Professional Publishing strana 12 z 13

Význam znalostního managementu v současném podnikovém řízení.

Kniha přináší potřebné právní a věcné informace, potřebné k vykonávání činností v oblasti komerční bezpečnosti. Součástí jsou testy a správné odpovědi pro uchazeče o zkoušky odborné způsobilosti v tomto oboru.

Kniha přináší nejnovější informace z oblasti metodologie, systémových přístupů, metod a postupů moderního managementu v aplikaci na informatiku a řízení informačních technologií. V manažerské praxi pomůže pracovat s informačními technologiemi rychleji, lépe a jednodušeji a poradí jak využívat informační technologie v řízení a při prosazování inovačních procesů v podnicích.

Český management očekávají náročné úkoly. Těžiště činnosti firem budou tvořit vysoce kvalifikované aktivity, obsahující tvůrčí prvky. Přechod k nové struktuře ekonomiky vyžaduje podstatnou změnu metod managementu, protože přechod k aktivitám, zalo ženým na tvůrčím myšlení, vyžaduje maximální využití samostatnosti, nadšení, oslabení hierarchie a vytváření relativně autonomních struktur. Kniha významného teoretika i praktika managementu je zobecněním jeho dlouholetých zkušeností do 21 zásad, kte rými by se současní manažeři měli řídit. Součástí každé ze zásad jsou i nástroje, kterými lze dosáhnout úspěchu.

Poslední neklidná dekáda lidských dějin, zahrnující přelom tisíciletí, znamenala svými přírodními a teroristickými katastrofami další posílení významu stabilizujících institucí, mezi nimi pak zejména pojištění a pojišťovnictví, a to jak na bázi menších či větších firem, tak i jednotlivců. Pojišťovnictví se na jedné straně stále častěji stává středem zájmu potenciálních klientů, toužících po kontinuitě a finanční stabilitě, na straně druhé se muselo vyrovnat s problémem cenové dostupnosti svých služeb. Aby mohlo obstát, muselo se vrátit k osvědčeným paradigmatům pojistné teorie a v některých oblastech je přizpůsobit novým podmínkám. Kniha prof. Ing. Evy Ducháčkové, CSc. a prof. Ing. Jaroslava Daňhela, CSc. Teorie pojistných trhů, kterou vydalo nakladatelství Professional Publishing, přináší nejkomplexnější a aktuální pohled na pojištění a jeho problematiku. Každá kapitola knihy představuje rozbor jednoho aktuálního a závažného tématu pojistné teorie: Metodologická východiska pro definitorické zařazení kategorií pojištění a pojišťovnictví, Přístupy ke kategorizaci pojištění, Základní pojmové instrumentárium finanční pojistné teorie, Ekonomika pojišťovnictví, Vnitřní stabilizátory odvětví pojišťovnictví, Státní regulace v pojišťovnictví, Neživotní pojištění, Pojištění odpovědnosti za škody, Řešení životních rizik pojistnými produkty, Vývojové tendence na pojistných trzích. Analýza jednotlivých problémů je vždy prováděna se snahou o aplikaci na současné české prostředí. Kniha je určena nejen profesionálům v oblasti pojišťovnictví a vysokoškolským studentům, ale i manažerům, kteří chtějí být před jednáním s pojišťovnami poučeni a chtějí kvalifikovaně vyjednat správné pojištění pro možná rizika různého druhu, v této době stále reálnější.

Ekonomická governance představuje formy vládnutí, ovládání či kontroly ekonomických procesů ve společnosti. Kniha přináší aktuální pohled na ekonomickou situaci v době současné finanční a ekonomické krize, analyzuje ekonomickou governanci v politice hospodářsky vyspělých zemí a v akcionářském kapitalismu (teorie zastoupení, příčiny krachu, morální hazard) a nastiňuje možné proměny ekonomické governance v blízké budoucnosti

