Radix

Sbírka Co teď a co potom je již dvacátou čtvrtou básnickou sbírkou Václava Honse (*1938), kterou autor v průběhu několika málo let vydal v nakladatelství Radix. Kromě poémy Vodní hudba (2015), věnované osobnosti Georga Friedricha Händela, vyjadřuje básník ve všech těchto sbírkách lyrickou formou své pocity z uplynulého života, s reminiscencemi na své mládí, s občasnými aktuálními, někdy i politickými konotacemi, s mnoha metaforami, se zřetelným vztahem k umění, zejména k hudbě. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce 50. let však přispíval do různých kulturních a literárních periodik (Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu aj.). Bibliografie jeho děl čítá přes 50 položek, ze starší doby např. sbírky Chodec, Černé milosti, Za kloboukem déšť, Zkapalněná křídla. Kromě překladů poezie z bulharštiny a němčiny napsal také několik stovek písňových textů, zvláště šansonů, například pro Karla Gotta, Hanu Zagorovou, Věru Špinarovou, Vítězslava Vávru aj. Nejznámější jsou asi Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou. V roce 2018 obdržel za své celoživotní básnické dílo Cenu Unie českých spisovatelů. Básník ke svým veršům a vlastně k celé své tvorbě dodává: „Čas utekl nám v dlouhém snění, za modrého odpoledne je krásné probouzení, čas ubíhal jak hravé hříbě, ale pak strmý čin na cestě chyběl, čas zavřel se jak nedočtený román, v tomto obzoru už nikdy nebudeme doma...“

Ve své třiadvacáté sbírce z posledních let Skřivánek na pánvi se Václav Hons svými verši i nadále vrací do míst, která máme všichni rádi. Snaží se pochopit kvas doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i o pláči, jsou ze života i o životě. Básník hledá absolutní výšku a absolutní dno noci. Je třeba stále šlapat na vrchol, na kterém nikdy nestaneme. A tak praví básník, že všechno se přežije, i to, že už člověk nežije. Básník však nekončí, neboť – slovy z jeho předchozí sbírky – bůh spí a šílenec píše a píše…

Básnická sbírka Bůh spí a šílenec píše je dalším krokem do autorových myšlenek a zdůrazňování básnických point. Nechybí zde i nadále humor, bourání sebeklamů a ironická metafora. Václav Hons (*1938) touto sbírkou představuje svůj dvaadvacátý básnický počin za posledních několik let. Kromě překladatelské činnosti z němčiny a bulharštiny se dříve věnoval i písňové tvorbě, např. Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. K této zatím poslední sbírce autor říká: I spící bůh přece ví, že šílenec píše, píše... Svět mu věří a je mu svěřen, letí andělé... Co na tom, jestli zítra zemřem.

Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek. Některé jeho verše jsou náplní i mnoha písňových textů, které autor napsal pro desítky našich zpěváků (Lucie Bílá – Neposlušné tenisky, Karel Gott, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Vítězslav Vávra aj.). Básník miluje hudbu všech žánrů, zejména tzv. vážnou hudbu (Händel, Mozart, Mahler). Ta je i námětem některých jeho básnických děl, např. Vodní hudba na počest G. F. Händela. Tato nejnovější sbírka zahrnuje opět širokou lyricko-epickou škálu témat, charakterizovanou neobvyklými obraty a spojeními. Jednotlivé básně se vyznačují plnou laskavostí, rytmickou jasností a hravostí, která básníka stále neopouští… i smrt přece kdesi komusi řekla, že fandí životu…

Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí. Současně je to dvacátá sbírka vydaná od roku 2015 v nakladatelství Radix. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce 50. let však přispíval do různých kulturních a literárních periodik (Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu aj.). Ve své tvorbě nezapře svůj vztah k češtině a historii, které vystudoval na FF UK, ale i k hudbě – životu a dílu W. A. Mozarta a G. F. Händela jsou věnovány sbírky Malá noční hudba (1976) a Vodní hudba (2015). Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. V posledních sedmi letech vydal Václav Hons v krátkém časovém odstupu dvacet sbírek, převážně lyrického charakteru. Všechny jeho básně se vyznačují užíváním neotřelých obratů a spojení, někdy i novotvarů, nečekanými konotacemi či asociacemi apod. Společným jmenovatelem jsou jeho oblíbená témata – vzpomínky na dětství a mládí, včetně lehkých erotických fabulací, láska k hudbě, pomíjivost lidského života, ale i některé aktuální ohlasy. Dle básníka jsou jeho verše „oscilací mezi životem a smrtí, hodinou mezi psem a vlkem“.

