Runa strana 2 z 3

Opravdu jsme těmi, za něž se pokládáme, anebo je to spíše tak, že jsme těmi, za něž nás mají či chtějí mít ostatní? Jsme výtvorem naší vlastní minulosti, našich tužeb a planých nadějí, anebo jsme výsledkem představ či tužeb ostatních lidí? Tento drobný mistrovský opus, v jehož hlubinách se skrývá odpověď na výše uvedené otázky, je prvním autorovým dílem napsaným po jeho návratu z vyhnanství (1976-1982). Prchající muž přichází do zapadlé horské vsi, jež mu poskytne útočiště jen za předpokladu, že přijme roli, kterou mu přidělí ostatní. V tomto podobenství prodchnutém tesknou krásou a jemnou melancholií se vypráví o muži, jemuž nezbývá nic jiného než stát se někým jiným. A současně zde ožívají ona věčná témata, jež se jako Ariadnina nit vinou celým dílem Héctora Tizóna: cesta, identita, exil, vykořeněnost a samota.

Jak tajemná kniha, zaslaná z Uruguaye a pokrytá vrstvou cementu, souvisí s náhlou smrtí profesorky Cambridgeské univerzity? Jaké znamení a jaké poselství se skrývá ve verších Emily Dickinsonové a v románu Hranice stínu od Josepha Conrada? Argentinský profesor žijící v Anglii se vydává do uruguayského Montevidea, aby tuto záhadu rozluštil. Zde se ponoří do světa obydleného tajuplnými knihovnami, jejichž správcem a vlastníkem je přízrak muže, kterého knihy přivedly k šílenství.

Demi je patnáct. Žije s rodiči na předměstí australského města. Sní své sny a nic jí neschází. Jednoho dne se ale vše změní a Demi si musí zvykat na novou školu, najít si nové kamarády, a dokonce se naučit nový jazyk a poznat novou kulturu. Kniha Šepot je o objevování sebe sama a svého místa v životě. Vypráví o hledání, odvaze, přátelství a první lásce a o tom, že neexistuje situace, v níž by nám život přestal nabízet smysluplné možnosti. A také že věci často nejsou takové, jak se na první pohled zdají... Chrissie Keighery-Perry je uznávaná australská spisovatelka, která napsala více než třicet románů především pro děti a mládež. Kniha Šepot byla nominována na cenu australského premiéra (Australian Premier`s Book Awards).

Kouzlo povídek světoznámého maďarského spisovatele spočívá ve spojení excentrických námětů plných nenávisti a brutality s elegantní střídmostí vyprávěcího stylu. Analyticky precizní zaznamenávání nejrůznějších démonů lidské psychiky se doplňuje a prolíná se světem fantazie, nadpřirozených bytostí, snů, mystických jevů a halucinací. Díky výjimečnému talentu dokáže Csáth ozvláštňovat i nepodstatné situace z každodenní reality, všední městskou krajinu či vzpomínky na dětství, podbarvené melancholií a secesní obrazností.„Csáth je jedním z nejvýznamnějších spisovatelů naší doby. Podle mého názoru se významem může měřit s kapelou Beatles.“Péter Esterházy„Vykonavatelé v Csáthově divadle trestu – jejich destruktivní gusto, jejich bestiální potěšení, jejich deliriózní vzrušení v okamžiku násilí – mají leccos společného s adolescentními scenáristy z Musilova románu Zmatky chovance Törlesse, s chlípnými starci z Gombrowiczovy Pornografie i s morbidními fantaziemi v Mišimově Zpovědi masky.“ The New York Review of Books

Co nám brání prožít opravdovou lásku? Znemožňují nám to zákony či tradice naší vlastní země? Nebo snad holá, drsná skutečnost, ona nemilosrdná hradba, o niž se tříští naše nejskrytější a nejniternější touhy? A co opravdová láska vlastně je? Čína na počátku dvacátého století. Země ušlechtilých, leč neuskutečnitelných představ a snů. Země jako kterákoli jiná, země výjimečná, země smyšlená. A v ní, jako pták v kleci, já, dospívající dívka Ling. A krásná Siao-mej, slepcova dcera, přítelkyně mých snů.

Životní příběh člověka je jedno dlouhé kroužení kolem vlastního domu. Když se dveře rodného domu nadobro zaklapnou a člověk je nucen opustit svou zem, když se z rodné vlasti dá odejít jedině úprkem, jak uprchnout před zapomněním a před tichem? Héctor Tizón přetavuje paměť ve slova a cestu v přemítání o totožnosti člověka. Román Dům a vítr, poprvé vydaný roku 1984, je zásadním dílem argentinské literatury dvacátého století. Je stezkou člověka, jenž se vzepře tomu, aby každou noc usínal mezi násilníky a vrahy, cestou toho, jenž se nedokáže smířit s útrpným čekáním. Právě tohle bude, přinejmenším v mých poznámkách, blábolivým svědectvím o mém vyhnanství. Já bych si však přál, aby právě toto v době, kdy se lidem nahání strach a hrůza a kdy se zabíjí, bylo rovněž svědectvím o mé lásce k této zemi a k těmto lidem, mým spoluobčanům. Před svým útěkem jsem však chtěl spatřit to, co opouštím. Chtěl jsem naplnit své srdce obrazy, abych pak již svůj život nepočítal léty, nýbrž horami, gesty, nekonečnými tvářemi. Pokud se v něčem, co jsem kdy napsal, odráží stav mé duše, jsou to právě tyto stránky. Ve své předmluvě k poslednímu, definitivnímu vydání Tizón upozorňuje na skutečnost, že „návratu není“. Ve své bolestné kráse je však tato kniha modlitbou, příslibem a nadějí. Protože i když se náš dům rozplyne, v našem srdci nepřestává žít.