První globální finanční a ekonomická krize tohoto století, která začala jako lokální krize hypotečním trhu Spojených státu v roce 2007 a která následným přelitím do dalších sektoru ekonomiky a do dalších zemí získala svůj systémový a celosvětový charakter, se stala námětem rozsáhlých diskusí a analýz ekonomu z akademické sféry i z praxe, národohospodářů i představitelů finančních institucí a podnikové nefinanční sféry, tvůrců hospodářských politik i příjemců jejich rozhodnutí. Byly zevrubně rozebírány dlouhodobé příčiny krize i krátkodobé faktory, které působily pouze jako její roznětka. Proběhl střet o to, zda a do jaké míry má stát zasahovat, aby zmenšil následky krize. Nakonec se státy rozhodly pro masivní měnovou i fiskální stimulaci svých ekonomik s cílem zmírnit průběh a projevy krize. Došlo k nebývalé podpore soukromých ekonomických subjektu – bank a dalších finančních institucí i nefinančních podniku – ze strany státu, přišla dlouho nevídaná vlna znárodňování finančních i nefinančních firem. Vše za cenu enormního pumpování peněz do ekonomiky centrálními bankami i masivního zadlužování veřejných rozpočtu, přičemž rozhodujícím držitelem rostoucích státních dluhu není nikdo jiný než soukromý, především finanční sektor, ve jménu jehož podpory, oddlužení, sanace a zmírňování následku jeho chybných rozhodnutí jsou státní dluhy generovány. Aby řešení ztrátových obchodu a investic soukromých – zejména finančních – subjektu a jimi naakumulovaných soukromých dluhu prostřednictvím vysokých výdajů veřejných rozpočtů a zadlužování státu bylo alespoň do určité míry politicky průchodné, volají vlády po přísnější regulaci finančních trhu a institucí na nich působících, po doplnění regulace na úrovni národních státu regulací v globálním měřítku, po nové architektuře finančních trhu. Cílem je snížení rizika vzniku podobné krize v budoucnosti. Návrhy nových regulačních opatření jsou mnohdy ambiciózní, avšak jejich praktická realizace se ukazuje jako obtížná, zdlouhavá, narážející na mnoho překážek. Proč však ze strany některých zájmových skupin existuje tak tuhý odpor k zavádění nové regulace finančních trhu? Proč jsou nová regulační opatření přinejmenším prozatím přijímána ve změkčené, kompromisní podobě oproti původním návrhům? Proč národní státy ještě před uvedením nové regulace v život tak ochotně nalily biliony dolaru a biliony eur do krachujících bank a dalších finančních institucí? Proč se právě v době krize tak intenzivně rozhořel spor o budoucnost jednoho z pilířů evropské integrace – jednotné měny euro? Proč tak málo ekonomu bylo schopno před několika lety rozpoznat, že ekonomice USA, respektive globální ekonomice hrozí krize velkých rozměrů? Proč jejich varování byla ulehčována, proč je tak málo lidí bylo ochotno vyslyšet? Budeme vůbec schopni spolehlivě předpovědět, kdy se krize blíží ke svému konci, když jsme byli tak slepí a hluší při předpovídaní jejího vzniku? A jaká je vlastně podstata institucionálního rámce globalizované ekonomiky, v níž současná krize vypukla? Je tento rámec nastaven v souladu se zájmy jednotlivých národních státu, anebo se zájmy pouze některých silných zájmových skupin? K odpovědím na tyto otázky se čtenáře bude snažit dovést předkládaná monografie. Je výstupem projektu „Hodnocení postavení České republiky a její schopnosti rozpoznávat a prosazovat vlastní zájmy v evropské a světové ekonomice“ řešeného cleny autorského kolektivu v rámci Národního programu výzkumu II (program Sociálně-ekonomický rozvoj české společnosti, tematická oblast Zájmy českého státu a společnosti v procesech evropské integrace), jehož zadavatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Hledání odpovědí na výše uvedené otázky není jednoduché a přímočaré, protože příčiny, projevy a způsoby řešení krize jsou výslednicí střetu zájmu mnoha zájmových skupin, které své pohledy a přístupy často v nejrůznějším balení vydávají za zájmy národní. To pak znesnadňuje odhalení skutečných příčin krize a nastavení účinných politik k jejímu řešení a prevenci. K jakým odpovědím došli autoři této publikace, napovídají názvy jednotlivých kapitol: „Zajetí státu finančními zájmovými skupinami jako hlavní příčina ekonomické krize“, „Mechanismus selhání finančního sektoru a jeho důsledky“, „Střet o členství v eurozóně v době ekonomické krize: přesvědčivější argumenty zastánců eura“, „Larosierova zpráva: představa Evropské unie o nové architektuře finančních trhu“, „Rizika vývoje světové ekonomiky po odeznění akutní fáze finanční a ekonomické krize“. Silná pozice finančního sektoru v globalizované ekonomice znesnadňuje přijímání nového regulatorního rámce finančních trhů. Po masivních státních intervencích, které odvrátily kolaps světového finančního systému, se banky a další finanční instituce snaží svou činnost vrátit do starých kolejí a investovat a obchodovat tak, jak byly zvyklé. Jakou má však takové počínání perspektivu? A kdo zaplatí rozsáhlé státní dluhy, které zbyly po masivních státních zásazích? Na čí úkor bude veřejné zadlužení řešeno? Čí zájem se prosadí? Rok 2010 následující.