Václav Hons (*1938) vydal přes 30 básnických sbírek, z nichž posledních 18 vyšlo v nakladatelství Radix. Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Jeho básně oscilují mezi lyrikou i epikou, lze v nich najít ohlasy autorovy hudbymilovnosti, vzpomínek z dětství i mládí, lehkou erotiku, ale též některé aktuální konotace a asociace. Sám básník k tomu dodává: Hodně přemýšlím o smrti. Přesto jsem dosti veselý. Nu co, je to pryč, z té závrati už se nic nevrátí…

Sbírka Klíček od azuru je již devatenáctou básnickou sbírkou, kterou autor (*1938) vydal v nakladatelství Radix po své několikaleté tvůrčí odmlce. Před ní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj. Tematický rozsah básní Václava Honse je nesmírně široký – od milostné lyriky se vzpomínkami na dětství prožité ve středních Čechách, přes básně, které odrážejí básníkův vřelý vztah k vážné hudbě, ale i historii, až k životnímu bilancování tvůrce zralého věku.

Kůly skulin jsou již čtrnáctou básnickou sbírkou Václava Honse (*1938), kterou vydal po patnáctileté tvůrčí pauze v nakladatelství Radix. Podobně jako v předchozích sbírkách se autor snaží vyjádřit svůj postoj k protikladům i kontrastům doby, současně však jeho básně rezonují vzpomínkami na dětství, mládí či zralá léta jeho života. To platí i o básních s milostným či až erotickým nádechem, v nichž často používá nezvyklá či neotřelá slova a slovní spojení, občas i některé novotvary. Výjimkou nejsou ani básně s odkazy na historický kontext či na oblast hudby, která je autorovi bytostně blízká. Básník obdržel v roce 2018 Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní básnické úsilí.

Václav Hons (*1938) vydal na třicet básnických knih, z nichž posledních třináct vyšlo v nakladatelství Radix. Autor si prožil nezaviněnou patnáctiletou tvůrčí pauzu, zdá se tedy, že si to v posledních letech snaží vynahradit, i když vše bývá někdy složitější… Nyní máte před sebou tedy již třináctou (po oné pauze) knihu, ve které se znovu, a snad i hlouběji, snaží pochopit kvas (či kvasnice) naší doby. Verše jsou o lásce i nelásce, o zpěvu i pláči, jsou ze života i o životě. Básník obdržel v roce 2018 od Unie českých spisovatelů Cenu za celoživotní tvůrčí úsilí. Vedle písňových textů (Zagorová, Bílá, Vávra, Gott aj.) překládal i poezii z bulharštiny a němčiny.

Sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH je dalším krokem v koncíznosti autorových myšlenek a v důraznosti básnických point. Opět zde nechybí humor, bourání sebeklamů a ironická metafora… Možná se objeví i světlo na konci velvetového tunelu… Kdo ví… Básnická sbírka CHOZENÍ PO ALENKÁCH představuje v pořadí již osmou knihu, kterou Václav Hons vydal v posledních čtyřech letech v nakladatelství Radix (sbírky NU CO, LEDA ŽE, TAK JO, VYŽENEŠ DVEŘMI STĚHOVAVÉHO PTÁKA, VRÁTÍ SE OKNEM OKŘÍDLENÝ ŠAKAL, HODINOVÁ VĚŽ, ASKLÉPIOVI DEJTE KOHOUTA a básnickou poemu VODNÍ HUDBA, věnovanou osobnosti Georga Friedricha Händela).

Dvě divadelní hry renomovaného autora několika muzikálů a mnoha písňových textů. ŠEST MUŽŮ JINDŘIŠKY VIII. je zpověď stárnoucí zpěvačky, která za svým snem zpívat v muzikálu šla hodně klikatou cestou. Směr jí určovali často muži i dějinné události a ona o tom vypráví své první lásce s neodolatelným smyslem pro humor. Samozřejmě to ilustruje písněmi, šansony, které jsou z jejího momentálního působení v kabaretu, nebo třeba i kupletem a dalšími žánry ze své cesty za vysněným cílem. Tahle „one women show“, nikde dosud nehraná, je skvělou hereckou příležitostí i poutavým příběhem pro čtenáře. NEVĚSTA Z TŮNĚ je vlastně operním libretem, jež tentokrát ovšem není jenom jednou složkou konečného díla, ale je dílem samo sobě. Dlouholetý dramaturg, režisér a autor zde vytvořil na objednávku pro skladatele Radima Smetanu český „sen noci svatojanské“, plný nápadů, lyriky, slovních hříček a neotřelých veršů, takže by byla škoda si ho nepřečíst.

