kterých si zacvičí předškoláci a mladší školáci. Lze ho využít k domácímu cvičení, ke cvičení na lekcích dětské jógy, při cvičení v mateřských školách, nebo ve školních družinách. Aktivity vycházejí z principů a zásad předškolního vzdělávání. Respektují zájmy a potřeby dětí. Činnosti jsou seřazeny podle průběhu školního roku a také tematicky podle ročního období. Obsahuje řadu osvědčených aktivit jako jsou básničky na uvítanou a na rozloučenou, pravidla cvičení, básničkové jógové sestavy, cvičení ve dvojicích, dechová cvičení, jógové hry, cvičení na procvičení plosky nohy, relaxační cvičení a masáže. Tereza Matysová je učitelka mateřské školy. Józe pro malé děti se věnuje dlouhodobě.

Jak lépe rozvíjet vztah ke klientům, jak se vyhnout hrozícím nebezpečím a kde nacházet psychickou energii pro službu druhým, radí zkušený psychoterapeut. V povoláních, kde jde o přímou pomoc člověka druhému člověku, hraje mezilidský vztah klíčovou roli - vztah mezi pracovníkem a tím, komu je pomáháno - ať už je to žák ve škole, pacient v nemocnici, obyvatel domova důchodců nebo klient v psychologické poradně. To s sebou přináší pro představitele těchto povolání značnou zátěž i rizika: na jedné straně hrozí nepochopení vnitřního světa svěřených dětí nebo dospělých, zneužití moci k manipulaci, na straně druhé přílišné sebeobětování pro klienty, vedoucí k stresu a vyhoření pracovníka. Jak lépe chápat a rozvíjet lidský vztah ke klientům, jak se vyhnout hrozícím nebezpečím a kde nacházet a obnovovat psychickou energii pro službu druhým radí zkušený psychoterapeut a poradenský psycholog ve čtivé knize doplněné řadou příkladů z praxe.

Tato kniha představuje základní materiál pro práci s klienty v rámci dialektické behaviorální terapie. Najdeme v ní více než 225 pracovních materiálů a listů, které lze použít pro práci s klienty. Autorka materiály vytvořila původně pro účely práce s lidmi s hraničním uspořádáním osobnosti a po revizi (předkládaná kniha představuje druhé, rozšířené vydání) je lze využít i pro lidi s jinými emočními a osobnostními obtížemi. Marsha M. Linehan je americká psycholožka a spisovatelka. Je zakladatelkou dialektické behaviorální terapie, typu psychoterapie, která kombinuje kognitivní restrukturalizaci s přijetím, všímavostí a formováním.

Patologická vyhýbavost pokynům patří mezi projevy poruchy autistického spektra. Osoby s touto poruchou se snaží vyhnout se jakýmkoli požadavkům, které jsou na ně kladeny, ať už se týkají sebeobsluhy, spolupráce, či docházky do školy. Nejedná se ovšem o opoziční vzdor, děti se takto chovají v úzkostné snaze mít věci pod kontrolou. Autorka vychází z osobní zkušenosti s dítětem, které se patologicky vyhýbá pokynům, a nabízí vhled i informace, strategie i doporučení pro všechny aspekty každodenního života. Zahrnuje i smyslové problémy, vzdělávání a způsoby, jak se s dítětem domluvit, co se bude dít.

Křest je nedílnou výbavou křesťana, ale jeho významu a smyslu pro každodenní život je věnována překvapivě malá pozornost. Zkušený duchovní doprovázející a úspěšný autor spirituální literatury Josef Prokeš se na křest zaměřuje s ohledem na důvěrnou znalost otázek i potřeb současného člověka, stejně jako s vědomím problémů a nedorozumění, které v dnešní době kolem institucionalizovaného náboženství panují. Kniha představuje jakási duchovní cvičení, jejichž cílem je obrátit pozornost k tomu, co vše může uvědomění si křtu v lidském životě znamenat a jak se může stát neustálým zdrojem síly a inspirace. Křest při tom vidí ne jako jednorázovou legitimace do klubu křesťanů ani instantní odpověď na složité otázky života, ale jako nevysychající pramen, jemuž se můžeme učit být stále otevření. Kniha může být inspirací i pro ty, kteří o křtu uvažují nebo se na něj připravují.