Přináší hlavní empirická zjištění stejnojmenného prjektu, který v letech 2007-2008 podpořila Grantová agentura Akademie věd ČR. Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry - podrobnější popis Stručný popis ke knize Veřejná a mediální agenda - Komparativní analýza tematizace veřejné sféry: Předkládaná publikace přináší hlavní empirická zjištění stejnojmenného projektu (Veřejná a mediální agenda: komparativní analýza tematizace veřejné sféry), který v letech 2007–2008 podpořila Grantová agentura Akademie věd ČR. Jeho řešitelem bylo Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. (CVVM), a spoluřešitelem Institut komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd UK v Praze (IKSŽ). Rozsáhlé empirické šetření, jemuž samozřejmě předcházela teoretická příprava, bylo logickým prvním krokem k výzkumu nastolování a distribuce témat v českém veřejném diskurzu, kde dosud výzkum daných parametrů a zaměření neproběhl. Projekt zahrnul empirická šetření mediální a veřejné agendy a jejich následnou komparaci. První kapitola knihy představuje stručný úvod do teorie konceptu agenda-setting a jejího zasazení do kontextu studia účinků masových médií. Vzhledem k tomu, že výzkumný tým věnoval výhradně teoretickým rámcům agenda-setting v rámci projektu jinou monografickou publikaci (Škodová, M. (ed.). 2008. Agenda-Setting: teoretické přístupy. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.), nepovažovali editoři této knihy za nutné akcentovat diskurzivní, teoretické a historické pozadí konceptu v tak velké míře za zcela nutné. Čtenář se však i zde může seznámit se základními pojmy a genezí celého konceptu. Následujících pět kapitol již přináší podrobnější analýzy dat získaných v průběhu šetření, jako i popis metodologických úskalí a přístupů, které s sebou jednotlivé analýzy nesou. Druhá kapitola knihy je věnována mediální agendě a taktéž základu celého konceptu: testování vzájemného vztahu agendy mediální a veřejné. Autor v ní na základě zkoumaného vzorku českých masových médií dochází k závěru, že jejich tematická agenda v daném časovém období vykazovala obdobné rysy. Ze souhrnných výsledků je pak zřejmé, že obsahy sledovaných médií jsou věnovány z velké části negativním jevům a tématům. Šest z deseti nejfrekventovanějších témat se týká kriminality, násilí, nehod, katastrof. Třetí kapitola popisuje to, co obyvatelé ČR považovali za „nejvýznamnější celospolečenské události“ v průběhu druhého čtvrtletí roku 2008, respektive jak v empirických šetřeních realizovaných v tomto období odpovídali na otevřenou otázku: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“ (tzv. MIP otázka). Empirická data přitom pocházela jak ze speciálního panelového výzkumu uskutečněného v rámci grantového projektu, tak ze tří pravidelných kontinuálních šetření CVVM z dubna, května a června 2008. Ve čtvrté kapitole se čtenáři seznámí s hlavními výsledky komparační analýzy, která prokázala platnost klasické hypotézy agenda-setting jak na individuální, tak na makro-úrovni. Dále se podařilo ukázat, že na makro-úrovni nejen mediální agenda ovlivňuje veřejnou, ale existuje zde i opačný vztah. Pátá kapitola nabízí analýzu dat získaných CVVM a seznamuje s prozkoumáním stability stranické identifikace v rámci panelového šetření, které metodologicky ukotvuje poslední, šestá kapitola. Publikace jako celek tedy představuje hlavní výsledky unikátního šetření, které bylo prvním svého druhu v České republice a vzniklo v rámci projektu, díky jehož podpoře se čtenářům v českém jazyce dostaly první ucelené texty, věnované konceptu agenda-setting.

Problematika lidských práv patří v posledních desetiletích k nejčastěji zmiňovaným jak v propagandě, tak i v teorii politiky a zůstává středem pozornosti mnoha jednotlivců i organizací. Vlastní idea lidských práv v sobě skrývá silné představy spravedlnosti. Kniha je výrazným příspěvkem do diskuse o lidských právech. Autor zdůrazňuje, že lidská práva jsou především projektem nové, spravedlivější globální civilizace, jsou programem a strategií, opírající se o humanistickou filosofii.