Edgar Allan Poe na konci života podle událostí, okolností, svědectví blízkých osob, dopisů, posledních povídek a veršů Dokumentární zpracování posledního tisíce dnů života amerického spisovatele a žurnalisty E. A. Poea v letech 1847-1849. Autor na základě dokumentů, v češtině dosud neznámých, provází čtenáře závěrem Poeova života a jeho poslední tvorbou. Líčí spisovatelův marný boj s alkoholismem. Vyvrací pověst, že Poe po smrti své mladé ženy netvořil. Zabývá se otázkou, proč a jak Poe zemřel i jaký byl svět americké literární žurnalistiky v období před Občanskou válkou. Smutný konec Poeova života poněkud připomíná stránky z jeho hororů. Kniha obsahuje bohatou Poeovu korespondenci ze závěru jeho života, ukázky jeho novinářské tvorby, poslední Poeovy básně v angličtině s autorovým překladem do češtiny, základní životní data i rodokmen Poeovy rodiny.

Po předchozí trilogii básnických sbírek NU CO, LEDA ŽE a TAK JO (vydal RADIX 2015 a 2016) pokračuje autor v mapování citlivosti a paradoxnosti naší doby. Je to dynamická výpověď o naší tmě, o nedostatečnosti svítání… Jsou tu i oběti, o kterých se mlčí… Je tu hledání slov, která se brání svědectví… slov, která zrála na jidášově větvi, která touží po pointě, jež je někde v hodně nejistém nebi… nebi zářícím pod hlínou posledního dne. Je tu i jidáš, houpající se vysoko na nebi a rozhazující neubývající obnos třiceti stříbrných…

Bibliofilsky vypravená knížka zachycuje v mnoha kresbách a doprovodných textech rozsáhlou řadu dochovaných židovských památek na našem území či jejich pozůstatků. V historických reminiscencích z období středověku, z doby Rudolfa II. i z novověkých dějin se zamýšlí nad podstatou a etikou národa, který sehrál v historii našich zemí významnou roli. Židovské etnikum a jeho kultura ovlivnily naše dějiny nejen po stránce literární či architektonické, ale i duchovní. Kromě dějinných souvislostí se autor věnuje nejvíce židovským památkám v Praze, Třebíči a mnoha dalších místech, ale též pověstem o Golemovi či legendární výstavě Millenium Judaicum Bohemicum.

Händel, jeho život a zvláště hudba provázejí autora od studentských let. Báseň je tak i díkem za přátelské tvůrčí setkání obou protagonistů. Pohybuje se ve dvou polohách: ta víceméně epičtější patří skladateli, ta lyričtější, subjektivnější převážně básníkovi. Obě polohy jsou také odlišeny volným a vázaným veršem. Střídání těchto poloh vytváří tvůrčí napětí mezi barokním včerejškem a dnešní postmoderní realitou. Vodní hudba patří mezi nejznámější díla G. F. Händela a je trvalou součástí světové historické hudební epochy. Básník napsal před lety i poemu o Mozartovi pod názvem Malá noční hudba. Kniha je doplněna dobovými rytinami a otisky partitur.

Sociální pedagogika je jednou z významných pedagogických disciplín současnosti. Podílí se na řešení určitých negativních dopadů společnosti na děti, mládež a koneckonců i dospělé. V předkládané monografii se autor zabývá dvěma významnými českými osobnostmi sociální pedagogiky z nedávné minulosti i současnosti. Jsou to Přemysl Pitter (1895–1976) a Miroslav Dědič (*1925). Oba přispěli jak v teorii, tak v konkrétní praxi k rozvoji tohoto oboru. Podstatnou částí jejich sociálně pedagogické činnosti byla práce s dětmi, mládeží i dospělými jiných národností. Publikace je dobrým přínosem pro poznání nejvýznamnějších osobností sociální pedagogiky v ČR, které jsou svým významem inspirující i pro dnešní situaci multikulturní Evropy.