Koncept sdíleného rodičovství byl vytvořen po mnoholetých odborných zkušenostech v oblasti práce s rodinami v situaci rozpadu rodičovského vztahu. Dosavadní používané postupy zatížené nedostatečnou koordinací poskytované odborné pomoci, neúměrným užíváním soudněznaleckých posudků a celkově konfrontačním přístupem k rozpadajícím se rodinám nepřinášely očekávané výsledky a výrazně nás odkláněly od standardní mezinárodní praxe. Sdílené rodičovství představuje jak teoretický koncept, jehož prostřednictvím lze nahlížet na vztahy mezi rodiči (nejen v situaci rozpadu rodiny), tak konkrétní systém organizace poradenských modulů, jejichž prostřednictvím lze rodiče i děti provést zátěží spojenou s rodinnými vztahovými neshodami. Publikace je určena široké odborné veřejnosti, která se setkává s rodinami potýkajícími se se vztahovými obtížemi, včetně rozpadu rodičovského vztahu, zejména soudcům, advokátům, sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, mediátorům, ale i pedagogům a zdravotníkům. Prof. Radek Ptáček je klinický psycholog, psychoterapeut a soudní znalec, autor nebo spoluautor dlouhé řady vědeckých monografií i popularizačních článků. Zabývá se především psychologií dítěte a forenzní psychologií. Za svou práci získal několik prestižních ocenění. Působí na 1. lékařské fakultě a University of New York in Prague. Věnuje se též vzdělávání lékařů, soudců a sociálních pracovníků. V roce 2018 se stal prezidentem největšího světového kongresu o ochraně dětí. Mgr. Terezie Pemová je autorka a manažerka projektu HYPERKA. Zabývá se problematikou ADHD v dětství i dospělosti, sociální práci s rodinou a poradenstvím. Vede kurzy pro rodiče, pěstouny, pedagogické pracovníky, sociální pracovníky a další pomáhající profese.

Paměť si spojujeme spíše s něčím, co je třeba cvičit, a děsíme se onemocnění, která nás připravují o schopnost si něco zapamatovat. Autor, který je předním americkým odborníkem v oblasti výzkumu Alzheimerovy choroby, si však klade opačnou otázku: Je zapomínání užitečné? A za pomoci řady zajímavých příkladů a kazuistik dochází k závěru, že ano. Například autisté sice mívají fenomenální paměť, ale kvůli tomu nedokážou zobecňovat a vidět něco, co je typické. Lidem s posttraumatickou stresovou poruchou se zase v záblescích vracejí zatěžující vzpomínky a jejich sílu se snaží terapeuticky oslabit např. pomocí metody expozice. Proto není překvapivé, že autor přichází s metaforou „vypustit něco z hlavy, a tím to odpustit“. Vědci se také domnívají, že funkce spánku se týká právě třídění vzpomínek a zapomínání na ty nepodstatné, jak se to projevuje např. v idiomu „vyspat se z něčeho“. Autor v knize mj. zúročuje své osobní vzpomínky z vojenské služby v izraelské armádě či 35 let práce odborníka na paměť a její poruchy. A v neposlední řadě ujišťuje: Za pomoci neurozobrazovacích metod je dnes možné dosti spolehlivě rozlišit zapomínání, které je patologické, a to, jež je normálním projevem lidské mysli.

Třetí svazek Příběhu československé psychologie přináší jedenáct unikátních rozhovorů s významnými doyeny slovenské psychologie narozenými v letech 1930 až 1950, jimiž jsou: Viera Bačová, Ján Grác, Anton Heretik, Emil Komárik, Ladislav Lovaš, Alojz Nociar, Jana Plichtová, Ladislav Požár, Imrich Ruisel, Anton Uherík, Miron Zelina. Rozhovory přibližují nejen jejich bohatou profesní kariéru a přínos k psychologickému poznání, ale také jejich osobní příběhy, životní moudrost a ve zkušenosti a hlubokých znalostech zakotvené reflexe o vědě a společnosti. Výzvy a dilemata, kterým čelili v průběhu své profesní dráhy, mají obecnější přesah, neboť vypovídají o době, v níž se konstituovala moderní slovenská psychologie. Doprovodné stati reflektují postavení slovenského intelektuála a akademického psychologa ve složitých meandrech doby. Rozhovory s nestory slovenské psychologie jsou dokresleny jejich životopisnými medailony a duchovními portréty, ale také fotografiemi pocházejícími většinou z osobních archivů. Vyprávění doyenů je rovněž nahlíženo prizmatem profesní a národní identity a završeno pokusem odpovědět na otázku, co znamenalo být slovenským akademickým psychologem ve druhé polovině 20. století a začátkem třetího milénia.

