Refugium Velehrad-Roma strana 14 z 14

Bajky – krátké příběhy s douškem moudrosti. Předmluvu napsal biskup Josef Hrdlička. Text je doprovázen kresbami akademického malíře Jana Jemelky.

Systematické shrnutí dosavadního teologického myšlení pedagoga Cyrilometodějské teologické fakulty v Olomouci k otázkám, které si často klademe. Nemusí být samozřejmé, že teolog s církví souzní.

Rozsáhlá prestižní publikace k poctě kardinála Tomáše Špidlíka, zahrnující jeho dosud nepublikované texty k duchovnímu životu (z francouzského Dictionnaire de spiritualité); dále zajímavé příspěvky mnoha známých českých osobností k jeho dílu; a nakonec vzácnou komentovanou obrazovou přílohu sahající až k posledním událostem pohřebních obřadů na Velehradě.

Historická zkušenost ukazuje, k jakým absurditám dospěje člověk, když vyloučí Boha z horizontu svých rozhodnutí a svého jednání. Přinášet Boží slovo do všedních dnů je darem duchovního otce, který tím duši podává pravý lék. Tento svazek obsahuje pokračování doposud nevydaných promluv kardinála Špidlíka, pronesených na vlnách Vatikánského rozhlasu. Vnímavému českému čtenáři přinese stejný užitek jako předcházejí svazky jeho vzácných a neotřelých homilií

Kolekce příspěvků vyučujících spirituální teologii, jako například: zvěstování ve františkánské spiritualitě, životopis mystičky Anděly z Foligna, kněz ve světové literatuře (od Grahama Greena po Abraháma Jehošua), dějinný přehled literární postavy Don Juana, svědectví perzekuovaného teologa N. Losského, postavení teologické disciplíny spirituální teologie vzhledem k jiným oborům a souvislosti s pastorální teologií a jiné.

Nedávno zasnulý francouzský teolog, osobní přítel Jana Pavla II., O. Clément, zanechal tento svůj poslední text jako duchovní testament: hovoří o setkávání spřízněných duší a kreativní pomoci lidem na cestě obtížemi života.

Cílem a smyslem modlitby zvané ignaciánský examen je naučit se vidět a vnímat Boží přítomnost v uplynulém dni našeho běžného života. Jako se vztah s přítelem buduje sdílením života, radosti i trápení, tak se vztah s Bohem vytváří tím, že s ním prožíváme radosti i starosti dne. Nejedná se o cvičení z morálky, o hledání vlastních chyb a selhání, ale o připomínku Božích doteků v uplynulém dni. Sledujeme Boží volání a to, zda a jak jsme na ně odpověděli. Pojmenovávání vlastních postojů a emocí, dynamiky vztahu s Bohem, vede k prohloubení společenství s ním a učí nás porozumět tomu, jakým jazykem s námi on sám mluví.