Guillaume Apollinaire

Básnická sbírka Gillauma Apollinaira Alkoholy (1913) se stala mezníkem ve vývoji francouzské poezie a vytyčila cestu modernímu umění, které vycházelo z nové skutečnosti a z nových životních pocitů na přelomu 19. a 20. století. Apollinaire ve svých básních spojil tradici francouzských šansonů, německých romantických písní a okultní inspirace. Náš výběr obsahuje i snad nejznámější autorovu báseň Pásmo, která ovlivnila celou řadu umělců, u nás např. J. Wolkera, V. Nezvala či K. Biebla.

Teprve v 90. letech minulého století poprvé vyšel soukromý deník proslulého zakladatele francouzské moderní poezie Guillauma Apollinaira, který si básník s určitými přestávkami vedl po dvacet let – od roku 1898 až do své smrti v roce 1918. Je třeba říci, že tyto texty zcela nenaplňují to, co rozumíme pod pojmem deník. Mnohem spíše je lze charakterizovat jako nahlédnutí do autorovy tvůrčí dílny. Apollinaire zde zachycoval situace, ke kterým se chtěl posléze vrátit. Ale i tak tu naleznete např. záznam o jeho seznámení s Alfredem Jarrym na prvním večírku časopisu La Plume, verše na sousedku z domu, kde bydlel, zmínku o autorově vyloučení ze střední školy v r. 1897 v Cannes či zápisky o vlastní svatbě. Defiluje tu celá řada známých jmen, které dnes již patří k legendám nejen francouzského, ale i světového umění – Pablo Picasso, Henri Matisse, Rachilde, Henri de Régnier, Paul Fort a další. Vydání deníku bránila vdova po básníkovi, „krásná rusovláska“ Jacqueline Kolbová, proto vyšel až po řadě desetiletí od autorovy smrti. Českým čtenářům se tento biografický skvost dostává do rukou vůbec poprvé v překladu Jany Podhorské a se znamenitým úvodním esejem Aleše Pohorského.

Guillaume Apollinaire (1880-1918) patří k největším francouzským básníkům. Jeho poezie otevírala cesty k novému pojetí modernosti, ztělesňovala ducha dobrodružství. Neexistovalo nic, co by se nemohlo stát inspirací básně. Ne náhodou bylo jeho heslem slavné: okouzluji. Ačkoli je Zahnívající čaroděj dílem básníkova mládí, projevuje se v něm již "zkušený a sečtělý jako starý černokněžník". Kolem legendární postavy Merlina tak namíchal podivuhodný koktejl z prvků poezie, divadla i románu, v němž se prolínají odkazy na artušovskou legendu, řecké a keltské mýty, středověké bestiáře stejně jako biblické obrazy. Je to dílo oplývající imaginací a neobvyklým humorem, plné zázraků, rozpustilosti, hrůzy, lásky, erotismu i smrti. V českém překladu vychází Zahnívající čaroděj vůbec poprvé.

Pri tomto výbere z Apollinairovej tvorby sa Ľubomír Feldek inšpiroval zbierkou Oeuvres poétiques (Éditions Gallimard, 1965). Z väčšej časti doň zahrnul nové básne, ktoré v slovenskom preklade ešte nevyšli, a revidoval tie, čo už publikované boli ako súčasť iných výberov. Zbierka obsahuje Apollinairove básnické cykly Zvieratník alebo Orfeov sprievod; Je; Alkoholy; Melancholický sliedič; Básne pre Lou; Básne pre Madeleine; Vitam Impendere Amori; Kalligramy, Básne mieru a vojny. Básnický výber obohacuje nielen preklad autorovej poslednej posmrtne vydanej hry Farba doby, ale aj bohatý obrazový materiál. Súčasťou knihe je krátka edičná poznámka prekladateľa a kalendárium.

Sous le pont Mirabeau coule la SeineEt nos amoursFaut-il qu'il m'en souvienneLa joie venait toujours après la peine Ces vers du "Pont Mirabeau", comme ceux de "La Chanson du mal-aimé" ou de "Zone", tous issus du recueil Alcools ont fait la fortune littéraire d'Apollinaire, et un grand classique de la poésie. Toutefois, ce classicisme ne doit pas faire oublier qu'en son temps ce recueil constitua une véritable révolution poétique : après Rimbaud, Apollinaire transforme toutes les règles d'un lyrisme devenu vieillot à son goût. Il faut pouvoir chanter le monde, jusque dans sa réalité la plus crue, mais aussi jusque dans ses progrès les plus récents : la tour Eiffel ("Zone") côtoiera donc les cellules de la prison de la Santé ("À la Santé"). Sur ce modèle se succéderont alors la mort, la fuite du temps et surtout l'amour : tantôt lumineux, tantôt obscur, mais toujours au centre de ces ivresses poétiques. Avec Alcools, Apollinaire deviendra le modèle de tous les poètes à venir, et en particulier des surréalistes. --Karla Manuele