Děti mívají málo příležitostí ke zpívání a často ani neumějí správně používat svůj hlas. Neúspěchy je pak mnohdy od zpěvu odradí na celý život. Autorka na základě hlubokých znalostí a zkušeností s dětmi připravila cvičení a hry, které vedou i tzv. nezpěváky k čistému zpěvu. Děti se učí být citlivější a vnímavější ke svým tělesným a sluchovým prožitkům, učí se být ohleduplné ke svému hlasu. Motivace blízké jejich světu povzbuzují ke hře se svým hlasem a objevování jeho možností. Hrou procvičují dovednosti potřebné ke zpěvu, jako je správné dýchání, uvolnění, koordinace a posílení potřebných svalů, probuzení hlavového rejstříku, rezonance hlasu. V komunikačních hrách zlepšují sluchovou pozornost, hudební představivost a čistotu intonace. Hrají si společně s výškou tónu, s rytmem a přitom si upevňují správné hudební představy nutné k čistému zpěvu. Pozornost je věnována i náležité výslovnosti v mluvě i při zpěvu. Vybrané písně jsou uspořádány podle dovedností procvičených v hrách a zábavných činnostech. Kniha je aktualizována a doplněna o nové poznatky.

S konflikty se v mateřské škole setkáváme na různých úrovních – jak v pedagogické práci s dětmi, tak v kontaktu s rodiči a kolegy a kolegyněmi. Agrese a konflikty můžeme vnímat jako ohrožující, náš vnitřní alarm reaguje a připravuje naše tělo na útok nebo útěk. Můžeme přesto s touto napjatou situací zacházet konstruktivně, když ani útěk, ani útok nepředstavují účinné řešení? Tato kniha nabízí mnoho možností jednání, které nám pomůže v napjatých situacích, konfliktech s dětmi, rodiči nebo kolegy a kolegyněmi přistupovat k situaci s chladnou hlavou a konstruktivně. Je důležité se vyvarovat toho, co nás rozděluje, a naopak hledat to, co nás spojuje. Chci poukázat na to, že se nejedná o iluzi věčné harmonie, nýbrž o úctu k druhému, jakož i respekt, srozumitelnost a otevřenost. Hergen Sasse je kouč, specializuje se na předcházení konfliktním situacím.

Na základě čeho je člověk duševně zdravý? Tak se ptá Erich Fromm ve svých přednáškách z let 1953–1974. To, co je ve společnosti přijato jako normální, může být podle autora ve skutečnosti patologické. V důsledku toho jedinec, který se vyznačuje společensky přijatou patologií, je vnímán jako adaptovaný člen společnosti, a naopak někdo vlastně duševně zdravý může trpět vyloučením do té míry, že se u něj projeví duševní nemoc. A tak je v nemocné společnosti, jež je dnes primárně řízena ekonomickými požadavky, podle Fromma tím zdravým a přizpůsobeným autoritářský, marketingový či nekrofilní charakter. K těmto úvahám přispěl Frommův pobyt v Mexiku, který mu dovolil nutný odstup od průmyslové společnosti soudobých Spojených států amerických. V Mexiku se totiž setkal s lidmi, kteří si dovolují být „líní“ a dávají přednost volnému času před vyděláváním peněz. Fromm zároveň ukazuje, že líný i aktivní je člověk ze svých vnitřních příčin, a tedy nemusí být k aktivitě nucen.

Kniha představuje základní informace o narativním přístupu v psychoterapii. Ten je založen na teorii sociálního konstrukcionismu a chápe výpovědi klientů v terapii jako příběhy, které konstituují lidskou zkušenost. Autoři zprvu popisují své filozofické zázemí, poté přinášejí vlastní příběh toho, jak se dostali k narativní perspektivě. Věnují se podrobně narativním metodám – zejména dekonstrukci a rozvíjení klientova příběhu tak, aby to u něj rozvíjelo pocit, že může ovlivnit, jak prožívá a vnímá vlastní život. Cílem je vytvořit alternativní pohledy na vlastní příběh a možnost si mezi nimi volit, jak bude člověk chápat sám sebe. Tyto vybrané příběhy může klient v životě upevňovat pomocí různých dokumentů, oslav a rozhovorů, a tím měnit, jak samy sebe chápou celé rodiny a komunity. Metodologické úvahy jsou ilustrovány příklady z praxe – přepisy částí konzultací a podrobnými kazuistikami. Závěr knihy se zabývá otázkami etiky v rámci narativní psychoterapie.