Protis

Tato kniha je již čtvrtým svazkem (první dva vydala Votobia) volné edice českých překladů esejistických próz Mariny Cvetajevové. Otevírá jej trojice subjektivně reflexivních textů deníkového charakteru - deníkové záznamy z let 1917 a 1918 O lásce, úvaha O vděčnosti a kapitola drobných meditací Úryvky z knihy Pozemská znamení. Jádro svazku tvoří tři vyznavačsky obdivné autorské portréty významných představitelů tzv. stříbrného věku ruské poezie - Maxmiliana Vološina a ve své době nejpopulárnějšího básníka první vlny ruského symbolismu Konstantina Dmitrijeviče Balmonta. Třetí portrét patří přední výtvarnici téhož období Natalii Sergejevně Gončarovové. Knihu uzavírá v 30. letech napsaná apoteóza Puškinova umění - stať, v níž se slovesně umělecký výtvor na historické téma porovnává s konkrétní historickou realitou, která se v něm zachycuje. Všech sedm esejů zde v plném znění vychází v češtině poprvé.

Francouzská národní knihovna ve svých útrobách od roku 1830 skrývá oddělení zvané Peklo (l’Enfer). Na toto místo byla před nepovolanými zraky uschovávána díla „protivící se dobrým mravům“, tedy knihy obscénní, necudné, lascivní – krátce řečeno erotické nebo pornografické. Doba vzniku Pekla není náhodná: zvláště ke konci 18. století se totiž v tehdejší Francii „veškerá literární činnost pohybovala jen ve znamení pornografie“ (K. J. Obrátil). Byl to nejen Honoré Gabriel Victor Riquetti, hrabě de Mirabeau, ale i Donatien Alphonse François, markýz de Sade, nebo Nicolas Anne Edme Rétif de la Bretonne; svými slavnými předchůdci byli inspirováni tvůrci 19. a 20. století: Apollinaire, Gautier, Goncourt, Louÿs, Maupassant, Musset nebo Perret – to jsou pouze některá jména náležející k francouzské erotické literatuře. Konkrétní texty „pohoršlivého“ obsahu jim však mnohdy přiřkla pouze tradice, protože byly vydány anonymně nebo pod pseudonymy či fiktivními jmény.

Výbory lužickosrbské poezie se k českému čtenáři nedostávají právě nejčastěji. Ten nynější dělí od onoho předchozího (odeonská antologie Vřesový zpěv v redakci Josefa Suchého, Praha 1976) více než tři desetiletí. Za onu dobu samozřejmě prošlo i písemnictví slovanské Lužice znatelným vývojem, vyvolaným mj. i zásadní společenskou změnou na počátku 90. let 20. století. Antologie představuje tvorbu 12 současných lužickosrbských básníků, jedna báseň u každého autora je vždy uvedena i v originále. Knihu doplňuje rozsáhlý úvod Leoše Šatavy o historii Lužice a lužickosrbského písemnictví.

Hauberova poezie dbá o pevný tvar i formální zákonitost. V tomto ohledu vyniká Kabbala poetica minor náročnou kompoziční formou, jejíž složitost není samoúčelná, ale do hloubky rezonuje s tématem poémy. Základní schéma sestává ze tří vzájemně se prostupujících významových vrstev, které jsou v knize typograficky odlišeny. Zatímco téma první vrstvy lze označit jako "královské", druhou vrstvu tvoří gnómické básně, připomínající formou zasvěcovací příkazy udílené adeptovi mistrem. Třetí vrstva sestává z dvaatřiceti zhuštěných básní, svými názvy odkazujících k deseti pračíslům - sefirotám a dvaadvaceti hláskám hebrejské abecedy a svým uspořádáním tvoří schéma kabalistického stromu. Kompoziční forma poémy tak evokuje nejhlubší zákon kabaly, prvotní analogický princip, který ovládá kosmické i přírodní dění stejně jako cesty lidského poznání a duchovního růstu.

Třetí vydání legendárního díla z počátku 70. let, které odstartovalo spolupráci obou autorů jako autorské dvojice. Krajinou bloudí skupinka "sebranců", kteří se rozhodli opustit své domovy, známé či rodiče, a žít s novými podobně smýšlejícími souputníky... Celá próza je nezvykle konstruována – každá kapitola je výpovědí jedné ze zúčastněných postav, které skládají příběh jako mozaiku.

Třetí vydání legendárního díla z počátku 70. let, které odstartovalo spolupráci obou autorů jako autorské dvojice. Krajinou bloudí skupinka "sebranců", kteří se rozhodli opustit své domovy, známé či rodiče, a žít s novými podobně smýšlejícími souputníky... Celá próza je nezvykle konstruována – každá kapitola je výpovědí jedné ze zúčastněných postav, které skládají příběh jako mozaiku.

Kniha předního českého literárního publicisty a kritika Viktora Šlajchrta představuje výbor z autorových textů (kritiky a eseje) k tématu česká literatura vydaná po roce 1990. Autor se vyjadřuje jak k aktuální slovesné tvorbě (Jirous, Nosková, Šabach, Wernisch...), tak i k dílům vzniklým dříve, ale vydaným po roce 1989 (Chalupecký, Preisner, Váchal, L. Klíma), často s přesahem k obecnějšímu zamyšlení o literatuře. Knihu doprovází rozsáhlý rozhovor s autorem.

Třetí vydání legendárního díla z počátku 70. let, které odstartovalo spolupráci obou autorů jako autorské dvojice. Krajinou bloudí skupinka "sebranců", kteří se rozhodli opustit své domovy, známé či rodiče, a žít s novými podobně smýšlejícími souputníky... Celá próza je nezvykle konstruována – každá kapitola je výpovědí jedné ze zúčastněných postav, které skládají příběh jako mozaiku.

Kniha předního českého literárního publicisty a kritika Viktora Šlajchrta představuje výbor z autorových textů (kritiky a eseje) k tématu česká literatura vydaná po roce 1990. Autor se vyjadřuje jak k aktuální slovesné tvorbě (Jirous, Nosková, Šabach, Wernisch...), tak i k dílům vzniklým dříve, ale vydaným po roce 1989 (Chalupecký, Preisner, Váchal, L. Klíma), často s přesahem k obecnějšímu zamyšlení o literatuře. Knihu doprovází rozsáhlý rozhovor s autorem.