Co se zachytilo v představě, kterou si o vlastní zemi utváříme? Co uvízlo ve vzpomínce, kterou na ni chováme, když se do ní po dlouhém vyhnanství vracíme? Javier Montes se po dvanácti letech nuceně prožitých v exilu vrací do své rodné Uruguaye. Jeho návrat je zatížen břemenem stesku, předsudků, naděje a samoty. Postupně do sebe splétá jednotlivá lešení, díky nimž si stvoří nový svět, do něhož vkládá veškeré své naděje. Fragmentární struktura vyprávění — jedná se o dílo v neustálém procesu výstavby (stejně tak, jak říká sám autor, je tomu i s demokracií…), v němž jsou jednotlivé stavební prvky (rozhovory, reflexe, sny, básně, dopisy, statě) volně poskládané, umožňuje čtenáři, aby v něm sám nalezl konstrukci dokonale dovršenou: velkolepou stavbu pojednávající o jednom návratu z vyhnanství. Opravdové mistrovské dílo dýchající ironií, sociální kritikou, nostalgií, něhou a vtipem, které autor čtenáři předkládá v jeho pro něj tak typické vytříbené próze.

Říkají mu „Netvor z Bastily“. I když by mu možná lépe seděl přívlastek „Jack Rozparovač z Paříže“. Brutálně zavraždil již sedmadvacet stařenek. Vraždy se odehrávají v čím dál větší blízkosti útvaru kriminální policie, jemuž velí komisař Morvan, který po vraždícím monstru již devět měsíců bezvýsledně pátrá. Je vraždící stvůrou člověk či jakási neviditelná, zhoubná a cizopasná síla? Nebo snad dokonce někdo z komisařových kolegů? A kdo vlastně kdysi na Krétě znásilnil onu bájnou, k smrti vyděšeno u nymfu? Mezitím se v Argentině mezi rukopisy zesnulého přítele tří filosofujících literátů, známého svým odporem k románu, objeví strojopis od bezejmenného autora. A v téže zemi, takřka na stejném místě, za kruté vojenské diktatury mizí beze stopy pár tajných milenců. Devět měsíců nosí ženy plod ve svém lůně. Okruh podezřelých se zužuje. A smyčka se utahuje… Proslulý, mezinárodně oceňovaný argentinský spisovatel Juan José Saer se představuje jako literární virtuóz, který jednotlivé vrstvy románu bravurně orchestruje.

Přímé a bolestné svědectví odhalující drama rozervaného člověka zmítajícího se v rozštěpené společnosti zlomené útlakem a vládní zlovůlí, most klenoucí se mezi dvěma prostory – Uruguayí totalitní a Uruguayí exilovou. Skrze všudypřítomnou něhu, lásku, vášeň a lidskost se nám proslulý uruguayský spisovatel snaží předat skromné poselství naděje: po zdánlivě nekonečné zimě se nakonec ohlásí jaro, i když trochu pochroumané.

Poesie Julie Otxoy (San Sebastián, 1953) je od prvopočátků spjata s obranou svobodné lidské bytosti utvářející se v harmonii s přírodou, a s obžalobou násilné, barbarské a materialistické společnosti. Mezi jejími čtrnácti doposud publikovanými básnickými sbírkami se největšího uznání od literárních kritiků dočkala kniha Taxus Baccata, ve které autorka předkládá jako na dlani srdce své intimity: "Vůči chaotickému hluku světa cítím potřebu zaměřit se na to, co je nepatrné, jemné, zdánlivě bezvýznamné, to, co nezáří ani není vyvoláváno pouličními prodavači."

Hobo - uhrančivý thriller, divoký i melancholický tanec podsvětím, jehož atributy - přísná hierarchie, konspirace, nedůvěra, násilí, surovost, hazard, drogy, podivné obchody - zde splývají se zkorumpovanou realitou Srbska druhé poloviny devadesátých let. V mistrovsky vedeném, dějově promyšleném příběhu se dýdžej Hobo nechá naverbovat k mafiánské suitě Saši Barona - největšího padoucha balkánských literatur - a vymyslí geniální vyděračský plán. Ideální spojení vysoké a čtivé literatury, ověnčené nejprestižnější odbornou cenou (společenského týdeníku NIN) i cenou čtenářskou (ocenění Národní knihovny Srbska).