Rezek

Jeden ze základních textů řecké filozofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé, nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé, z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují v prostoru a v čase.

Jako filozofická odpověď na dobovou výzvu sofistiky Aristotelova Rétorika tvoří nevyčerpatelný zdroj poučení pro prakticky orientované činitele ve sféře veřejné; ve svých rozborech duševních pohnutek podává základy ontologie lidského jednání.

Etika Níkomachova je klasickým dílem filosofické etiky. Poprvé systematicky probírá otázku ctnostného jednání, uměřenosti a nezdrženlivosti, spravedlnosti, úmyslnosti a dobrovolnosti, slasti a blaženosti. Kniha je proto základním pramenem pro filosofy, právníky, psychology, ekonomy, teology. Jedná se o překlad Antonína Kříže opatřený poznámkami.

Homérovy eposy tvoří jeden ze základů evropské vzdělanosti, ocitly by se v seznamu pěti nejdůležitějších literárních děl evropské kultury, a to na místech předních. Opětovné vydání, tentokrát v kapesní formě, poskytne dorůstajícím generacím studentů a badatelů praktický podklad k soustavnému studiu. Překlady, které nepocházejí od Otmara Vaňorného, většinou postrádají číslování veršů a pro badatelské a studijní účely jsou prakticky nepoužitelné. Tedy ač kapesní vydání, splňuje i zřetel použitelnosti v odborném kontextu. Překlad Otmara Vaňorného se svým nádechem archaičnosti je zatím nepřekonaným přetlumočením Homérových eposů. Vydání vychází z třetího vydání (Jan Laichter, Praha 1942).

Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují v prostoru a v čase. Aristotelés nešel tak daleko jako myslitelé pozdního středověku - nominalisté, kteří tvrdili, že obecné pojmy jsou výlučně v našich hlavách a jsou získány na základě určité podobnosti abstrakcí z jednotlivostí. Aristotelés(384-322)byl nejvýznamnější z Platónových žáků, pocházel ze Stageiry v Makedónii. Téměř dvacet let strávil v Akadémii, z které po Platónově smrti odešel do Malé Asie. Do Athén se vrátil v r. 336, aby zde v Lykeiu založil filosofickou školu. Po smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti, a tak se uchýlil do vyhnanství na Euboiu, kde onemocněl a zemřel.

Jeden ze základních textů řecké filosofie. Co je vlastně skutečné? Jednotlivé nebo obecné? Platón tvrdil, že skutečnost přísluší pouze obecným idejím a jednotlivosti jsou jen nedokonalé z nich odvozené napodobeniny. Podle Aristotela, který s Platónem nesouhlasí, obecné není ideální a je jen v jiném světě jsoucí předobraz. Když vypovídáme o obecném, je to možné jen pomocí jednotlivostí, které existují v prostoru a v čase. Aristotelés nešel tak daleko jako myslitelé pozdního středověku - nominalisté, kteří tvrdili, že obecné pojmy jsou výlučně v našich hlavách a jsou získány na základě určité podobnosti abstrakcí z jednotlivostí. Aristotelés(384-322)byl nejvýznamnější z Platónových žáků, pocházel ze Stageiry v Makedónii. Téměř dvacet let strávil v Akadémii, z které po Platónově smrti odešel do Malé Asie. Do Athén se vrátil v r. 336, aby zde v Lykeiu založil filosofickou školu. Po smrti Alexandra byl obviněn z bezbožnosti, a tak se uchýlil do vyhnanství na Euboiu, kde onemocněl a zemřel.

Etika Níkomachova je klasickým dílem filosofické etiky. Poprvé systematicky probírá otázku ctnostného jednání, uměřenosti a nezdrženlivosti, spravedlnosti, úmyslnosti a dobrovolnosti, slasti a blaženosti. Kniha je proto základním pramenem pro filosofy, právníky, psychology, ekonomy, teology. Orientaci v knize usnadní připojené přehledy a rejstříky. Rejstřík jmenný a věcný, přehled základních pojmů, analogií a přirovnání, bibliografie, seznam citovaných míst.

Kniha obsahuje jeden ze dvou nejstarších eposů nejen antické, ale evropské literatury vůbec, v klasickém překladu Otmara Vaňorného.

První české souborné vydání Aischylova díla, jehož sedm dochovaných tragédií dokládá založení evropského divadla. Důsledné převedení řeckého metra v obdobné přízvučné, stopové verše, jednak znemožňuje dnešní rychločtení a jednak spolu s bohatým aparátem (seznamy osob, božstev a věcí, vzdechů a zvolání) poslouží jako uvedení do teatrologických studií.

Homérovy eposy tvoří jeden ze základů evropské vzdělanosti, ocitly by se v seznamu pěti nejdůležitějších literárních děl evropské kultury, a to na místech předních. Opětovné vydání, tentokrát v kapesní poskytne dorůstajícím generacím studentů a badatelů praktický podklad k soustavnému studiu. Překlady, které nepocházejí od Otmara Vaňorného, většinou postrádají číslování veršů a pro badatelské a studijní jsou prakticky nepoužitelné. Tedy ač kapesní vydání, splňuje i zřetel použitelnosti v odborném kontextu. Překlad Otmara Vaňorného se svým nádechem archaičnosti je zatím nepřekonaným přetlumočením Homérových eposů. Vydání vychází z třetího, přepracovaného vydání (Jan Laichter, Praha 1943).