Protis Vydavatelství

První básnická sbírka Filipa Peška - rodilého Pražáka, vystudovaného teoretického fyzika, ředitele vesnické školy, webdesignéra a programátora, obdivovatele východních filosofií. Sbírka obsahuje texty především z osmdesátých a z devadesátých let. Skládá se z několika tématicky odlišných celků - kromě úvodní části Vesnice, inspirované přírodou a staročeským venkovem, obsahuje oddíly Bouřkový obloze na křídla, Zprávy z koncentračního tábora a Proto vycenil zuby.

Autobiografické vzpomínky a eseje týkající se převážně ruské literatury na počátku 20. let 20. století. Autorka, světově proslulá básnířka, zmiňuje některá zásadní setkání ve svém životě ještě před emigrací. Kniha obsahuje větší počet portrétů dobových ruských básníků než kterýkoli autorčin dřívější výbor. Defilé zahajuje symbolista Valerij Brjusov, pokračuje jeho antipod Konstantin Balmont, následuje Michal Kuzmin, blízký akméismu - vřele vzpomenut je zde Nikolaj Gumiljov, poté následují portréty buď v podobě životopisných záznamů, nebo v podobě literárně-historické.

Deset let již uplynulo od doby, kdy literární kritik a historik, básník a esejista Ivo Harák v knize Nepopulární literatura mapoval vývoj českého krásného písemnictví v průběhu 20. století. V nové knize sebraných literárněvědných prací přistoupil k proměně žánru i diskurzu, tedy od literárněhistorických studií k dennímu chlebu kritikovu. Publikace obsahuje texty vznikající přibližně od doby vzniku Nepopulární literatury (1999) zaměřené na aktuálně vycházející knižní produkci. Vybrány byly statě věnované autorům a tématům, kterým se Ivo Harák dlouhodobě věnuje a ke kterým se vrací. Kromě autorů často v kritikách reflektovaných (L. Vaculík, L. Kundera, Z. Rotrekl, E. Juliš) se tak v knize objevují i reflexe na tvorbu regionálních či opomíjených spisovatelů (K. Kováčová, T. T. Kůs, P. Musílek, P. Herot aj.)

Autorská dvojice Zdena Bratršovská a František Hrdlička není na českém literárním poli žádným nováčkem. Oba autoři zahájili svou tvůrčí dráhu jako divadelníci v experimentálním Bílém divadle z počátku sedmdesátých let, které založil František Hrdlička a jehož kmenovou členkou byla i Zdena Bratršovská. Na svém kontě mají například romány Sebranci a Báječný hotel Rezeda, novelistické triptychy Scény z mužského života a Budík pro Šípkové Růženky nebo povídkové soubory Samé milé pitvorky a Renáta nad hlavou. Pro jejich dílo byl vždy příznačný dramatický spád, živý dialog i monolog a groteskní či meditativní polohy. To nacházíme v kondenzované podobě i v jejich rozhlasové tvorbě. Hry vznikly mezi lety 1984 a 1996 a jejich premiéry uvedlo ve slovenském jazyce bratislavské rozhlasové studio v nastudování předních slovenských herců (Ladislav Chudík, Zdena Studenková, Elo Romančík, Emil Horváth ad.). V knize jsou texty uvedeny v původní podobě, tedy v češtině. Šestice her, zastoupených v tomto výboru, upoutá - dík své žánrové různorodosti - jistě i čtenáře, který není zvyklý číst dramatické texty. Účinnost všech textů zvyšuje jemně odstíněný humor, princip hravosti a bohatě rozvrstvený jazyk, nabitý významy. Čtenář se setká se zajímavými, hodnověrnými postavami, které ho přimějí, aby svůj vztah k okolnímu světu konfrontoval s jejich postoji, i když nejsou vždy jednoznačné.

V pořadí třetí prozaická kniha kadaňského autora, člena Skupiny XXVI, šéfredaktora revue Iniciály a v poslední době i filmového scénáristy Karla Rady. Nekonvenčně vyprávěný příběh je inspirován, podobně jako Radův předchozí román Oblomovka, prostředím pražské filmové školy (kde autor před osmi lety dokončil studia) i atmosférou literární komunity, prostě tak trochu sex, drogy a FAMU . Dle autorových vlastních slov je Flashback novelou brutálně lyrickou, ironicky sarkastickou a absurdně pravdivou.

Autorova slavná báseň v překladu Karla Čapka a s ilustracemi Josefa Čapka.

Jiřího Sternwalda zná veřejnost především jako hudebního skladatele klasické, filmové a divadelní hudby. Působil v Divadle Vlasty Buriana, v Osvobozeném divadle V+W, komponoval hudbu pro E. F. Buriana či Alfréda Radoka. Je autorem hudby k řadě českých filmů (mj. Divotvorný klobouk, Hudba z Marsu, Transport z ráje, A pátý jezdec je strach). Vlastní písňovou tvorbu občas doplňoval i svými poetickými texty, jen jeho nejbližší však věděli, že psal též verše. Sternwaldova básnická tvorba nezapře hudební zkušenost, řada básní svou rytmikou i atmosférou evokuje písňové texty. Většina z nich nebyla nikdy publikována.